Jedná se o dvouletou až vytrvalou (spíše jen teoreticky[chybí zdroj]) rostlinu, na bázi s velkoucibulí.Stonek je dosti robustní, dole až 3 cm vprůměru, je dutý.Listy jsou jednoduché, přisedlé, s listovými pochvami.Čepele jsou celokrajné, polooblé se souběžnou žilnatinou.Květy jsou oboupohlavní, ve vrcholovémkvětenství, jedná se o hlávkovitě stažený zdánlivýokolík, ve skutečnosti to je stažené vrcholičnaté květenství zvanéšroubel. Květenství je podepřeno toulcem.Pacibulky jsou v květenství přítomny jen někdy.Okvětí se skládá ze 6 okvětních lístků bílé až narůžovělé barvy, se středním zeleným pruhem.Tyčinek je 6.Gyneceum je složeno ze 3plodolistů, je synkarpní,semeník je svrchní. Plodem jetobolka.
Původ není s jistotou znám, ale předpokládá se, že pravlastí cibule je středníAsie, kde vznikla z planého druhuAllium oschaninii (syn.Allium cepa var.sylvestre). Cibule byla známa již v dávnověku. O jejím užití se dozvídáme např. zhliněných tabulekSumerů, zmiňuje se o ní Bible,staroegyptsképapyry i učené knihystarověké Indie aČíny, a to hlavně v souvislosti s léčebnými účinky. Byla kdysi kromě soli jedním z prvních koření lidových vrstev. Římští zemědělci cibuli nazývali „unio“, což se mohlo přeložit nejen jako „cibule“, ale také jako „velká perla“.
Cibule kuchyňská se pěstuje v mnoha různých odrůdách, lišících se tvarem i barvou. Pěstuje se ze semen nebo, aby vyrostla velká, ze sazeničky. Sazečky jsou malé cibulky vypěstované ze semen během léta, které se na podzim sklízejí, přes zimu se uchovávají při teplotě kolem 23 °C a na jaře opět sázejí. Tímto teplým skladováním rostlinu oklameme, takže nevykvete a cibule vyroste do velkých rozměrů.
Po sklizni se dříve cibule vázaly do cibulových copů, dnes se obvykle prodávají volné.
Nakrájená cibule vylučuje určité sloučeniny, které způsobují podráždění slzných žláz v očích a slzy.
Cibule je široce užívaná přivaření jakozelenina čikoření. Používají se její cibule, oloupané od vrchních uschlých vrstev, nejčastěji nakrájené, řidčeji se využívá i cibulová nať. Syrová cibule má pálivou chuť a používá se například jako příloha k pečivu či uzeninám, často v kombinaci shořčicí[chybí zdroj]. Vařenou cibuli mohou obsahovat některé zeleninové polévky. Osmažená cibule se používá jako základ pro cibulovoujíšku, která se používá jako základgulášů aperkeltů,omáček,zeleninových polévek, některýchluštěninových pokrmů,špenátu azelí. Samotná smažená cibulka s tukem se používá například k maštění a ochucení vařenéčočky a dalších pokrmů.
Při loupání, krájení či smažení cibule se uvolňuje dráždivá slzotvorná látka, těkavýthiopropanal S-oxid, který vzniká enzymatickým rozkladem zs-I-propenylcysteinsulfoxidu. Tato látka pak ve styku s vodou (například v oku)hydrolyzuje napropanol,kyselinu sírovou asirovodík. Při smažení je tato směs látek vnímána jako příjemné aroma. Existuje mnoho návodů, jak pálení očí při krájení cibule předejít – například krájení cibule pod vodou či průběžné vlhčení cibule během krájení, nošení ochranných brýlí či kontaktních čoček, použití co nejostřejšího nože atd.[1] Krom ostrosti nože je třeba krájet pomalu.[2]
Z lékařského hlediska je hlavní užití cibule přinechutenství,arterioskleróze, potížích zažívání, vysokém krevním tlaku, zánětech ústní dutiny ahltanu , sirnaté sloučeniny působí bakteriostaticky a obsaženéflavonoidy afytoncidy protizánětlivě. V lidovém léčitelství je ve výčtu ještěastma, zánět močového měchýře, nepravidelnost vmenstruaci,cukrovka, působí protizácpě a bodnutí hmyzem. Červená cibule snižuje křehkostcévních stěn.
Cibule kuchyňská kvete druhým rokem. Semenné kultury cibule jsou vynikajícím zdrojemnektaru ipylu.Nektarium cibule vyprodukuje za 24 hodin 1,32 mg nektaru s cukernatostí 61 %.[3] Cukerná hodnota, tedy množstvícukru vyprodukovaného v květu za 24 hodin, je 0,81 mg.[3] Pyl cibule sbírají včely ve velkém množství a rouskují jej do žlutavě šedých rousek. Jeho výživná hodnota je vysoká. Nevýhodou je cibulový pach pylových zásob, kterým mohou načichnout i zásobymedu.[3]
Cibulový druhový med je vzácný. Má světle jantarovou barvu a jemně krystalizuje. Typická je pronikavá cibulová vůně, která však po uskladnění medu zmizí.[3]
Krájení cibule uvolňujesyntázulakrimálního faktoru, který reaguje s aminokyselinami v cibuli a mění je nasulfenovou kyselinu RSOH. Ty přecházejí samovolně na dráždivý plynsyn-propanthial-S-oxid CH3CH2CHSO, jenž se uvolňuje do vzduchu, a tak se může dostat i do očí, kde se navazuje na nervová vlákna na rohovce, která zareagují aktivací slzných žláz. Proto při krájení cibule slzí oči.
Kromě klasické cibule kuchyňské jsou pěstovány i některé odlišné druhy cibulí.
cibule šalotka – někdy nazývaná též česnek askalonský či množilka, dříve udávána jako samostatný druh pod jményAllium ascalonicum auct. non L. neboAllium salota Dost., dnes většinou zahrnovaná pod druhAllium cepa jakoAllium cepa var.aggegatum[4][5]
cibule zimní (Allium fistulosum L.), někdy zvaná ošlejch
cibule prorůstavá (Allium × proliferum), někdy nazývaná také cibule poschoďová, či méně správně jako zimní či sibiřská cibule
Svazek „červené jarní cibulky“
Jarní cibulka je společné označení prozeleninu, kterou z biologického hlediska představují v mládí sklízené rostliny (nať s nevyzráloucibulí) různých druhů roduAllium, zejména různé odrůdy a varietyAllium cepa,Allium chinense,Allium fistulosum aAllium × proliferum. Jarní cibulka má obecně jemnější chuť než většina odrůd vyzrálé cibule kuchyňské.
Cibule patří k prvním kulturním plodinám, obsahuje silice (éterické oleje) s obsahem síry, podle množství jsou cibule ostré, středně ostré a sladké chuti. Obsahuje vitamíny, poměrně více vitamínu B1 a B2, méně vitamínu C. Provitamín A se vyskytuje především v nati, kde je i vyšší obsah vitamínu C. Cibule působí sedativně. Protože obsahuje slizy a pektiny, působí dobře i při některých střevních chorobách. V cibuli přítomné fytoncidy ničí škodlivé mikroby. Dále obsahuje mnoho křemíku, draslíku, síry a dusíkatých látek.
Odhaduje se, že každoročně je ve světě cibule pěstována na 3 642 000hektarů. Pěstování pro domácí trh se věnuje 170 zemí. Přibližně 8 % světové produkce je předmětem mezinárodního obchodu.[7]
10 největších pěstitelů v roce 2012 (údaje v tunách)
Z původních pěstitelských oblastí si zachoval přední postavení ve světě pouzeEgypt; z dalších významných exportérů jmenujme alespoňUSA, vEvropěHolandsko,Španělsko aItálie.
Cibule (stejně jako česnek) obsahuje látku s antibiotickými účinkyallicin, díky níž se uplatňuje jako přídatná léčba nachlazení (bolesti horních dýchacích cest, kašel). Vhodnou formou je např. cibulový čaj či sirup.
Stará moudrost: „Člověk spíše může vařit bez ohně než bez cibule“.
↑McCance a Widdowson’s:The Composition of Foods, 6. Summary edition, Royal Society of Chemistry Cambridge a Food Standard Agency, 2008,ISBN978-0-85404-428-3
↑All about onions [online]. National Onion Association [cit. 2013-03-24].Dostupné online.
↑Major Food And Agricultural Commodities And Producers – Countries By Commodity [online]. Fao.org [cit. 2012-05-18].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-19.
