V polovině18. století začaly první pokusy poskytnout chorvatskou literární normu na základě novoštokavského dialektu, který sloužil jako nadregionálnílingua franca – k potlačování regionálníchčakavských,kajkavských a štokavskýchvernakulárních jazyků.[10] Rozhodující roli sehráli chorvatští vukovci, kteří kromě návrhu fonologického pravopisu upevnili na konci 19. a na počátku 20. století používání ijekavské novoštokavštiny jako spisovné normy.[11] Chorvatština se píšeGajovou latinskou abecedou.[12]
Kromě štokavského dialektu, na kterém je založena standardní chorvatština, existují na území Chorvatska další dva hlavní naddialekty,čakavština akajkavština. Tyto naddialekty a čtyři národní standardy jsou obvykle zahrnuty pod termín „srbochorvatština“; tento termín je pro rodilé mluvčí kontroverzní[13] a názvy jako „Bosensko-chorvatsko-černohorsko-srbské“ (BCMS) se snaží používat lingvisté a filologové v 21. století.[14]
Chorvatština je spolu seslovinštinou,bosenštinou asrbštinou jedním z několika jazyků západní větvejihoslovanských jazyků. Její rozvoj byl ovlivněn cizími jazyky, napříkladitalštinou (převážně v dialektech čakavského nářečí),němčinou,maďarštinou, čisrbštinou. Za významné chorvatské literární památky jsou považovány také i právní texty, stejně jako mnohá díla vzniklá v atmosféře vrcholného středověku. V19. století procházelo území dnešního Chorvatska obrozeneckým procesem. Tzv.ilyrské hnutí prosazovalo myšlenku jednotného jihoslovanského jazyka. Pojem ilyrský brzy nahradil chorvatský a ještě později v souvislosti s dalšími událostmi paksrbochorvatský. V roce1850 podepsali chorvatští jazykovědci spolu se srbskýmivídeňskou jazykovou dohodu, na základě které měl vzniknout jeden jazyk jak proChorvaty, tak iSrby. Její realizaci však umožnilo až politické sjednocení obou zemí poprvní světové válce v roce1918.
V rámci srbochorvatského jazyka, který jako konstrukt disponoval bohatou hierarchickou strukturou dialektů, nářečí a forem tvořil dnešní chorvatský jazyk tzv. „západní variantu“. V 2. polovině20. století se však s chladnutím srbsko-chorvatských vztahů myšlenka jednoho jazyka ukázala jako velmi problematická. Srbové a Chorvati si sice vzájemně rozumí a lexikální, či morfologické odlišnosti jsou velmi malé,[15] nicméně existují a přesahují ty, které by bylo možné považovat za rozdíly nářeční. Během tzv.chorvatského jara požadovali četní intelektuálové ustanovení samotného chorvatského jazyka. Dokument, který vyšel pod názvemdeklarace o názvu a postavení chorvatského spisovného jazyka[16] se stal jejich hlavní zbraní proti politicebratrství a jednoty komunistické Jugoslávie. Chorvaté do ústavy svésvazové republiky ukotvili v roce1974 jako oficiální jazyk chorvatský s tím, že to je lidový jazyk jak Chorvatů tak i Srbů v zemi. Koncem 80. let dostala myšlenka společného srbochorvatského jazyka ohromné rány a poválkách v 90. letech arozpadu Jugoslávie bylakodifikována samotná chorvatština.
V 90. letech v souvislosti s vypjatou nacionální rétorikou nabyly v chorvatském jazyce na významu puristické trendy;[17] mnohé staré výrazy začaly být nahrazovány nově vytvářenými s odůvodněním, že je třeba očistit jazyk jak od slov původu neslovanského, tak ale i srbského.[18] Řada z těchto nových výrazů se v běžné každodenní řeči ujala, jiné nikoliv.
Státy a regiony, které uznávají chorvatštinu jako (spolu)úřední (tmavě červená) nebo menšinový jazyk (světle červená).
Chorvatština má celou řadu podob: tři nářečí (čakavština,kajkavština aštokavština – poslední uvedená je základem moderního spisovného jazyka) a tři reflexy staroslověnské hláskyjať –ijekavský (dominantní),ikavský (v oblasti Dalmácie) aekavský (v oblasti východní Slavonie, k srbským hranicím). Každé ze tří uvedených nářečí se ještě dělí na celou řadu dalších. Rozdíly mezi jednotlivými dialekty jsou obrovské; oficiální podoba jazyka se od lidové mluvy v některých regionech velmi odlišuje a napříkladChorvat zDubrovníka si s Chorvatem z okolíBratislavy (kde žije na rakouském území méně početná chorvatská menšina) ne zcela rozumí.Chorvati v italské Molise hovořímolisko-chorvatským nářečím.
Chorvatština je úředním jazykemChorvatska a jeho masmédií (televizeHRT 1, HRT 2, nova, TV Jadran a RTL – překládána do chorvatštiny). Kromě toho je jedním z oficiálních jazykůBosny a Hercegoviny a užívá se také i veVojvodině, kde žije chorvatská menšina.
Osobní jména a příjmení se píší s velkým písmenem:Stjepan Radić, Ivan Krstitelj Tkalčić, Gaj Julije Cezar;Tomo, Katica, Pero Rovněž ženská příjmení se nepřechylují:Ivan Tomić, Jadranka Tomić Jména, která určují vlastnost osoby, se také píší s velkým písmenem:Ivan Grozni, Crni Petar, Karlo Veliki Jména zobecněná, která představují věc či fyzikální veličinu, se píší s malým písmenem:mercedes, pascal, rentgen
Tituly
Tituly se píší s malým písmenem:kralj Tomislav, sveti Stjepan, profesor Jurić, doktor Margetić
Zvířata
Jména zvířat a pohádkových bytostí se píší s velkým písmenem:Kleopatra, Reks… Obecné názvy druhů zvířat píšeme s malým písmenem:čivava, dalmatinac, sijamska mačka
Příslušníci národů, kontinentů a států
S velkým písmenem se píší: Příslušníci kontinentů –Amerikanka, Afrikanac, Azijatkinja, Australac (Australijanac nepřipadá v úvahu) Příslušníci států a národů –Hrvatica, Danac, Bolivijka, Egipćanin, Židovka Příslušníci regionů –Međimurac, Rabljanka, Provansalka, Bavarac Příslušníci žup, krajů –Zagrepčanka, Varaždinac, Grožnjanka, Njujorčanin (neboNewyorčanin)
Přídavná jména odvozená od vlastních jmen a přivlastňovací
Přídavná jména přivlastňovací s koncovkou -ov nebo-in se píší s velkým písmenem:Terezin, Hrvatov, Josipov, Njemičin (odNjemica) Obyčejná přídavná jména s koncovkou-ki se píší s malým písmenem:karlovački, creski, hrvatski, američki, vatikanski
Zeměpis
Názvy kontinentů začínají velkým písmenem:Europa, Australija Názvy států začínají velkým písmenem:Narodna Republika Kina, Papua Nova Gvineja Ostrovy, poloostrovy a jiné zeměpisné názvy:Baranja, Flandrija, Štajerska, Bliski istok, Gorski kotar Přírodní úkazy se píší s velkým:Samoborsko gorje, Dugi otok, Krbavsko polje, Postojnska jama, Plitvička jezera, Jadransko more, Tihi ocean, Mars, Zemlja, Sunce, Sunčev sustav, Mliječna staza Pokud píšete o slunci či měsíci, který je vidět na obloze, pište malé písmeno:Ogrijalo me sunce. Nad morem se digao mjesec. Stojim s obje noge na zemlji. Názvy všech ulic, částí města i vesnic pište s velkým písmenem:Maksimir, Kaptol, Dolac, Gundulićeva ulica, Cvjetni trg, Trg bana Josipa Jelačića, Trg žrtava fašizma, Nova cesta, Gornji grad
Události, období a instituce
Názvy století, styly vlády nebo slohy pište s malým písmenem:antika, srednji vijek, renesansa, devetnaesto stoljeće, ilirski pokret, komunizam, fašizam, moderno doba Názvy událostí pište s velkým písmenem:Prvi svjetski rat, Francuska revolucija Všechny státní svátky se píší s velkým písmenem:Božić, Uskrs, Nova godina, Tri kralja, Kurban bajram, Dan državnosti, Dan domovinske zahvalnosti U názvů politických stran se píše velké písmeno:Hrvatska demokratska zajednica
Návod pro Chorvaty žijící v ČR, kteří mají zájem účastnit sekomunálních voleb
Výslovnostchorvatské abecedy je podobná jako v češtině. Zápis nicméně víceodpovídá výslovnosti. Například slovo „otac“ (česky „otec“) se ve druhém pádě píše i čte „oca“, srov. české „otce“. Na rozdíl od češtiny zde psaná podoba následuje hláskovou redukci mluveného jazyka.
Chorvatština používá písmen latinky a přidané znaky:ž š č ć đ (+ spřežkudž)
ć měkké vyšší „č“
č tvrdé nižší „č“
đ se čte jako měkčí „dž“
dž se čte jako tvrdé „dž“
h se čte jako „ch“ (chorvatština nezná „h“), v Kajkavštině se vyhlovuje "h"
i měkké I je psáno všude v textu, chorvatština nemá tvrdé Y. Chorvatské I se nevyslovuje ani měkce ani tvrdě, ale podobně jako v němčině např. slovo: niemand. Toto I nezměkčuje souhlásky, po kterých následuje (jako čeština) – di, ti, ni – čteme jako dy, ty, ny.
Sva ljudska bića rađaju se slobodna i jednaka u dostojanstvu i pravima. Ona su obdarena razumom i sviješću i trebaju jedno prema drugome postupati u duhu bratstva.
česky
Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.
↑KORDIĆ, Snježana. Nationale Varietäten der serbokroatischen Sprache. In: GOLUBOVIĆ, Biljana; RAECKE, Jochen.Bosnisch - Kroatisch - Serbisch als Fremdsprachen an den Universitäten der Welt. München: Sagner, 2008.Dostupné online.ISBN978-3-86688-032-0. S. 93–102. (němčina)
↑DALBY, David.Linguasphere. [s.l.]:Linguasphere Observatory, 1999. (53-AAA-g. Srpski+Hrvatski, Serbo-Croatian). S. 445.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Benjamin W. Fortson IV.Indo-European Language and Culture: An Introduction. 2nd. vyd. [s.l.]: Blackwell, 2010. S. 431.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BLAŽEK, Václav.On the Internal Classification of Indo-European Languages: Survey. [s.l.]: [s.n.]Dostupné online. S. 15–16.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ĆALIĆ, Jelena. Pluricentricity in the classroom: the Serbo-Croatian language issue for foreign language teaching at higher education institutions worldwide.Sociolinguistica: European Journal of Sociolinguistics. De Gruyter, 2021, s. 113–140.ISSN0933-1883.doi:10.1515/soci-2021-0007.S2CID244134335.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑E.C. Hawkesworth.Encyclopedia of Language and Linguistics. 2nd. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2006. Kapitola Serbian-Croatian-Bosnian Linguistic Complex.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Croatia: Themes, Authors, Books [online]. 2009-11-16 [cit. 2010-10-27].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CVETKOVIC, Ljudmila.Serbian, Croatian, Bosnian, Or Montenegrin? Or Just 'Our Language'? – Radio Free Europe / Radio Liberty [online]. Rferl.org, 2010 [cit. 2021-10-26].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Bosnian-Croatian-Montenegrin-Serbian language (BCMS) [online]. [cit. 2024-01-26].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑KORDIĆ, Snježana. Policentrični standardni jezik. In: BADURINA, Lada; PRANJKOVIĆ, Ivo; SILIĆ, Josip.Jezični varijeteti i nacionalni identiteti. Zagreb: Disput, 2009.Dostupné online.ISBN978-953-260-054-4. S. 85–89. (chorvatština)
↑ SOS ili tek alibi za nasilje nad jezikom.Forum. Zagreb: 16. březen 2012, roč. 1, čís. 27, s. 38–39.Dostupné online.ISSN1848-204X. (chorvatština)
