Cascais (portugalská výslovnost: [kɐʃkajʃ]) je pobřežní město a obec vPortugalsku, 30 kilometrů západně odLisabonu. Je to kosmopolitní předměstí portugalského hlavního města a jedna z nejbohatších obcí v Portugalsku. Počet obyvatel v roce 2021 činil 214 158, na rozloze 97,40 km2. Bývalá rybářská vesnice byla již roku 1354 povýšena na město. Slávu získala jako letní sídlo portugalské královské rodiny v poslední čtvrtině 19. století a počátkem 20. století. V současné době je oblíbeným rekreačním místem pro portugalské i zahraniční turisty.
Město se nachází na pobřežíEstoril, známém jakoPortugalská riviéra, při ústí řeky Tagus, mezi pohořím Sintra a Atlantským oceánem. Ze severu je omezuje pohoří Sintra, na jihu a západě oceán a na východě obecOeiras. Administrativa města je rozdělena do 4 místních částí (farností, portugalskyfreguesias), jejichž správa je podřízena městskému úřadu v Cascais, jsou toː
Lisabonské oblasti slouží letiště pro všeobecnou leteckou dopravu v Tires (São Domingos de Rana) i letiště Cascais, které také nabízí vnitrostátní pravidelné lety od společnosti Aero VIP. Lodní a autobusová doprava zajišťují jak místní, tak dálkové spojení. V přístavu pravidelně kotví velké zaoceánské lodi.
Osídlení území kolem dnešního Cascais začalo v pozdnímpaleolitu, jak naznačují archeologické nálezy ze severu Talaíde, z Alto do Cabecinho (Tires) a jižně od Moinhos do Cabreiro. Běhemneolitu se v regionu usídlili lidé trvale. Jeho obyvatelé využívali ke kostrovým pohřbům svých mrtvých přírodní jeskyně (např. Poço Velho v Cascais) i umělé úkryty (jako v Alapraii nebo São Pedro). Těla byla pohřbena smilodary, což je praxe, která pokračovala do doby bronzové.Antické římské osídlení bylo zdokumentováno na několika místech celé oblasti. Zahrnují silnice a několik domů (vil), například vilu Freiria (dnes São Domingos de Rana), nebo Casais Velhos (Charneca). Skupina deseti nádrží objevených podél Rua Marques Leal Pancada v Cascais sloužila k produkci a skladování solených ryb. Římské zeměpisné názvy se v regionu dochovaly u slova "Caparide" (z latiny capparis, což znamená "caper"), i v několika nápisech na náhrobních deskách.Další názvy pocházejí z období arabské nadvlády. Arabský básník Ibn Mukan zde byl první, kdo v Evropě popsal užívánívětrných mlýnů.
Pobřeží kolem Cascais, z Hogenbergova atlasu evropských městCivitates orbis terrarum (1572)
V roce1135 králAlfons I. Portugalský získal okupované území zpět. V roce1159 se Cascais poprvé připomíná písemně jako součást panstvíSintra, Roku 1354 obdržela obec od králePetra I. Portugalského městská práva a nově postavený hrad získal v léno Gomes Lourenço de Avelar.
Za napoleonských válek roku 1807 citadelu obsadilo francouzské vojsko.
Od roku 1870 Cascais pravidelně sloužilo a dosud slouží jako letní rezidence portugalských králů až po Juana Carlose I., svou vilu zde měl britský král Eduard VIII. i poslední italský králUmberto II.. V roce 1889 se zde konalo první mistrovství Portugalska ve fotbale. V roce 1890 město proťala železniční trať a bylo postaveno železniční nádraží. Od 30. let 20. století si zde svá letní sídla budovala portugalská šlechta. Převažující ráz letoviska má město dosud.
Maják Farol de Guia, na skále na západním okraji města
Castro Guimarães, panské sídlo středověkého původu, přestavěné v období renesance, s rodinnou kaplí a velkou knihovnou, slouží jako muzeum
Palác Seixas, novogotický romantický palác rodiny Seixas
Boca do Inferno (českyːTlama pekla), skalní útvar na pobřeží Atlantiku, do jehož jeskyně naráží prudký příboj; britský okultní spisovatelAleister Crowley v něm ve 30. letech 20. století předstíral sebevraždu.
Chodník před radnicí poskládaný tak, aby se opticky vlnil.[1]