| Služebník Boží Cassiodorus | |
|---|---|
.jpg) | |
| Filosof | |
| Narození | 488 Scylacium, Squillace vKalábrii |
| Úmrtí | 583 Scylacium |
| Období | Římská říše |
| Státní občanství | Byzantská říše |
| Uctíván církvemi | Římskokatolická církev a církve v jejím společenství |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Cassiodorus Senator, plným jménemFlavius Magnus Aurelius Cassiodorus Senator (488Scylacium, Squillace vKalábrii, †583 tamtéž) bylřímskýkřesťanskýfilozof, encyklopedista, ministrostrogótskéhokráleTheodoricha amnich. Významně se zasloužil o přeneseníantické vzdělanosti dostředověku.
Cassiodorus pocházel z vážené senátorské rodiny, která původně pocházela zeSýrie a v Itálii zbohatla. Už mezi jeho předky byla řada vysokých císařských úředníků a Cassiodorus byl už roku507 ve velmi mladém věku jmenovánkvestorem císařského paláce (Quaestor sacri palatii), což byl v té době druhý nejvyšší úřad. Jeho úkolem bylo sepisovat císařské výnosy a zákony a byl také členemconsistoria, jakési vlády. Později zastával i další vysoké úřady: v letech523–527 bylmagister officiorum (poBoëthiovi) a po smrti krále Theodericha roku526praefectus praetorio, což byl vůbec nejvyšší civilní úřad. Ve všech těchto úřadech se Cassiodorus snažil mírnit napětí mezi římskou aristokracií a gótskými panovníky, mezikatolíky aariány.
Když začal východořímský císařJustinián I. dobývat zpět Itálii a když po smrti ostrogótského králeAthalaricha vypukly boje o trůn, stáhl se Cassiodorus z veřejného života. S papežemAgapetem domluvil zřízení teologického učiliště v Římě, což se však nezdařilo. Pobýval pak vRavenně a od roku537 vKonstantinopoli. Jako téměř sedmdesátiletý se roku554 vrátil na rodinné majetky v jižní Kalábrii a blízko svého rodného Scylacia (v současnostiSquillace) založilklášter Vivarium, do něhož podle některých zpráv sám vstoupil a jenž zároveň byl intelektuálním centrem a školou podle vzoru školynisibiské.
Klášter založil podle zásadJana Cassiana a chtěl západnímumnišství dát podobně hluboký teologický základ, jaký mělo východní mnišství. V Cassiodorově době byla značná část starověké literatury už ztracena, je jeho velikou zásluhou, že se spolu s dalšími (například Boëthiem aSymmachem) přičinil o záchranu zbytku. Péči o literaturu uložil jako hlavní úkol mnichům svého kláštera a napsal pro ně jakousi příručku,Institutiones divinarum et saecularium litterarum, s přehledem starověké latinské literatury a návodem k jejímu opisování a šíření. I když klášter Vivarium brzy zanikl, úlohu převzala řada dalších. Ještě ve věku více než 90 let napsal Cassiodorus knihu o ortografii, k níž připojil seznam svých spisů.
Cassiodorus a jeho žáci se pokládají za tvůrce středověkého školního curriculaSedmi svobodných umění. JehoDějiny Gótů, které napsal na přání krále Theodoricha, se ztratily a zachoval se jen jakýsi výtah vJordanově spiseGetica. Vedle gramatických spisů se zachovala stručnáKronika, sahající až do roku519, významná sbírka úředních dopisů a výnosůVariae, kniha o dějinách církve (Historia ecclesiastica tripartita, společně sEpifaniem Scholastikem), výklad biblickýchŽalmů a úvod do studiaBible.
Sebrané spisy:
Dne 7. února 2020 byl varcidiecézi Catanzaro-Squillace zahájen jeho proces blahořečení na úrovniuznání kultu.
Obrázky, zvuky či videa k tématuCassiodorus na Wikimedia Commons
OsobaCassiodorus ve Wikicitátech
