Chondrit je druh kamennéhometeoritu, který vznikl nahromaděním prachu mateřskémlhoviny – jde tedy o tzv.kosmický sediment. Jeho zrnitost je střední až hrubá, barva většinou hnědošedá s černou kůrou. Chondrity poprvé analyzoval a popsal v roce1772francouzský chemikAntoine Lavoisier.
Největší chondrit byl nalezen v roce1969 umexického města Allende.[1] Všechny jeho úlomky vážily 2 tuny. Z této skupiny pravděpodobně pochází také těleso, které se před 66 miliony let střetlo se Zemí a pravděpodobně způsobilo hromadné vymírání, jemuž padli za oběť například i proslulídinosauři. Nejspíš se jednalo o uhlíkatý chondrit původem ze vzdálenější části hlavního pásu planetek.[2]
Chondrity jsou nejstarší známémateriály vesluneční soustavě. Takřka všechny jsou staré 4,56 miliardy let. Zhruba 86 % známých meteoritů tvoří právě chondrity a jsou tak jejich největší skupinou. Není však jisté, zda i v meziplanetárním prostoru tyto horniny takto převažují.
Chondrity obsahuje stejné množství a poměrprvků jakoSlunce (kromě těkavých prvků jakovodík ahélium), a tak se soudí, že vznikly několik miliónů let pozrodu sluneční soustavy.[3]
Po dopadu na zem mívají chondrity černou natavenou povrchovou vrstvu, která vznikla při letu zemskouatmosférou.[1] Tato vrstva je většinou tenká a proto vlivem povětrnostních vlivů časem zmizí.
Chondrity obsahují kulové částice – takzvanéchondruly nebochondry – kuličky o velikosti obvykle několika mm,[1] tvořenéolivínem,plagioklasem,pyroxenem a často takékovy asulfidy. Jsou to rychle ochlazené části meteorické taveniny. Tyto struktury se v pozemskýchhorninách nevyskytují.
Původně byly chondrity definovány jako meteority obsahující chondruly. Protože některé meteority chondruly neobsahují,[1] je nyní přidána i podmínka pro poměr těžších chemických prvků podobný slunečnímu.[3]
Existují i speciální typy chondritů:
Obrázky, zvuky či videa k tématuchondrit na Wikimedia Commons
