Buk (Fagus) je rod rostlin z čeledibukovité. Jsou to opadavéstromy s jednoduchými střídavýmilisty a nenápadnými, jednopohlavnýmikvěty opylovanými větrem. Plodem jsounažky uzavřené v ostnité číšce.Rod zahrnuje 13 druhů a je rozšířen vmírném pásu severní polokoule. V České republice se jakoklimaxová dřevina vyskytujebuk lesní.Buky mají význam zejména jako zdroj kvalitního dřeva a jako okrasné dřeviny.
Buky jsou jednodomé, opadavéstromy s hladkou kůrou. Zimní pupeny jsou dlouhé, rezavě hnědé, špičaté, kryté střechovitými šupinami.Listy jsou jednoduché, střídavé, dvouřadě uspořádané, s tenkoučepelí. Postranní žilky jsou nevětvené, víceméně souběžné, končící na okraji čepele v ostrém nebo nezřetelném zubu.Palisty jsou brzy opadavé.
Květenství jsou jednopohlavná a vyrůstají v paždí listů. Samčí květy jsou sdružené ve volné, stopkaté, mnohokvětéhlávce, mají srostlé kališní lístky a obsahují 6 až 16tyčinek a zakrnělé zbytky semeníku. Okvětí nese 4 až 7 laloků. Samičí květy jsou zpravidla ve skupince po 2, podepřené jednoduchou, čtyřčetnou číškou a obklopené četnými listeny. Samičí květy mají volné kališní lístky,gyneceum je složeno ze 3 plodolistů se 3 volnými, zahnutými čnělkami. Plodem jsou 2 (1 až 3) vejcovité nebo trojhrannéoříšky uzavřené v dřevnaté číšce otevírající se zpravidla 4 chlopněmi. Číška je na povrchu pokrytá krátkými, tuhými ostny. Plody dozrávají v 1. roce po opylení.[1][2]
Rod buk zahrnuje 13 druhů. Je rozšířen především v mírném pásu severní polokoule, některé druhy přesahují i do horských oblastí tropů a subtropů. Areál rodu se rozpadá do 3 oblastí. Největší počet druhů roste ve východní Asii (zejména v Číně, dále v Koreji, Japonsku a Vietnamu). V Evropě se vyskytují dva druhy.Buk lesní roste v téměř celé Evropě kromě její severovýchodní části a zasahuje i doTurecka a naKavkaz.Buk východní je rozšířen v jihovýchodní a východní Evropě a jihozápadní Asii. V Severní Americe se vyskytuje jediný druh,buk velkolistý. Nominátní poddruh roste ve východní polovině USA a Kanady, druhý poddruh (F. grandifolia subsp.mexicana, někdy oddělovaný jako samostatný druhF. mexicana) je rozšířen v severním a středním Mexiku.[3][4]
Buk lesní je ve střední Evropě dominantou listnatých lesů označovaných jakobučiny čibukojedliny. Bučiny se rozkládají jako přirozená, klimaxová vegetace na hlubších a vlhčích, živinami bohatších půdách. Častými příměsmi v těchto porostech jsou zejménajedle bělokorá ahabr obecný, na rozvolněnějších suťových či skalnatých stanovištích takélípy,javory,jilmy,jasany, v jihovýchodní Evropě takébuk východní. Buk lesní je na stanovištích vyhovujících jeho nárokům považován za konkurenčně nejsilnější středoevropskou dřevinu.[5]Čínské druhy rostou převážně jako jedna ze složek horských listnatých a smíšených lesů a jen velmi zřídka v porostech dominují. Naproti tomu vJaponsku tvoří zejména na straně přivrácené kJaponskému moři hlavní složku listnatých lesů.[4]
Buk je bazálním rodem čeledibukovité a jeho příbuznost s ostatními rody dané čeledi je dosti vzdálená.[6]DruhFagus chienii je znám pouze z typového sběru v provinciiS’-čchuan v Číně. Byl popsán v roce 1935.
Nejstarší fosílie přiřazované roduFagus pocházejí ze západních oblastíSeverní Ameriky a jsou datované do období ranéhoeocénu. Divergence amerického druhuFagus grandifolia proběhla asi před 44 milióny let. V raném období středního eocénu se rod vyskytoval i v severovýchodníČíně. V průběhuoligocénu se buky rozšířily i doStřední Asie aEvropy. K divergenci mezi evropskými druhyFagus sylvatica aF. orientalis došlo v období asi před 8,7 milióny let (svrchnímiocén).[7]
Buky jsou významným zdrojem kvalitního dřeva.Buk lesní je pěstován v řadě různých kultivarů a jako okrasná a parková dřevina. Vzácněji se jako sbírkové dřeviny pěstují v botanických zahradách a arboretech i některé jiné druhy, jako jebuk velkolistý,buk vroubkovaný nebobuk lesklý.[9]
Jádra plodů buku lesního jsou v omezeném množství jedlé. V některých oblastech Evropy z nich byl získáván jedlý olej, používaný do salátů a jako náhražka másla. Pražená jádra také sloužila jako náhražka kávy.[10]
Listy červenolistého kultivaru buku lesníhoF. sylvatica 'Atropurpurea'
↑NIXON, Kevin C.Flora of North America. Fagus [online].Dostupné online. (anglicky)
↑abPlants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew.Dostupné online. (anglicky)
↑abFANG, Jingyun; LECHOWICZ, Martin J. Climatic limits for the present distribution of beech (Fagus L.) species in the world.Journal of Biogeography. 2006, čís. 33.Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-07.Archivováno 7. 2. 2016 naWayback Machine.
↑CHYTRÝ, Milan (ed.).Vegetace České republiky 4. Lesní a křovinná vegetace. Praha: 2013, 2013.ISBN978-80-200-2299-8.
↑GRÍMSSON, Fridgeir. Cretaceous and Paleogene Fagaceae from North America and Greenland: evidence for a Late Cretaceous split between Fagus and the remaining Fagaceae..Acta Palaeobotanica. 2016, čís. 56(2).
↑RENNER, S.S. et al. Species relationships and divergence times in beeches: new insights from the inclusion of 53 young and old fossils in a birth–death clock model.Philosophical transactions of the Royal Society of London. Jul 2016 Jul, čís. 371(1699).Dostupné online.
↑ Fagus L. | COL.www.catalogueoflife.org [online]. [cit. 2023-04-08].Dostupné online.
_in_Humlamaden_1516.jpg)
_(25532125204).jpg)
