V období 4.–6. století došlo pod vlivem nájezdů kočovnýchHunů do Evropy k migraci dalších kmenů. Tak se před nimi dostaly do střední a jižní Evropy četné kmenySlovanů. Kde původně žili, není zatím jisté, nejspíše na východ od Karpat. Některé z kmenů označujeme jako Chorváti či Charváti. Jedna část, tzv. severní Charváti, se usadila v severních Čechách. Podle kronikářeKosmase byli Charváti na severu v 9.–10. století usídleni kolem řekyJizery v sousedstvíPšovanů (z jihu) a srbskýchMilčanů (ze severu).[1] Severní Chorváté byli postupně asimilováni ostatními Slovany (především Čechy) a Germány.
Chorvati žijí především vChorvatsku (4 284 889), kde tvoří 90,4 % populace. Velká menšina je také v sousedníBosně a Hercegovině (497 883),Chile (380 000),Argentině (250 000),Srbsku (57 900) – převážně veVojvodině), v pohraničíMaďarska, vNěmecku (231 000),Austrálii (115 000) aKanadě (62 000). V roce 1991 se v socialistické Jugoslávii hlásilo k chorvatské národnosti 19,8 % obyvatel.
Do roku 1950 žila významnáchorvatská menšina na jižní Moravě (okoloBřeclavi v moravsko-rakouském pohraničí), ale po 2. světové válce byla jako celek asimilována. Dnes vČesku existuje chorvatská menšina v pohraničí v podhůříJeseníků (např.Huzová), kam byla po komunistickém puči vúnoru 1948 vyhnána komunisty z moravsko-rakouského pohraničí a rozptýlena.[2] V roce 2011 se k chorvatské národnosti v Česku přihlásilo 1 125 osob.
Nobelovu cenu za chemii získaliVladimir Prelog aLeopold Ružička. Významným meteorologem a seizmologem bylAndrija Mohorovičić. Všestranným badatelem byl jezuitaRuđer Bošković, který v oblasti astronomie mj. našel způsob výpočtu oběžných drah planet a objevil neexistenci atmosféry na Měsíci. Průkopníkem padákového létání bylFaust Vrančić.
Nejvýznamnějším hudebním skladatelem jeIvan Zajc, sochařemIvan Meštrović, malířem pakGiulio Clovio, autor miniatur a iluminátor středověkých rukopisů.Maksim Mrvica se proslavil jako klavírista kombinující pop a klasiku.
Čtyři zlaté olympijské medaile má sjezdařkaJanica Kostelićová.Hlavní hvězdou házenkářského týmu, který na olympijských hrách v Athénách roku 2004 vybojoval zlato a rok předtím titul mistrů světa, bylIvano Balić. Vítězem Wimbledonu se stal tenistaGoran Ivanišević. Jedním z nejslavnějších basketbalistů Evropy své doby bylDražen Petrović.
Předtím byl oficiálním znakem Chorvatska jiný erb, jehož nejstarší doložené použití sahá do roku 1347 a obsahuje tři leopardí nebo lví hlavy (později spojované pouze s Dalmácií).[3][5][6] Další znak sestříbrným půlměsícem a šestiramennou hvězdou (tzv. Leliwa) je často mylně považován za nejstarší chorvatský znak.[5] Region Slavonie má nejstarší potvrzený erb, který zobrazujekunu mezi řekami Sáva a Dráva, nad níž ješestiramenná hvězda. Tento znak byl oficiálně udělen v roce 1496Vladislavem II. Jagellonským a používán jako úřední pečeť slavonského sněmu od roku 1497 a od roku 1558 až do počátku 19. století také sjednoceným chorvatsko-slavonským sněmem.[3][5] První znak, který spojoval všechny tři erby království Dalmácie, Chorvatska a Slavonie, pochází z roku 1610.[5]
Současný design přidal pět menších korunujících štítků, které představují historické regiony, ze kterých Chorvatsko vzniklo. Na rozdíl od mnoha jiných zemí Chorvaté častěji používají symboliku státního znaku než samotné vlajky. Důvodem je jednak geometrický design štítu, který umožňuje jeho využití v mnoha grafických kontextech (například v loguCroatia Airlines nebo na dresuchorvatské fotbalové reprezentace), a jednak fakt, že sousední země jako Slovinsko a Srbsko mají na svých vlajkách stejnépanslovanské barvy jako Chorvatsko.
Chorvatský propletenec (pleter nebotroplet) je také často používaným symbolem, jehož původ sahá do období klášterů budovaných mezi 9. a 12. stoletím. Tento propletený vzor lze vidět na různých emblémech a je také součástí insignií moderníchchorvatských vojenských a policejních hodností.
↑PÁŠOVÁ, Petra. Chorvaté přišli do Huzové z vinic Jižní Moravy.Olomoucký deník.cz [online]. 2010-08-10 [cit. 2015-06-23].Dostupné online.
↑abcdeSTANČIĆ, Nikša; ČALDAROVIĆ, Dubravka Peić. Prvi sjedinjeni grb Kraljevstava Dalmacije, Hrvatske i Slavonije iz 1610. godine.Rad.HAZU, 2013, s. 71–93.Dostupné online [cit. 2025-01-09]. (chorvatsky)
↑HYE, Franz-Heinz. Prilog povijesti državnog grba Hrvatske i njegov najstariji prikaz u Innsbrucku.Arhivski vjesnik.Chorvatský státní archiv, 1993, čís. 36, s. 131–147.Dostupné online [cit. 2025-01-09]. (chorvatsky, německy)
↑abcdeGALOVIĆ, Tomislav. Geneza, simbolika i povijest hrvatskih zemaljskih grbova od 13. do 17. stoljeća.Hrvatska revija. Matica hrvatska, 2021.Dostupné online [cit. 2025-01-09]. (chorvatsky)
↑abSTANČIĆ, Nikša. Nova teorija o podrijetlu hrvatskoga grba / Mate Božić i Stjepan Ćosić. Nastanak hrvatskih grbova / Podrijetlo, povijest i simbolika od 13. do 16. stoljeća, Gordogan, 15 (34), 2017., br. 35-36 (79-80), str. 22-68.Rad.HAZU, 2018, s. 239–243.Dostupné online [cit. 2025-01-09]. (chorvatsky)
.svg)
