| Chajim Ramon חיים רמון | |
|---|---|
 Chajim Ramon v srpnu 2009 | |
| 24. ministr spravedlnosti Izraele | |
| Ve funkci: 4. května2006 – 22. srpna2006 | |
| Předchůdce | Cipi Livniová |
| Nástupce | Me'ir Šítrit |
| 23. a 26. ministr vnitra Izraele | |
| Ve funkci: 11. července2000 – 7. března2001 | |
| Předchůdce | Natan Šaransky |
| Nástupce | Eli Jišaj |
| Ve funkci: 22. listopadu1995 – 18. června1996 | |
| Předchůdce | Ehud Barak |
| Nástupce | Eli Suisa |
| 16. ministr zdravotnictví Izraele | |
| Ve funkci: 13. července1992 – 8. února1994 | |
| Předchůdce | Ehud Olmert |
| Nástupce | Jicchak Rabin |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Kadima (dříve: Ma'arach (1983-1991) Strana práce (1991-1999, 2001-2006) Jeden Izrael (1999-2001) |
| Vojenská služba | |
| Služba | Izraelské obranné síly |
| Složka | Izraelské vojenské letectvo |
| Hodnost | kapitán |
| Rodné jméno | חיים וישניא |
| Narození | 10. dubna1950 (74 let) Jaffa,Izrael |
| Kneset | 10.,11.,12.,13.,14.,15.,16.,17,18. |
| Choť | Vered Ramon-Rivlin |
| Alma mater | Telavivská univerzita |
| Profese | politik,advokát a odborář |
| Commons | Haim Ramon |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Chajim Ramon (hebrejsky: חיים רמון, narozen10. dubna1950) jeizraelský politik a poslanecKnesetu za stranuKadima. Během své více než třicetileté politické kariéry zastával různé funkce v izraelské vládě, včetněministra vnitra,zdravotnictví,spravedlnosti či ministra při úřadu premiéra. Od července 2007 do března 2009 bylizraelským vicepremiérem.
Narodil se v Jaffě a po nástupu na povinnou vojenskou službu v Izraelských obranných silách sloužil u Izraelského vojenského letectva, kde dosáhl hodnostikapitána. Poté vystudovalprávo naTelavivské univerzitě a získal titulbakalář. Po odchodu z armády vstoupil do stranyMa'arach (předchůdkyně dnešníStrany práce) a v letech 1978 až 1989 byl tajemníkem její mládežnické části. Poslancem Knesetu se stal v květnu 1983, kdy nahradilDaniela Rosolia, a členem izraelského parlamentu zůstal až do současnosti. Výjimku tvořilo krátké období mezi lednem 2006 abřeznovými volbami téhož roku (tehdy rezignoval a odešel ze Strany práce do nově vzniklé strany Kadima). Za dobu svého působení v Knesetu byl členem jeho četných výborů a v letech 1988 až 1992 předsedal jeho finančnímu výboru.
Povolbách v roce 1992 byl Ramon jmenován ministrem zdravotnictví ve vláděJicchaka Rabina. V únoru 1994 však na svou funkci rezignoval, neboť se Straně práce nepodařilo získat podporu pro navrhovaný zákon o národním zdravotním pojištění a narušit spojení mezi národní odborovou federacíHistadrut a zdravotní pojišťovnouKlalit. Ve svém dramatickém projevu na zasedání strany přirovnal její členy k velrybám uvíznutým na pláži (anglicky:beached whales) a rezignoval.
V roce 1994 Ramon odštěpil od Strany práce a společně s Amirem Perecem vytvořil kandidátku „Nový život pro Histadrut.“ V následných volbách do vedení Histadrutu porazil Stranu práce, která tuto odborovou organizaci (prostřednictvím svých předchůdkyň jako byly stranyMapaj a Ma'arach) kontrolovala od jejího vzniku. Za jeho vedení bylo pokračováno v privatizaci většiny společností, jež Histadrut vlastnil. V důsledku toho byl ke konci jeho funkčního období nakonec schválen zákon o národním zdravotním pojištění. Na základě doporučení komiseŠošany Netanjahuové z roku 1990 vstoupil zákon v platnost k 1. lednu 1995.
Před schválením zákona bylo zdravotní pojištění nepovinné. I tak však bylo 96 % populace pojištěno.[1]
Pozavraždění premiéra Jicchaka Rabina v listopadu 1995 se Ramon vrátil zpět do vlády a ve vláděŠimona Perese zastával funkci ministra vnitra, a to až do roku 1996, kdy Strana práce prohrála volby.
Když se Strana práce povolbách v roce 1999 vrátila pod vedenímEhuda Baraka k moci, byl Ramon jmenován ministrem při úřadu premiéra. Mezi jeho agendu patřil dohled na vládní reformu a vztahy mezi vládou a Knesetem. V roce 2000 se podruhé stal ministrem vnitra a tuto funkci zastával až do pádu Barakovy vlády v roce 2001. Ramon se po volbách postavil proti Barakovu návrhu na vstup do koaliční vlády pod vedenímAriela Šarona a odmítl být součástí koaliční vlády vytvořené v březnu 2002 Šaronem a Barakovým nástupcem v čele Strany práceBenjaminem Ben Eliezerem. Namísto toho v listopadu 2002 kandidoval na post předsedy strany. Ve vnitrostranických volbách však neuspěl a novým předsedou strany se stalAmram Micna. V lednu 2005 Strana práce vstoupila do vládní koalice Ariela Šarona a Ramon byl jmenován ministrem bez portfeje. Z vlády odešel v listopadu 2005 společně s ostatními ministry za Stranu práce.
V listopadu 2005 Ariel Šaron opustilLikud a společně s dalšími poslanci za tuto stranu založil centristickou stranu Kadima. Po odchodu Strany práce Ramon opustil svou mateřskou stranu a stal se prvním poslancem za Stranu práce, který se připojil k Šaronově nové straně. O několik dní jej následovali nynějšíizraelský prezident Šimon Peres aDalia Icik. Nová strana poprvé kandidovala ve volbách v roce 2006, ze kterých vzešla vítězně. Po sestavení nové vlády pod vedenímEhuda Olmerta byl Ramon jmenován ministrem spravedlnosti. Běhemdruhé libanonské války v roce 2006 Ramon vystupoval jako jeden z nejvíce jestřábích ministrů kabinetu.
V červenci 2006 byl Ramon sedm hodin vyslýchán při vyšetřování sexuálního obtěžování (měl políbit zaměstnankyni státní správy proti její vůli). Dne 27. července 2006 mugenerální prokurátorMenachem Mazuz nařídil, aby se zdržel provádění výkonných rozhodnutí týkajících se prosazování práva, včetně jmenování soudců a udíleníamnestií.[2] Ve stejný den prohlásil: „Každý v jižním Libanonu je terorista a napojený naHizballáh.“[3] Dne 17. srpna se nejvyšší státní zástupce Menachem Mazuz rozhodl Ramona obžalovat z nemravného jednání. Na to Ramon reagoval slovy: „Jsem si jistý svou nevinou. Soud to prokáže.“[4] Jak již v minulosti slíbil, 18. srpna oznámil svou rezignaci.[5] Dne 31. ledna 2007 byl Ramon odsouzen[6] k trestu obecně prospěšných prací, které si odsloužil v terapeutickém jezdeckém centru Tel Mond. Soud však v jeho činech neshledal žádnou morální hanebnost (moral turpitude).
Do Olmertovy vlády se vrátil v červenci 2007 jako vicepremiér a ministr při úřadu premiéra se zodpovědností za státní politiku a zvláštní mise jménem premiéra Olmerta. Svou rezignaci na post poslance Knesetu oznámil 30. července 2009. Oznámil svůj záměr vstupu do soukromé sféry podnikání, zároveň však zůstal předsedou rady strany Kadima, což je nejdůležitější orgán strany.[7][8]
Jeho manželkou je Veder Ramonová-Rivlinová, šéfeditorka dámského měsíčníku Lady Globes. Společně mají dvě děti z bývalého manželství.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuHaim Ramon na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuChajim Ramon na Wikimedia Commons| Ministři spravedlnosti Izraele | |
|---|---|
| |
| * v části funkčního období vykonával úřad coby pověřený ministr | |
| Ministři vnitra Izraele | |
|---|---|
| |
| Ministři zdravotnictví Izraele | |
|---|---|
| |
| PředsedovéHistadrutu | |
|---|---|
Zakaj (1920–21) ·Ben Gurion (1921–35) ·Remez (1935–44) ·Šprincak (1944–49) ·Lavon (1949–50) ·Namir (1950–56) ·Lavon (1956–61) ·Becker (1961–69) ·Ben Aharon (1969–73) ·Mešel (1973–1984) ·Kesar (1984–92) ·Haberfeld (1992–94) ·Ramon (1994–95) ·Perec (1995–2006) ·Ejni (2006–2013) ·Nissenkorn (2013–2019) ·Bar-David (od 2019) | |
