| Carl Friedrich Abel | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Narození | 22. prosince1723 Köthen |
| Úmrtí | 20. června1787 (ve věku 63 let) Londýn |
| Místo pohřbení | St Pancras Old Church, Camden |
| Povolání | hudební skladatel a gambista |
| Nástroje | viola da gamba |
| Rodiče | Christian Ferdinand Abel |
| Příbuzní | Ernst August Abel, Ernst Heinrich Abel aLeopold August Abel (sourozenci) |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Carl Friedrich Abel (22. prosince1723Köthen –20. června1787Londýn) bylněmecký skladatel obdobíklasicismu. Byl výborným hráčem naviolu da gamba, pro niž složil významnouhudbu.
Abel se narodil v Köthenu jako syn Christiana Ferdinanda Abela, hlavního hráče na violu da gamba avioloncello ve dvornímorchestruJohanna Sebastiana Bacha.
Neexistuje žádný důkaz, že studoval naThomasschule vLipsku, ale bylo to právě na Bachovo doporučení roku1748, že se mohl připojit k dvornímu orchestruJohanna Adolfa Hasse vDrážďanech, kde setrval 10 let. V roce1759 odjel doAnglie a stal se komorním hudebníkem královny Charlotty. V Londýně složil vlastní skladby, které byly provedeny na různé nástroje; jedním z nich byl i nově vynalezenýpentachord.
V roce1762 se Abel seznámil v Londýně sJohannem Christianem Bachem, jedenáctým synem Johanna Sebastiana Bacha. Z tohoto přátelství vznikly v roce 1764 nebo 1765 společné Bachovy a Abelovykoncerty, první anglické veřejnéabonentní koncerty vůbec. V těchto koncertech si zahrálo mnoho známých umělců.Po dobu deseti let koncerty organizovala paníTeresa Cornelys, vysloužilá pěvkyněBenátské opery, která vlastnila velice elegantní koncertní sál v domu Carlisle v londýnskémSoho. V roce1775 byly tyto koncerty osvobozeny od jejího vlivu a Abel v nich pokračoval sám až do roku1782, ovšem neúspěšně. Přes tento neúspěch byl Abel stále vysoce ceněn jako hráč na nejrůznější nástroje, ať už nové nebo staré. V roce1787 však vypil jed a tím urychlil svou smrt. Zemřel 20. června 1787 v Londýně.

Ve své komorní a symfonické tvorbě stylově navázal Abel namannheimskou školu.
Paradoxní je, že nejslavnější Abelovo dílo se proslavilo díky tomu, že jej autor nepodepsal: v 19. století byla ručně psanásymfonie rukouWolfganga Amadea Mozarta katalogizována jakoSymfonie č.3 Es dur,KV 18, a publikována v první kompletní edici Mozartových děl hudebním nakladatelstvímBretkopf & Härtl. Později se přišlo na to, že je tato symfonie vlastně Abelovým dílem, které malý Mozart přepsal – zřejmě pro studijní účely – během své návštěvy Londýna roku1764. Tato symfonie byla původně publikována jako závěrečné dílo AbelovyŠesté symfonie, Op.7.
Kromě bezpočtu opusů složil také jedenkoncert pro housle, jeden koncert pro violoncello, několik sonát jednu a dvě violy da gamba aklavír, několik sonát pro violu da gambasólo, rozličné kusy pro violu da gamba, 6 sonát pro klavír ahoboj atd.
V tomto článku byly použitypřeklady textů z článkůCarl Friedrich Abel na anglické Wikipedii aKarl Friedrich Abel na francouzské Wikipedii.