| Chariot | |
|---|---|
 Chariot Mk.1 bez nálože | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Royal Navy |
| Typ | řiditelné torpédo |
| Lodě | 34 (Mk.1) 30 (Mk.2) |
| Osud | vyřazeny |
| Nástupce | třídaX |
| Technické údajeChariot Mk.1 | |
| Výtlak | 1,6 t[1] |
| Délka | 6,8 m |
| Šířka | 0,88 m |
| Pohon | elektromotor |
| Rychlost | 2,5 uzlu (cestovní) 3,5 uzlu (maximální) |
| Posádka | 2 |
| Výzbroj | 1× 318 kg výbušná hlavice[2] |
| Technické údajeChariot Mk.2[1] | |
| Výtlak | 5,2 t |
| Rychlost | 2,5 uzlu (cestovní) 4,5 uzlu (maximální) |
| Posádka | 2 |
| Výzbroj | 1× 545 kg výbušná hlavice |
Chariot bylřiditelné torpédobritského královského námořnictva využívané při diverzních operacích speciálních sil zadruhé světové války. Jeho vývoj byl odpovědí na nasazení italských řiditelných torpédMaiale a první verzeChariotu Mk.1 ze svého italského vzoru konstrukčně vycházela, měla však lepší výkony.[2] Následně byla nasazena rovněž přepracovaná výkonnější verzeChariot Mk.2. Celkem bylo vyrobeno 64 řiditelných torpéd obou verzí.[1]
Za druhé světové války byly tyto prostředky nasazeny do celé řady misí, zejména do operací proti nepřátelským plavidlům, dále do průzkumu invazních pláží a do zpravodajských operací. Jejich posádkám se mimo jiné podařilo potopit těžký křižníkBolzano a téměř dokončený lehký křižníkUlpio Traiano. Několik zbývajícíchChariotů Mk.2 bylo ještě dlouho po válce využíváno potápěči specializujícími se na likvidacimin.
Vývoj britských řiditelných torpéd byl inspirován italskými prostředkyMaiale. Vliv měl zejména jejichnájezd na Alexandrii, při kterém dvě posádkyMaiale roku 1942 vážně poškodily dvě britské bitevní lodě.[1] O existenciMaiale se Britové dověděli, když moře na španělské pobřeží vyplavilo řiditelné torpédo, které jeho posádka potopila 30. října 1940 v zátoceAlgeciras. Další byla později vyzvednuta ze dna v Gibraltaru a v Alexandrii.[2]
Britové roku 1942 vyvinuli obdobně koncipované plavidlo, jehož testování začalo v polovině roku 1942.[2] Výcvik posádekChariotů probíhal nejprve na základně v Gosportu a následně ve skotských zátokách (zejména Loch Erisort, Loch a'Choire a Loch Cairnbawn). Stavbu řiditelných torpéd prováděla společnost Stothert & Pitt z Bathu. Nejprve vyrobila 34Chariotů Mk.1, které vycházely z italského vzoru. Roku 1944 byl zaveden zcela nově navržený a výkonnějšíChariot Mk.2, který byl vyroben v počtu 30 kusů.[1] Zatímco existenceChariotu Mk.1 byla zveřejněna roku 1944, pokročilejší verze Mk.2 zůstala utajena až do konce války.[3]
Chariot Mk.1 byl velmi podobný svému italskému vzoru. Samotné těleso torpéda mělo průměr 533 mm. Posádku tvořili dva žabí muži vybavení dýchacím přístrojem s uzavřeným okruhem. Jejich skafandry oproti těm italským umožňovaly operace v chladných vodách. Vpředu seděl řidič, který měl k dispozici několik základních přístrojů. Vzadu seděl potápěč, jehož hlavním úkolem byla manipulace s hlavicí. Za nimi bylo uloženo nářadí. V přídi byla umístěna oddělitelná hlavice obsahující 318 kg výbušniny Torpex.[2] Iniciována byla časovým spínačem. Pohonný systém tvořil elektromotor pohánějící jedenlodní šroub. Energii čerpal z akumulátorů. Nejvyšší rychlost dosahovala 3,5 uzlu, přičemž rychlost cestovní byla 2,5 uzlu. Vytrvalost byla 7–8 hodin při plavbě rychlostí 2,9 uzlu. Hloubka ponoření byla 27 metru.[1]
Chariot Mk.2 byl výrazně větší a výkonnější. Jeho trup měl větší průměr a dvoučlenná posádka seděla uvnitř zády k sobě, přičemž z trupu vyčnívaly pouze jejich hlavy. Robustní konstrukce umožňovala přepravu torpéda bez ochranné schránky. Nová oddělitelná hlavice v přídi obsahovala 545 kg výbušníny. Nejvyšší rychlost dosahovala 4,5 uzlu, přičemž rychlost cestovní byla 2,5 uzlu. Vytrvalost byla 5–6 hodin při plavbě plnou rychlostí. Hloubka ponoření byla 27 metru.[1]
Vzhledem k malému dosahu musely býtCharioty na místo útoku přepravovány mateřskou ponorkou, či jiným prostředkem. Verze Mk.1 byla na palubě uložena ve speciálních vodotěsných kontejnerech o kapacitě jedné miniponorky. Pro jejich nesení byly upraveny ponorky HMSTrooper (3 kontejnery),HMSP311 a HMSThunderbolt (obě dva kontejnery) a HMSL23 a HMSSaracen (obě jeden kontejner). Další ponorky nesly řiditelná torpéda verze Mk.2, jenž přepravní kontejnery nepotřebovala.[1]
Za druhé světové války bylyCharioty obou verzí nasazeny jak proti nepřátelským přístavům a válečným lodím, tak jako prostředek průzkumu a špionáže. Jejich posádkám se podařilo potopit několik plavidel, včetně jednoho těžkého křižníku.
.jpg)
ProstředkyChariot Mk.1 byly 29. října přioperaci Title vyslány proti německé bitevní lodiTirpitz kotvící ve Föttenfjordu u Trondheimu. Norský rybářský člunArthur se dvěmaCharioty (potápěči J. Brewster, M. Causer. W. Tebb a R. Evans) ve vleku pronikl až do ústí fjordu, kde se však kvůli zhoršenému počasí oba utrhly, potopily a operace musela být zrušena.[4]
Dne 3. ledna 1943 pětChariotů Mk.1 z ponorekThunderbolt aTrooper podniklo nájezd na Palermo (Operace Principle), při kterém byl potopen rozestavěný lehký křižníkUlpio TraianotřídyCapitani Romani a transpotní loďViminale.[1] Křižník potopili potápěči R. Greenland a A. Ferrier a transport potápěči R. Dove, J. Freel. DvaCharioty cíle nedosáhly (potápěči A. Miln, W. Simpson, H. Cook a Worthy). Operace se účastnila ještě ponorka HMSP311 se třemiCharioty, která však cestou k cíli zmizela a nejspíše byla zničena minou.[5]
Dne 18. ledna 1943 dvaCharioty Mk.1 z ponorkyThunderbolt podnikly nájezd naTripolis, ve kterém však nenalezly žádná plavidla Jejich posádky tvořili G. Larkin, C. Berey, H. Stevens a E. Buxton.[5]
V květnu až červnu 1943 bylyCharioty Mk.1 nasazeny k průzkumu míst vybraných proinvazi na Sicílii (Operace Husky).[1]
Špionážní operace v oblasti Němci okupovaného Norska.[5]
Dne 2. června 1944 proběhla společná britsko-italská operace, jejímž cílem bylo zněškodnění Německem ukořistěných italských těžkých křižníkůBolzano aGorizia kotvících na základně vLa Spezia. DvaCharioty Mk.1 (potápěči M. Causer, H. Smith, C. Berey a W. Lawrence[5]) na místo dopraviltorpédový člun. Při akci byl potopen křižníkBolzano.[1]
V roce 1944 bylyCharioty nasazeny k průzkumu míst vybraných proinvazi v Normandii.[1]
Ve dne 27.–28. října 1944 dvaCharioty Mk.2 (posádky A. Eldridge, S. Woollcott, W. Smith a A. Brown[5]) z ponorky HMSTrenchant podnikly útok na přístavPhuket. V přístavu byly potopeny dvě japonské lodě – vojenský transportSumatra Maru a menšíVolpi. Bylo to jediné zcela úspěšné nasazeníChariotů za celou válku a obě řízená torpéda se vrátila k mateřské ponorce a po přestupu posádek byla potopena.[3]
Po skončení světové války zůstalo britskému námořnictvu šestChariotů Mk.2. S rostoucím mezinárodním napětím počínající studené války bylo v říjnu 1950 úspěšně otestováno propojení dvouChariotů Mk.2 s miniponorkou XE-7třídyXE. Tento koncept ale dále nebyl rozvíjen.Charioty Mk.2 ale byly ještě řadu let využívány potápěči-pyrotechniky, zejména při likvidaci min. Některé přitom byly na přídi vybaveny kokpitem pro třetího člena posádky. Jeden z takto upravenýchChariotů sloužil až do poloviny 60. let.[3]
Obrázky, zvuky či videa k tématuChariot na Wikimedia Commons| Britskétřídyválečných lodí z obdobídruhé světové války | |
|---|---|
| Letadlové lodě: | Glorious • Eagle • Ark Royal • Illustrious • Indomitable • Implacable • AudaciousP • MaltaX |
| Lehké letadlové lodě: | |
| Eskortní letadlové lodě: | |
| Bitevní lodě akřižníky: | Renown • Hood • Queen Elizabeth • Revenge • Nelson • King George V • LionX • VanguardP |
| Těžké křižníky: | Hawkins • Kent • London • Dorsetshire • York |
| Lehké křižníky: | C • Danae • Emerald • Leander • Arethusa • Southampton • Gloucester • Edinburgh • Dido • Crown Colony • Minotaur • TigerP |
| Torpédoborce: | |
| Fregaty: | |
| Korvety: | |
| Šalupy: | Bridgewater • Hastings • BanffA • Shoreham • Grimsby • Kingfisher • Bittern • Egret • Black Swan |
| Minonosky: | |
| Minolovky: | |
| Ponorky: | |
| Ostatní: | |
| A – stavěny v USA; X – stavba zrušena; P – dokončeno po válce | |