| Cicely Tyson | |
|---|---|
 Cicely Tyson v roce 2009 | |
| Narození | 19. prosince1924 New York City,New York,USA |
| Úmrtí | 28. ledna2021 (ve věku 96 let) New York |
| Místo pohřbení | Woodlawn Cemetery |
| Alma mater | Bayard Rustin Educational Complex The New School |
| Choť | Miles Davis (1981–1988) |
| Příbuzní | Louis Farrakhan (bratranec) Lenny Kravitz (kmotřenec) |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Cicely Tyson (19. prosince1924New York –28. ledna2021) byla americká divadelní, televizní i filmováherečka, držitelka cenTony aEmmy i čestnéhoOscara za celoživotní dílo. Svou první filmovou roli získala ve filmuCarib Gold z roku 1956. Později hrála v mnoha seriálech i filmech, jako napříkladModrý pták (1979),Smažená zelená rajčata (1991) neboČernobílý svět (2011). V letech 1981–1988 byl jejím manželem jazzový trumpetistaMiles Davis.
Narodila se v roce 1924 v New Yorku, veVýchodním Harlemu, jako dcera velmi zbožných přistěhovalců zkaribského ostrovaNevis.[1][2][3] Po absolvování střední školy pracovala jako sekretářka proČervený kříž.[2] Začala však také pózovat pro módní magazínEbony[3] a stala se známou modelkou.[1] Na vrcholu této kariérní etapy se objevovala na stránkách časopisůVogue čiHarper’s Bazaar.[2]
Poté studovala herectví[2] a začala se mu věnovat. V průběhu 50. let účinkovala v menších divadlech mimo Broadway i naBroadwayi a hrála také drobné bezejmenné role ve filmech.[4] První známější snímek, v němž účinkovala, bylZítřek nemá šanci (1959), později následoval např.Srdce je osamělý lovec (1968).[4] Mezi nimi stihla ještěThe Last Angry Man,A Man Called Adam čiKomedianty.[2] Ve své kariéře si počínala velmi rozhodně, odmítalastereotypní role pro afroamerické herce,[1][3] už když koncem 60. a na počátku 70. let přišly do módyblaxploatační filmy.[2] Počkala si do roku 1972, kdy se vrátila na plátno ve filmuSounder. Snímek byl nominován na Oscara v řadě kategorií a také Cicely Tyson obdržela nominaci pro nejlepší herečku,[2] stejně jako nominaci naZlatý glóbus.[3]
Později se objevila také ve filmech jakoA Hero Ain't Nothin' But a Sandwich (1978), v komediíchRozpoutané peklo (1981) aSmažená zelená rajčata (1991), v televizním dramatuNikdo nechtěl naslouchat (1992) či v kriminálceGangster (1997).[4][2] I po dovršení 70 let věku Tyson účinkovala ve více filmech než kdy předtím, zčásti díky režiséruTylerovi Perrymu.[2] Objevovala se v jeho filmechDeník šílené manželky (2005),Divná sešlost (2006) aWhy Did I Get Married Too? (2010) i ve snímkuVražedná hra (2012), který sice nerežíroval, ale hrál v něm. Další vedlejší role vzala i ve snímcíchCo způsobil Winn-Dixie (2005),Fat Rose and Squeaky (2006),Klub splněných přání (2006) a známémČernobílém světě (2011).[2][4] Jejím posledním filmem bylaZkáza paní Grace (2020).[4]
Velkou část jejího herectví zabrala televizní tvorba. Vedle televizního filmuThe Autobiography of Miss Jane Pittman (1974), za nějž získala dvěceny Emmy,[2][3] patří mezi její výrazné začátky také klasický osmidílný seriál o otroctvíKořeny (1977).[4] Následoval TV film o zlaté olympioničceWilmě Rudolphové, která překonala obrnu,Wilma (1977), třídílná minisérie oMartinu Lutheru KingoviKing (1978), televizní filmyA Woman Called Moses (1978),The Marva Collins Story (1981),Benny’s Place (1982),Playing With Fire (1985),Acceptable Risks (1986),The Women of Brewster Place (1989),Horká vlna (1990),Duplicates (1992) či adaptaciNejstarší žijící konfederační vdova vypráví vše (1994), za niž byla rovněž nominována na Emmy.[2] Titulní postavu ztvránila v televizním filmu podle knižní předlohyCharlese DickenseMs. Scrooge (1997), dále účinkovala ve snímcíchHodiny před popravou (1999),The Rosa Parks Story (2002) a v roce 2014 také v adaptaci divadelní hryTrip to Bountiful pro televiziLifetime.[2]
Když se objevila v 26dílném televizním seriáluEast Side/West Side (1963), stala se první černošskou herečkou v opakující se roli v dramatickém seriálu.[1][2][3] V polovině 90. let hrála jižanskou státní zástupkyni v seriálu televizeNBCSweet Justice (1994–95), objevila se i v jedné epizodě krimiseriáluZákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti (2009)[2] či ve třech dílech čtvrté sérieDomu z karet (2016).[4] Úspěch zaznamenala v seriáluVražedná práva (2015–20), když za hostující roli Ophelie Harknessové, matky ústřední postavy, byla celkem pětkrát nominována na Emmy.[2]
Cicely Tyson začínala na divadelních scénach v 50. letech, na Broadwayi se objevila ve varietní showTalent ’59 a poté účinkovala vJolly’s Progress. V roce 1961 byla obsazena do role Virtue ve hřeJeana GenetaThe Blacks. Ta jí, stejně jako o rok později inscenaceMoon on a Rainbow Shawl, vyneslaCenu Vernona Rice.[2] Roku 1963 účinkovala na Broadwayi vTiger, Tiger Burning Bright a mimo Broadway vThe Blue Boy in Black (společně s Billym Dee Williamsem). Poté hrála vEarl Carroll Theatre v muzikáluTrumpets of the Lord, roku 1966 v představeníA Hand Is at the Gate a v roce 1968 vCarry Me Back to Morningside Heights.[2] V roce 1969 se stala jednou ze zakládajících členekDance Theater of Harlem. V roce 2012 obdrželacenu Tony za svůj výkon v inscenaciThe Trip to Bountiful, který si následně zopakovala i v televizní adaptaci.[2]
Tyson ve svých 17 letech porodila dceru Joan.[3] Od roku 1942 byla krátce provdaná za Kennetha Franklina,[3] ačkoli k formálnímu rozvodu došlo až roku 1956. V roce 1957 se vdala za herceBillyho Dee Williamse a ještě téhož roku došlo k rozvodu.[5] V roce 1981 uzavřela manželství s hudebníkemMilesem Davisem, jež však také nepřetrvalo a roku 1988 se manželé rozvedli.[5]
V roce 2016 obdrželaPrezidentskou medaili svobody z rukou prezidentaBaracka Obamy.[3] Ve svých 93 letech získala čestné ocenění Oscar za celoživotní dílo.[1][6] V roce 2018 byla uvedena do Síně slávy amerického divadla, v roce 2020 do Televizní síně slávy. Téhož roku obdrželaPeabody Award za celoživotní dílo.[6]
V lednu 2021 vydala své paměti pod názvemJust As I Am. Dva dny nato, 28. ledna 2021, zemřela.[3][7]
Obrázky, zvuky či videa k tématuCicely Tysonová na Wikimedia Commons
