Movatterモバイル変換


[0]ホーム

URL:


Přeskočit na obsah
WikipedieWikipedie: Otevřená encyklopedie
Hledání

Cer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte:Dub cer.
Cer
 [Xe] 4f¹ 5d¹ 6s²
 Ce
58
 
        
        
                  
                  
                                
                                
↓ Periodická tabulka ↓
Obecné
Název,značka,čísloCer, Ce, 58
Cizojazyčné názvylat.Cerium
Skupina,perioda,blok6. perioda, blok f
Chemická skupinaLanthanoidy
Vzhledšedobílá látka
Identifikace
Registrační číslo CAS7440-45-1
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost140,116
Atomový poloměr181,8 pm
Kovalentní poloměr204 pm
Elektronová konfigurace[Xe] 4f¹ 5d¹ 6s²
Oxidační číslaIII,IV
Elektronegativita (Paulingova stupnice)1,12
Látkové vlastnosti
Krystalografická soustavakrychlová, plošně centrovaná
Mechanické vlastnosti
Hustota6,770 kg·dm−3
Skupenstvípevné
Tvrdost2,5
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost11,3 W⋅m−1⋅K−1
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání794,85 °C (1 068 K)
Teplota varu3 442,85 °C (3 716 K)
Specifické teplo tání5,46 kJ/mol
Elektromagnetické vlastnosti
Měrný elektrický odpor828 nΩ·m
Magnetické chováníParamagnetické
Bezpečnost
GHS02 – hořlavé látky
GHS02
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
Varování[1]
IV (%)ST1/2ZE (MeV)P

{{{izotopy}}}

Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotkySI aSTP (25 °C, 100 kPa).
LanthanCePraseodym

Th

Cer (chemická značkaCe,latinskyCerium) je šedavě bílý, vnitřně přechodnýkovový prvek, druhý člen skupinylanthanoidů. Hlavní uplatnění nalézá v metalurgickém průmyslu při výrobě speciálních slitin a nebo jejich deoxidaci, je složkou některých skel a průmyslovýchkatalyzátorů.

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti

[editovat |editovat zdroj]

Cer vzhledově připomínáželezo, je to šedavě bílý přechodný kov, který je však značně měkký a snadno tvárný.

Chemicky je cer značně reaktivním prvkem, poeuropiu nejreaktivnějším lanthanoidem. Za mírně zvýšenéteploty (kolem 80 °C) reaguje se vzdušnýmkyslíkem (hoří) za vzniku velmi stabilníhooxidu ceričitého CeO2.

Ce + O2 → CeO2

vodou reaguje cer za vzniku plynnéhovodíku, snadno se rozpouští v běžných minerálních kyselinách.

2 Ce + 6 H2O → 2 Ce(OH)3 + 3 H2

Vytváří cerité sloučeniny (oxidační stav III), a jako jediný lanthanoid, i stabilní sloučeniny v oxidačním stavu IV. Cerité soli jsou obvykle bílé, ceričité sloučeniny mají barvu žlutou až oranžovou.

Objevili jej současně roku1803 švédský chemikJöns Jacob BerzeliusWilhelm Hisinger a zároveň v NěmeckuMartin Heinrich Klaproth.[2]

Výskyt a výroba

[editovat |editovat zdroj]

Cer je v zemské kůře nejvíce zastoupeným prvkem ze skupiny lanthanoidů – vyskytuje se zde v koncentraci asi 46–60 mg/kg. V mořské vodě je jeho koncentrace kolem 0,0004 mg/l. Ve vesmíru připadá jeden atom ceru na 30 miliard atomůvodíku.

V přírodě se cer vyskytuje pouze ve forměsloučenin. Neexistují však ani minerály, v nichž by se některé lanthanoidy (prvky vzácných zemin) vyskytovaly samostatně, ale vždy se jedná o minerály směsné, které obsahují prakticky všechny prvky této skupiny. Mezi nejznámější patřímonazity (Ce,La,Th,Nd,Y)PO4xenotim, chemickyfosforečnany lanthanoidů a dálebastnäsity (Ce,La,Y)CO3F – směsné flourouhličitany prvků vzácných zemin.

Velká ložiska těchto rud se nalézají veSkandinávii,USA,ČíněVietnamu. Významným zdrojem jsou i fosfátové suroviny –apatity z poloostrovaKola vRusku

Při průmyslové výrobě prvků vzácných zemin se jejich rudy nejprve louží směsíkyseliny sírovéchlorovodíkové a ze vzniklého roztoku solí se přídavkemhydroxidu sodného vysrážíhydroxidy.

K separaci ceru od zbylých lanthanoidů se obvykle využívá skutečnosti, že hydroxid ceričitý Ce(OH)4 podléháhydrolýze již v relativně kyselých roztocích (kolem pH = 2). Směs lanthanoidů se proto nejprve oxiduje působenímmanganistanu draselného KMnO4, který převede veškerý cer do mocenství Ce4+ a postupnou neutralizací kyselého roztoku se vysráží prakticky čistý nerozpustný hydroxid ceričitý.

Kovový cer se obvykle vyrábíelektrolýzou taveniny směsichloridu ceritého CeCl3chloridu sodného NaCl v grafitové nádobě. Cer se přitom vylučuje na grafitové katodě, zatímco na anodě dochází k uvolňováníplynnéhochloru.

Použití a sloučeniny

[editovat |editovat zdroj]
Síran ceričitý

Vzhledem k vysokému zastoupení ceru v rudách vzácných zemin je tohoto prvku na trhu relativně nadbytek, protože vzniká částečně jako přebytek při výrobě vysoce žádaných lanthanoidů – předevšímeuropia nebosamaria.

Základní průmyslové využití nalézá cer v metalurgii.

  • Jeho vysoká afinita kekyslíkusíře se uplatní při odkysličování a desulfuraci vyráběných kovů a slitin.
  • Oceli nebolitina s obsahem malých množství ceru vykazují vyšší tvárnost a kujnost a mají vyšší mechanickou odolnost proti nárazu.[2]
  • Přídavek ceru do slitin na bázihořčíkuhliníku zlepšuje jejich odolnost proti teplotním změnám a usnadňuje odlévání složitějších výrobků.
  • Slitina s wolframem slouží pro výrobuelektrod prosvařování a řezání kovů elektrickým obloukem.Obloukové lampy, sloužící především jako světelné zdroje při natáčení filmů, mívají často elektrody ze slitin s obsahem ceru a lanthanu.

Významné uplatnění nalézají sloučeniny ceru (předevšímoxid ceričitý CeO2) vesklářském průmyslu. Jejich přídavek do skloviny slouží hlavně k odbarvování vyrobeného skla a snižuje jeho propustnost proultrafialové záření.

Katalyzátory s obsahem ceru se používají i v petrochemii přikrakováníropy.

Brusné a lešticí práškové materiály, používané při výrobě optických součástek (přesné čočky, zrcadla dodalekohledů, …), obsahují často významný podíl sloučenin ceru.

Soli čtyřmocného ceru jsou silnáoxidační činidla a předevšímsíran ceričitý (Ce(SO4)2) je často používán v analytické chemii pro oxidaci analyzované látky v redoxních titracích. Stejně tak nalézá uplatnění v preparativní chemii při oxidační syntéze látek.

Odkazy

[editovat |editovat zdroj]

Reference

[editovat |editovat zdroj]
  1. ab Cerium.pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24].Dostupné online. (anglicky) 
  2. ab Cer.www.ped.muni.cz [online]. [cit. 2025-01-07].Dostupné online. 

Literatura

[editovat |editovat zdroj]
  • Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
  • Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
  • Dr. Heinrich Remy,Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw,Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993ISBN 80-85427-38-9

Externí odkazy

[editovat |editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématucer na Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslocer ve Wikislovníku
Periodická tabulkaprvků
Autoritní dataEditovat na Wikidatech
Portály:Chemie
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Cer&oldid=24546199
Kategorie:
Skryté kategorie:

[8]ページ先頭

©2009-2025 Movatter.jp