Carlo Ancelotti je znám pro svůj klidný přístup a lidské jednání s hráči.[4]Kritiky je označován za „měkkého“, se silnou osou vAC Milán (Ševčenko,Kaká,Seedorf,Pirlo,Cafú,Nesta,Maldini) dokázal za osm let získat jen jeden ligový titul, jeden domácí pohár a jeden domácí superpohár.[4]
MladýCarlo začal hrát fotbal ve svém rodném městěReggiolo. V 16 letech nastoupil do akademie klubu zParmy. Svůj první zápas odehrál v sezóně1976/77. V následující sezoně již odehrál 21 utkání a vstřelil osm branek. V sezoně1978/79 byl už součástí klubu. Jako trenér jej vedlCesare Maldini, který vycítilCarlovi schopnosti záložníka, ale také jeho cit pro branky, a nasadil jej jako ofenzivního záložníka. Pomohl klubu postoupit dodruhé ligy. To už jej sledoval velký klub zŘíma. Po jednání se přestupová částka zastavila na 750 milionůlir.
V klubuAS Řím si jej přál trenérNils Liedholm a ten se rozhodl přesunoutCarla do zadní řady zálohy – defenzivní záložník. První utkání odehrál16. září1979 protiMilánu (0:0). V první sezoně v dresuGiallorossi získal trofej za vítězství vdomácím poháru. V příštímročníku si vítězství zopakoval. A navíc s klubem skončil na 2. místě vlize. Během sezóny1981/82 se u něj začaly projevovat problémy s koleny. Za celou sezonu odehrál celkem 8 utkání. Nakonec nebyl vybrán donárodního týmu proMS 1982.
Sezona1982/83 byla proCarla výborná.[zdroj?] Uzdravil se ze zranění a pomohl klubu získat po 41 letech druhý titul v historii. V následujícísezoně se vprosinci zranil a nezahrál si ve finálepoháru PMEZ. V něm klub prohrál napenalty sLiverpoolem. S klubem získaldomácí pohár.
V následujícísezóně převzal klub nový trenérSven-Göran Eriksson.Carlo se stal kapitánem a vůdcem záložní řady. V sezoně1985/86 skončil s klubem na 2. místě v tabulce, ale opět slavil vítězství vdomácím poháru. Poslední sezona zaGiallorossi byla1986/87. Klub skončil až na 7. místě v tabulce a prezident klubuViola byl přesvědčen, že už zCarla „vymačkal“ to nejlepší, a tak jej nechal po osmi letech odejít. Za osm sezon odehrál celkem 227 utkání a vstřelil 17 branek. SGiallorossi získal titul a čtyři domácí poháry.
Nový trenérAC MilánSacchi věřil, že hráč jakoCarlo je důležitý pro klubRossoneri. Přesvědčil klubového prezidentaBerlusconiho, aby Carla koupil a doAS Řím poslal částku 5,8 miliardlir.[zdroj?]Okamžitě se prosadil a pomohl získat titul v sezoně1987/88.
Sezona 1988/89 seCarlovi vydařila. Vlize sice skončiliRossoneri na 3. místě, ale v poháruPMEZ slavili vítězství. Také pomáhá vyhrát první ročníkitalského superpoháru. V následující sezoně si oslavu zopakoval v poháruPMEZ. Navíc pomohlRossoneri získat trofeje:evropský superpohár iinterkontinentální pohár, a to 2krát po sobě.
V sezoně1991/92 získal s klubem titul již s novým trenéremCapellem. Zdravotní problémy vedly po sezoně k Ancelottiho rozhodnutí ukončit hráčskou kariéru ve věku 33 let. V posledním utkání17. května1992 vstřelil dvě branky a pomohl k vítězství 4:0. Za pět sezon v dresuRossoneri odehrál celkem 160 utkání a vstřelil 11 branek a získal celkem 8 trofejí.
Zanárodní tým Itálie nastoupil celkem do 26 utkání a vstřelil jednu branku. Zúčastnil se dvou turnajůMS (1986 a1990) ale jen domácím turnaji 1990 si zahrál a získal bronzové medaile. Nastoupil i do turnajeME 1988.
Jeho jediná branka byla vstřelená6. ledna1981, v zápase v kterém i debutoval protiNizozemsku (1:1) na turnajiMundialito. Zranění kolena mu brání v účasti naMS 1982.
Začínal s týmemReggiana poblíž jeho rodného města, a hned ve svém prvním roce ho dovedl doSerie A. To přilákalo pozornostParmy, klubu, kde Ancelotti s fotbalem začínal. Vytáhl Parmu na druhé místo, její nejlepší ligové umístění v historii.V následující sezóně se tým propadl na šesté místo a "Carletto" byl poněkud překvapivě vyhozen. Všimli si toho vJuventusu a Ancelottiho angažovali i přesto, že dříve dlouho hrával za konkurenčníAS Řím aAC Milán.
Během dvou let v Juve dvakrát skončil v lize druhý, jednou o bod, podruhé o dva. Do týmu přivedlZambrottu neboVan der Sara a mužstvo postavené okoloZidana,Inzaghiho neboDel Piera mělo k titulu blízko. Jenže blízko vedení Juventusu nestačilo a proto se vrátilMarcello Lippi – muž, kterého Carlo ve vedení Staré dámy předtím nahradil.
V listopadu 2001 se ve 42 letech stal trenéremAC Milán, ve kterém dříve jako hráč působil.[16]Sezónu 2001/02 zakončil na čtvrtém místě o bod předChievem Verona a zajistil tak předkolo Ligy mistrů.[17]
Praktikování defenzivního fotbalu jej dostalo pod palbu kritiky klubového majitele a prezidentaSilvia Berlusconiho.[4]V jeho druhé sezóně se začala projevovat spolupráce útočné dvojiceInzaghi–Ševčenko, která tým vynesla do fináleLigy mistrů protiJuventusu.[18]Ševčenkův gól ve finále sice nebyl rozhodčím uznán, ale když po prodlouženém utkání došlo na penaltový rozstřel, tu rozhodující proměnil právě Ševčenko.[18]Ancelotti se tak může chlubit tím, že jako jeden ze sedmi mužů získal trofej pro vítěze Champions League/PMEZ jako hráč i trenér
V následujícíligové sezóně proměnil Carletto svůj tým v mašinu na vítězství, titul byl získán s pohodlným náskokem jedenácti bodů.[19]Ofenzivní záložníkAndrea Pirlo se přesunul do pozice před obránci,[20] aby začal plnit roli tvůrce hry v hloubi pole. Výše pak hráli další záložníci jakoClarence Seedorf,Rivaldo neboRui Costa.[21]V taktickém ohledu přešel k rozestavení 4–2–3–1 nebo 4–3–2–1.[4][21]Útok se dokázal vyrovnat se zraněním Inzaghiho, Ševčenko se stal s 24 góly nejlepším střelce v italské lize.[18]Cesta za obhajobouLigy mistrů vypadala po domácím čtvrtfinále protiDeportivu La Coruña nadějně – naSan Siru milánský klub vyhrál 4:1 vstřelením čtyř gólů během osmi minut.[22]Na galicijském stadionuRiazor ale během prvního poločasu jeho tým prohrával 0:3 a během druhého ještě jeden inkasoval. Namísto postupu tak přišlo neočekávané vyřazení. Bylo to poprvé, kdy byl tým v Lize mistrů vyřazen poté, co si v úvodním utkání vybudoval třígólový náskok.[23]
Ve finále Ligy mistrů v ročníku2004/05 se střetl sLiverpoolem a přes poločasové vedení 3:0 jeho tým nakonec ve finále neuspěl, nakonec totiž padl v penaltovém rozstřelu.[24]
Konkurenční suverénníJuventus Turín ve dvou po sobě jdoucích sezónách 2004/05 a 2005/06 vybojovalScudetto (italský mistrovský titul). AC Milán skončil až druhý se ztrátou 7, respektive 3 bodů. Úplatkářská aféraCalciopoli ale Juventus o oba tituly připravila. Trest neminul ani milánský celek, kterému bylo v sezónách 2005/06 a 2006/07 odebráno 30, respektive 8 bodů.[25][26]
S odchodem Ševčenka do Chelsea v roce 2006 se Ancelotti uchýlil k rozestavení 4–3–2–1 s ojedinělýmInzaghim na hrotu, poté co zklamali zraněníRonaldo aGilardino. Ofenzivní podporu pak měli na starostSeedorf aKaká.[27]Sezóna 2006/07 byla navzdory zraněním (Nesta) úspěšnou na evropské frontě.[28][29]
Po vyřazeníCZ Bělehrad v předkole byl klub nalosován do jedné ze snazších skupinLigy mistrů.[30]Milánští si poradili s konkurenty v podobáchAnderlechtu,Lille aAEK Athény a postoupili do další fáze a v osmifinále čekal skotskýCeltic. Po remíze 0:0 ve Skotsku se stejný výsledek opakoval na San Siru a utkání dospělo k prodloužení. To po průniku rozhodl jediným gólemKaká.[30]Čtvrtfinále proti Bayernu Mnichov skončilo remízou 2:2. Ovšem v Mnichově se podařilo vyhrát 2:0 zásluhou gólového střelce i asistenta Seedorfa. Protagonistou semifinále sManchesterem United se stal opět Kaká. Ancelottiho svěřenci zareagovali na venkovní prohru 2:3 domácí výhrou 3:0 a putovali do „reprízy“ finále protiLiverpoolu. Finále se odehrálo naOlympijském stadionu v Athénách a rozhodl jej dvougólový Inzaghi. Liverpool v závěru stačil jen zkorigovat na 2:1.[30]Ancelotti již podruhé triumfoval v nejprestižnější evropské soutěži.
Ancelotti a obránceJohn Terry slavící anglický titul
V roce 2009 dne 1. června se stal oficiálně trenérem anglickéChelsea a s londýnským klubemRomana Abramoviče podepsal tříletou smlouvu. Ancelottiho ambicí bylo vyzkoušet siPremier League, navzdory jeho deficitní angličtině.[31]Ancelotti převzal mužstvo opírající se o hráče jakoDidier Drogba,Nicolas Anelka (oba útok),Michael Ballack aFrank Lampard (oba záloha), kteří však byli zároveň třicátníky. Chelsea posílila odkoupením 25letého ruského záložníka či obránceJurije Žirkova zCSKA Moskva.[32]V úspěšné přípravě na další sezónu začal využívat tzv. diamantové rozestavení 4–4–2. V něm mohl do středu pole začlenit vedle Lamparda a Ballacka takéDeca,Essiena neboObi Mikela. Taktika spoléhala také na aktivitu krajních obráncůAshleyho Colea aJosého Bosingwy.[33]V útoku se Ancelotti rozhodl vsadit na dvojici Drogba–Anelka, přičemž v soubojích silnější Drogba operoval více vpředu a rychlejší Anelka za ním.[34]Začátek sezóny v podobě utkání oCommunity Shield se vyvedl, jeho svěřenci dokázali v penaltovém rozstřelu uspět protiManchesteru United trenéraFergusona.[35]Již v úvodní sezóně2009/10 se mu podařilo anglickou Premier League opanovat, navrch přidal triumf vpoháru FA. Zejména jízda v Premier League, během které dvakrát porazil všechny týmy "velké čtyřky", byla úžasná.[zdroj?]Neuspěl jen v Lize mistrů, kde se jeho tým musel už v osmifinále sklonit před pozdějším vítězemInterem Milán.
V následující sezóně nedokázal tyto úspěchy zopakovat a skončil na 2. místě vPremier League. Následně byl odvolán z funkce.
Carlo Ancelotti na tiskové konferenci v Dauhá v lednu 2012
Koncem prosince 2011 byl jmenován do funkce trenéra francouzského týmuParis Saint-Germain několik hodin poté, co byl vyhozenAntoine Kombouaré.[36]Stal se druhým nejlépe placeným fotbalovým trenérem poJosé Mourinhovi, jeho mzda v Paříži činila 13,5 milionueur ročně.[37]Do PSG si s sebou přivedl také svého asistenta Paula Clementa, jehož služby využíval již v Chelsea.[38]Pařížský „projekt“ financovaný katarskou společnostíQatar Sports Investments si od nákupu klubu v létě 2011 kladl jen ty nejvyšší cíle. V polovině ledna prožil vítěznou premiéru na lavičce PSG v ligovém zápase sToulouse, díky branceNenêho a další brance rekordní posilyJaviera Pastoreho, kterého klub koupil hned v létě 2011. Večerní výhra 2:0 na stadionuParc des Princes ponechala Paříži první místo v tabulce před dotírajícímMontpellierem.[39]Ancelotti do sestavy zakomponoval nově příchozího levého obránceMaxwella, který pod ním odehrál 14 z 19 zápasů jarního pokračováníLigue 1.[40]Titul ale nakonec získal Montpellier.
Do další sezóny tým vkročil již se zvučnými posilami (Zlatan Ibrahimović,Thiago Silva a další). Ancelottiho tým získal jistotu titulu vítězstvím 1:0 nadLyonem na jeho půdě ve 36. kole, se dvěma zápasy navíc „k dobru“. O jediný gól se postaral útočníkJérémy Ménez.[41]Pro PSG to byl v pořadí třetí titul v historii a vůbec první od roku 1994.[42]
V Lize mistrů dokráčel s PSG až do čtvrtfinále, kde jeho svěřenci vypadli až po dvou remízách sFC Barcelona.
Na rozdíl od svého předchůdce se Ancelotti rozhodl hru zpomalit a více držet míč, k čemuž přišla vhod posila v podobě 21letého tvořivéhoIsca. Mladého Španěla odkoupil Real za částku 27 milionů eur den po Ancelottiho příchodu.[45] Italský trenér zahájil své madridské angažmá ligovou výhrou 2:1 nadBetisem dne 18. srpna, během níž se v brankovišti prezentovalDiego López namísto dlouholeté jedničkyIkera Casillase.[45] Novým cílem se stalo zapracování křídelníkaGaretha Balea do sestavy – Velšan se stal nejdražším přestupem, klub za něho zaplatil 100 milionů eur.[46] Ancelotti se zprvu uchýlil k rozestavení 4–2–3–1 s Iscem jako „desítkou“, za nímž mohli nastoupit rovněž technicky zdatníXabi Alonso čiLuka Modrić, případně fyzičtí hráčiCasemiro aSami Khedira.[47] Postupem času a nejen vlivem zranění Khediry přešel k rozestavení 4–3–3 s křídelníkemÁngelem Di Maríou na levém kraji zálohy. Tento tah byl úspěšný a Di María vnesl do záložní řady potřebnou energii, motivován úsilím dostat se do základní sestavy, kterou mu svým příchodem sebral Bale.[47] První trofej Ancelotti vybojoval 16. dubna 2014, když ve finále národního poháru Copa del Rey vyzrál na Barcelonu i bez zraněnéhoCristiana Ronalda a vyhrál 2:1.[48][49]
Na konci dubna Real „zdemoloval“Bayern Mnichov v semifinálovém dvojzápaseLigy mistrů 5:0 (1:0 doma a 4:0 venku) a prvně od roku 2002 dokráčel do finále.[50] Pronásledování dua Atlético Madrid—Barcelona v čele tabulky však po semifinále inkasovalo ránu, když Real dvakrát remizoval sValencií aValladolidem a mistrovský titul získal jeho městský rival.[51] V lisabonském finále 24. května zvítězil Real nad Atlétikem 4:1 v prodloužení a podesáté (La Décima) vybojoval trofej Ligy mistrů/Poháru mistrů evropských zemí.[52][53] Sám Ancelotti se stal druhým trenérem poBobovi Paisleym, kterému se zdařilo tuto evropskou soutěž třikrát vyhrát.[54]
V sezóně 2014/15 nezískal s Realem žádnou velkou trofej a v květnu 2015 byl z funkce odvolán.[55]
Carlo Ancelotti na tréninku fotbalistů Bayernu Mnichov v březnu roku 2017
Po červnovém vyhazovu zRealu Madrid byl Carlo Ancelotti jednu celou sezónu bez angažmá. Generální manažerBayernu MnichovKarl-Heinz Rummenigge 20. prosince 2015 oznámil Ancelottiho příchod po sezóně2015/16, vystřídat měl ŠpanělaPepa Guardiolu. Ancelotti obdržel smlouvu na tři roky.[56]První trénink vedl 11. července 2016, ten den rovněž prvně čelil otázkám médií jako trenér mnichovského týmu.[57]První zápas odtrénoval 16. července, předsezónní střet sSV Lippstadt 08 dopadl výhrou 4:3.[58]Bavorskou štaci zahájil triumfem vněmeckém superpoháru sBorussií Dortmund dne 14. srpna, jeho svěřenci zvítězili výsledkem 2:0.[59]Úvodní zápas začínající ligové sezóny protiWerderu Brémy skončil dne 26. srpna vítězně 6:0.[60]
Ancelotti s Bayernem pátý ligový titul v řadě a 27. titul celkem, o čemž 29. dubna 2017 rozhodla výhra 6:0 nadWolfsburgem. V minulosti se žádnému německému týmu série pěti titulů mistra nezdařila.[61]Ve stejné době ovšem neuspěl ve čtvrtfinále vLize mistrů, kde hráči Bayernu Mnichov podlehliRealu Madrid napříč dvojzápasem, také vlivem nezdařilého rozhodování ze strany rozhodčích.[62]Ambice získat tzv.double zlomila semifinálová porážka 2:3 v německémDFB-Pokalu s Borussií Dortmund také na konci dubna.[63]
Nová sezóna započala 5. srpna 2017 dalšímsuperpohárovým střetnutím sBorussií Dortmund, které tentokráte rozhodl až penaltový rozstřel. V něm uspěli hráči Bayernu Mnichov poměrem 5:4, poté co základní hrací doba a prodloužení přinesly nerozhodnuté skóre 2:2.[64]
Nicméně, 28. září 2017 byl Ancelotti na vlastní žádost propuštěn, a to z důvodu porážky 3:0 sParis Saint-Germain.[65] Jednalo se o nejhorší porážku bavorského klubu v základních skupinách Ligy mistrů.
Dne 23. května 2018 byl Ancelotti oficiálně jmenován hlavním trenéremSSC Neapol.[66]Šlo o jeho první italské angažmá od roku 2009, kdy opustil AC Milán. Ancelotti a klubový předsedaAurelio De Laurentiis se domluvili na tříletém kontraktu. Na úvod jeho svěřenci vybojovali domácí ligovou výhru 2:1 nadLaziem Řím, přestože po góluImmobileho prohrávali.[67]Neapolští útočníciArkadiusz Milik aLorenzo Insigne ale utkání otočili.
V ročníku 2018/19 s týmem vybojoval druhé místo vSerii A. Na podzim 2018 bojoval ve skupiněLigy mistrů o postup do osmifinále, ale nakonec postoupil anglickýLiverpool (později vítěz LM) kvůli lepší gólové bilanci.
V průběhu sezóny 2019/20 byl odvolán, navzdory prosincové domácí výhře 4:0 vLize mistrů nad belgickýmGenkem zajišťující jarní osmifinále.[68]Důvodem byly především špatné ligové výsledky.
Koncem roku 2019 převzal anglický klubEverton.[69]Na úvod jej čekala zkouška v podobě duelu naGoodison Park proti Burnley v rámciPremier League. Everton doma zvítězil 1:0 gólemDominica Calvert-Lewina. Ancelotti využil rozestavení 4–4–2 a na závěr zápasu vyslal jako žolíka mladého útočníkaKeana.[70]
Začátkem nového roku jeho svěřenci utrpěli v rámci 3. kolaFA Cupu porážku 0:1 od městského rivala v podoběLiverpoolu. Porážku umocnil fakt, že soupeř nasadil převážně mladíky. Ancelotti následně přiznal, že po zápase měl s hráči v kabině ostrý střet.[71]
Začátkem června 2021 se po šesti letech vrátil do role trenéra Realu Madrid. S klubem podepsal tříletou smlouvu.[72] Dne 19. září 2021 dosáhl Ancelotti hranice 800 odtrénovaných ligových zápasů v nejvyšších evropských ligách.[73] Po stabilní sezóně v La Lize si Ancelottiho tým zajistil titul 30. dubna 2022 po výhře 4:0 protiRCD Espanyol se čtyřmi zápasy k dobru a stal se prvním manažerem, který vyhrál všech 5 nejlepších evropských lig.[74]
Popáté v kariéře dosáhl fináleLigy mistrů, když v jejím finále 28. května 2022 čelil v Paříži na stadionuPark princůLiverpoolu. Navzdory soupeřově tlaku zejména v prvním poločase vyhrál Real Madrid díky góluViníciuse 1:0 a získal v soutěži 14. trofej.[2]
↑ab Carlo Ancelotti's famous five: How Real Madrid La Liga title success completes historic quintet in Europe's major leagues.www.sportingnews.com [online]. [cit. 2022-05-01].Dostupné online. (anglicky)
↑abPOVEJŠIL, Vojtěch. Mám štěstí, že jsem se mohl vrátit do Realu, zářil rekordman Ancelotti.IDNES.cz [online]. 2022-05-29 [cit. 2022-05-29].Dostupné online.
↑abcKELLY, James. The grace and goals of Andriy Shevchenko and Pippo Inzaghi for AC Milan.These Football Times [online]. 2018-08-28 [cit. 2020-05-17].Dostupné online. (anglicky)
↑ Real Madrid boss Carlo Ancelotti 'changed my career' - Andrea Pirlo.ESPN [online]. 2015-05-04 [cit. 2020-05-17].Dostupné online. (anglicky)
↑abBATE, Adam. Andrea Pirlo v Carlo Ancelotti: Juve star faces his old AC Milan mentor.Sky Sports [online]. 15-05-05 [cit. 2020-05-17].Dostupné online. (anglicky)
↑ AC Milan 4-1 Deportivo.BBC [online]. 2004-03-23 [cit. 2020-05-17].Dostupné online. (anglicky)
↑ Greatest Comebacks: Deportivo La Coruna 4-0 AC Milan.Bleacher Report [online]. 2008-10-20 [cit. 2020-05-17].Dostupné online. (anglicky)
↑TOWNSEND, Jon. Liverpool’s miracle men of Istanbul.These Football Times [online]. 2015-05-25 [cit. 2020-05-17].Dostupné online. (anglicky)
↑DAVIES, Gregg. Filippo Inzaghi.Four Four Two [online]. 2008-01-09 [cit. 2020-05-17].Dostupné online. (anglicky)
↑ Inter Milán osmou výhrou po sobě vyrovnal letitý rekord.Sport.cz [online]. 2006-12-10 [cit. 2020-05-17].Dostupné online.
↑ L'Ascoli combatte ma il Milan è più forte e i rossoneri sono già fuori dall'handicap.La Repubblica [online]. 2006-09-20 [cit. 2020-05-17].Dostupné online. (italsky)
↑abcSHARP, Will. Rossoneri revenge: AC Milan’s memorable road to Champions League glory in 2007.These Football Times [online]. 2019-07-10 [cit. 2020-05-17].Dostupné online. (anglicky)
↑ Ancelotti appointed Chelsea boss.BBC [online]. 2009-06-01 [cit. 2020-05-17].Dostupné online. (anglicky)
↑ Chelsea complete £18m signing of Yuri Zhirkov.The Guardian [online]. 2009-07-07 [cit. 2020-05-17].Dostupné online. (anglicky)
↑JONES, Dean. Ancelotti convinced his diamond formation can still cut it for Chelsea.Evening Standard [online]. 2009-08-03 [cit. 2020-05-17].Dostupné online. (anglicky)
↑FIFIELD, Dominic. Carlo Ancelotti praises former transfer target Nicolas Anelka's Chelsea form.The Guardian [online]. 2009-10-30 [cit. 2020-05-17].Dostupné online. (anglicky)
↑MCNULTY, Phil. Chelsea 2 - 2 Man Utd.BBC [online]. 2009-08-09 [cit. 2020-05-17].Dostupné online. (anglicky)
↑ Carlo Ancelotti named new manager of Paris Saint-Germain.BBC [online]. 2011-12-30 [cit. 2020-05-17].Dostupné online. (anglicky)
↑BILLINGHAM, Glenn. The army of assistants and coaches elevating the top managers to glory.These Football Times [online]. 2017-11-27 [cit. 2020-05-17].Dostupné online. (anglicky)
↑ Ancelotti claims first league win as coach of Paris Saint-Germain.France24 [online]. 2012-01-15 [cit. 2020-05-17].Dostupné online. (anglicky)
↑MCTEAR, Euan. Maxwell: the most decorated club footballer in history.These Football Times [online]. 2019-03-27 [cit. 2020-05-17].Dostupné online. (anglicky)
↑BRASSELL, Andy. David Beckham's Paris St-Germain clinch French title.BBC [online]. 2013-05-12 [cit. 2020-05-17].Dostupné online. (anglicky)
↑ PSG wrap up title.ESPN [online]. 2013-05-12 [cit. 2020-05-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-11-21. (anglicky)
↑abCOERTS, Stefan. Official: Real Madrid confirm Ancelotti signing.Goal.com [online]. 2013-06-25 [cit. 2020-06-10].Dostupné online. (anglicky)
↑KENT, David. Ancelotti, Zidane... and Clement: Real Madrid's latest dream team lead Ronaldo and Co as stars return to training.Daily Mail [online]. 2013-07-16 [cit. 2020-06-10].Dostupné online. (anglicky)
↑ab Real Madrid give Carlo Ancelotti winning start after Isco's dream debut.The Guardian [online]. 2013-08-18 [cit. 2021-08-01]. (anglicky)
↑abWILKES, Paul. How Angel di Maria went from England-bound castaway to key man at Real Madrid.FourFourTwo.com [online]. 2014-03-21 [cit. 2021-08-01].Dostupné online. (anglicky)
↑JUREJKO, Jonathan. Barcelona 1–2 Real Madrid.BBC Sport [online]. 2014-04-17 [cit. 2021-08-01].Dostupné online. (anglicky)
↑ Carlo Ancelotti claims he was 'not surprised’ by Real Madrid's demolition of Bayern Munich in Champions League semi-final.The Independent (UK) [online]. 2014-04-30 [cit. 2021-08-02].Dostupné online. (anglicky)
↑HAYWARD, Ben. Three titles in 18 years - why Ancelotti will need to improve his league record at Real Madrid.Goal.com [online]. 2014-05-11 [cit. 2021-08-02].Dostupné online. (anglicky)
↑TAYLOR, Daniel. Gareth Bale inspires Real Madrid's extra-time barrage to crush Atlético.The Guardian [online]. 2014-05-24 [cit. 2021-08-02].Dostupné online. (anglicky)
↑SUNDOCK, Ben. Real Madrid vs. Bayern Munich: How a Referee Can Ruin a Fantastic Tie.therealchamps.com [online]. 2017-04-19 [cit. 2021-03-31].Dostupné online. (anglicky)
↑ Bayern Munich beat Dortmund on penalties to retain Supercup.Bundesliga.com [online]. 2017-08-05 [cit. 2021-03-31].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-06. (anglicky)
↑ Ancelotti končí, Bayern Mnichov trenéra vyhodil po prohře s Paříží.iDNES.cz [online]. 2017-09-28 [cit. 2017-11-05].Dostupné online.
↑WILSON, Paul. Carlo Ancelotti gets off the mark as Everton grab late win over Burnley.The Guardian [online]. 2019-12-26 [cit. 2020-05-17].Dostupné online. (anglicky)
↑ Carlo Ancelotti confronts Everton players after FA Cup exit to youthful Liverpool.Sky Sports [online]. 2020-01-06 [cit. 2020-05-17].Dostupné online. (anglicky)
↑Ancelotti cumple 800 partidos como entrenador en las grandes Ligas europeas [online]. Real Madrid CF, 19 September 2021 [cit. 2021-09-20].Dostupné online. (španělsky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Ancelotti completes 'Grand Slam' as Real win title.BBC Sport. 30 April 2022.Dostupné online [cit. 30 April 2022].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
.jpg)
_e_Rosso_e_Nero_(Strisce).svg)
.jpg)
.png)
.svg){kind=logo}
