Celofán nebocellofan je tenká průhlednáfólie, vyráběná z chemicky regenerovanécelulózy. Je zdravotně nezávadný, biologicky degradovatelný a nepropustný pro vzduch, oleje i bakterie, propustný pro vodní páru.[1] Používá se jakoobalový materiál, typicky pro balenícukrovinek a dalších potravin nebo dárkových balíčků.
Vyrábí se působenímhydroxidu sodného na celulózu ze dřeva, z bavlny aj. a následným působenímsirouhlíku, čímž vzniká viskóza. Ta se pak štěrbinou vytlačuje do lázně kyseliny sírové asíranu sodného, kde se viskóza opět mění v celulózu. Fólie se několikrát pere a přidáváglycerin, který snižuje křehkost celofánu. Velmi podobně se vyrábějíviskózová vlákna (umělé hedvábí). Chemicky je topolymer celulózy a obsahuje pouze uhlík, kyslík a vodík. Při výrobě se sice používají nebezpečné chemické látky, sám celofán je však zdravotně nezávadný a na rozdíl od plastů se biologicky plně degraduje.
Vynalezl jej švýcarský chemikJacques E. Brandenberger, roku 1912 si jej patentoval, zkonstruoval stroj na jeho výrobu a založil dvě továrny ve Francii. Název odvodil z francouzských slovcellulose adiaphane (průhledný). Od 20. let se běžně vyráběl, v 60. letech byl nahrazován syntetickými plasty, ale pro své hygienické i ekologické vlastnosti se od 90. let opět vrací, zejména pro balení potravin a cigaret, na výrobu samolepicích pásek a pro další technické účely.
Obrázky, zvuky či videa k tématuCelofán na Wikimedia Commons
