 Chytridiomycety | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | chytridiomycety (Chytridiomycota) (de Bary, 1863) Sparrow, 1958 |
| Třída | Chytridiomycetes |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Chytridiomycety (Chytridiomycota) jeoddělení primitivníchhub, zpravidla označované za nejprimitivnější houby vůbec. Jedná se pravděpodobně o přirozenou,monofyletickou skupinu, pokud se z chytridiomycet vyloučí taxony (oddělení)Neocallimastigomycota aBlastocladiomycota.
Chytridiomycety mohou mít několik typůstélek, ty nejprimitivnější jsou jen váčkovitásporangia bez přídatných orgánů, u jiných skupin se však přidávají různě složitérhizoidy. Nejsložitějším typem jsou druhy s tzv. cenocytickýmmyceliem, které připomíná podhoubí hub. Buňky jsou obvykle mnohojaderné.Buněčná stěna typická pro chytridiomycety jechitin,beta-1,3-glukan abeta-1,6-glukan;celulóza údajně u jednoho zástupce.[1]
Množí se nepohlavně produkcíspor v rozmanitýchsporangiích, ale bylo u nich nalezeno i mnoho druhůpohlavního rozmnožování. Zoospory se totiž mohou za určitých podmínek chovat jako gamety a fúzovat spolu za vzniku nového jedince. Jindy jsou však gamety již plně odlišené na základě velikosti či barvy; nejvyšším stupněm vývoje je zřejměoogamie, kdy samičí gameta (oosféra) zůstává na svém místě vgametangiu a je oplodněna pohyblivými samčími gametami.[1]
Tato skupina je zřejmě primárně vodní, ale vyskytuje se ve velkém měřítku i v půdě. Samostatnou kapitolou jsouNeocallimastigomycota, dnes svébytné oddělení, které žijí vbachoru mnohých býložravýchkopytníků.
Nachází se mezi nimi řadaparazitických asaprofytických druhů. Parazitovat mohou na jiných chytridiomycetách,cévnatých rostlinách nebo i nahmyzu čiobojživelnících.[1] Ke známým parazitickým chytridiomycetám patří mimo jinérakovinec bramborový (Synchytrium endobioticum) parazitující nabramborách,lahvičkovka (Olpidium),Batrachochytrium dendrobatidis (Bd) napadajícížáby neboBatrachochytrium salamandrivorans (Bsal) napadající mloky. V r. 1998 byla prokázána souvislost mezi vymíráním žab a infekcí tehdy ještě vědcům neznámou houbou chytridiomycetou. Až roku 1999 byla houba vědci popsána jakoBatrachochytrium dendrobatidis a onemocnění touto houbou bylo nazváno chytridiomykóza. Onemocnění postihuje svrchní vrstvu pokožky obsahující keratin. Postižená kůže pak ztrácí své hlavní funkce.Batrachochytrium dendrobatidis způsobuje masové úhyny celých populací žab po celém světě, především v tropické Americe. Soudí se, že tato nákaza, dosahující rozměrůpandemie, způsobilavyhynutí až devadesáti druhů žab včetněropuchy zlaté (Incilius periglenes) zKostariky, nejméně tří zástupců roduAtelopus ze Střední Ameriky a Venezuely, třinácti druhů létavek roduPseudophilautus zeSrí Lanky a pravděpodobně i obou druhů tlamorodek (Rheobatrachus) ze severní Austrálie. HoubaBatrachochytrium salamandrivorans byla popsána až v roce 2010 v Nizozemsku, kde téměř vyhynul mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). Retrospektivní vyšetření vzorků prokázala, že epidemie Bsal se objevila již v roce 2004 v západním Německu, nebyla však vědecky podchycena.[2]
Obrázky, zvuky či videa k tématuChytridiomycety na Wikimedia Commons