| Cínovec | |
|---|---|
severní část u přechodu do Zinnwaldu | |
| Lokalita | |
| Charakter | vesnice |
| Obec | Dubí |
| Okres | Teplice |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Stát | Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°43′56″ s. š.,13°45′57″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 120 (2021)[1] |
| Katastrální území | Cínovec (11,16 km²) |
| PSČ | 417 32 |
| Počet domů | 42 (2011)[2] |
Cínovec | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 17744 |
| Kódk. ú. | 617741 |
| Geodata (OSM) | OSM,WMF |
Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Cínovec (dříveCinvald,[3] německyZinnwald) je horská osada vKrušných horách, vokrese Teplice vÚsteckém kraji. Horská ves, která je administrativně součástí městaDubí, leží v nadmořské výšce 835 metrů přímo načesko-německé státní hranici. V roce 2011 zde trvale žilo 123 obyvatel,
Dnešní Cínovec tvoří dřívější osadaZadní Cínovec (Hinterzinnwald). Druhá vesnice,Přední Cínovec (Vorderzinnwald), ležela asi 5 kilometrů východně a podruhé světové válce avysídlení Němců byla zničena. Část Cínovce na německé straně hranice je začleněna do bývalé obceZinnwald-Georgenfeld, která je místní částí městaAltenberg vokrese Saské Švýcarsko-Východní Krušné hory vněmecké spolkové zemiSasko,
Cínovec byl původně tvořen shlukem hornických domků. Nejstarší částí bývalé obce byl Přední Cínovec, jehož počátky sahají až do 12. století (přesný rok vzniku obce je nicméně neznámý). Cínovec začal postupně vznikat tím, že sem pronikali horníci z nedalekéKrupky, aby našli další ložiskacínu. Jako Cínovec byla proto označována celá oblast na sever od Krupky až poMoldavu. První písemná zmínka o Cínovci spadá do roku 1378.

Jelikož byla hranice mezi Saskem a Čechami v Krušných horách ve středověku nejednoznačná a často se měnila, byla na základěChebské smlouvy 25. dubna 1459 pevně stanovena. Část Cínovce se tak ocitla na německé straně (jedná se o dnešní Zinnwald-Georgenfeld, místní část města Altenberg). Hranice stanovená v Chebu je téměř v nezměněné podobě platná dodnes a řadí se tak k nejstarším dodnes platným, dohodou vymezeným, hraničním liniím v Evropě.
Od poloviny 15. století nabývala těžba stále většího významu a zdejší ložiska se stala pro horní město Krupka velkou konkurencí. Zatřicetileté války byla těžba přerušena. Po jejím ukončení byla opět obnovena a přes několik výkyvů pokračovala až do 20. století. V průběhu staletí se Cínovec stal velmi početnou obcí a jeho význam narůstal takovým způsobem, že mu byl roku 1885 udělen statut hornického města.
Mezi oběma válkami se zde prováděly pouze udržovací práce a těžba byla pozastavena. Po zabráníSudet Německem byl důl ještě víc prohlouben a byla postavena nová úpravna rud. V roce 1945 připadl důl národnímu podniku Rudné dolyPříbram, v jehož vlastnictví zůstal přes několik menších změn až do svého úplného uzavření v roce 1990.
Ukončení těžby cínowolframových rud roku 1990 představuje v historii Cínovce velký zlom. Osada se postupně vylidnila a stala se spíše rekreační oblastí, jejíž služby využívají především návštěvníci ze sousedního Německa.

Z mineralogického hlediska je Cínovec znám výskytem zdejšího minerálucinvalditu, což je lithnýbiotit, tj. specifický druh trioktaedrickéslídy.[4]Lithium je nezbytnou součástí baterií mobilních telefonů či elektromobilů, neobejde se bez něj ani zařízení na získávání solární energie. Proto ve světě od počátku 21. století výrazně roste poptávka po této surovině. Od roku 2002 vzrostla cena lithia čtyřnásobně, počátkem roku 2015 se cena za tunu lithia pohybovala kolem 6 tisíc amerických dolarů.[5] Po roce 2014 zahájila v prostoru Cínovce společnost Geomet průzkum zdejších zásob lithia, přičemž v pozadí za touto iniciativou je australská těžařská firma European Metals.[6] Cílem průzkumu je ověření dat z 80. let 20. století, podle kterých by v oblasti Cínovce bylo možno vytěžit až jeden milion tun lithia.[7] V Evropě je několik ložisek srovnatelné velikosti, například voblasti Jadaru na západěSrbska, kde plánuje těžbu a provádíprůzkumné vrty nadnárodní těžařská společnostRio Tinto[8], ložiska lithia v solankách v podzemí vPorýní[9] nebo nověji zjištěné, obrovské ložisko v německé oblastiAltmark[10]
Podle výsledků průzkumu z konce roku 2016, zveřejněnéhoČeskou geologickou službou 19. března 2017 vČeské televizi, se v oblasti Cínovce nachází 1,2 až 1,4 miliónů tun lithia, což představuje zhruba 6 % světových zásob tohoto kovu.[11][12] Jde o zhruba 90 % zásob lithia vČR, ale jsou to zásoby velice nízké kovnatosti (zhruba 0,2 %) a ve světovém pojetí se nejedná o zásoby, ale jen o zdroje s nižší mírou ověření a není u nich brán v potaz ekonomický aspekt[13]. V polovině roku 2017 získala firma RSJKarla Janečka stanovisko v rámci tzv. procesuEIA a mluvilo se o zahájení těžby lithia v prostoru někdejšího místního odkaliště.[14] Další přípravné práce ale nezačaly a v projektu ani lokalitě nedošlo k žádnému dalšímu posunu[15].
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 1 265 | 1 274 | 1 160 | 1 188 | 1 337 | 1 479 | 1 310 | 549 | 337 | 247 | 153 | 84 | 69 | 123 |
| Domy | 229 | 241 | 241 | 250 | 246 | 245 | 248 | 184 | 65 | 63 | 41 | 25 | 24 | 42 |
Většina obyvatel Cínovce bylaprotestantského vyznání. Už v roce 1617 byl zbořen na příkazpražského arcibiskupa evangelický kostel v blízkémHrobě. Vdobě pobělohorské – od roku 1652, kdy se v sousednímBohosudově usadiljezuitský řád – vyvíjeli jezuité (Jezuitská rezidence Bohosudov) nátlak na místní obyvatelstvo, aby přestoupilo k vířekatolické.Poutě aprocesí nepomáhaly, kdo v Cínovci ani v roce 1728 na katolickou víru nepřestoupil, musel ze země odejít. Proto se Cínovec na české straně téměř vylidnil.Exulanti odešli do saského Zinnwald-Georgenfeldu, kde rozšířili počet stávajícíchběženců, osad i prosperitu německé strany Cínovce. Málokomu se podařilo v Čechách prodat svůj dům. Proto Eliáš Judenfeind při odchodu svůj dům zapálil, ale Hans Hirsch s přáteli přesunul svůj domek přes hranice do sousedního Zinnwaldu na válcích.[18][19]

Osadou prochází silnice I/8, bývaláE55, která v obci přechází do sousedního Německa, kde dál pokračuje pod označením B 170.