Tento článek potřebuje doplnit či upravit literaturu.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že na konec článku přidáte (resp. upravíte) kapitoluLiteratura a uvedete vhodné knihy, ze kterých lze o daném tématu čerpat více informací. Knihy by měly být uváděny standardní formoucitace.
Chrámová hora (hebrejskyהַר הַבַּיִתHar ha-bajit,Chrámová hora,arabskyالحرم القدسي الشريف,al-Haram al-qudsí aš-šaríf,Vznešená svatyně), někdy uváděná též jakohora Moria (hebrejskyהר המוריה), je plošina o půdorysu nepravidelného čtyřúhelníku o rozměrech 313 m (severní strana), 470 m (východní strana), 280 m (jižní strana) a 485 m (západní strana), nacházející se vjeruzalémském Starém Městě. Část západní stěny Chrámové hory tvoříZeď nářků, pozůstatekdruhého židovského chrámu. Na vrcholu hory stojí kromě dvou největších –Skalního dómu amešity al-Aksá – řada dalších menších staveb.
Chrámová hora je nejposvátnějším místemjudaismu, podlesunnitských muslimů je třetím nejposvátnějším místem islámu, a náboženský význam má i pro některékřesťanské, zvláště pakprotestantské kruhy. Díky tomu je jedním z nejuctívanějších míst na světě a rovněž i jedním z nejspornějších.
Hora je ve správěJeruzalémského islámského vakfu, který reguluje přístup nemuslimů na horu (přístup jen jednou,Maghrebskou branou, a jen několik hodin denně) a také jim zcela zakazuje se tam modlit.
Chrámová hora byl původně vrcholek, který se vypínal na severní straně pevnostiJebús, pozdějiJeruzaléma. Samotné město (dnes známé jako „Město Davidovo“) se rozkládalo na ostrohu nad údolímiKidron aTyropoeon. Na severu ostroh pokračoval výšinouOfel, která přecházela v horu Moria.
Vykopávky na Ofelu, pozůstatky staveb pocházející ze starověku
V roce 996 př. n. l. zbudovalizraelský králŠalamoun na vrcholu hory Moria, kde mělAbraham obětovatIzáka, Chrám. Dnes jsou Davidovo město i Ofel mimo hradby Starého města. Během vlády Davidovců začalo prostranství kolem Chrámu získávat svůj později specifický půdorys nepravidelného čtyřúhelníku. Tato platforma se rozšiřovala spolu s Chrámem. Těžbou kamene při stavbě Chrámu byla hora Moria rozdělena na Chrámovou horu aGolgotu.
Chrám a Chrámová hora na modelu Jeruzaléma z roku 1966, nacházející se v Izraelském muzeu v Jeruzalémě
Po zničení Chrámubabylónským králemNebukadnesarem II. roku586 př. n. l. byl Jeruzalém opuštěn, teprve po návratu zbabylonského zajetí Židé začali budovat Chrám. Stavbě se ale kladly na překážku různé obstrukce (nejzávažnější bylo pravděpodobně odmítnutí Samařanů na výstavbě Chrámu), proto byla dokončena až roku 516 př. n. l. Nový Chrám byl mnohem skromnější a menší než původní. Koncepce Chrámové hory ale byla zachována. Radikální přestavby se Chrám dočkal za vládyHeroda Velikého. Chrámové nádvoří bylo rozšířeno a budova Chrámu byla přestavěna a zvětšena. Kromě jiného byla přímo na severní straně Chrámové hory postavena obří pevnost, kde byla umístěna římská posádka. Herodes ji na počest svého příteleMarca Antonia nazvalAntonia“. Umístění hlavního sídla posádky hned vedle Chrámu mělo své opodstatnění, neboť Římané se obávali (a právem), že povstání, které by mohlo proti nim vypuknout, by mělo centrum právě v Chrámu.
Chrám byl zničenTitem v roce70 a od té doby až do současnosti nebyl obnoven. Z Chrámu zůstaly pouze obvodové zdi, město bylo téměř celé zničeno, jeho hradby strženy a z jeho systému opevnění ponechány pouze tři věže, na jejichž místě dnes stojíDavidova citadela aJaffská brána. Trosky Chrámu stály na Chrámové hoře pravděpodobně až do vlády císaře Hadriána, který se rozhodl přebudovat Jeruzalém, ležící v ruinách, na římské městoAelia Capitolina. Na Chrámové hoře měl stát chrám Jupitera Kapitolského. Tento krok vedl přímo kBar Kochbovu povstání, po němž byly zbytky Chrámu definitivně srovnány se zemí, Chrámová hora zorána pluhem, a území bylo ponecháno ladem. Z celé stavby zůstala viditelná pouze Západní zeď, nazývaná někdy jako Zeď nářků. Obětní bohoslužba se od zničení Chrámu Titem konala na Chrámové hoře dvakrát – poprvé v letech 133 – 135 během Bar Kochbova povstání, podruhé na počátku7. století, kdy se vlády nad městem nakrátko zmocniliPeršané. Poté, co Jeruzalém dobyla zpět byzantská armáda a Židy vyhnala, vládla nad městem pouze do roku638, kdy ho dobyliArabové.
Pro křesťany neměla Chrámová hora velký význam. Zničení Chrámu pro ně představovalo naplněníJežíšova proroctví, pokoření synagogy znamenalo triumf církve. Centrum křesťanského života se v nově vybudovaném Jeruzalémě soustředilo kolem bývalého popravištěGolgota a tam stojícímuChrámu Božího hrobu. Na Chrámové hoře bylo v době obsazení Jeruzaléma muslimy smetiště. Židé k Chrámové hoře směli pouze jednou do roka, v den výročí zničení Chrámu, na9. av.
Když chalífaUmar ibn al-Chattáb dobyl Jeruzalém, chtěl vidět, kde se nacházel Chrám, kam měl být dle muslimské tradice zanesen prorokMohamed během své Noční cesty. Patriarcha Sofronius jej nejprve zavedl do Chrámu Božího hrobu, ale Umar se v něm odmítl modlit. Sofronius (a podle jiné verze židovský konvertitaKa'ab al-Achbar) ho zavedl na Chrámovou horu, která byla v zanedbaném stavu. Umar tehdy přísahal, že toto posvátné místo očistí, což se stalo, a tehdy byla odkryta původní skála. Chalífa Abd Al-Málik ibn Marwán nad touto skálou postavil v letech 685-691 Skalní dóm, o něco později, v letech 705 – 715, postavil jeho syn Umájad al-Wálid na jižním okraji Chrámové hory mešitu Al-Aksá. Během dalších staletí přibývaly na Chrámové hoře další stavby (viz níže). Koncepci a status Chrámové hory narušilo pouze křižácké období, kdy byl Skalní dóm přejmenován naTemplum Domini, a Al-Aksá naTemplum Salomonis, nicméně křižáci obě stavby nechali stát. Zájem o Chrámovou horu znovu oživl až na konci19. století, a to ze dvou důvodů:
archeologické výzkumy prováděné Charlesem Wilsonem, Charlesem Warrenem a Edwardem Robinsonem, kdy byly objeveny důkazy biblických událostí (Chizkijášův tunel, síť tunelů pod Chrámovou horou) i zbytky Druhého Chrámu, nazvané po svých objevitelíchWilsonův oblouk,Warrenova brána aRobinsonův oblouk, což byly zbytky schodišťových ramp vedoucí na Chrámovou horu, vybudované Herodem Velikým
vzestupsionistického hnutí a souběžně s ním vzestup náboženského sionismu, které spatřovalo možnost vybudovat Třetí Chrám
Robinsonův oblouk – zbytek přístupové rampy z dob Druhého Chrámu čnící z opěrné zdi Chrámové hory
Ačkoli vláda nad Jeruzalémem náležela od konce1. světové válkyBritům, nastatu quo Chrámové hory se nic nezměnilo (byť krvavénepokoje v Palestině v roce 1929 byly motivovány zčásti tvrzením Arabů, že Židé hodlají znesvětit islámská svatá místa a naopak). Dokonce ani po vyhlášení StátuIzrael v roce 1948, neboťjordánskáArabská legie obsadila Staré Město a dokázala ho udržet. Jediný rozdíl byl v tom, že Skalní dóm a mešita al-Aksá nepožívaly v muslimském světě takovou mediální váhu, jako ve chvíli, kdy se Chrámové hory7. 6. 1967 zmocnili Izraelci a po devatenácti staletích obnovili židovskou suverenitu nad nejposvátnějším místem judaismu. Během let 1948 až 1967 měli Židé opět, jako v éře Hadriána aJustiniána I., zakázán ke Chrámové hoře přístup.
Izrael si oficiálně nárokuje nad Chrámovou horou suverenitu a prohlásil Jeruzalém za nedělitelné hlavní město Izraele (nicméně tento krok nebyl uznánOSN) ale náboženskou správu nad Chrámovou horou předal do rukou muslimské radyWaqf, která má de facto autonomii, nicméně částečně se zodpovídá jordánskému králi.Levi Eškol se po dobytí Jeruzaléma sešel s náboženskými představiteli města a garantoval jménem Státu Izrael suverenitu všem náboženským směrům. Smlouva s Waqfem, kterému Izrael dovolil nadále spravovat Chrámovou horu, měla zaručovat všem, tedy i Židům a křesťanům, vstup a volný pohyb po Chrámové hoře. Situace se změnila po vypuknutídruhé intifády v roce 2000. Na samotné Chrámové hoře je v současnosti zakázáno nemuslimům modlit se, a to z důvodu obav před nepokoji a negativními reakcemi muslimů. Pokud nemuslim zůstane na Chrámové hoře mimo vyhrazený čas nebo se modlí, je vyveden policií. Na celý prostor také dohlížejí strážci Waqfu, kteří mohou v případě potřeby zavolat policii.
Western Wall Plaza seZápadní zdí a Chrámovou horou v pozadí
Krátce po skončení šestidenní války bylo před Západní zdí vybouráno prostranství a odstraněna čtvrť Mughrabi. Toto prostranství, nyní známé jakoWestern Wall Plaza, je považováno za synagogu pod širým nebem. V okolí probíhají jak archeologické výzkumy, tak i stavební práce.
Chrámová hora je, jak již bylo napsáno, nejsvětějším místem judaismu. Je místem, kde se rodily jeho dějiny, je místem, ke kterému se obracejí věřící během modliteb. Skála, nad níž se nyní tyčí Skalní dóm, je rabíny nazývánaאבן השתייה –even ha-štija, základní kámen celého světa.
Skála na Chrámové hoře má být místem, kdeAbraham chtěl obětovatIzáka a tradice ho ztotožňuje i s místem, kde nocovalJákob, když měl svůj sen, ve kterém viděl vystupovat a sestupovatanděly.[1] Podle dalšího komentáře měli andělé symbolizovat oběti, které byly přinášeny v ChrámuHospodinu, a odpuštění, kteréBůh sesílal na zemi.
Chrám byl místem, kde přebývala Boží přítomnost (šechina, hebrejsky:שכינה), kde byla uloženaArcha úmluvy,Desky smlouvy,Menora, kdevelekněz vcházel do Nejsvětější svatyně naJom kipur snímat hříchy Izraele. Z náboženského hlediska je tak Chrámová hora místem, kde seBůh setkával s člověkem, kde se nebesa setkávala se zemí. PodleTalmudušechina nikdy neopustila Západní zeď.
Všeobecně přijímanou tezí mezi židy téměř všech denominací je, žeMesiáš přijde a postaví na Chrámové hoře Třetí chrám.
Chrámová hora je místem, na které bylo dovoleno vstupovat pouze ve stavu úplné rituální čistoty. Jelikož k potřebné rituální očistě nejsou prostředky, většina rabínů zakazuje židům na Chrámovou horu vstoupit. Tento názor ovšem není přijímán všeobecně. Mezi ultraortodoxními, ortodoxními i neortodoxními židy se vyskytují jak názory zastávající stanovisko nevstupovat na Chrámovou horu, tak i názory, které návštěvu hory či některých jejích částí při dodržení určitých postupů povolují, nebo ji alespoň tolerují. Stejně tak neplatí vždy, žeultraortodoxní antisionističtí Židé vždy vstup na Chrámovou horu zakazují anáboženští sionisté povolují.
Podle křesťanských zdrojů židé ještě v byzantské době navštěvovali trosky Chrámu, za císařeJuliana Apostaty jim bylo dokonce dovoleno Chrám znovu vybudovat, tudíž zákaz neplatil vždy. První zmínku nacházíme až v dopise od Ovadji di Bertinory roku 1488.
Vstup na Chrámovou horu zakazovali a zakazují např. tito rabíni:
Maimonides se modlil na Chrámové hoře a údajně za jeho dnů měla na Chrámové hoře stát synagoga (podle jiných se modlil ve Skalním dómu, což ovšem halaše neodporuje, neboť není místem modloslužby). Dokonce ustanovil výročí své modlitby na Chrámové hoře (6. chešvan) jako výroční den pro sebe a svou rodinu.
Šlomo Goren během svého působení v úřadu vrchního rabína Izraele vstoupil do Skalního dómu, oblečen vtalitu,tfilin a se svitkemTóry.
Další rabíni povolují vstup na Chrámovou horu pod podmínkou, že muži i ženy prodělají předtím očistnou koupel vmikvi, ženy nebudou v období menstruace, muži nebudou nosit koženou obuv. Další omezení se týkají prostoru, který mohou židé navštívit – názory se různí, někteří se domnívají, že mohou obejít pouze okraj Chrámové hory, jiní se domnívají, že nesmějí pouze vystoupit na vyvýšenou platformu kolem Skalního dómu, Šlomo Goren i jeho následovníci se domnívají, že by Židé měli vstoupit až do srdce Skalního dómu, aby dokázali svou vládu a suverenitu nad místem.
Tato praxe omezeného vystupování na Chrámovou horu je odvozena z původních zvyků, platných za dob Chrámu, kdy byl Chrám rozdělen na „nádvoří národů“, „nádvoří žen“, „nádvoří Izraele“, „svatyně“, a „velesvatyně“. Podle některých přísných nařízení se zákaz pro rituálně nečistého člověka vztahoval na celou Chrámovou horu, podle jiných nesměl vstoupit pouze do ženské části. Na druhou stranu bylo povoleno vstoupit do jakékoli části Chrámové hory, dokonce i do Nejsvětější svatyně, a to v rámci nutných oprav. Podletraktátu Berachot 9, 5 by „člověk neměl vstupovat na Chrámovou horu se svou holí, měl by se zout, neměl by si zkracovat přes ni cestu a plivat kolem sebe.“ Na Chrámovou horu se mohlo vcházet pouze z východní strany a odcházet pouze z pravé strany (kromě zvláštních příležitostí,Midot 2, 2).
Dnes se diskutuje o přinášení obětí. Podle některých názorů je přinášení obětí zapovězeno až do vybudování Chrámu, podle jiných je možné a dokonce povinné přinést oběť (zvláště pak oběť naPesach) na Chrámovou horu a obětovat ji na oltáři, který by byl vztyčen na místě původního.
Související informace naleznete také v článku Mešita al-Aksá.
Sunnitští muslimové považují Chrámovou horu za třetí nejsvětější místo islámu a místo prvníqibly (směru modlitby). Sunna identifikuje místoal-masdžid al-Aksá (nejvzdálenější mešitu), do které byl prorok Mohamed přenesen během své Noční cesty, jako Jeruzalém a Chrámovou horu, místo, kde svou „mešitu“ měli postavit i David a Šalamoun, které islám uznává jako Boží proroky.
Hebrejskyאֻרְווֹת שְׁלֹמֹה(urvot Šlomo), arabskyالمصلى المرواني(al-musallan al-Marwání). Nacházejí se v jihovýchodním rohu hory. Šalamounovy stáje jsou podzemní chodby, původně to byly východy z jižní strany Chrámové hory, postavené Herodem Velikým. Tyto brány (jednoduchá, dvojitá – Chulda – a trojitá) jsou dosud patrné v jižní hradbě Chrámové hory. Tato část hory je uměle navezená, není součástí původního skalního masivu. Jejich účel byl především podpůrný – jihovýchodní stěna Chrámové hory se tyčí přímo nad srázem do údolí Kidron a je nejméně stabilní a odolná proti zemětřesení. Jako stáje je užívali křižáci během své vlády nad Jeruzalémem, odtud jejich název, který ovšem se Šalamounem nemá nic společného.
Dvojitá brána na východní straně Chrámové hory. Hebrejskyša'ar ha-Rachamim, arabskybáb ar-Rachma nebobáb at-Tauba (brána Milosrdenství nebo brána Pokání). Muslimové ji zazdili a na vnější straně při ní zřídili svůj hřbitov, na který je jinověrcům a bezvěrcům vstup zakázán[chybí zdroj].
ArabskyKubbat as-silsila, nachází se východně od Skalního dómu. Postaven možná již v osmém století Abd al-Málikem. Své jméno má pravděpodobně od stříbrných řetězů, které byly přinášeny k dómu, neboť sloužil jako pokladnice. Křižáci jej přejmenovali na kapli sv. Jakuba Menšího. Mozaiky, kterými je vyzdoben, podle některých odborníků překonávají výzdobu samotného Skalního dómu.
ArabskyKubbat an-Nábí, stojí východně od Skalního dómu a byl postaven r. 1538 Muhammadem Bejem, guvernérem Jeruzaléma. Obsahuje mihráb (modlitební výklenek) směřující k Mekce.
ArabskyKubbat al-mirádž, připomínající prorokovu cestu do nebe. Je inspirován byzantským dómem na Olivetské hoře, který označuje místo Ježíšova nanebevzetí (podle islámské tradice). Byl postaven z kamenů z křižáckých staveb. Fakt, že se svatyně nanebevzetí nachází mimo Skalní dóm, svědčí o tom,že islámská tradice nepovažovala dóm a skálu za místo, odkud se prorok vznesl do nebe.
Arabskykubbat an-Naháwíja (dóm Učenců) stojí v severozápadním rohu platformy. Postaven 1207 (podle některých zdrojů 1217) emírem Hasanem ad-Dín jako škola gramatiky a literatury. Také tato stavba byla postavena z kamenů pocházejících z křižáckých budov.
Původně postavena pravděpodobně Saladinem v r. 1190 jakoMinbar as-Saif (letní minbar), neboť byla a je používána jako kazatelna pod širým nebem pro letní měsíce. Pojmenována později po kazateli (qádí) Burchanu ad-Dínovi z Jeruzaléma (některé zdroje jej uvádějí jako autora rekonstrukce) r. 1456. Další rekonstrukce proběhla r. 1483 pod tureckým emírem Mohamedem Rašídem. Někdy bývá uváděna jako "Omarova kazatelna".
Severně od mešity al-Aksá. Postavena r. 709, slouží k rituálnímu umývání modlícím se lidem. Emír Tankaz an-Nasr ji v letech 1327-28 rozšířil. Původně využívala k zásobování vodou systém, který používal Chrám, dnes je napájená z vodní sítě.
Na vrcholu každého z osmi schodišť vedoucí na nejvyšší platformu přímo ke Skalnímu dómu stojí arkády –qanátir. Podle muslimské tradice jsou to váhy (mawázin), na kterých budou váženy duše na konci dní.
Malá kupolovitá stavba v severovýchodním rohu platformy. Její podlahu tvoří původní skála. Její název odkazuje na Ducha Božího, který měl přebývat na tomto místě, její jiný název, Dóm desek, zase odkazuje na desky Desatera, uložené v Arše úmluvy. Ascher Kaufmann umisťuje právě na jeho místo Nejsvětější svatyni a centrum Chrámu.
Celkem dvanáct bran vede přímo na Chrámovou horu, z toho jedna (Zlatá brána) je zazděná. Kromě těchto bran se ještě dochovaly tři brány v jižní stěně Chrámové hory, známé dnes jako „jednoduchá“, „dvojitá“ (Chulda) a „trojitá“. Všechny tři jsou zazděné, ale jejich obrysy jsou v jižní opěrné stěně stále dobře patrné.
Současné brány jsou až na výjimky pouhé průchody ve stavbách kolem Chrámové hory, nejsou to brány v pravém slova smyslu, jako brány vedoucí skrze hradby do Starého města.
Je jedinou branou, kterou v současnosti mohou přicházet nemuslimové na Chrámovou horu. Na Chrámovou horu vystupují po visuté rampě po předchozí důkladné prohlídce. Je pojmenovaná podle čtvrti, která se dříve v jejím sousedství nacházela –mughrabi (marocká nebo „západní“)
ArabskyBáb al-silsila, hebrejskyŠa'ar ha-šalšelet. Své jméno zdědila podle Řetězového dómu a ulici, na kterou navazuje – řetězová (arabskyal-silsila, hebrejskyha-šalšelet)
ArabskyBáb al-matára. Malý průchod vedoucí přímo k západnímu schodišti na esplanádu Chrámové hory. Pojmenovaná podle umýváren, které se vedle ní nacházejí.
Již během války za nezávislost v r. 1948 plánovaly radikální židovské skupiny soustředěné především kolem organizaceIrgun Cvaj Leumi vyhodit obě mešity do vzduchu, a to i přes nařízeníDavida Ben Guriona o neničení náboženských staveb. Jejich úmysl tehdy zmařil neúspěch židovské ofenzívy proti Starému městu.
20. července 1951 byl na Chrámové hoře zavražděn jordánský král Abdulláh I. poté, co dokončil modlitbu v mešitě Al-Aksá. Jeho vrah, Mustafa Šukrí Ušo, palestinec spřízněný s rodinným klanem Husejní (do nějž patřil muftíHadž Amín al-Husejní iJásir Arafat), ho zavraždil, neboť kolovaly pověsti, že se král chystá uzavřít separátní mír s Izraelem.
7. června 1967, téměř ihned po dobytí Chrámové hory, navrhl tehdejší vrchní rabín izraelské armády a pozdější vrchní rabín IzraeleŠlomo Goren, aby byly obě mešity na Chrámové hoře vyhozeny do vzduchu, eventuálně aby byly zdemolovány „v rámci válečných operací“. Šlomo Goren později prohlásil, že bylo velkou chybou nechat mešity stát a že „takovou příležitost již mít nebudeme“.
21. srpna 1969 Australan Michael Dennis Rohan, člen radikální Worldwide Church of God (Světová Boží církev), založil oheň v mešitě Al-Aksá. Rohan patřil mezi fundamentální křesťany, kteří věří, že po postavení Třetího Chrámu a shromáždění Židů v Izraeli dojde k druhému příchoduJežíše Krista. Oheň tehdy zničil vzácnou kazatelnu, věnovanouSaladinem.
11. dubna 1981 vstoupil do mešity Al-Aksá Alan Goodman, čerstvý přistěhovalec do Izraele z USA, a začal pálit do přítomných lidí. Zabil dva Palestince.
V roce1981 nechala zabetonovat izraelská vláda 2000 let starý tunel u Warrenovy brány, aby předešla nepokojům, které hrozily z arabské strany.
Během uplynulých 20 let Waqf zakázal provádět jakékoli archeologické vykopávky na Chrámové hoře.
V roce1996 Izrael otevřel tunely pod západní zdí, což vyvolalo mezi Araby nepokoje. Muslimové tvrdili, že vykopávky a archeologický výzkum jsou jen zástěrkou k narušení stability staveb na Chrámové hoře.
V roce2000 vystoupil tehdejší předseda opoziční stranyLikudAriel Šaron na Chrámovou horu i se svým doprovodem. Přítomní muslimové po něm začali házet kameny a boty. Nepokoje přerostly v několik let trvajícídruhou Intifádu, někdy nazývanouIntifáda Al-Aksá. Od té doby až do roku2003 byl vstup na Chrámovou horu nemuslimům zakázán, od roku 2003 je vstup na Chrámovou horu pro nemuslimy povolen pouze ve vyhrazených hodinách.
28. 12.2001 Nejvyšší islámský výbor pro Palestinu a Al-Kuds prohlásil, že veškeré nároky židů a rabínů na Chrámovou horu jsou fikce a pro existenci Chrámu neexistuje žádný důkaz.[2]
V únoru2004 se po zemětřesení zhroutila přístupová rampa (nazývaná „rampa Šlomo Gorena“) na Chrámovou horu vedoucí skrze Maghrebskou bránu. O tři roky později vypukly na Chrámové hoře nepokoje, které musela policie rozhánět slzným plynem a obušky, když Arabové obviňovaliIzraelský památkový úřad, že práce na rampě mají za cíl zničit mešitu Al-Aksá.
V říjnu2006 navrhl poslanec za krajně pravicovou stranuNárodní jednotaUri Ari'el stavbusynagogy na Chrámové hoře, údajně jako příležitost pro islám, aby dokázal, že je skutečně tolerantním náboženstvím. Proti plánu se ostře ohradil Waqf, zástupci izraelských a palestinských Arabů, i někteří izraelští zákonodárci. Totéž navrhl Ehud Barak, tehdy ještě ve funkci ministerského předsedy, na summitu v Camp Davidu r. 2000 (když skupina ultraortodoxních židů chtěla zbudovat Chrám a mešity zbourat nebo přesunout doMekky).
V únoru 2007 povolil Waqf stavební práce za použití těžkých strojů bez jakéhokoliv archeologického průzkumu přímo na Chrámové hoře. Oficiálním důvodem bylo položení kabelu. Israel antiquities authority protestoval několik měsíců proti ničení archeologických artefaktů. Byl založen Výbor proti ničení archeologických artefaktů na Chrámové hoře.[3] Celá záležitost není zatím uzavřena.
Šejch Raed Saláh, vůdce Islámského hnutí v Izraeli, v roce 2007 prohlásil: „Po tisící připomínáme, že celá mešita Al-Aksá, včetně všeho co je nad ní i pod ní, je pouze a jedině muslimským majetkem a nikdo nemá právo ani na jediné zrnko písku z ní.“[4]
V rozhovoru pro Makor Rišon 22. 5. 1998 prohlásil Imám mešity Al-Aksá a Muftí Jeruzaléma Akrem Cabari, že „Židé nemají žádná práva na Chrámovou horu“.
-Aerial-Temple_Mount-(south_exposure).jpg)
-Temple_Mount-Dome_of_the_Chain_(south_exposure).jpg)
