Chirurg a průkopník kardiochirurgie Michael E. DeBakey
Chirurgie je pojem pocházející zestarořeckého termínucheirourgia, vzniklého kombinací slovcheir (ruka) aergein (pracovat) (doslova tedy „ruční práce“). Je to lékařský obor, který léčínemoci a úrazy operativně manuálním a instrumentálním ošetřením. Profesionálové chirurgie se nazývajíchirurgové.
Chirurgie také označuje místo, kde se konají chirurgické úkony, nebo jednoduše pracovna lékaře – chirurga,zubního lékaře, neboveterináře, zpravidla se takto označuje chirurgické pracoviště jako celek.
Nejstarším prováděným chirurgickým výkonem je patrnětrepanace. Nejstarší známý nález trepanovanélebky z oblastiKyjeva naUkrajině je datován do období 7300–6220 př. n. l. V pravém slova smyslu se však chirurgie rozvinula poprvé patrně ve starémEgyptě. Nálezdolní čelisti se dvěma otvory pod kořeny prvnístoličky, datované přibližně do roku2750 př. n. l., ukazuje na cílenoudrenážabscedovanéhozubu. Tzv.papyrus Edwina Smithe, datovaný kolem roku1600 př. n. l., je nejstarším známým chirurgickým textem. Obsahuje také informace datovatelné zpět až do r.3000 př. n. l. Jde o staroegyptskou učebnici chirurgie popisující do detailu diagnostiku, léčbu a prognózu u řady onemocnění.
Sušruta (kolem 400 př. n. l.), anglicky přepisován jakoSushruta, představuje významnou postavu v dějinách chirurgie. Žil, vyučoval a praktikoval chirurgii na březích Gangy v místech dnešníhoVáránasí v severozápadníIndii. Prfo své četné a zásadní příspěvky k chirurgické vědě bývá také označován zaotce chirurgie. Poznatky o tomto chirurgovi jsou založeny především na jeho pracích, obsažených ve svazcích zvaných souhrnněSušruta.
I když jsou chirurgové nyní považováni zalékaře – specialisty, profese chirurga a lékaře má různé historické kořeny. Klíč k tomuto dočasnému oddělení chirurgie od ostatní medicíny je třeba hledat již vestarověku v starořecké a římské medicíně. Např.Hippokratova přísaha varuje lékaře před praktikováním chirurgie (zvlášť chirurgie na odlehčení odledvinových kamenů), což měli dělat specializovaní řemeslníci. V období středověku byla praktická (tj. manuální, instrumentální) medicína provozována předevšímlazebníky(lázeňskými, holiči) a ranhojiči, tedy profesemi řemeslnými, a to i v době, kdy lékaři již získávali univerzitní vzdělání. Tito lékaři však byli zaměřeni pouze na snahu o diagnostikování chorob podle tehdejšího stupně poznání a předpis příslušných léků, praktickou chirurgii považovali tehdejší lékaři za práci podřadnou.
Prvními opravdovými chirurgy se stávali ranhojiči z četných válek, které se odehrávaly v tehdejší Evropě. Mezi nimi vyčnívá jménoAmbroise Parého (1510–1590), muže který se stal jakýmsi znovuobnovitelem slávy chirurgie z dobstarověku. Tento ranhojič, který se stal posléze královským ranhojičem francouzských králůKarla IX. aJindřicha III., si získal proslulost především znovuobjevením staroegyptské metody podvazování krvácejících cév u amputovaných končetin, kterou nahradil nesmírně bolestivé vypalování rány žhavým olejem či plamenem, způsobujícího často větší bolest a šok u poraněných, než vlastní zranění. Paré rozpracoval také léčbu řady dalších poranění, o svých zkušenostech napsal několik svazků, které ve své době vzbudily pohoršení mezi lékaři, dotčených odvahou tohoto ranhojiče prezentovat své zkušenosti vědeckou metodou i v oblastech, kterou tehdejší lékaři považovali za své výsostné území.
Operační sál
Určitý rozvoj válečné chirurgie znamenaly bezesporunapoleonské války, jakkoliv i v této době platilo, že hlavní metodou válečné chirurgie zůstávalaamputace postižené končetiny. Určitým dokladem této fáze vývoje chirurgie z období před zavedenímanestezie aaseptické chirurgie je tzv.Muzeum Starého operačního sálu vLondýně vSouthwarku v podkroví kostela svatého Tomáše, kde probíhaly operace od r.1822.
Od poloviny19. století dochází v chirurgii k zásadním změnám. Především je to zavedeníanestezie do klinické praxe, k němuž docházelo postupně kolem roku1846 s využitím prchavých chemických látek s tlumivým účinkem nacentrální nervovou soustavu jakooxid dusný,éter achloroform. To umožnilo provádění i rozsáhlejších operačních výkonů, trvajících delší dobu, které byly do té doby jen stěží proveditelné pro bolest nemocného při výkonu. Dalším pokrokem, který umožnil vznik chirurgie tak jak ji známe dnes, bylo zavedení opatření, zabraňujícím vzniku pooperační infekce, které dnes shrnujeme pod pojmyasepse aantisepse, spojené se jményIgnác Fülöp Semmelweis, resp.Louis Pasteur aJoseph Lister.
Posledním zásadním objevem, na němž dnešní chirurgie stojí, byl objevantibiotikapenicilinuAlexandrem Flemingem v roce1928. Zavedení antibiotik do klinické praxe umožnilo konečně do značné míry zamezit či léčit obávané infekční komplikace operačních výkonů s relativně minimálnímivedlejšími účinky.
Ve Velké Británii a některých jiných místech,chirurgové – muži jsou odlišeni od lékařů oslovenímMister (pan). Tato tradice má svůj původ v 18. století, kdy chirurgové byli iholiči a neměli akademický titul (nebo skutečnou formální kvalifikaci), na rozdíl odlékařů, kteří měli univerzitní titul doktora. Začátkem 19. století chirurgové získali vysoké postavení, a v roce 1800Královská akademie chirurgů (Royal College of Surgeons – RCS) v Londýně začala nabízet chirurgům formální status přes členství v akademii. TitulMister se stal znakem hodnosti a dnes jen chirurgové, kteří mají členství v jedné z královských akademií chirurgie, mohou se nechat titulovatMister,Miss,Mrs neboMs.
Na rozdíl od Británie lékaři a chirurgové v Americe jsou vždy titulováni „Doctor.“
Ve21. století se začala využívat také tzv.telechirurgie, díky které je možné přesinternetové připojení na pacientovi provést chirurgický zákrok, aniž by u něj musel být chirurg fyzicky přítomen.[1]
Zavedeníanestetik zvýšilo počet chirurgických operací, avšak současně způsobilo víc pooperativních infekcí. Konceptinfekce byl v té době neznámý. Do průlomové práce britského chirurgaJosepha Listera v 60. letech 19. století si většina mediků myslela, že infekce způsobuje "špatný vzduch" (bad air) a možnost mytí rukou nebo ran pacienta nebyla dostupná.[2]
Lister znal práci francouzskéhochemikaLouise Pasteura, který dokázal, že kvašení probíhá i bez přístupu kyslíku, pokud jsou přítomné mikroorganismy. Navrhl tři metody na eliminaci patogenů způsobujícíchgangrénu:
↑ Pražský lékař bude operovat přes internet v Brně. Telechirurgie má změnit svět lékařství.www.novinky.cz [online]. 2025-09-22 [cit. 2025-09-22].Dostupné online.
↑Robinson, Victor.The Story of Medicine. [s.l.]: Kessinger Publishing, 2005.Dostupné online.ISBN978-1-4191-5431-7. S. 420.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The Lancet, "On a new method of treating compound fracture, abscess, etc.: with observation on the conditions of suppuration". Five articles running from: Volume 89, Issue 2272, 16 March 1867, pp. 326–29 (Originally published as Volume 1, Issue 2272) to: Volume 90, Issue 2291, 27 July 1867, pp. 95–96 Originally published as Volume 2, Issue 2291
