Erasmus Alvey Darwin[1], Caroline Darwin[1],Marianne Darwin[1],Emily Darwin[1] aSusan Darwin[1] (sourozenci) Ursula Mommens (pravnučka) Josiah Wedgwood II (strýc a tchán) Emma Darwin (sestřenice) Robin Darwin (pravnuk) Sarah Darwin
Byl synemlékaře a vnukembotanika. Vystudovalteologii naUniversity of Cambridge, studia ukončil v roce1831. Zpočátku se zabýval studiem geologických formací v horáchWalesu, načež se roku 1831 vydal na 1742 dnů trvající výzkumnou cestu kolem světa na lodiHMSBeagle (27. prosince1831 –2. října1836). Během této plavby Darwin shromáždil cenný přírodovědecký materiál a uspořádal svou základní koncepci přirozeného vzniku a vývoje druhůevolucí, jejímž hlavním hybatelem měl být dle jeho názorupřírodní výběr. Nejzásadnější byl pro něj v tomto ohledu pětitýdenní pobyt naGalapágách. O autorství teorie evoluce se Darwin dělí sAlfredem R. Wallacem.
Charles Darwin se narodil v Mount House, veShrewsbury, hrabstvíShropshire, vAnglii, dne12. února1809 jako páté ze šesti dětí bohatého lékaře Roberta Darwina a Susannahy Darwin (rozené Wedgwoodové). Byl vnukem hrnčíře a podnikateleJosiaha Wedgwooda (z matčiny strany) aErasma Darwina, lékaře, vynálezce, básníka a vědce, liberálníhowhigovce, který formuloval evoluční myšlenky již na konci osmnáctého století v lékařsko-zoologickém pojednáníZoonomie. Erasmus Darwin dokonce přidal do rodinného erbu 3 lastury hřebenatky a latinsky psaný text „E Conhis Omnia“, tedy „Vše pochází z lastur“, což převzal i jeho syn Robert Darwin a přidal si ho do svéhoex libris.[5] Oba dědečkové pocházeli z prominentní anglické rodiny Darwinů–Wedgwoodů, která podporovalaunitářskou církev. Jeho matka zemřela, když mu bylo pouhých osm let. Již o rok později nastoupil na „internátní“ školu v Shrewsbury.
Na podzim roku1825, po létě, kdy pomáhal otci s péčí o chudé pacienty ze Shropshire, začal Darwin studovat medicínu na univerzitě vEdinburghu. Odpor k brutalitě operací ho však vedl k zanedbávání studia. Od osvobozeného černošského otroka Johna Edmonstona, který mu vyprávěl vzrušující historky o jihoamerickém pralese, se naučil vycpávat ptáky. Ve druhém roce studií se Darwin aktivně zapojil do činnosti studentských přírodovědeckých společností, zejménaPlinian Society. Stal se zapáleným žákemRoberta Edmunda Granta, propagátoravývojových teoriíJeana Baptiste Lamarcka a Charlesova dědečkaErasma oevoluci pomocí získaných vlastností. Darwin navázal také na francouzského vědceÉtienna Geoffroye Saint-Hilaira a jeho teorii o jednotě druhů, což potvrdil i tím, že Saint-Hilaira označil za prvního z těch, kdo předjímali jeho evoluční teorii[6]. Darwin se zúčastnil Grantova výzkumu životního cyklu mořských zvířat (polypů) na březíchFirth of Forth, jehož cílem bylo prokázat, že Lamarckův transmutacionismus je správný a přechod mezi rostlinnou a živočišnou říší je neostrý a postupný. Stejný postup pak Darwin využil i ve svých dalších výzkumech[5]. Našli důkazy podporující existencihomologie – teorie o podobnosti orgánů sloužících stejnému účelu, ale vyskytujících se u různých druhůorganismů. V březnu1827 předložil DarwinPlinian Society svůj vlastní objev, ve kterém dokázal, že černé útvary často nalezené v lasturáchústřic jsou vajíčkypijavicePontobdella muricata. Zúčastnil se také přírodopisného kurzuRoberta Jamesona, ve kterém si osvojil vědomosti zgeologie. Pomáhal také s prací na rozsáhlých sbírkáchMuzea Edinburské univerzity, kde se naučil klasifikovat rostliny.
Darwinův otec, nešťastný z toho, že mladší syn nemá zájem stát se lékařem, ho v roce1827 přihlásil k bakalářskému studiu naChrist's College Univerzity v Cambridge, aby se stal duchovním. Charlesovu otci to připadalo jako nejrozumnější, protožeanglikánští duchovní byli zajištěni dostatečným finančním příjmem, navíc většina přírodovědců vAnglii byli duchovní, neboli lidé, kteří považovali za součást svých povinností „prozkoumat zázraky božího stvoření“. VCambridge však Darwin před studiem preferoval střelbu a jízdu na koni. Současně se svým bratrancem Williamem Darwinem Foxem také zcela propadli vášni, tehdy velmi populární, kterou bylo sbíráníbrouků. Fox Darwina představil reverenduJohnu Stevens Henslowovi, profesoru botaniky, který mu mohl pomoci se sběrem. Darwin se následně přihlásil do Henslowova přírodovědeckého kurzu, stal se jeho oblíbeným žákem a byl označován za „muže, který kráčí s Henslowem“. S blížícím se obdobím zkoušek se Darwin více soustředil na studium, dokonce byl privátně doučován Henslowem, jehož předměty byly matematika a teologie. Darwin byl zvláště nadšen spisyWilliama Paleyho (1743–1805), včetně argumentu Božího záměru v přírodě. Na závěrečných zkouškách v lednu1831 si v teologii vedl velmi dobře a uspěl i znalostmi z matematiky a fyziky. Celkově se umístil na desátém místě ze 178 absolventů.
Darwin musel vCambridge zůstat do června1831. Inspirován dílemAlexandra von HumboldtaPersonal Narrative of travels to the equinoctial regions, plánoval navštívit s některými spolužáky po dokončení školy ostrovyMadeiry a studovat tam přírodopis v tropech. Chtěl být na cestu dobře připraven, přihlásil se proto do kurzugeologie reverendaAdama Sedgwicka, silného zastánce Božího záměru, kterému následně v létě pomáhal veWalesu mapovatgeologické vrstvy. Tam ho zastihla zpráva, že společník, se kterým cestu na ostrovy plánoval, zemřel. Tím byly jeho plány navštívit Madeiru zmařeny.
Po návratu domů však obdržel další dopis. Henslow doporučil Darwina na neplacenou pozici pánského společníka proR. FitzRoye, kapitána lodiBeagle, která se chystala na dvouletou expedici mající za cíl zmapování pobřežíJižní Ameriky. To byla pro Darwina vzácná příležitost jak obohatit a rozvíjet své přírodovědné vědomosti a zkušenosti. Jeho otec byl nejprve proti plavbě, tvrdil, že je to ztráta času, aleJosiah Wedgwood II, otecEmmy Wedgwoodové, ho přesvědčil, a tak se synovou účastí nakonec souhlasil.
Trasa plavby lodiBeagle
Plavba trvala pět let a přinesla dramatické změny v mnoha odvětvích vědy. Darwin strávil dvě třetiny času zkoumáním pevniny. Studovalgeologické jevy,fosilie a živéorganismy. Setkal se s širokým spektrem lidí, jak domorodců, tak přistěhovalců. Metodicky nasbíral ohromné množství vzorků, mnohé z nich vědě neznámé. Zajistil si tak pověst uznávaného přírodovědce. Pořízené detailní poznámky poukazovaly na jeho dar teoretika, tvořily základy jeho pozdější práce a umožnily sociální, politický a antropologický náhled do oblastí, které navštívil.
Beagle na své cestě učinila zastávku v Tierra del Fuego vJižní Americe, aby navrátili tři domorodce z prvního průzkumu Jižní Ameriky (1826–1830). Poté, co se Darwin setkal s místními domorodci, zaznamenal si, že šlo o nejhorší a nejbídnější bytosti, jaké kdy viděl. Píše, že „Při pohledu na takové lidi lze jen stěží uvěřit, že jsou také tvory Božími a obyvateli téhož světa.“ Usoudil, že „v této nejzazší části Jižní Ameriky člověk existuje na nižším stupni dokonalosti, než v kterékoliv jiné části světa.“[7] Toto se stalo základem pro Darwinovo uvažování o původu člověka.
Během plavby Darwin trpělmořskou nemocí. V říjnu1833 dostal vArgentině horečku a v červenci1834 onemocněl během cesty zAnd doValparaisa a strávil měsíc upoután na lůžko. Od roku1837 Darwin opakovaně trpěl bolestmižaludku, zvracením, třesem a dalšími zdravotními problémy. Tyto příznaky ho zvláště sužovaly vestresových situacích, jakými byla důležitá jednání či diskuze o jeho teorii. Příčina Darwinovy nemoci nebyla během jeho života známa a pokusy o léčení měly malý úspěch. Nedávné výzkumy spekulují, že se u něho rozvinulaChagasova nemoc po bodnutí hmyzem v Jižní Americe. Další možné příčiny mohou souviset sepsychosomatickými problémy, případně sMenièrovou chorobou.
Než se2. října1836 loďBeagle vrátila po pěti letech ze svých cest, stal se Darwin především díky úsilíJohna Henslowa aAdama Sedgwicka uznávanou osobností ve vědeckých kruzích. Mezitím Darwinův otec získal vhodnými investicemi dostatek prostředků, aby se syn mohl stát finančně nezávislým vědcem. V Cambridge Darwin přesvědčil Henslowa, aby pracoval na botanických popisech nových rostlin, které ze svých cest přivezl. Ve snaze získat ty nejlepší přírodovědce pro katalogizaci svých další sbírek a jejich včasnou publikaci navštívil Darwin také různé instituce v okolí Londýna.29. října1836 se s Darwinem setkal horlivýCharles Lyell a představil ho nadějnému anatomuRichardu Owenovi. Při práci na Darwinově sbírce fosilních kostí vRoyal College of Surgeons Owen odhalil, že mnohé pocházely z vyhynulých tvorů. Tímto zjištěním se ještě zvýšila Darwinova reputace. Za nadšené Lyellovy podpory předložil Darwin dne4. ledna1837Londýnské geologické společnosti své dílo, ve kterém ukázal, že se jihoamerická pevnina pomalu zvedá. Ve stejný den Darwin také představil své vzorky savců a ptákůLondýnské zoologické společnosti.
Jeho biologická i geologická pozorování ho vedla k úvahám o možných přeměnách živočišných druhů a v roce1838, po přečtení esejeThomase MalthuseO principu populace, ho dovedla až k představěteorie přírodního výběru[zdroj?]. Protože si byl plně vědom pravděpodobné reakce na svůj objev, svěřil se v té době se svojí teorií jen nejbližším přátelům a dále pokračoval ve výzkumu s cílem být připraven čelit očekávaným námitkám.24. ledna1839 byl Darwin jmenován členemKrálovské společnosti (Royal Society).
Když se v roce1858 objevily informace, žeAlfred Russel Wallace dospěl k podobné teorii, rozhodl se Darwin urychlit publikování své teorie. Jeho knihaOn the Origin of Species by Means of Natural Selection, or the Preservation of Favoured Races in the Struggle for Life (O vzniku druhů přírodním výběrem, neboli uchováním prospěšných plemen v boji o život – většinou zkracovaná na:O původu druhů), vydaná v roce1859, představila vývoj organismů od společného předka a prezentovala ji jako komplexní vědeckou teorii vývoje v přírodě. Darwin pokračoval ve výzkumu a napsal sérii knih o rostlinách a živočiších, včetně lidstva, k významnějším patřilyThe Descent of Man, and Selection in Relation to Sex, aThe Expression of the Emotions in Man and Animals (Výraz emocí u člověka a zvířat – česky vyšlo1964).
Navzdory opakovaným zápasům s nemocí během posledních dvaceti dvou let svého života se Darwin nutil do práce a jeho experimenty, výzkum a psaní pokračovaly. Publikoval úryvky své teorie, ale kontroverznější aspekty jeho „velké knihy“ – lidský vzestup od dřívějších zvířat, mechanismus pohlavního výběru, stejně jako doporučující možné příčiny podtrhující vývoj společnosti a lidských duševních způsobilostí – byly ještě neúplné.
Někteří současní Darwinovi kritici (zpravidla z řadkreacionistů) určují období definování teorie přírodního výběru do období před plavbou na lodiBeagle, neboť Darwin v době svých studií prostudovalZoonomii svého dědečkaErasma Darwina, na univerzitě studoval pod vedením radikálního evolucionistyRoberta Granta, znalLamarckovu argumentaci ohledně vývoje druhů a sdílel společné názory se svým otcem i bratrem, oběma význačnýmiwhigovci. Benjamin Wiker tak dochází k závěru, že teorie vznikla ještě předtím, než začal Darwin sbírat důkazy, které by tuto teorii podpořily.[8]
Standardní interpretací dobových dokumentů je však to, že formulování teorie přirozeného výběru spadá do období let 1842 (první črty, 35 str.), 1844 (rozšířený koncept, 230 str.) a následně 1856-1859, kdy Darwin v posledním roce urychleně dopisoval zkrácenou verzi kvůliA. R. Wallacemu.[9]
Myšlenky a poznatky Charlese Darwina byly rozvíjeny i mimo přírodní vědu ve společenském kontextu – tzv.sociálními darwinisty. Jejich úsilí nakonec vedlo[chybí zdroj] až ke vznikueugeniky a rasových teorií.
Významnou oporou Darwinovy teorie byly také některé paleontologické objevy, zejména pak fosilie bavorského "praptáka" druhuArchaeopteryx lithographica.[10]
Ch. Darwin již při své plavbě na lodiBeagle vypracoval správnou a dnes všeobecně uznávanou a dále rozvíjenou teorii vzniku a vývoje korálových ostrovů. Podle této teorie, známé též jako teorie poklesu, se napřed okolo centrálního sopečného ostrova vytvořil lemový korálový útes. Při následném poklesu centrálního ostrova a současném růstu korálů se okolo ostrova vytvořilo pásmo bariérových útesů a po potopení ostrova vznikla centrální laguna a atol. (Původní díla: 1842)
Podrobnější informace naleznete v článku Svijonožci.
Klasické rozsáhlé encyklopedické popisné a systematické dílo své doby. Touto prací mimo jiné doufal Ch. Darwin získat všeobecné uznání a vážnost, které by mu byly oporou při publikování evoluční teorie. (Původní díla: 1851, 1854)
Nejslavnější a nejzávažnější dílo Ch. Darwina. Otázkou vzniku a vývoje života se zabývalo více učenců, včetně Darwinova dědečka Erasma Darwina. Charles Darwin tak nebyl první, kdo přišel s myšlenkou proměny a vývoje druhů neboli evoluce, byl však první, kdo objevil a správně vysvětlil, na jakém principu evoluce probíhá. V Darwinově době nebyly známy geny a DNA, Darwin proto považoval za základní jednotku přírodního výběru jedince. To přinášelo některé problémy. Upřesnění, že základní jednotkou přírodního výběru je gen, čekalo až na Darwinovy následovníky. (Původní díla: 1858, 1859, 1871)
Studium masožravých rostlin bylo v té době velmi populární, věnovali se mu Darwinovi předchůdci i současníci. Darwin se pěstování a studiu těchto rostlin začal věnovat někdy okolo roku 1860. Po patnácti letech v roce 1875 vydal v Londýně první ucelenou monografii o masožravých rostlinách Insectivorous Plants. Publikace byla přeložena do francouzštiny a němčiny a je považována za počátek systematického vědeckého výzkumu masožravých rostlin. Český spolek pěstitelů masožravých rostlin se na Darwinovu počest pojmenovalDarwiniana. (Původní díla: 1875)
Ch. Darwin se dlouhodobě věnoval studiu činnosti žížal při vzniku humusu jílovitého typu. Jeden pokusný pozemek ponechal po 30 sezon (1842–1871) vlivu působení žížal bez zásahu člověka. Pomocí ústřižků papíru sledoval zatahování listů žížalami do země. Pokusil se kvantifikovat vliv žížal na půdotvorný proces. Sbíral a vážil exkrementy žížal na dané ploše. Výsledkem bylo zjištění, že žížaly se velmi významně podílí na vzniku humusu v jílovitých půdách, kde vytvoří až 2,5 kg humusu na m² ročně, což představuje vrstvu 3 mm silnou. (Původní díla: 1881)
Karikatura Charlese Darwina jako opice z roku 1871
Během plavby naBeagle zastával Darwin poněkud ortodoxní názory a citoval bibli jako vzor morálky, současně však považoval poselstvíStarého zákona za falešné a nevěrohodné.
Po svém návratu z plavby rozvinul svouteorii přirozeného výběru. Věděl, že přírodovědci mezi duchovními, ač jeho přátelé, jsou přesvědčeni, že je to bestiální kacířství, podkopávající zázračná ospravedlnění pro společnost a věděl, že takové revoluční myšlenky jsou zvláště nevítané v době, kdy pozice církve v Anglii je pod útokem radikálníchNesouhlasících aateistů. Zatímco tajně pracoval na své teorii přirozeného výběru, současně psal o náboženství jako o domorodé strategii přežití, protože stále ještě věřil, že Bůh je ten nejvyšší zákonodárce. Darwinova víra vkřesťanství postupně časem slábla, a se smrtí dcery Annie v roce1851 nakonec vyhasla zcela. Sice nadále podporoval místní kostel a pomáhal s farní prací, o nedělích dával přednost procházkám. V pozdějších letech, když byl tázán na svůj postoj k víře, prohlásil, že nikdy nebyl ateista ve smyslu popření existence Boha, a že obecně se dá říci: „Agnostický by byl správnější popis mého duševního stavu.“
Charles Darwin vesvém životopisu popřel falešné příběhy, které kolovaly o jeho dědečkovi Erasmovi Darwinovi a ve kterých se tvrdilo, že Erasmus na smrtelné posteli volal pro Ježíše. Charles uzavřel své psaní slovy „Takový byl stav křesťanství v naší zemi (roku1802) … Můžeme přinejmenším doufat, že nic takového dnes nezvítězí.“ Navzdory tomuto očekávání, rovněž i po smrti Charlese Darwina kolovaly velmi podobné příběhy. Tyto příběhy byly natolik silně propagovány některými křesťanskými skupinami, že se postupně stávaly legendami. Tato tvrzení byla vyvrácena Darwinovými dětmi a byla též dějepisci označena za falešná.
Mnohé názory, které zastával Charles Darwin, by se v dnešní době daly označit zarasistické[11]. V práciPůvod člověka (The Descent of Man) teoretizuje Darwin o tom, že úspěch v konkurenčním boji o přežití zvýhodnil jednotlivé rasy podle „stupně jejich civilizovanosti“, což jasně naznačuje, že primitivní národy světa by nakonec mělo čekat vyhynutí[11]. UžEvoluční teorie, vyhlášená Darwinem v době vrcholícíhobritskéhokolonialismu, byla Evropany zneužívána k tomu, aby se jim jednodušeji dařilo odlidšťovat jiné rasy a obhájit tak hierarchii pokroku, kdy „vyšší“ forma má přirozené právo ovládat formu „nižší“[12]. Koncem 19. století začali někteří lidé chápat pojemdarwinismus nejen jako empirickou teorii, ale též jako myšlenku, že rasové zdokonalování se děje prostřednictvím boje o přežití[11]. Tento rasismus dovedl do extrému nadšený obdivovatel Charlese DarwinaErnst Haeckel. Ernst Haeckel se dál pokoušel rozvíjet Darwinovo dílo a také jako první přišel s onou značně nepřesnou, zjednodušující a zavádějící formulací, že „člověk vznikl z opice“[11]. Pro zastánceeugeniky se stal filozof Ernst Haeckel uznávanou osobností a eugenika zase získala značnou popularitu především vnacistickém Německu ( ale samozřejmě nejen tam). O tom, žeeugenika byla běžně známa i mezi řadovými Němci, svědčí i následující citace, pocházející z publikace vydané vnacistickém Německu jednou společností chovatelů králíků v roce1942 a uvádí: „Od té doby, co se národní socialisté chopili moci, dosáhlo křížení králíků neslýchaného pokroku…a získalo nový cíl. Lidé, kteří se jím zabývají, byli náhle naplněni novými organizačními a eugenickými impulsy“[13]. Nacisté záměrně pokřivili darwinovskou biologii a snažili se ji zneužít pro své rasistické teorie[14]. Toto nevědecké a metafyzické překrouceníEvoluční teorie, někdy označované jako etnicko-nacionální ideologie, použili nacisté k oslavě boje o přežití, konkurenčního boje mezi národy, pohrdání slabými a nadřazenosti jedné lidské rasy nad druhou. Nacisté však nikdy jednoznačně nepřijali tu část myšlenek, které se vztahují k původu člověka a jeho vyvinutí se z nižších živočišných forem. Pro nacistickou ideologii, silně ovlivněnou mysticismem, byla Darwinova vědecká teorie přitažlivá tím, že co do struktury odpovídala v zásadě něčemu zcela nevědeckému a primitivnímu – totižtotemismu[15], v němž je původ každého kmene odvozován od posvátného zvířete. Pro Němce však byla nepřijatelná představa, že tímto totemickým zvířetem by měla být právě opice, jak to naznačoval darwinista Ernst Haeckel. Nacisté se tedy přikláněli k nevědeckému vysvětlení, známému jakopolygeneze, jehož východiskem byla myšlenka, že různé lidské rasy byly stvořeny odděleně[16]. Zcela pak odmítli myšlenku, že třeba zrovnaGermáni by mohli být v rámci evoluce potomky opic –Adolf Hitler ve svém projevu z roku1927 v Mnichově uvedl: „Odmyslete si nordické Němce a nezbyde vám nic, než jen tanec opic“[16]. Tímto výrokem navázal naantisemitské názory, předcházející nacismu, kdy např.Richard Wagner tvrdil, že „nižší“ rasy pocházejí z opic, zatímco Árijci odvozují svůj původ od bohů[16].
29. ledna1839 se Darwin oženil se svojí sestřenicí Emmou Wedgwoodovou v Maer. Jejich anglikánský obřad byl uspořádán tak, aby vyhovoval i unitářům. Novomanželé nejprve bydleli v ulici Gower v Londýně, a17. září1842 se přestěhovali do Down House v Downe (na jihu od Orpingtonu, nyní otevřený pro návštěvy veřejnosti). Darwinovi měli deset dětí, tři z nich zemřely velmi brzy. Mnoho z jejich dětí a vnoučat se později také proslavilo.
Některé z jejich dětí trpěly nemocemi nebo slabostmi a Charles Darwin se obával, že toto může být způsobeno blízkým příbuzenským vztahem jeho rodokmenu a rodokmenu jeho ženy. Vyjádřil to ve svých spisech v pojednáních o škodlivých následcích příbuzenského rozmnožování a výhodách křížení.
O vzniku druhů přírodním výběrem, 1953 (On the Origin of Species by Means of Natural Selection, or the Preservation of Favoured Races in the Struggle for Life, 1859)
Cesta kolem světa, 1959 (Journal and Remarks neboThe Voyage of the Beagle, 1839)
1836: A LETTER, Containing Remarks on the Moral State of TAHITI, NEW ZEALAND, &c. – BY CAPT. R. FITZROY AND C. DARWIN, ESQ. OF H.M.S. 'Beagle.'
Zoology of the Voyage of H.M.S. Beagle: publikováno mezi 1839 a 1843 v pěti částech různými spisovateli, editováno a dohlíženo Charlesem Darwinem
1840: Part I. Fossil Mammalia, by Richard Owen (Darwin's introduction)
1839: Part II. Mammalia, by George R. Waterhouse (Darwin on habits and ranges)
1839: The Voyage of the Beagle (Journal and Remarks)
1842: The Structure and Distribution of Coral Reefs
1844: Geological Observations of Volcanic Islands
1846: Geological Observations on South America
1849: Geology from A Manual of scientific enquiry; prepared for the use of Her Majesty's Navy: and adapted for travellers in general., John F.W. Herschel ed.
1851: A Monograph of the Sub-class Cirripedia, with Figures of all the Species. The Lepadidae; or, Pedunculated Cirripedes.
1851: A Monograph on the Fossil Lepadidae; or, Pedunculated Cirripedes of Great Britain
1854: A Monograph of the Sub-class Cirripedia, with Figures of all the Species. The Balanidae (or Sessile Cirripedes); the Verrucidae, etc.
1854: A Monograph on the Fossil Balanidæ and Verrucidæ of Great Britain
1858: On the Perpetuation of Varieties and Species by Natural Means of Selection
1859: On the Origin of Species by Means of Natural Selection, or the Preservation of Favoured Races in the Struggle for Life
1862: On the various contrivances by which British and foreign orchids are fertilised by insects
1868: Variation of Plants and Animals Under Domestication (PDF format), Vol. 1 (Proměnlivost rostlin a živočichů vlivem domestikace), Vol. 2
1871: The Descent of Man and Selection in Relation to Sex
1872: The Expression of Emotions in Man and Animals
1875: Movement and Habits of Climbing Plants
1875: Insectivorous Plants
1876: The Effects of Cross and Self-Fertilisation in the Vegetable Kingdom
1877: The Different Forms of Flowers on Plants of the Same Species
1879: „Preface and 'a preliminary notice'“ in Ernst Krause's Erasmus Darwin
1880: The Power of Movement in Plants
1881: Formation of vegetable Mould Through the Action of Worms
↑LHOTSKÝ, Josef.Sen noci darwinovské aneb O čem se vám v souvislosti s evolucí ani nezdá. Praha: Knižní klub (ed. Universum), 2016. 264 s.ISBN978-80-242-5272-8.
↑LHOTSKÝ, Josef.Sen noci darwinovské aneb O čem se vám v souvislosti s evolucí ani nezdá. Praha: Knižní klub (ed. Universum), 2016. 264 s.ISBN978-80-242-5272-8. S. 143–147.
GABRIEL, Jiří. Pronikání darwinismu do českých zemí.Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. B, Řada filozofická. 1987, čís. B34, s. 7–18.Dostupné online.
.jpg)
