Brom je velmi reaktivní prvek, který se ochotně slučuje s většinou prvků periodické soustavy. Byl objeven roku1826Antoine-Jérôme Balardem. Nezávisle na něm brom izoloval o rok dříveCarl Jacob Löwig.[3]
NaZemi je brom přítomen pouze ve formě sloučenin, většina z nich je rozpuštěna v mořské vodě a ve vodě některých vnitrozemských jezer (Mrtvé moře, Velké solné jezero). Mineralogicky doprovázejí sloučeniny bromu analogické sloučeninychloru, ovšem pouze ve velmi nízkých koncentracích.
Relativní zastoupení bromu v zemské kůře i ve vesmíru je velmi nízké. V zemské kůře je brom přítomen v koncentraci 2–3 ppm (mg/kg). V mořské vodě, kde se vyskytuje většina bromu přítomného na Zemi, dosahuje jeho koncentrace průměrné hodnoty 67 mg/l. Předpokládá se, že ve Vesmíru na 1 atom bromu připadá 1 miliarda atomůvodíku.
Brom se průmyslově vyrábí chlorováním mořské vody, popř.solanky (koncentrovaného roztoku mořské soli) při pH kolem 3,5. Vyloučený elementární brom se z vody odstraňuje probubláním proudem vzduchu a následnou kondenzací ochlazením par.
Elementární brom je velmi silnéoxidační činidlo. Je značně toxický. Díky poměrně nízkému bodu varu se rychle odpařuje a jeho páry ve vyšších koncentracích mohou způsobit smrt zadušením, i v nižších koncentracích však poškozují pokožku a především oči.
Ve sloučeninách se brom vyskytuje v mocenství Br−, Br+, Br3+, Br5+ a Br7+.
V každém z uvedených mocenství vytváří brom příslušnou kyselinu.
v mocenství Br− vytváří brom bromovodík HBr, jehož následným rozpuštěním ve vodě vznikákyselina bromovodíková HBr
Praktický význam mají pouze soli některých z uvedených kyselin. Např. nerozpustnýbromid stříbrný, AgBr, nachází využití ve fotografickém průmyslu. V První světové válce byl díky jehoiritačním vlastnostem od roku 1915 ojediněle společně s ostatními více běžnými látkami (bromaceton,xylylbromid) testován jako otravný plyn.
