Sir David Bruce, skotský lékař a mikrobiolog, který objevil a popsal původce nejen brucelózy, ale ispavé nemoci
Minulost brucelózy je úzce spjata s oblastíStředozemního moře. V roce 1751 popsal britský armádní lékař případy chronické choroby s opakující se horečkou u vojáků na ostrověMenorca. Příznaky se nápadně podobaly nemoci, kterou již o 2000 let dříve popsalHippokratés.[3] Na objasnění původu nemoci a jejím popisu se podíleli opět tři jiní britští vojenští lékaři působící na Maltě (odtudmaltská horečka) běhemKrymské války. Prvním z nich byl J. A. Marston, jenž charakterizoval příznaky onemocnění na základě vlastní infekce. Nejvýznamnějšího objevu však dosáhl Dr. David Bruce, který v roce 1887 izoloval a popsal původce zesleziny vojáků zemřelých na následky toho horečnatého onemocnění. Bakterii zařadil do roduMicrococcus a pojmenoval jakoMicrococcus melitensis.[3] Později byla bakterie přejmenována podle jejího objevitele naBrucella melitensis.[2] Deset let po objevu Dr. Bruce publikoval další britský lékař M. L. Hughes detailní popis klinických případů a patologických nálezů zjištěných u celkem 844 pacientů. Onemocnění pojmenoval jako vlnitá horečka dle charakteristického projevu nemoci u lidí. Ve stejné době izolovaldánský vědecBernard Bang bakterii (sám původce pojmenoval jakoBacillus abortus, dnes je známá pod označenímBrucella abortus) z placenty a potracených plodů u skotu. Odtud vzniklo označeníBangova nemoc u skotu. Teprve v roce 1917bakterioložka Alice Evans zjistila, že původce abortů u skotu objevený Bangem a bakterie popsaná Brucem veStředomoří jsou téměř identické a liší se pouze některýmiantigenními vlastnostmi.[3] Během 20. století byly postupně popsány další druhy brucel u jiných zvířat. V roce 1956 byl objeven druhB. ovis jako původce infekčního zánětu varlat u beranů. O rok později byla izolovánaB. neotomae z potkanů v pouštíchUtahu v USA.[1] V roce 1966 byl odhalen druhB. canis jako původce hromadných infekčníchpotratů u psů.[6]
Související informace naleznete také v článku Brucella.
Brucelózu způsobují bakterie roduBrucella. Jedná se ogramnegativní,tyčinkovité,aerobní,nesporulující bakterie, které se v hostitelském organismu vyskytují intracelulárně (uvnitř buněk).[3] V současné době je známo celkem osmdruhů brucel, které se liší především primárnímhostitelem.Taxonomie brucel je dosud stále nejasná a nevyřešená.[1] Na základěsekvenace genůribozomální RNA se brucely řadí mezialfaproteobakterie a mají blízký fylogenetický vztah k rodůmAgrobacterium,Rickettsia,Rhizobium aRhodobacter.[7]Grimont a kol. provedli analýzuDNA více než 51 kmenů brucel a ve své práci uvádějí, že jednotlivé druhy brucel jsou si natolikfylogeneticky blízké, že se jedná o jeden druh označovaný jakoBrucella melitensis s řadou různýchbiovarů akmenů.[8] Kvůli rozdílům v hostitelském spektru jednotlivých druhů a rozdílům v klinických projevech však nebyl tento koncept všeobecně přijat[1] a v běžné praxi se stále používá původní druhové označení.[2]
Přehled druhůBrucella spp. a jejich hlavních hostitelů:
Brucelóza zvířat i lidí je rozšířena po celém světě, nicméně nejvýznamnější lokality výskytu nemoci jsou omezeny v několikaendemických oblastech. Jedná se především o oblast Středozemního moře,Blízký aStřední východ,Střední aJižní Amerika.Incidence brucelózy lidí je vždy spojována s výskytem pro člověka patogenních druhů brucel u zvířecí populace. Vysoké počty lidí nemocných brucelózou najdeme především vrozvojových zemí a zejména v zemědělských oblastech, kde je život lidí úzce spjat s hospodářskými zvířaty.[1] Zjištěné incidence brucelózy lidí v endemických oblastech kolísají od méně než 0,01 do více než 200 případů na 100 000 obyvatel ročně. Například v Jordánsku je hlášeno 33 případů brucelózy na 100 000 obyvatel za rok, v Kuvajtu dokonce 88 případů/100 000 obyvatel/rok. Naproti tomu vUSA se pohybuje incidence kolem 0,04, což odpovídá zhruba 200 případů ročně po celých Spojených státech.[3] V EU bylo v roce 2004 hlášeno 1337 případů z celkem 21 členských zemí. Incidence brucelózy tedy činí ve státechEvropské unie kolem 0,4 případů na 100 000 obyvatel za rok.[10]
Nejvyšší incidence brucelózy u zvířat v Evropě jsou tradičně hlášeny z Balkánského poloostrova a obecně ze států kolem Středozemního moře. Například dle informacíSvětové organizace pro zdraví zvířat (mezinárodní zkratkaOIE) byla nejvyšší incidenceB. melitensis u domácíchpřežvýkavců za rok 2006 a 2007 hlášena z těchto států:Albánie,Bosna a Hercegovina,Řecko,Turecko,Portugalsko aŠpanělsko.[11] V Itálii byla rovněž v roce 2004 zjištěna přítomnostBrucella spp. v nezpracovanémkravském mléce. Je však třeba zdůraznit, že ne všechny členské země EU provádějí monitoring brucelózy v mléčných potravinách.[10] Vzhledem k rozsáhlým eradikačním programům probíhajících v řadě států byla brucelózaskotu (B. abortus),ovcí akoz (B. melitensis) či brucelózaprasat v některých zemích již zcela vymýcena. Tyto země si drží status zemí prostých nákazy a platí v nich přísná veterinární opatření. Brucelóza skotu je zcela eradikována např. veVelké Británii,Švédsku,Dánsku,Maďarsku a dalších zemích Severní a Střední Evropy.[12]
IncidenceBrucella melitensis u domácích zvířat v Evropě za rok 2006 a 2007.*
(*) Tabulka udává celkové počty domácích zvířat (pouze nových případů) v jednotlivých evropských státech, u nichž byla diagnostikována infekce druhemBrucella melitensis. V ostatních evropských státech neuvedených v tabulce nebyl za toto období hlášen žádný záchytB. melitensis. Tabulka byla vytvořena na základě dat z webových stránek OIE.[13]
(+) výskyt infekce bez udání počtu nakažených zvířat
(?) chybí informace za toto období
(**) u Španělska jsou uvedeny incidence pouze za jedno pololetí z každého roku. Z druhého pololetí 2006 a 2007 nejsou známy přesné počty případů ze všech lokalit. Nejvyšší hodnoty incidence během obou let byly zjištěny v oblastiAndalusie. Například v druhé půli roku 2007 bylo v Andalusii hlášeno 1405 infikovaných zvířat.[11]
Česká republika je, díkyeradikačnímu programu nasazenému vČeskoslovensku koncem 50. let 20. století,[14] prostá bovinní brucelózy od roku 1964[2] a od roku 1951 si drží status země prostéB. ovis aB. melitensis u ovcí a koz.[12] Jedinou formou brucelózy, jež se vyskytuje na územíČeska, je tak brucelóza zajíců způsobenáB. suis biovarem 2.[2] Brucelóza zajíců se vyskytuje v určitých přírodních endemických ohniscích. Jedná se především o oblastiKrálovéhradeckého kraje (Hradecko, Náchodsko, Rychnovsko),Ústeckého (okres Litoměřice) aJihomoravského kraje (okresy Břeclav a Znojmo), ale i další lokality ČR.[15][16] Ve všech těchto oblastech jsou nařízenamimořádná veterinární opatření k zamezení šíření infekce a zabránění přenosu brucelózy na člověka či prasata. Součástí těchto opatření je výzva promyslivce k opatrnému zacházení s uhynulými či ulovenými zajíci (používání rukavic a dezinfekčních prostředků) a zejména povinnésérologické vyšetření všech odlovených zajícůrychlou sklíčkovou aglutinací.[17]
V roce 2004 přiznala Evropská unie Česku status země prosté od brucelózy.
V roce 2019 zjistila nemocnice vOpavě brucelózu u čtyř Čechů, kteří se jí nakazili na dovolené vArménii. Zdrojem nákazy mělo být tepelně neošetřené kozí mléko z horských chovů. Léčba proběhla pomocí cílených antibiotik.[18]
Zajímavou skutečností ve výskytu brucelózy je, že přestože ve většině vyspělých států byla brucelóza skotu (B. abortus) jižeradikována, tak v některých státech USA se brucelóza skotu stále vyskytuje, a to i přes dlouhodobé a rozsáhlé eradikační programy. Jednou z hlavních příčin je endemický výskytB. abortus u volně žijících zvířat, zejménabizonů (Bison bison) ajelenů wapiti (Cervus elaphus canadensis).
Ve Spojených státech funguje již několik let program na eliminaci brucelózy u skotu a prasat s názvemCooperative State Federal Brucellosis Eradication Program. Díky tomuto programu je výskyt bovinní brucelózy hlášen už jen ze 6 států, přičemžprevalence v těchto státech nepřesahuje 0,25 %. Názorným příkladem efektivity tohoto ozdravovacího programu jsou ekonomické hodnoty. Roční ekonomické ztráty způsobené brucelózou (pokles mléčné produkce, potracenátelata aselata) v USA, které činily v roce1952 více než 400 miliónůdolarů, činí v současnosti pouze 1 milión USD ročně. Za rok2007 a počátek roku2008 bylaB. abortus u domácího skotu hlášena pouze ze státůMontana aLouisiana. Eradikační program je zaměřen krom sérologického monitoringu skotu a mléka, rovněž na volně žijící stáda bizonů a jelenů wapiti, kteří jsou hlavním zdrojem brucelózy pro domácí dobytek.[19]
Nejvýznamnější oblastí s endemickým výskytemB. abortus v USA je oblastYellowstonského národního parku (YNP), který se nachází na území státůWyoming,Montana aIdaho. Uvádí se, že více než 50 % populace bizonů z YNP je pozitivní na brucelózu. Brucelóza bizonů představuje krom samotného ovlivnění zdraví bizonípopulace také zdroj infekce pro domácídobytek a nebezpečí infekce pro lovce, kteří ulovená zvířata zpracovávají. Proto se koncem 90. let 20. století přistoupilo k plošné vakcinaci bizonů v celém YNP za použitívakcíny původně vyvinuté pro skot.[20]
V čínském městě Lan-čou, kde se nachází biofarmaceutická továrna vyrábějící vakcíny proti zvířecí brucelóze, došlo roku 2020 v důsledku nedbalého zacházení s kontaminovaným odpadem k nakažení zaměstnanců firmy a studentů, kteří zde byli na stáži. Celkem onemocnělo 10 000 lidí, z nichž někteří byli hospitalizováni. Továrna výrobu vakcíny ukončila a postiženým přislíbila finanční kompenzace.[21]
Nepasterizované kozí či ovčí mléko je nejčastějším zdrojem infekce lidí ve Středomoří[4]
Jednotlivé druhy brucel se vyskytují u svých typickýchrezervoárových hostitelů (viz tabulka výše), nicméně k infekci je vnímavé daleko širší spektrum hostitelů.B. melitensis, která se nachází u ovcí, koz a velbloudů, je přenosná na skot, člověka, psa ale i další druhy zvířat.[4] Podobně také hlavní původce brucelózy skotu –B. abortus – je přenosný ze skotu na psa, ze skotu na člověka, ale dokonce i ze psa na člověka. Bovinní brucelózou se psi infikují pojídáním plodových obalů krav amumifikovaných telat, které najdou na zemi ve stájích skotu.[22]
Jak je patrné z tabulky, člověk je vnímavý k celkem čtyřem druhům brucel:B. melitensis,B. abortus,B. suis aB. canis.[23] Nejvícevirulentní pro člověka jsou druhyB. melitensis (biovary 1-3) aB. suis (biovary 1 a 3).B. abortus aB. canis způsobují obecně lehčí formu brucelózy, avšak i tyto druhy mohou vyvolat život ohrožující komplikace.[1] Uvádí se, že nejčastější příčinou brucelózy lidí na světě jeB. melitensis. Ve státech v oblasti Středozemního moře jsou téměř všechny případy brucelózy lidí způsobeny právě druhemB. melitensis. Například při jedné studii veŠpanělsku bylo zjištěno, že u celkem 2107 pacientů s diagnostikovanou brucelózou byl v 98 % původcemB. melitensis. I přes fakt, žeB. abortus je hojně rozšířena po celém světě, je daleko méně častějším původcem onemocnění lidí.[4]
Člověk se může nakazit pouze od zvířat, mezi lidmi se nemoc prakticky nepřenáší.[3] Naproti tomuSvětová zdravotnická organizace (WHO) uvádí, že přenos z člověka na člověka je možný, avšak extrémně vzácný. Dochází k němu pouze při velmi blízkém kontaktu s nemocnou osobou nebopohlavním stykem.[4] Hlavní způsob přenosu infekce u lidí je přímý kontakt s infikovanými zvířaty a požitím kontaminované potravy z nemocných zvířat. Největšímu riziku infekce jsou vystaveni lidé pracující se zvířaty – chovatelé,veterináři, pracovnícijatek.[2][3] Zdrojem infekce jsou všechnysekrety (mléko) aexkrety (moč, trus) infikovaných zvířat, jakož i jejich orgány asvalovina.
Měkké sýry připravené z tepelně neošetřeného mléka jsou v endemických oblastech nejrizikovější potravinou[4]
Nejvíce bakteriíBrucella spp. obsahujeplodová voda a plodové obaly infikovaných samic zvířat. Brucelóza se přenáší rovněž i vzduchem ve forměaerosolu, poraněnoukůží a všemisliznicemi (spojivka). Práce s brucelami v prostředí mikrobiologických laboratořích je tudíž značně riziková a podíl infekcí laboratorních pracovníků představuje zhruba 2 % ze všech případů onemocnění brucelózou u lidí.[24] Brucelóza představuje jedno z nebezpečnýchalimentárních onemocnění, kdy k infekci dochází konzumacímléka a mléčných výrobků z nepasterizovaného mléka.[3] Velmi rizikovými výrobky jemáslo,zmrzlina a měkkésýry připravené z tepelně neošetřeného mléka ovcí, koz, skotu nebo velbloudů. Právě měkké sýry z nepasterizovaného mléka jsou častým zdrojem infekce ve Středomoří a na Středním Východě. Při technologickém zpracování měkkých sýrů (např.balkánský sýr) dochází ke zkoncentrování brucel v sýru a ty pak vydrží uvnitř sýru infekceschopné po dobu několika měsíců. Ostatní mléčné výrobky jako jsou tvrdé sýry,kysané mléčné výrobky představují daleko nižší riziko, jelikož bakterie nepřežívají procesfermentace.Svalovina nemocných zvířat obsahuje pouze nízké počty bakterií a nepředstavuje riziko pro člověka. Navíc málokteré masné výrobky se konzumují syrové. Určité riziko mohou představovat orgány akrev z nemocných zvířat, neboť v některých zemích je zvykem připravovat pokrmy ze syrových jater nebo přimíchávat krev do mléka.[4]
U zvířat dochází k přenosu přímým kontaktem s infikovaným zvířetem. Infekce je přenosná z matky na plod. Významnýmepizootologickým faktorem brucelózy zvířat je i fakt, že je pohlavně přenosná. Plemenníbýci,kanci,berani ale i psi mohou vylučovat brucely ve svémsemeni po celý život a jsou tak nebezpečným zdrojem infekce. Z těchto důvodů je na místě pečlivé vyšetřování zvířecích samců určených kplemenitbě.
Brucely vstupují do organismu poraněnou kůží, spojivkou, respiračním traktem či alimentární cestou (ústy) přes sliznice trávicího ústrojí.[3] BakterieBrucella spp. jsou po proniknutí do organismu pohlcenyfagocytujícími buňkami, zejménamakrofágy aneutrofily.[1] Lymfatickými cestami jsou zaneseny do mízních uzlin či lymfatických buněkjater,sleziny, kde dochází k primárnímu pomnožení. Poté dochází k dalšímu šíření bakterií po těle pomocí krve – dochází k tzv.bakteriémii.[2] Brucely jsou schopné dlouhodobě přežívat a množit v buňkáchmonocytů, makrofágů v různých orgánových systémech, přičemž schopnost intracelulárního přežívání je umožněna řadou faktorůvirulence. Brucely zabraňují uvnitř makrofágu fúzifagozómu s lyzozomem a tím jsou schopné ve fagozómu přežívat a dál se replikovat.[25] Predilekčním místem dalšího množení býváplacenta a plodové obaly březích samic, případně tkáň varlat u samců.[2] Z imunitních obranných mechanismů se uplatňujebuňkami zprostředkovaná imunita typu Th-1.[1] Hlavním faktorem virulence brucel jelipopolysacharidovýantigen označovaný jako S-LPS (z anglickéhosmooth lipopolysacharide), který je zodpovědný za invazi bakterií do buněk, jejich přežívání a zároveň jsou proti tomuto antigenuimunitním systémem hostitele produkovány specifické protilátky. Proto se také S-LPS izolovaný z buněk brucel používá v imunodiagnostice.[26]
Brucelóza u lidí je multifunkčním onemocněním zasahujícím více orgánových systémů, a proto klinická manifestace nemoci je velmi variabilní. Příznakem s nejvyšší četností u nemocných brucelózou je dlouhodobáhorečka, která je zjišťována u více než 93 % pacientů.[4] U zvířat patří mezi nejčetnější projevy brucelózy aborty u samic a záněty varlat a nadvarlat u samců.[2]
Inkubační doba je dlouhá a trvá obyčejně od 1 až do 8 týdnů.[2] Onemocnění je multisystémové a může postihnout prakticky všechny orgány. Brucelóza mívá zpravidla chronický průběh,mortalita u lidí se pohybuje do 5 %. Fatální infekce jsou důsledkem sekundárních komplikací, nejčastějiendokarditidy.[5] Pro člověka je nejvícevirulentníB. melitensis, po ní pakB. suisbiotyp 3 aB. abortus.[2] Mezi hlavní symptomy brucelózy patříhorečka, celková slabost,malátnost,nevolnost, nadměrné pocení činechutenství. Horečka, patřící mezi nejfrekventovanější klinické příznaky brucelózy, bývá kolísavá a přerušovaná (ve vlnách – odtud vlnitá horečka). Při postižení pohybového aparátu pacienti pociťují bolesti svalů a kloubů příznačné proartritidy,záněty šlach a šlachových pochev. Z neuropsychických symptomů se mohou vyskytovat bolesti hlavy, únava adeprese. Z dalších příznaků jmenujme bolesti břicha,průjem čizvracení. U postižení nervového aparátu se vyskytuje u pacientůzávrať, retence (zadržení)moči, přechodnéochrnutí končetin. Při klinickém vyšetření bývá nejčastěji diagnostikovánahepatosplenomegalie (patologické zvětšení jater a sleziny) čibradykardie (zpomalená srdeční činnost).[5] Infekce pohlavního ustrojí vede u mužů k zánětům varlat a může způsobit trvalouneplodnost. Infekce těhotných žen mohou vést k předčasným porodům, potratům, postižení narozených dětí či úmrtnosti novorozenců,[27] není však jasné, zda by brucelóza u žen způsobovala potraty častěji než jiné patogenní bakterie.[3]
Zduření kolenního kloubu ujelena karibu v důsledku infekceBrucella abortus
Rovněž u zvířat má brucelóza chronický průběh. Infekce mohou probíhat často subklinicky (bez příznaků) a aborty jsou často jediným příznakem onemocnění vestádě.
U skotu dochází k potratům v kterémkoliv stádiu gravidity. U býků se onemocnění manifestuje sporadicky a většinou ve formě zánětuvarlat anadvarlat. Infikovaní býci jsou zdrojem infekce pro připouštěné krávy a navíc mohou být neplodní. Z epizootologického hlediska je bezpříznakové nosičství infekce u býků tou nejnebezpečnější formou nemoci. U obou pohlaví se mohou objevit artritidy, zánětyšlachových pochev apodkožní záněty. U ovcí a koz se brucelóza projevuje potraty mezi 3. až 5. měsícem gravidity. Berany postihuje zánět varlat a nadvarlat. U prasnic dochází k abortům mezi 4. až 12. týdnu gravidity. U kanců se může vyskytovat zánět varlat a nadvarlat. U zajíců, jež jsou vnímaví k prasečíB. suis, se brucelóza manifestuje krom abortů také poševním výtokem, zánětem varlat anekrózami na pohlavních orgánech.[2] U psů dochází v počáteční fázi infekceB. canis k přechodnému zvětšení mízních uzlin, zvýšení teploty se zjišťuje sporadicky. Typický je abort v intervalu 45.–49. dne březosti, je však možný během celé gravidity. Pohlavní cyklus nebývá u fen narušen. U psů se mohou objevit otoky (někdy i bolestivé) varlat, kůže v oblastišourku vykazuje příznaky dermatitidy. Kloubní postižení či postižení nervového aparátu bývá pozorováno jen výjimečně.[28]
Jako u většiny chorob diagnostika brucelózy je založena na kombinaci anamnézy, klinického vyšetření a laboratorního vyšetření. Z laboratorních metod dominuje jak u lidí, tak ve veterinární oblastisérologická diagnostika založená na průkazu specifických protilátek. Při pozitivním sérologickém vyšetření se infekce konfirmuje kultivací původce neboPCR.[4][29]
Diagnostika brucelózy člověka je založena na detailním klinickém vyšetření (hematologické,biochemické,ultrasonografické,rentgenologické vyšetření apod.) v kombinaci s laboratorní diagnostikou původce. Podezření na brucelózu vychází prvně zanamnestických údajů od pacienta.[1] Hlavnímipříznaky jsou dlouhotrvající opakující se horečka, celková slabost, bolestisvalů akloubů. Důležitým prvkem v anamnéze je i zda pacient navštívil v nedávné době zemi s endemickým výskytem brucelózy, kde mohl přijít do kontaktu s nemocnými zvířaty či konzumovat mléko a mléčné výrobky z nepasterizovaného mléka. V zemích, kde se brucelóza vyskytuje u zvířat, je nutno zohlednit i povolání vyšetřovaného pacienta. Zemědělci, chovatelé dobytka a pracovníci jatek jsou totiž vystaveni mnohem vyššímu riziku infekce než ostatní populace.[4]
Imunoenzymatická reakce v reagenčních jamkách při metoděELISA
Brucely se diagnostikují klasickoukultivací bakterií naagarech a jejich barvením, sérologicky a v posledních letech imolekulárními metodami.[1] BakterieBrucella spp. se izolují a kultivují nejčastěji ze vzorků krve. Kromě běžných krevních agarů lze brucely kultivovat i na specifických půdách jako je Farrellovo médium. Kultivace probíhá při teplotě 37 °C v atmosféře 5 % CO2.Zcela dominantní úlohu v laboratorní diagnostice hrajísérologické metody, kdy se zjišťuje přítomnost specifickýchprotilátek proti brucelovémuantigenu. Mezi nejpoužívanější patří metody založené na aglutinaci (Rose Bengal test,pomalá zkumavková aglutinace,Coombsův test), reakci vazby komplementu (komplement fixační test) či enzymatické reakci (ELISA). Při těchto metodách se připravují lipopolysacharidové (S-LPS, viz Kapitola Patogeneze) antigeny, kterými se detekují protilátky z vyšetřovaného lidského séra. Problémem je, že takovýto S-LPS antigen obsahujeepitopy společné i pro jiné bakterie a může tedy docházet kezkříženým reakcím např. s bakteriemiYersinia enterocolitica O:9 neboEscherichia coli O:159. Obezřetná interpretace pozitivních výsledků testu je tedy na místě a pro potvrzení je vždy nutné provést jiný sérologický test nebo kultivaci.[4] V posledních letech byla publikována řada studií zabývajících se diagnostikou brucelózy pomocí metodmolekulární biologie.[30][31][32][33] Jde především o detekci brucelovéDNA z krve pacienta pomocí klasické„end point PCR“. Nejnovější práce referují i o použitíReal-time PCR k detekciBrucella spp.[34][35] Výhodou těchto metod je vysoká citlivost, přesnost, rychlost a v neposlední řadě i možnost druhového rozlišení, tedy zda se jedná oB. melitensis čiB. abortus.
V případě hospodářských zvířat se diagnostika soustřeďuje na laboratorní určení původce, neboť klinické příznaky nemusí být vždy zjevné.[12] Podobně jako v humánním lékařství je i u zvířat nejdůležitější sérologické vyšetření.OIE doporučuje k diagnostice brucelózy tyto sérologické metody: Rose Bengal test, komplement fixační reakce, ELISA (nepřímá nebo kompetitivní) a test fluorescenční polarizace. Pro detekci brucelózy ve vyšetřovaném mléce OIE doporučuje kroužkový test mléka (aglutinace ve zkumavce) nebo nepřímou ELISA metodu.[29] Nejčastěji se ze sérologických metod uplatňují ve světě i v Česku testy založené na principuaglutinace, a to zejména kvůli jejich nízké ceně a rychlosti provedení. Obsahuje-li testované sérum specifické protilátky protiBrucella spp., dojde po přidání antigenu k vytvoření aglutinace (okem pozorovatelný zákal či vločky). V České republice se musí povinně sérologicky vyšetřovat všichni býci, berani, kozli a kanci určení k plemenitbě. Dále se musí vyšetřit každá samice u skotu, ovcí, koz a prasat, která potratila.[36] K vyšetření se odebírají vzorky plodové vody, plodové obaly nebo mrtvý plod. Vyšetřují se rovněž odlovení zajíci, a to rychlou sklíčkovou aglutinací. Molekulární metody ve veterinární oblasti se v případě brucelózy z ekonomických důvodů zatím intenzivně nepoužívají.[37]
Léčba brucelózy u lidí je vzhledem k širokému spektru projevů nemoci a častému rozvoji komplikací poměrně složitá a názory na ni se různí. Základ terapie představuje podáváníantibiotik podporované dle potřeby symptomatologickou léčbou. Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje k terapii brucelózy dospělých antibiotikumrifampicin (600 až 900 mg) adoxycyklin (100 mg) dvakrát denně minimálně po dobu šesti týdnů.[1]
Pro lepší prevenci znovuvzplanutí nemoci se doporučuje 100 mg doxycyklinu perorálně po dobu 6 týdnů v kombinaci s intramuskulární aplikacístreptomycinu (1 gram na osobu a den) denně po dobu 2 až 3 týdnů. Místo streptomycinu lze rovněž použítgentamicin.[5] Jako alternativní antibiotickou terapii lze použítchinolony, například kombinaciciprofloxacinu s ofloxacinem.[1] U dětí do 8 let jsou lékem první volby rifampicin spolu s trimetoprim-sulfametoxazolem podávané perorálně po dobu 6 týdnů.[5] V případě vzniku cévních komplikací (endokarditidy, chlopňové vady) je nutno provést chirurgické ošetření na specializovaném kardiovaskulárním pracovišti.
Terapie všech hospodářských zvířat a volně žijících zvířat se neprovádí, ba je dokonce ve většině států zakázána. Nemocná zvířata jsou utracena.[38] U psů je terapie povolena, ale obvykle je neúspěšná a dochází k návratu klinických příznaků. Je doporučovánakastrace nemocných fen i psů, všichni sérologicky pozitivní psi musí být vyřazeni z chovu. V terapii se uplatňují kombinace vysokých dávekaminoglykosidů atetracyklinů.[39] Jiní autoři uvádějí úspěšnou léčbu brucelózy psů s použitímantibiotikaenrofloxacinu.[40] Další doporučujíeutanazii nemocných psů vzhledem k možnosti přenosu nákazy na další psy nebo na člověka.B. canis byla totiž prokázána vtkáních psů týdny, ba dokonce i měsíce po léčbě.[28]
Prevence brucelózy u lidí je klíčově závislá naeradikačních programech a tlumení nemoci u hospodářských zvířat, jakož i na dodržování veterinárně-hygienických zásad, neboť neexistuje žádná komerční bezpečnávakcína s vysokou ochranou před infekcí. V minulosti byly používány oslabené živé vakcíny protiB. abortus v Sovětském Svazu aČíně. Jejich účinnost byla však omezená a existovala možnost propuknutí onemocnění u vakcinovaného člověka z vakcinovaného kmene.[12] U zvířat je situace s očkováním lepší, nicméně v řadě států je vakcinace proti brucelóze zakázána z důvodu komplikace sérologické diagnostiky.[2] U skotu se v některých zemích používají živé oslabené vakcínyB. abortus kmen 19 nebo kmen RB51. ProtiB. melitensis existují vakcíny Rev 1 nebo mutantní pur E.[12]Preventivní opatření v rámci České republiky tkví především v zamezení zavlečení původce z jiných států, důsledném dodržování veterinárněhygienických předpisů, pravidelném sérologickém monitoringu skotu, prasat, ovcí, koz a zajíců, jakož i preventivním sérologickém vyšetřování vzorků mléka dodávaných do mlékáren. V rámci mlékárenských podniků je důležitá kontrolapasterizace mléka. Pokud jde o prevenci jedince, doporučuje se nekonzumovat nepasterizované mléko ani výrobky z něj ve státech s endemickým výskytem brucelózy. V turisticky preferovaných zemích, jako třebaŘecko,Španělsko,Malta čiTunisko, je tedy rizikové konzumovat nepasterizované či nepřevařené ovčí, kozí a velbloudí mléko a mléčné výrobky z tamních venkovských domácích chovů a farem.[2]
Vzhledem k snadnému přenosu brucel vzduchem pomocíaerosolu patřila brucelóza, respektive samotní původci, a hypoteticky stále patří mezi kandidáty nabiologickou zbraň.[3] Nevýhodou je však dlouháinkubační doba nemoci.[2] V USA začal vývoj biologické zbraně s použitím kmenůB. suis v roce1942. Během let1944–1945 byla tato biologická zbraň poprvé testována na zvířatech. Následně bylyamerickou armádou vyráběny bomby obsahujícíB. suis pro americké letectvo v Arkansasu. Teprve v roce1967 zastavila americká vláda vývoj a používání těchto biologických zbraní.[5] Ačkoliv bomby s brucelami nebyly nikdy použity, patří patogenní kmenyBrucella spp. stále mezi kandidáty na biologickou zbraň.[3]
↑abcdefghijklmnopqMANTUR, B. G.; AMARNATH, S. K.; SHINDE, R. S. Review of clinical and laboratory features of human brucellosis.Indian J Med Microbiol. Červenec 2007, roč. 25, čís. 3, s. 188–202.PMID17901634. (anglicky)
↑abcdefghijklmnoSEDLÁK, K.; TOMŠÍČKOVÁ, M.Nebezpečné infekce zvířat a člověka. Praha: Nakladatelství Scientia, 2006. 167 s.ISBN80-86960-07-2.
↑abcdefghijklmnopqrsHOOVER, D. L.; FRIEDLANDER, A. M.Medical Aspects of Chemical and Biological Warfare, Chapter 25. Washington, DC: Office of The Surgeon General, Department of the Army, United States of America, 1997.Dostupné online.
↑abcdefghijkBrucellosis in humans and animals. [online]. Geneve: WHO, 2005 [cit. 2008-06-26].Dostupné online. (anglicky)
↑Morisset R., Spink W. W. Epidemic canine brucellosis due to a new species, brucella canis.Lancet. 1969, roč. 2, čís. 7628, s. 1000–1002.PMID4186949.
↑MORENO, E.; STACKEBRANDT, E.; DORSCH, M. et al. Brucella abortus 16S rRNA and lipid A reveal a phylogenetic relationship with members of the alpha-2 subdivision of the class Proteobacteria.J Bacteriol. Červenec 1990, roč. 172, čís. 7, s. 3569–3576.Dostupné online.PMID2113907. (anglicky)Archivováno 6. 6. 2008 naWayback Machine.
↑GRIMONT, F.; VERGER, J. M.et al. Molecular typing of Brucella with cloned DNA probes.Res Microbiol. Leden 1992, roč. 143, čís. 1, s. 55–65.Dostupné online.PMID1641513. (anglicky)
↑abGODFROID J, J.; CLOECKAERT, A.; LIAUTARD, J. P. From the discovery of the Malta fever's agent to the discovery of a marine mammalreservoir, brucellosis has continuously been a re-emerging zoonosis.Vet Res. Květen-červen 2005, roč. 36, čís. 3, s. 313–326.PMID15845228. (anglicky)
↑abBardoň J.Monitoring gramnegativních bakterií vyvolávajících alimentární infekce [online]. [cit. 2008-04-25].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-15.
↑abDetailed country (ies) disease incidence [online]. [cit. 2008-05-29].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-02-07. (anglicky)
↑abcdeCORBEL, M. J. Brucellosis: an Overview.Emerg Infect Dis. 1997, roč. 3, čís. 2, s. 213–221.Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-06.PMID9204307. (anglicky)
↑OIE, WAHID Interface, Detailed countries disease incidence: Brucella melitensis in Europe (2006 – 2007) [online]. [cit. 2008-07-21].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-28. (anglicky)
↑Nákazová situace brucelózy v chovech zvěře leden 2007 [online]. [cit. 2008-05-27].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-07.
↑Mimořádná veterinární opatření vydaná KVS pro Ústecký kraj při výskytu a k zamezení šíření nebezpečné nákazy – brucelózy zajíců [online]. [cit. 2008-05-27].Dostupné online.[nedostupný zdroj]
↑ Brucelóza po 60 letech v Česku. Turisté se v Arménii nakazili z mléka.iDNES.cz [online]. 2019-03-19 [cit. 2019-03-19].Dostupné online.
↑Facts about brucellosis [online]. USDA [cit. 2008-05-22].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-04. (anglicky)
↑Brucellosis and Yellowstone Bison [online]. USDA [cit. 2008-05-22].Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-05. (anglicky)
↑BAEK, B. K.; LIM, C. W.; RAHMAN, M. S. Brucella abortus infection in indigenous Korean dogs.Can J Vet Res. Říjen 2003, roč. 67, čís. 4, s. 312–314.Dostupné online.PMID14620870. (anglicky)
↑abSAURET, J. M.; VILISSOVA, N. Human brucellosis.J Am Board Fam Pract. Září-říjen 2002, roč. 15, čís. 5, s. 401–406.Dostupné online.PMID12350062. (anglicky)
↑YAGUPSKY, P.; BARON, E. J. Laboratory exposures to brucellae and implications for bioterrorism.Emerg Infect Dis. Srpen 2005, roč. 11, čís. 8, s. 1180–1185.Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-18.PMID16102304. (anglicky)
↑HARMON, B. G.; ADAMS, L. G.; FREY, M. Survival of rough and smooth strains of Brucella abortus in bovine mammary gland macrophages.Am J Vet Res. Červenec 1988, roč. 49, čís. 7, s. 1092–1097.Dostupné online.PMID3138931. (anglicky)
↑CARDOSO, P. G.; MACEDO, G. C.; AZEVEDO, V.et al. Brucella spp noncanonical LPS: structure, biosynthesis, and interaction with host immune system.Microb Cell Fact. Březen 2006, roč. 5.Dostupné online.PMID16556309. (anglicky)
↑ Brucellosis in pregnancy: clinical aspects and obstetric outcomes.International Journal of Infectious Diseases. 2015-09-01, roč. 38, s. 95–100.Dostupné online [cit. 2018-02-03].ISSN1201-9712.doi:10.1016/j.ijid.2015.06.027. (anglicky)
↑abPOSPÍŠIL, Z.; SVOBODA, M.et al.Infekční nemoci psa a kočky. Brno: ČAVLMZ, 1999. 504 s.
↑abManual of Diagnostic Tests and Vaccinesfor Terrestrial Animals 2004 [online]. Paris: OIE, 2004, rev. 2006-11-21 [cit. 2008-06-26].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-15. (anglicky)
↑ELFAKI, M. G.; UZ-ZAMAN, T.; AL-HOKAIL, A. A. Detection of Brucella DNA in sera from patients with brucellosis by polymerasechain reaction.Diagn Microbiol Infect Dis. Září 2005, roč. 53, čís. 1, s. 1–7.PMID16054326. (anglicky)
↑BADDOUR, M. M.; ALKHALIFA, D. H. Evaluation of three polymerase chain reaction techniques for detection ofBrucella DNA in peripheral human blood.Can J Microbiol. Květen 2008, roč. 54, čís. 5, s. 352–357.Dostupné online.PMID18449219. (anglicky)
↑IMAOKA K, K.; KIMURA, M.; SUZUKI, M. Simultaneous detection of the genus Brucella by combinatorial PCR.Jpn J Infect Dis. Květen 2007, roč. 60, čís. 2–3, s. 137–139.PMID17515651. (anglicky)
↑MITKA, S.; ANETAKIS, C.; SOULIOU, E. Evaluation of different PCR assays for early detection of acute and relapsingbrucellosis in humans in comparison with conventional methods.J Clin Microbiol. 2007 Apr;45(4):1211-8. Duben 2007, roč. 45, čís. 4, s. 1211–1218.PMID17267626. (anglicky)
↑NAVARRO-MARTÍNEZ, A.; NAVARRO, E.; CASTAÑO, M. J. Rapid diagnosis of human brucellosis by quantitative real-time PCR: a case reportof brucellar spondylitis.J Clin Microbiol. Leden 2008, roč. 46, čís. 1, s. 385–387.PMID17977995. (anglicky)
↑QUEIPO-ORTUÑO, M. I.; TENA, F.; COLMENERO, J. D. Comparison of seven commercial DNA extraction kits for the recovery of BrucellaDNA from spiked human serum samples using real-time PCR.Eur J Clin Microbiol Infect Dis. Únor 2008, roč. 27, čís. 2, s. 109–114.PMID17973130. (anglicky)
↑Metodika kontroly zdraví zvířat a nařízené vakcinace na rok 2008 [online]. [cit. 2008-04-25].Dostupné online.[nedostupný zdroj]
↑SERRA, V.; VIÑAS, M. Laboratory diagnosis of brucellosis in a rural endemic area in northeasternSpain.Int Microbiol. Březen 2004, roč. 7, čís. 1, s. 53–58.Dostupné online.PMID15179607. (anglicky)Archivováno 3. 3. 2007 naWayback Machine.
↑WANKE, M. M.; DELPINO, M. V.; BALDI, P. C. Use of enrofloxacin in the treatment of canine brucellosis in a dog kennel(clinical trial).Theriogenology. Říjen 2006, roč. 66, čís. 6–7, s. 1573–1578.PMID16476476. (anglicky)
SEDLÁK, K.; TOMŠÍČKOVÁ, M.Nebezpečné infekce zvířat a člověka. Praha: Nakladatelství Scientia, 2006. 167 s.ISBN80-86960-07-2.
HOOVER, D. L.; FRIEDLANDER, A. M.Medical Aspects of Chemical and Biological Warfare, Chapter 25. Washington, DC: Office of The Surgeon General, Department of the Army, United States of America, 1997.Dostupné online.
MANTUR, B. G.; AMARNATH, S. K.; SHINDE, R. S. Review of clinical and laboratory features of human brucellosis.Indian J Med Microbiol. Červenec 2007, roč. 25, čís. 3, s. 188–202.PMID17901634. (anglicky)
