Celtic FC jeskotskýfotbalový klub zGlasgow. Vznikl v roce 1887 a je jedním z nejstarších fotbalových klubů nejen ve Skotsku, ale i na světě.
Klubové barvy jsou zelená a bílá, tým má vodorovně pruhované dresy složené z těchto dvou barev. Tradičním soupeřem Celticu, týmu katolické minority, je další glasgowský týmRangers FC, klubprotestantskémajority. Jejich vzájemná utkání se přezdívajíOld Firm. Na rozdíl od svého úhlavního rivala Celtic při angažování hráčů, trenérů a dalších neuplatňoval „sektářskou“ politiku.[1] V roce 1967 vyhrál jako první klub zeSpojeného království nejprestižnější evropskou soutěž,Pohár mistrů evropských zemí (dnes Liga mistrů UEFA). V průběhu této úspěšné sezóny 1966/67 dále vybojoval mistrovský titul a oba domácí poháry, díky čemuž získalkvadrupl. Úspěšný tým přezdívanýLisabonští lvi, který porazil ve fináleInter Milán, byl složen výhradně z hráčů narozených v okolí města Glasgow.[2]
V roce 2020 byl Celtic nepřetržitě v první skotské lize od roku 1890, tedy 130 let, s odehráním 124 sezón.[3] Náleží mezi elitní pětici fotbalových klubů na světě, které vyhrály více než 100 trofejí. Přesto v tomto ohledu zaostává za dalším z této pětice, Rangers.[4]
Vznikl v roce1887 jako klubirskýchkatolických přistěhovalců. Jeho zakladatelé se inspirovali vznikem týmuHibernian FC vEdinburghu. První zápas odehrál dne 28. května1888, jednalo se o přátelské utkání s budoucím rivalemRangers FC; Celtic vyhrál 5:2.[5] Roku 1890 se stal účastníkem prvního ročníkuScottish Football League a nikdy z nejvyšší soutěže nesestoupil: odehrál v ní celkem 124 sezón (za druhé světové války se liga nehrála).[3]
Mezi roky 1893 až 1898 se stal Celtic čtyřikrát skotským mistrem,[6] ten čtvrtý pod vedením vůbec prvního trenéra, 29letéhoWillieho Maleye. Roku 1903 hráči poprvé oblékli ikonické dresy se zeleno-bílými pruhy. Maley vedl klub následujících 43 let, během nichž zde hráli mimo jinéPatsy Gallacher,Jimmy McGrory neboJohn Thomson. Právě brankář Thomson později zemřel na následky zranění utrpěné během derby s Rangers, když si fatálně poranil hlavu při zákroku proti útočníkovi. Útočník McGrory se stal nejproduktivnějším útočníkem Británie s 550 góly v kariéře.[1]
Finále skotského poháru v roce 1937 proti Aberdeenu na národním stadionu Hampden Park navštívilo 147 365 diváků. To je světový rekord na finále národního poháru a zároveň rekord v evropském klubovém fotbale.[zdroj?] Dalšího rekordu v návštěvnosti bylo dosaženo 2. ledna 1939 nastadionu Ibrox rivala Rangers, tento ligový zápas vidělo 118 567 diváků, nejvíce na ligový zápas naBritských ostrovech.[7]
V roce 1967 získal evropskétreble (tzn. vyhrál dvě hlavní domácí soutěže – ligu, národní pohár a navíc i ligový pohár – plus titul v Poháru mistrů evropských zemí) jako první evropský klub v historii.[8] Týmu, který v Lisabonu vyhrál finále PMEZ nad Interem Milán, se v Británii přezdíváLisbon lions (Lvi z Lisabonu).
V roce 1970 se Celtic dostal do finále PMEZ znovu, ale prohrál sFeyenoordem. Domácí zápas semifinále s anglickýmLeedsem United na národním stadionu Hampden Park navštívilo 136 505 diváků. To je historicky nejvyšší návštěva evropských pohárů.[zdroj?]
Na začátku 90. let zažil klub útlum a v první polovině tohoto desetiletí neskončil v tabulce ani první ani druhý, zatímco prostředky disponující rivalRangers sbíraly jeden titul za titulem. Dva roky bez trofejí připravily roku 1991 o místo trenéraBilla McNeilla. Celtic angažoval IraLiama Bradyho, který ovšem postrádal trenérské zkušenosti.[9] Brady se musel vypořádat s odchodem obráncePaula Elliotta a s výkony nových posil, které zůstaly za očekáváním, včetně ofenzivního záložníkaStuarta Slatera nebo Elliottovy náhrady,Gary Gillespieho. ÚtočníkTony Cascarino dokonce odešel již po sezóně 1991/92. Ačkoli trenér Brady zkraje sezóny zaznamenal prohru 1:5 protiNeuchâtelu vPoháru UEFA, přenesl mužstvo přes nepovedený úvod a v závěru utvořil sérii 12 vítězných utkání. Do této série byla zahrnuta také výhra proti Rangers v lize, rival ale titul beztak oslavil a svoji prohru naHampden Parku se Celticem pomstil v semifináleSkotského národního poháru.[9]
Finanční situaci klubu nepřidala povinnost upravit stadion do roku 1994 tak, aby byla zavedena místa k sezení v důsledkutragédie na stadiónu Hillsborough. Plán počítal s výstavbou nového stadionu s kapacitou 52 tisíc míst, opuštění tradičního stánku se ale setkalo s nepochopením ze strany fanoušků. Trenér Brady mezitím v sezóně 1992/93 pokračoval ve funkci a dokázal porazit 3:01. FC Köln v Poháru UEFA, výsledky ale nezůstaly konzistentní a tým skončil třetí za mistrovskými Rangers aAberdeenem.[9] Bradyho angažmá bylo ukončeno na začátku další sezóny po porážce 1:2 seSt. Johnstone, kdy měl Celtic po 11 kolech na kontě dvě výhry. Nástupcem se mu stalLou Macari, který v debutu vyhrál 2:1 venku na půdě Rangers. Představenstvo klubu se muselo nově potýkat s organizovanou fanouškovskou skupinouCelts for Change, která vůči nim zahájila protesty. Kalendářní rok 1994 započal trojicí ligových proher následovaných trojicí remíz, navíc byl Celtic vyřazen v národním poháru. Protestující získali podporu skotsko-kanadského podnikateleFerguse McCanna, který byl ochoten dluhy uhradit. Dne 4. března 1994 skončilo představenstvo okolo předsedy Kevina Kellyho a klub se stabilizoval.[9]
Na trenérské židli se posléze objevilTommy Burns, sezóna 1994/95 ale nijak nevybočovala ze zajetých kolejí posledních roků. Celtic tuto sezónu navíc strávil v exilu naHampden Parku, zatímco byl stadion renovován. Sezóna přinesla výhru na půdě Rangers 2:0, dále 11 zápasovou ligovou sérii bez výhry a prohrané fináleLigového poháru protiRaith Rovers v penaltovém rozstřelu. V lednu 1995 mužstvo posílil útočníkPierre van Hooijdonk, který vítězným gólem ve finále Skotského národního poháru protiAirdrii ukončil šestileté čekání na trofej.[9]
Do sezóny 1995/96 vstoupil Celtic s novými akvizicemi, jakými byli např.Jackie McNamara aAndreas Thom, klub se kromě toho vrátil na svůj stadion. Jedinou ligovou porážkou se stal duel s Rangers, kteří uzmuli titul se čtyřbodovým náskokem na Hoopsův kádr. Ten se v dalším běhu snažil zabránit rivalovi v devátém posloupném titulu, což by znamenalo srovnání rekordu Celticu. Dorazili proto útočníkPaolo Di Canio, už před ním další forvardJorge Cadete. StoperAlan Stubbs se stal v té době historicky nejdražší posilou Celticu, naopak záložní řady oslabil odchodJohna Collinse a pokles formyPaula McStaye. Rangers sBrianem Laudrupem si ale prvenství odepřít nenechali. Tommy Burns byl odvolán, trio vpředu Di Canio, Cadete, van Hooijdonk se vydalo různými směry. Kariéru ukončil Paul McStay.[9][10]
Novým trenérem byl zvolenWim Jansen, který se musel potýkat s nevyhovující zálohou. Jansen učinil kapitánem stoperaToma Boyda a přivedl útočníkaHenrika Larssona. Začátek sezóny 1997/98 byl ze strany Celticu rozpačitý, brzy se všakThe Bhoys vydali na cestu k titulu, který zaručilo domácí vítězství nadSt Johnstone v posledním kole. Jansena vystřídalJozef Vengloš, jemuž se obhajoba nezdařila.[10]V listopadu 1998 se Larsson zaskvěl u výhry 5:1 nad Rangers, ti se ale stačili zmátořit a kromě titulu porazili Celtic 1:0 ve finále domácího poháru. Namísto Vengloše byla angažována dvojiceJohn Barnes–Kenny Dalglish, jenže na titul to opět nestačilo.[9] Po boku Larssona zde strávil svou jedinou sezónu australský útočníkMark Viduka, kteří oba nadělili každý po třech gólechAberdeenu při výhře 7:0. Švédský útočník se však záhy zranil a vrátil se až ke konci sezóny, kdy již titul slavili příznivci Rangers.[10] Rangers si navíc zajistili titul výhrou 3:0 na v Celtic Parku dne 3. května 1999, historicky jediném případě, kdy si jeden z dvojice Celtic–Rangers zajistil titul na půdě svého úhlavního nepřítele.[6] Pro Rangers šlo kromě toho o jubilejní 100. ligovou výhru právě nad Celticem.[7]
V roce 2000 byl trenérem jmenovánMartin O'Neill. Útok opustilMark Viduka, zato dorazilChris Sutton, který spolu s Larssonem utvořil nebezpečné duo. Obranné povinnosti byli svěřenyJohanu Mjällbymu čiJoosu Valgaerenovi, záložní řadu vystužiliAlan Thompson,Stilijan Petrov a pozdějiNeil Lennon, nadále zde působilĽubomír Moravčík iPaul Lambert. V derby zaskočil O'NeillGlasgow Rangers výhrou 6:2 (dva góly Suttona), jakkoliv rival později odpověl vlastní výhrou 5:1. Byla to jedna ze tří proher Celticu v ligové sezóně 2000/01, sezóně, která se stala mistrovskou i díky Larssonovi. Švédský forvard získalZlatou kopačku za 35 gólů v lize. Ve finále Ligového poháru sKilmarnockem vstřelil hattrick a Celtic vyhrál 3:0. Další výhra 3:0 ve fináleSkotského poháru sHibernians (dva góly Larssona) se také rovnala trofeji a Celtic zkompletoval domácítreble, první od roku 1967.[11]
Následně se Celtic kvalifikoval do hlavní fázeLigy mistrů vyřazenímAjaxu a stanul předJuventusem,Portem aRosenborgem. Přestože tým dokázal porazit Juventus 4:3, postup do osmifinálové skupiny jim unikl.[11]Přesun doPoháru UEFA následovala konfrontace sValencií, která gólemMisty v penaltovém rozstřelu postoupila.[12] Ve skotském prostředí ale Celtic panoval a získal další titul díky opětovné střelecké formě Larssona, znovu nejlepšího střelceScottish Premiership.[10]
Kvalifikační dvojutkání před branami skupinyLigy mistrů skončilo vyřazením od švýcarskéBasileje, Celtic proto putoval doPoháru UEFA, kde vyřadil litevskýFK Sūduva. V dalším kole si skotské mužstvo poradilo s anglickýmBlackburnem (dvě výhry – 1:0 doma a 2:0 venku). Ve třetím kole O'Neillovi svěřenci překonaliCeltu Vigo a ve čtvrtém souhrnným výsledkem 5:4 německýStuttgart. Čtvrtfinále protiLiverpoolu zahájilo domácí utkání a trenér O'Neill nasadil obvyklou ofenzivní trojici Hartson–Larsson–Sutton. Larsson po pár minutách otevřel skóre, ale anglický soupeř dokázal vyrovnat na konečných 1:1. Odvetu strhli na stranu CelticuHartson a středopolařAlan Thompson. Skotský celek si poprvé od roku 1974 zahrál semifinále v evropské soutěži.[12]Boavista se v úvodním utkání v Celtic Parku prezentovala hlubokým obranným blokem a otevřela skóre po vlastním gólu Valgaerena, v další minutě ale srovnal Larsson na konečný výsledek 1:1. Doma Boavistě stačila remíza 0:0, ale byl to opět Larsson, kdo dovedl Skoty do finále. Vyvrcholení Poháru UEFA se konalo vSeville dne 21. května 2003, soupeřem byloFC Porto vedenéJosé Mourinhem. Na finálové utkání se do Španělska vydalo asi 80 tisíc fanoušků Celticu. O'Neill se musel obejít bez zraněného Hartsona. Portugalský tým se dostal do vedení 1:0 a posléze 2:1, na trefyDerleie aAleničeva ale dvakrát gólově odpověděl Larsson. V prodloužení nakonec rozhodla druhá trefa Derleie na 3:2.[12] Cesta evropskými poháry si vyžádala daň a Celtic dovolil Rangers vybojovat titul, sám pak netriumfoval v ani jednom ze skotských pohárů. O titulu rozhodla bilance vstřelených a obdržených branek, obě mužstva měla shodně 97 bodů.[10]
Tým se vrátil na skotský trůn po sezóně 2003/04. Oslavydoublu propukly po vítězství ve finále Skotského poháru proti týmuDunfermline Athletic, kdy se pod výhrou 3:1 dvěma góly ve svém posledním zápase podepsal odcházející Larsson. Na kontinentální scéně se Celtic opět vměstnal do skupinové fáze vLize mistrů. Přestože doma zvítězil protiLyonu aAnderlechtu, na postup do osmifinále to nestačilo. Ze třetího místa se přesunul doPoháru UEFA, kde vyřadil ve 3. koleFK Teplice a ve 4. koleFC Barcelonu. Ve čtvrtfinále ale přišlo vyřazení odVillarrealu.[10]
V roce 2005 se na trenérské židli vystřídaliMartin O'Neill sGordonem Strachanem. Oporou se Strachanovi stal záložníkStilijan Petrov a také noví hráči jako další záložníkŠunsuke Nakamura, brankářArtur Boruc a útočníkMaciej Żurawski, jehož úkolem bylo ve střílení gólů zastoupit Larssona.[13] Přes rozpačitý začátek sezóny 2005/06, kdy v Evropě přišla porážka 0:5 a vyřazení od slovenskéArtmedie Petržalka a v jednom z prvních ligových kol porážka 1:3 s Rangers, vyústila Strachanova premiéra vdouble – ligový titul doplnila trofej z ligového poháru.[13][14]
Byl to tvořivý Nakamura, kdo po Petrovovi převzal taktovku v záloze, ve které jej měl krýt více defenzivní středopolařThomas Gravesen. Skupinu vLize mistrů odstartovala porážka v Anglii 2:3 na půděManchesteru United, odpovědí byly dvě domácí výhry protiKodani aBenfice. Třetí domácí výhra 1:0 právě proti United se stala zásadní pro první postup do osmifinále v novodobém formátu soutěže.[14] Soupeřem na jaře bylAC Milán, který ve Skotsku uhrál remízu 0:0. Tentýž výsledek se udál na stadionuSan Siro, v prodloužení ale vstřelil gól italský tým a soutěž nakonec vyhrál. Skotská liga se zdála být v rukách Strachanových svěřenců, obzvlášť po sérii sedmi jarních výher v řadě. Přes březnový výpadek formy byl vybojován a přidána byla trofej ve Skotském poháru, ve kterém vyhrál Celtic 1:0 nadDunfermline Athletic.[14]
Celtik navázal na předchozí vystoupení ve skupiněLigy mistrů a v konkurenciAC Milán,Benfiky,Šachtar Doněck, které doma přehrál, postoupil do osmifinále. Absence a ztrátu formy Nakamury vybalancoval záložníkAiden McGeady, na jaře ale tým přesBarcelonu neprošel. Otřepal se z porážek proti Rangers aMotherwellu a sedmi výhrami dokráčel k v pořadí třetímu titulu, což se podařilo poprvé od éry Jocka Steina v 70. letech.[14] V další sezóně byl závod s Rangers neúspěšný a útěchou byl jen triumf v ligovém poháru.[14]
V sezóně 2020/21 skončila dominantní dekáda, když se Celtiku nepodařilo uzmout rekordní 10. titul mistra v řadě. Ligové scéně dominovali Rangers, titul měli jistý už začátkem března roku 2021.[15] Následně klubem otřásly personální změny – odešel šéfředitel Peter Lawwell (nahradil ho Dominic McKay), své místo opustil rovněž ředitel fotbalové sekce klubu Nick Hammond. Změna angažmá se dotkla kapitánaScotta Browna, novým trenérem se stalAnge Postecoglou.[16]
Základna příznivců Celticu v minulosti pocházela z řad chudých irských přistěhovalců a vazby naIrsko přetrvávají.[17] Celtic, jeden ze dvou velkoklubůSkotska, je v opozici vůči protestantskémuRangers. Významnou sekcí fanoušků jeGreen Brigade (českyZelená brigáda) známé svou podporou např.Palestinské autonomie.[17]
PřezdívkaThe Bhoys pochází z doby vzniku klubu a původního názvuThe Bold Boys. Písmeno „h“ ve slověBhoys odkazuje nakeltštinu. Do roku 1977 zdobil klubový emblémkeltský kříž, který nahradilčtyřlístek.[17] S Celticem je spjatá mimo jiné irská hudební skupinaWolfe Tones, která u příležitosti oslav 100. výročí složila píseň „Celtic Symphony“. V roce 2018 skupina oznámila svojí plánovanou přítomnost na domácích zápasech, aby zkrátila divákům poločasovou přestávku.[17]
Půlrok po prohraném finále Poháru UEFA v roce 2003 se příznivci Celticu dočkali ocenění ze strany organizaceFIFA, která jim udělila Cenu Fair Play za „příkladné, férové a přátelské chování“. Již předtím ocenila tyto příznivceUEFA.[18]
↑RYAN, Danny. Celtic's 1966/67 team voted the greatest club side of the last century.GiveMeSport [online]. Sports New Media, 2020-04-20 [cit. 2021-07-27].Dostupné online. (anglicky)
↑FLANAGAN, Aaron; WARD, Toby. The 30 most successful football clubs in the world - based on total trophies won.Mirror [online]. 2019-09-08, rev. 2020-08-03 [cit. 2020-11-14].Dostupné online. (anglicky)
↑abcdefgMURPHY, Paul. Celtic and the discord of the 1990s.These Football Times [online]. 2020-09-14 [cit. 2020-11-12].Dostupné online. (anglicky)
↑abcdefMURPHY, Paul. Henrik Larsson and the cult of a king.These Football Times [online]. 2016-02-26 [cit. 2020-11-13].Dostupné online. (anglicky)
↑ab On this day: Martin O'Neill's Celtic revolution 20 years on.BBC [online]. 2020-06-01 [cit. 2020-11-13].Dostupné online. (anglicky)
↑abcWEIR, Christopher. The Bhoys in Seville: Celtic’s epic march to the 2003 UEFA Cup final.These Football Times [online]. 2019-09-02 [cit. 2020-11-13].Dostupné online. (anglicky)
↑abDELANEY, Ben. In celebration of Stiliyan Petrov: The tiger in the grass.These Football Times [online]. 2018-01-11 [cit. 2020-11-14].Dostupné online. (anglicky)
↑abcdeMURPHY, Paul. How the devilishly talented Shunsuke Nakamura became a Celtic legend.These Football Times [online]. 2018-11-09 [cit. 2021-07-27].Dostupné online. (anglicky)
↑MURRAY, Ewan. Rangers crowned Scottish champions to end Celtic's nine-year reign.The Guardian [online]. 2021-03-07 [cit. 2021-07-25].Dostupné online. (anglicky)
↑ab Celtic: Ange Postecoglou confirmed as new manager of Scottish Premiership club.BBC Sport [online]. 2021-06-10 [cit. 2021-08-06].Dostupné online. (anglicky)
↑abcdNORVAL, Edd. The evolving world of Celtic FC: A club making history for all the right reasons.These Football Times [online]. 2018-08-10 [cit. 2020-11-14].Dostupné online. (anglicky)
↑ Celtic fans are named by Fifa as the best in the world.heraldscotland.com [online]. 2003-12-13 [cit. 2020-11-14].Dostupné online. (anglicky)
↑Celtic FC – Detailed squad [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-05-19].Dostupné online.
↑M. ROSS, James; STOKKERMANS, Karel.Scotland - List of Champions [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2021-03-25 [cit. 2021-07-27].Dostupné online. (anglicky)
↑M. ROSS, James; STOKKERMANS, Karel.Scotland - List of Cup Finals [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2021-05-27 [cit. 2021-07-27].Dostupné online. (anglicky)
↑M. ROSS, James; STOKKERMANS, Karel.Scotland - List of League Cup Finals [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2021-06-30 [cit. 2021-07-27].Dostupné online. (anglicky)
↑abFORSYTH, Roddy.Brendan Rodgers appointed new Celtic manager [online]. The Telegraph, 2016-05-20 [cit. 2017-01-21].Dostupné online. (anglicky)
↑ab Neil Lennon: Celtic manager resigns with side 18 points adrift of Rangers.BBC News [online]. 2021-02-24 [cit. 2021-02-24].Dostupné online. (anglicky)
.jpg)
