Cer (chemická značkaCe,latinskyCerium) je šedavě bílý, vnitřně přechodnýkovový prvek, druhý člen skupinylanthanoidů. Hlavní uplatnění nalézá v metalurgickém průmyslu při výrobě speciálních slitin a nebo jejich deoxidaci, je složkou některých skel a průmyslovýchkatalyzátorů.
Cer vzhledově připomínáželezo, je to šedavě bílý přechodný kov, který je však značně měkký a snadno tvárný.
Chemicky je cer značně reaktivním prvkem, poeuropiu nejreaktivnějším lanthanoidem. Za mírně zvýšenéteploty (kolem 80 °C) reaguje se vzdušnýmkyslíkem (hoří) za vzniku velmi stabilníhooxidu ceričitého CeO2.
Ce + O2 → CeO2
S vodou reaguje cer za vzniku plynnéhovodíku, snadno se rozpouští v běžných minerálních kyselinách.
2 Ce + 6 H2O → 2 Ce(OH)3 + 3 H2
Vytváří cerité sloučeniny (oxidační stav III), a jako jediný lanthanoid, i stabilní sloučeniny v oxidačním stavu IV. Cerité soli jsou obvykle bílé, ceričité sloučeniny mají barvu žlutou až oranžovou.
Cer je v zemské kůře nejvíce zastoupeným prvkem ze skupiny lanthanoidů – vyskytuje se zde v koncentraci asi 46–60 mg/kg. V mořské vodě je jeho koncentrace kolem 0,0004 mg/l. Ve vesmíru připadá jeden atom ceru na 30 miliard atomůvodíku.
V přírodě se cer vyskytuje pouze ve forměsloučenin. Neexistují však ani minerály, v nichž by se některé lanthanoidy (prvky vzácných zemin) vyskytovaly samostatně, ale vždy se jedná o minerály směsné, které obsahují prakticky všechny prvky této skupiny. Mezi nejznámější patřímonazity (Ce,La,Th,Nd,Y)PO4 a xenotim, chemickyfosforečnany lanthanoidů a dálebastnäsity (Ce,La,Y)CO3F – směsné flourouhličitany prvků vzácných zemin.
K separaci ceru od zbylých lanthanoidů se obvykle využívá skutečnosti, že hydroxid ceričitý Ce(OH)4 podléháhydrolýze již v relativně kyselých roztocích (kolem pH = 2). Směs lanthanoidů se proto nejprve oxiduje působenímmanganistanu draselného KMnO4, který převede veškerý cer do mocenství Ce4+ a postupnou neutralizací kyselého roztoku se vysráží prakticky čistý nerozpustný hydroxid ceričitý.
Vzhledem k vysokému zastoupení ceru v rudách vzácných zemin je tohoto prvku na trhu relativně nadbytek, protože vzniká částečně jako přebytek při výrobě vysoce žádaných lanthanoidů – předevšímeuropia nebosamaria.
Základní průmyslové využití nalézá cer v metalurgii.
Jeho vysoká afinita kekyslíku a síře se uplatní při odkysličování a desulfuraci vyráběných kovů a slitin.
Oceli nebolitina s obsahem malých množství ceru vykazují vyšší tvárnost a kujnost a mají vyšší mechanickou odolnost proti nárazu.[2]
Přídavek ceru do slitin na bázihořčíku a hliníku zlepšuje jejich odolnost proti teplotním změnám a usnadňuje odlévání složitějších výrobků.
Slitina s wolframem slouží pro výrobuelektrod prosvařování a řezání kovů elektrickým obloukem.Obloukové lampy, sloužící především jako světelné zdroje při natáčení filmů, mívají často elektrody ze slitin s obsahem ceru a lanthanu.
Významné uplatnění nalézají sloučeniny ceru (předevšímoxid ceričitý CeO2) vesklářském průmyslu. Jejich přídavek do skloviny slouží hlavně k odbarvování vyrobeného skla a snižuje jeho propustnost proultrafialové záření.
Brusné a lešticí práškové materiály, používané při výrobě optických součástek (přesné čočky, zrcadla dodalekohledů, …), obsahují často významný podíl sloučenin ceru.
Soli čtyřmocného ceru jsou silnáoxidační činidla a předevšímsíran ceričitý (Ce(SO4)2) je často používán v analytické chemii pro oxidaci analyzované látky v redoxních titracích. Stejně tak nalézá uplatnění v preparativní chemii při oxidační syntéze látek.
-sulfat.JPG)
