Je to skupina ostrovů na západěIndického oceánu, vzdálená asi 2000 km od ostrovaMauricius, přibližně na půlce cesty meziAfrikou aIndonésií. Skupinu tvoří celkem šestatolůČagoských ostrovů s 56 ostrovy a ostrůvky. Rozloha všech ostrovů činí asi 60 km². Největší a nejjižněji položený je ostrovDiego García, na kterém leží strategicky důležitábritsko-americkáletecká základna. Na ostrovech nežije civilní obyvatelstvo, jen vojenský personál. Jedná se o zhruba 3 200 vojáků. Úředním jazykem jeangličtina.
V říjnu 2024 se Británie dohodla s Mauriciem na odstoupení území.[1] Podle dohody prodloužilo Spojené království správu ostrova Diego García, včetně zachování vojenské základny, na minimálně dalších 99 let.[2]
Ostrovy objevilportugalský mořeplavecVasco da Gama na začátku16. století. V 18. století je kolonizovaliFrancouzi z Réunionu. V roce 1786 byla část ostrovů zabránaVelkou Británií, cožFrancie potvrdila definitivně v roce 1814, kdy se vzdala i Mauricia, k němuž administrativně náležely. Do roku 1903 tvořily jednu administrativní jednotku se souostrovím Seychely, od něhož byly v daném roce odděleny a spravovány pak byly jako další dependence Mauricia. Britské indickoocenánské teritorium vzniklo8. listopadu1965 z mauricijské dependence Čagoských ostrovů a ze seychelských dependencíAldabra,Farquhar aDes Roches mělo rozlohu 210 km².23. června1976 byly seychelské dependence vrácenySeychelám.
Vlajka Britského indickooceánského území vychází z britské modré služební vlajky (Red Ensign) o poměru stran 1:2 sbritskou vlajkou vkantonu. Misto modrého listu jsou na vlajce střídavě bílé a tmavě modré (těch je šest) vlnité proužky. Ve vlající části je umístěnakokosová palma a přes ní položená královská koruna (jedná se okorunu sv. Eduarda).[3]
Znak Britského indickooceánského území je tvořen modrýmštítem, v jeho patě jsou tři vlnité, stříbrné pruhy, z nichž vyrůstá palma. Přes její kmen je položena britskákoruna sv. Eduarda. V pravém rohu je čtvrtina zlatého slunce a hlavu štítu tvoříbritská vlajka. Na štítu je položená stříbrnánámořní koruna, z které vyrůstá červená věž scimbuřím, a na ní na černé žerdi vlajícívlajka Britského indickooceánského území.Štítonoši jsou vpravokareta pravá a vlevokareta obrovská, stojící na písečné pláži posetélasturami ahvězdicemi. Pod štítem je okrová stuha s červeným (na obrázku černým) mottem „IN TUTELA NOSTRA LIMURIA” (českyLimuria je v naší správě) ve dvou řádcích.[4]
Podrobnější mapa Britského indickooceánského území
Čagoské ostrovy ležící v Indickém oceánu mají status Britského indickooceánského teritoria (BIOT). Souostroví čítá 56 ostrovů a zabírá celkovou pevninskou a mořskou rozlohu okolo 15 000 km², z čeho na pevninu připadají cca 63 km². Dalších cca 20 607 km² mají výsostné vody a 636 600 km² exkluzivní ekonomická zóna souostroví. Ostrovy nyní nemají stálé civilní obyvatelstvo. Na největším ostrově (Diego Garcia, 27 km²) se nachází britsko-americká vojenská základna.
Původnífrancouzskou kreolštinou mluvícíobyvatelstvo ostrovů tvořilo před rokem 1968 komunitu s cca 1500 příslušníky. Tito lidé, z velké části míšenci etnik z východoafrického pobřeží a z jižníIndie, se nazývajíČagosané nebo francouzskyÎlois (doslova „ostrované“). V roce 1966 vládySpojeného království aSpojených států amerických už dříve předjednanou dohodu, podle které mělo být celé nedávno vyhlášené Britské indickooceánské území pronajato na 50 let USA. Protože USA požadovaly pro zbudování vojenské základny na ostrověDiego García, aby byly všechny ostrovy bez civilní populace, zahájilo Spojené království v roce 1967 evakuaci/deportaci všech Ilois. Ti už v té době protestovali s odvoláním na články IX a XIIICharty Spojených národů, podle nichž nikdo nesmí být donucen k exilu.Deportace, podle Britůevakuace neobyvatelných ostrovů, skončila v roce 1972. Kritici deportace/evakuace uváděli i skutečnost, že Ilois dostali pouze formální odškodnění, takže ještě v roce 1980 mezi nimi byla cca 40% nezaměstnanost a většina z nich žila v chudobě na ostrověMauricius, kam byli převezeni. Nezákonnosti vystěhování potvrdil v roce 1971 i Nejvyšší soud Spojeného království. Britské úřady rozhodnutí akceptovaly a oznámily, že Ilois se smí vrátit (s výjimkou návratu na ostrov Diego García). USA naopak britské rozhodnutí odmítly akceptovat a jejich postoj se ukázal být rozhodující: Ilois zůstali na Mauriciu.
Od roku 1983 nicméně docházelo z britské strany k určitým pokusům původní ostrovany odškodnit, aniž by bylo zpochybněno jejich právo na návrat. Soudní spory nicméně pokračovaly dál. V roce 2003 Nejvyšší soud označil nároky Ilois na odškodnění za neoprávněné. O tři roky dřív, v roce 2000, bylo naopak potvrzeno jejich právo na návrat a v roce 2002 získali právo být občany britských zámořských teritorií (British Overseas Territories Act), přestože žijí na Mauritiu a mají často občanství tohoto ostrovního státu. Navzdory všem těmto skutečnostem britské úřady i nadále odmítaly vpustit Ilois do BIOT. V roce 2002 a v roce 2006 pouze vybraly po 100 Ilois, kterým umožnily návštěvu. V roce 2006 pak Ilois vyhráli i v soudní při ohledně práva BIOT navštěvovat (na základě precedentu zacházení s Kanaďanyjaponského poútoku na Pearl Harbor), ale v praxi je aplikace tohoto soudního rozhodnutí těžko vymahatelná.
Další rovina sporu se nese ve vztahu BIOT a nároků státůMauricius a Seychely vůči němu. Mezinárodní právo už v 60. letech 20. století uznávalo princip, podle něhož nesměly být závislé útvary (kolonie, mandáty atp.) před získáním nezávislosti rozdělovány. Mauricius o vrácení ostrovů nikdy sice oficiálně nepožádal, ale podpora Ilois a prohlášení některých jeho významných představitelů vyjadřují trvalý zájem o toto souostroví.
Až do roku 2016, kdy měla vypršet smlouva o letecké základně s USA, nicméně Mauricius jako stát nechtěl o BIOT jednat. Vyskytly se i určité spekulace, že by Mauricius ponechal na Diego García britsko-americkou vojenskou základnu za placený pronájem a za právo volně rozhodovat o repatriaci Ilois. To vyvolává otázku potenciálních vztahů mezi Mauriciem a Čagoskými ostrovy, tj. zda zůstanou součástí Mauricia (např. jako autonomní region) nebo zda budou prosazovat svou nezávislost. Část původních obyvatel vyhlásila vexilu tzv. Čagoskou lidově demokratickou republiku. Může se zdát, že na nezávislost jsou ostrovy příliš „malé“, ale rozlohou jsou větší než např.Tuvalu neboNauru v Oceánii a předstihují dokonce (o pouhé 2 km² souše) státSan Marino. Počtem obyvatel by sice byly na předposledním místě na světě (předVatikánem), ale pokud by se osamostatnily jiné malé útvary (např.Tokelau, kde referendum v roce 2006 jen těsně neuspělo), pak by z hlediska lidnatosti s nimi byly srovnatelné. Je důležité uvést i to, že velikost státu není pro nezávislost z hlediskamezinárodního práva důležitá. Jako třetí faktor vstupují do spolurozhodování Seychely, které tvořily s BIOT jeden celek před rokem 1903 a které se ve sporu rovněž angažují ve prospěch Ilois, jejichž část žije i na Seychelách. Otázkou zůstává, do jaké míry se Seychely hodlají angažovat v potenciálních požadavcích na BIOT.
Podle verdiktuMezinárodního soudního dvora vHaagu z 25. února 2019 se Británie má co nejdříve vzdát území Čagoského souostroví, které „neoprávněně a účelově oddělila ještě před vznikem Mauricijské republiky“. Verdikt haagského soudu však není právně vymahatelný, může jen pomoci zvýšit tlak na britskou vládu.[5][6] Na základě výše uvedeného verdiktu hlasovaloValné shromáždění OSN pro navrácení Čagoských ostrovů pod mauricijskou správu.[7] Británie roku 2022 začala jednat sMauriciem o ukončení koloniální správy a vrácení ostrovů pod kontrolu Mauricia.[8] Začátkem října 2024 se Británie dohodla s Mauriciem na předání území s podmínkou zachování britsko-americké vojenské základny na ostrově Diego García nejméně po dobu 99 let.[1]
Ke všem těmto problémům došlo na pozadí velkéhogeostrategického významu souostroví alaguny Diego García. USA začaly zvažovat výstavbu základny už v roce 1959. Původním záměrem bylo zřídit monitorovací stanici, původně s úmyslem pozorovat aktivity Sovětského svazu. Na konci 20. století byla přebudována a doplněna o funkcinavigačního napojení (Global Positioning System, GPS). Na ostrově je rovněž komunikační středisko pro námořní dopravu a vojenské letiště. Po rozpadu SSSR sehrál BIOT důležitou roli při operacíchamerické abritské armády v Iráku a Afghánistánu.
↑Británie se má podle soudu OSN co nejrychleji vzdát souostroví Chagos [online]. Praha: Česká televize, 2019-02-25 [cit. 2019-02-25].Dostupné online.
↑Legal Consequences of the Separation of the Chagos Archipelago from Mauritius in 1965 [online]. Haag: International Court of Justice, 2019-02-25 [cit. 2019-02-25].Dostupné v archivu. (anglicky)
_at_Diego_Garcia_in_1987.JPEG)
.svg)
