| Chrám svatého Polyeukta | |
|---|---|
 Chrám svatého Polyeukta, ruiny, Istanbul | |
| Místo | |
| Stát | Byzantská říše Byzantská říše |
| Obec | Konstantinopol |
| Souřadnice | 41°0′52″ s. š.,28°57′11″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | pravoslavná |
| Zasvěcení | Svatý Polyeukt |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | Byzantská architektura |
| Typ stavby | Bazilika |
| Výstavba | 524-527 |
| Další informace | |
| Adresa | Konstantinopol, Byzantská říšeByzantská říše |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Chrám svatého Polyeukta – (řeckyἍγιος Πολύευκτος, překl.Hagios Polyeuktos;turecky:Ayios Polieuktos Kilisesi) byl starověkýbyzantský chrám vKonstantinopoli (Istanbul,Turecko), který nechala postavitaristokratkaAnicia Juliana a zasvětila jejsvatému Polyeuktovi. Chrám byl bohatě vyzdoben a byl největším chrámem před stavbouHagia Sofia. Anicia Juliana zavedla rozsáhlé použitísásánovskýchperských dekorativních prvků a možná zahájila novýarchitektonický typkupolovitébaziliky, zdokonalený v pozdějším chrámu Hagia Sofia.
O historii chrámu po jeho postavení je známo jen málo. Stavba přežila až do 11. století, poté zchátrala a některé architektonické prvky byly odstraněny a znovu použity v Konstantinopoli a dalších městech. Poté, co byl chrám v osmanském období zastavěn, bylo jeho místo znovu objeveno při vykopávkách v 60. letech 20. století. Oblast, která se nachází přímo naprotiradniciIstanbulského metropolitního magistrátu, je nyní zachovalýmarcheologickým nalezištěm přístupným návštěvníkům, ačkolisochy byly převezeny doIstanbulských archeologických muzeí.
Anicia Juliana byla potomek několika západníchcísařů a za vládyJustina I. (518-527) nechala v letech 524-527 vystavět chrám svatého Poleukta, který měl nahradit dřívější chrám, postavenýEudokií, manželkouTheodosia II. a Juliáninou prababičkou. V nově postaveném chrámu uložilirelikvii lebky svatého Polyeukta.
Ve dvou oslavnýchepigramech (dohromady 76 řádků), které jsou napsány na chrámových stěnách a které se v plném rozsahu dochovaly ve středověkém rukopise (Anthologia Graeca, I.10), se Juliana přirovnává k dřívějším císařůmKonstantinovi I. aTheodosiovi II. jako monumentální stavitelka a tvrdí, že překonalaŠalamounův chrám, podle jehož proporcí byl nový chrám údajně postaven. Stavba tak představovala přímou výzvuprestiži a autoritě vládnoucídynastie a mohla být motivací masivního rozsahuJustiniánovy přestavby chrámu Hagia Sofia o několik let později, po jejímž dokončení uchvácený císař údajně vykřikl: "Překonal jsem tě, Šalamoune!"
Chrám svatého Polyeukta se dochoval až do 11. století, kdy byl opuštěn. Materiál z chrámu byl poté hojně pleněn na sochy a další architektonické prvky (spolia) jak samýmiByzantinci, tak po vyplenění města v roce 1204křižáky. Několik kusů bylo znovu použito v jinýchsakrálních stavbách v Konstantinopoli – například vmonastýru Krista Pantokratora (mešita Zeyrek),mešitěFenâri Îsâ a mešitěKoca Mustafa Paša. Ale i další části architektonickéskulptury z chrámu byly rozšířeny po celémStředomoří do míst, jako jsouBenátky,Milán,Barcelona a iVídeň. Nejznámějšími příklady jsou tzv.Pilastri Acritani nebolipilíře svatého Jana z Akry – jsou dva sochařské sloupy nanáměstí Svatého Marka v Benátkách před portálem na jižním průčelístejnojmenné baziliky; jedná se o spolia.
Na chrámovém místě večtvrti Saraçhane byly vosmanském období postupně postaveny domy a mešita. V roce 1940 bylo území srovnáno se zemí a v roce 1960, při stavbě křižovatky silnicȘehzadebași Caddesi aAtatürk Bulvari, byly zahájenyvykopávky, během nichž byly objevenycihlovéklenby a kusyprokonéské mramorovéplastiky. Rovněž byly objevenyfragmenty monumentálního epigramu zdobícího chrám, které ve spojení se zmínkami o přibližné polozebaziliky v byzantských textech týkajících se císařskýchprocesí na hlavní tříděMese umožnily bezpečnou identifikaci bývalého chrámu. Místo bylo v letech 1964-1969 důkladně prozkoumánoarcheology pod vedením dr. Neziha Firatliho z Istanbulských archeologických muzeí a Richarda Martina Harrisona z institutuDumbarton Oaks.
Navzdory jeho architektonickému významu je o historii chrámu svatého Polyeukta a jeho architektuře známo jen velmi málo. Většina informací pochází z epigramu na počest Juliany a její rodiny, který byl po částech vepsán do různých chrámových částí. Na epigramu stojí, že chrám byl vystavěn jakoreplika starověkého židovského chrámu s přesnými proporcemi uvedenými vBibli pro Šalamounův chrám a s použitím královského lokte jako měrné jednotky, stejně jako u jeho vzoru.
Richard Martin Harrison, hlavní archeolog lokality, rekonstruoval chrám jako zhruba čtvercovou baziliku o délce stran cca 52 m, s centrálnílodí a dvěma bočními loděmi, před nimiž se nacházelo předsálí a jimž předcházelo velkéatrium o délce 26 m. Severně od atria byly identifikovány pozůstatky další budovy, která byla označena buď zakřtitelnici, nebo za Juliánův palác. V samotném atriu se nacházel první ze dvou epigramů.
Oválná podezdívka ve středu budovy naznačuje polohuambonu, zatímco silné základy v celé budově podle Harrisona naznačují přítomnost kupole, čímž se výška budovy odhaduje na více než 30 m. Oblastoltáře nebyla dostatečně prozkoumána a jeho tvar zůstává neznámý. Z epigramu je známo, žeinteriér měl dvě patra skolonádami agaleriemi. Na základě epigramu a podružných konstrukcí Harrison rovněž předpokládal existenci dvojice dvoupatrovýchexedrů, tvořených třemi výklenky spilířem mezi nimi, na severní a jižní straně ambonu. Prostory kolem kupolovitého západníhoklenebního pole by byly zakrytyvalenou nebokřížovou klenbou.
Vnitřní výzdoba byla mimořádně bohatá. Stěny byly vyzdobenymramorem, střecha bylapozlacená a vnarthexu byl vyobrazenkřestKonstantina Velikého. Na místě byly nalezeny také fragmentyslonoviny,ametystu,zlata a barevného skla, které byly původněinkrustovány do mramorových soch, a také fragmentymozaiky. Záměrnou evokaci Šalamounova chrámu ještě umocňovala převaha zdobných motivůpalmy,granátového jablka alilie.
Ve výzdobě chrámu byly bohatě uplatněny sásánovské zdobné motivy palmových a granátových listů, které v té době byly oblíbené. Výjimečným nálezem je desetreliéfních desek s obrazyKrista,Panny Marie aapoštolů; takové obrazy jsou velmi vzácné kvůli zničení lidských vyobrazení v doběikonoklasmu v 8. a 9. století.
Jedním z největších dekorativních mramorových pozůstatků naleziště jsouhlavice výklenků. Tyto masivní kusy mramoru se skládají zkonkávního segmentu, v jehož středu je vytesán velký čelnípáv s hrdě rozvětveným ocasem. Podél půlkruhu řezby probíhá druhý epigram. Kolem páva jsouspandrely vyplněnévinnou révou a listy. Písmena nápisu jsou 11 cm vysoká a obklopena realistickými vinnými révami. Každý list má viditelné žilky, některé okraje listů jsou roztřepené a potrhané, a umělec si dokonce dal práci s vrstvením vzoru, některé listy vytáhl dopředu a jiné vyřezal v pozadí, což dodává pocit hloubky. Martin Harrison poznamenává, že veškeré toto zpracování je provedeno okem umělce a bez použití stálého měřidla, to naznačují stopy podlátu, drobné nerovnosti a mírné ohyby mřížky. Oblast byla vymalována zářivými barvami – modrá, zelená a některé fialové. Pozadí vinné révy a písmen bylo jasně modré. Pávi byli vantice spojovaní spohanskou bohyní Hérou a královskou rodinou a prokřesťany symbolizují obnovu aznovuzrození.
Archeologové pod zaniklým chrámem odkryly 1500 let staré dvě velké podzemní místnosti, které byly spojené tunelem a vedly do liturgické místnosti za oltářem. V neuspořádaném areálu se připravuje archeologický park.[1][2]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuChurch of St. Polyeuctus na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuChurch of St.Polyeuktos na Wikimedia Commons