Tři základní typy buněčného dělení,mitóza ameióza jsou však výhradně u eukaryot
Buněčné dělení je proces, při kterém z jedné mateřské buňky vzniká několik buněk dceřiných. Jednobuněčné organizmy se díky buněčnému dělení rozmnožují, mnohobuněčné organizmy jím zvyšují množství buněk ve svém těle. Uprokaryotických organizmů (bakterie aarchea) však probíhá odlišně od ostatních organizmů (tzv.eukaryot).
Buňkyprokaryot, tedybakterií aarcheí, se obvykle dělíbinárním dělením. Při binárním dělení (které však není úplně symetrické[2]) se buňka nejprve prodlouží na dvojnásobnou délku a replikuje svou DNA, načež se uprostřed začne vytvářetseptum (přehrádka složená z dvoumembrán a základu buněčné stěny). Septum vždy vzniká růstem dvou přepážek od protilehlých stran buňky do jejího centra, kde se obě části spojí. Při tomto procesu se uplatňují různé enzymy (např.transpeptidázy). Běžně z každé mateřské buňky vznikne jedna sesterská buňka, při nedokončeném dělení septa však může dojít ke vzniku shluků bakterií (viz článekkoky).[3] Ustreptokoků jsou místa růstu vzájemně orientovaná pod úhlem 180°, čímž vznikají řetězce. Ustafylokoků je tento úhel 90°, což má za následek vznik shluků. Vyjma příčného dělení je známo ještě mnoho jiných alternativních způsobů dělení prokaryot, ty se však vyskytují minoritně (viz samostatné článkybakterie aarchea).
