Pochází zřejmě z Asie; na čínské kresbě ze 3. století př. n. l. je vidět hudebník hrající na brumli. Do Evropy se dostala z východních pláníKazachstánu a byla známa již starým Římanům. V evropských zemích byla brumle celkem běžným hudebním nástrojem. Na území Česka je rozšiřovali zejména romští kovotepci (tato informace byla vykonstruovaná na základě moravské písně). S prvními evropskýmiosadníky se také dostala do Ameriky.
V Evropě se vyrábí ze železa, mosazi a bronzů, ale v Asii se dodnes vyřezává zbambusu nebopalmového dřeva. Sestává z otevřeného rámečku, do kterého je vkován pružný kovovýjazýček. Přestože je mnoho různých tvarů a velikostí tohoto nástroje, převládá tvarřeckého písmene Ω (omega) s prodlouženými nožičkami. U kovových brumlí bývá rámeček ohýbán z prutu a nebo kován. Do výkovku pak bývají vlisovány magické znaky.
Výraznost tónu nástroje je citlivě závislá na štěrbině mezi jeho jazýčkem a nožičkami. Má být co nejmenší. Dobrý nástroj zazní svým základním tónem i bez brnknutí při pouhém prosátí vzduchu štěrbinou, podobně jako jazýček harmonikového „hlasu“. Barvitost tónu je závislá na šířce jazýčku a na délce štěrbiny. Výšku základního tónu udává délka a hmotnost jazýčku, může však být měněna v širokém rozsahu závažíčkem na jeho konci. Tím může být i hluboce a barvitě znějící brumle malá. Jazýček dobrého nástroje musí být střihán podél válcovacích vláken planžety resp. páskové ocele válcované za studena. Brumle zní nejvýrazněji s hranatým rámečkem z nástrojové ocele (klínovice). Prut má být do tvaru rámečku ohýbán proti jeho hraně tak, aby vytvořil ostrou štěrbinu. Povrchová úprava nástroje nesmí být prováděna louhováním (přípravky typu brunigal apod.). Koncertní kovová brumle může být doplněna nástavcem, navařeným na její hřbetní části, za účelem upevnění zvukového snímače. Jazýček může být zasunut a upevněn do štěrbiny rámečku příložkou (se šroubkem) nebo klínkem. Takto může být výměnný a jemně laditelný do základního tónu. Při zakování jazýčku do rámečku může být brumle dolaďována i změnou úhlu ohybu v jeho kolínku.
Hráč drží brumli většinou v levé ruce a pevně ji tiskne proti pootevřeným rtům nebo až zubům – horní nožičku nástroje proti hornímu rtu (zubům) a dolní proti rtu (zubům) spodnímu. Ukazovákem pravé ruky se brnká na konec jazýčku volně kmitajícího uprostřed rámečku a mezi rty (zuby), čímž se vytváří charakteristickýtón. Brnkání je možné oběma směry, zejména při rychlých změnách tónu a tempa hraní. Hra na rtech může být jen poněkud méně výrazná, než na zubech, je však jemnější a netrpí při tom zuby hráče. Profesionální hráč udrží nástroj mezi rty bez pomoci ruky, kterou pak má volnou. Ústní dutina funguje jakorezonátor izesilovač – přemísťováním jazyku, tvarováním ústní dutiny a změnamiintenzity dýchání se mění výška a síla tónu. Rytmickým prosáváním vzduchu štěrbinou při hraní se dosahuje efektu vlastního nepřízvučného a barvitého doprovodu, tak zvaného kontrování.
Brumle se používá jako nástroje sólového a to až koncertního, nebo doprovodního. Jsou známy nahrávky na brumli např. J. Peška na LP deskách se Slovenským rozhlasovým orchestrem v Bratislavě.
Při hraní na brumli je třeba být opatrný, protože náraz jazýčku do zubu je bolestivý a může způsobit trvaloufrakturuzubu, opravdu nešikovnému hráči hrozí skřípnutí rtu mezi rámeček a jazýček brumle.
U brumle asijského typu může být velice ostrá špička, což potom představuje reálné riziko zapíchnutí do těla (např. při šlápnutí na nástroj bosou nohou).
Brumle je tradičním nástrojemsibiřskýchšamanů, zejména etnikaJakutů. Její esoterická funkce spočívá v tom, že funguje jakomantra. Její zvukové vibrace lze přijímat vnitřními dutinami hráče, ale též ozvěnou z místnosti. Dle šamanské víry zvukové vibrace pronikají energetickými kanály hráče i posluchačů a rozbíjí psychoenergetické blokády, které brání volnému toku energií. Tím vysvětlují pozoruhodné léčivé účinky při hře na tento nástroj.
Brumlista je hráč, který hraje na hudební nástroj brumle:
Petr Jasinčuk – zakladatel aktuální brumlistické komunity v Česku, vystupuje pod přezdívkou Brumlista. Působí ve Slaném a v Praze. Koncertuje a pořádá workshopy (alternativní styl)[1]
Pavel Vank – hudebník, umělec (alternativní styl)
Ivo Charitonov – hudebník, umělec (alternativní styl)
