| Cesare Lombroso | |
|---|---|
.jpg) | |
| Rodné jméno | Marco Ezechia Lombroso |
| Narození | 6. listopadu1835 Verona |
| Úmrtí | 19. října1909 (ve věku 73 let) Turín,Italské království  Italské království |
| Místo pohřbení | Monumentální hřbitov v Turíně |
| Alma mater | Turínská univerzita Univerzita v Pavii |
| Povolání | lékař,spisovatel, kriminolog,psychiatr, esejista avysokoškolský učitel |
| Zaměstnavatelé | Univerzita v Pavii Turínská univerzita |
| Nábož. vyznání | ateismus |
| Děti | Paola Lombroso Carrara Gina Lombroso Ugo Lombroso |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Cesare Lombroso, rodným jménemEzechia Marco Lombroso (6. listopadu1835Verona –19. října1909Turín) bylitalskýlékař,biolog akriminolog pocházející zveronskéžidovské rodiny.
Vyšel ze studiífrenologie, aby nakonec přišel s teorií, že zločinné sklony jsou vrozené a jsou rozpoznatelné vefyziognomických znacích člověka. Rozlišoval „rozené zločince, občasné zločince, zločince z vášně, morální imbecily a kriminální epileptiky“. Tato jeho antropologická kriminonologie byla časem zavržena jako nevědecká apředsudečná, sehrála však významnou roli ve vývoji zejména evropské kriminologie (méně severoamerické, tam vždy převládaly spíšesociologické koncepce zločinu). Známé byly rovněž jeho práce ogenialitě. V závěru života se věnovalspiritismu.
Cesare Lombroso se narodil 6. listopadu 1835 veVeroně, tehdy součástiKrálovství lombardsko-benátské.[1] Pocházel z bohaté židovské rodiny; jeho otcem byl Aronne Lombroso, obchodník z Verony, a matkou Zeffora (někdy uváděná jako Zefira) Levi z Chieri uTurína.[2] Lombroso pocházel z rodiny rabínů, což jej vedlo k zájmu o široké spektrum humanitních a vědeckých oborů. Na univerzitách vPadově, veVídni a vPaříži studoval literaturu, lingvistiku a archeologii.[3] Ačkoliv původně studoval tyto obory, nakonec absolvoval lékařství naUniverzitě v Pavii.[2]
| „ | Lombroso muž je vzácné učenosti, a to mu neupírám ani já. Vskutku jen značné kvantum naivnosti zachrání před šílenstvím génia. | “ |
| — František Gellner: Radosti života | ||
| „ | A tak, stoupaje po schodišti do III. oddělení k výslechu, Švejk nesl svůj kříž na vrchol Golgoty, sám ničeho nepozoruje o svém mučednictví. Spatřiv nápis, že plivati po chodbách se zakazuje, poprosil strážníka, aby mu dovolil plivnouti do plivátka, a záře svou prostotou, vstoupil do kanceláře se slovy:„Dobrý večer přeju, pánové, všem vespolek.“Místo odpovědi dloubl ho někdo pod žebra a postavil před stůl, za kterým seděl pán chladné úřední tváře s rysy zvířecké ukrutnosti, jako by právě vypadl z Lombrosovy knihy „O typech zločinných“. | “ |
| — Jaroslav Hašek:Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, První díl, kapitola 2.: Dobrý voják Švejk na policejním ředitelství | ||
Obrázky, zvuky či videa k tématuCesare Lombroso na Wikimedia Commons
