| Brennus | |
|---|---|
 Socha Brenna z 18. nebo 19. století, nalezená na jedné francouzské lodi. | |
| Narození | 5. století př. n. l. Galie |
| Povolání | válečný náčelník |
| Funkce | panovník |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Brennus byl náčelníkemSenonů,galského kmene sídlícího na západním pobřežíJaderského moře, který se v roce387 př. n. l. vypravil zPředalpské Galie, porazilŘímany vbitvě u řeky Allie a následně vydrancoval samotnýŘím. Podle některých současných teorií nebylo slovo Brennus jménem, nýbrž pouze titulem. Dále se vyskytují pochybnosti o tom, zda tomuto galskému náčelníku nebylo přisouzeno jméno podle jinéhoBrenna, jenž na začátku3. století př. n. l. vedlKelty během jejich invaze doŘecka.
Na jaře roku387 př. n. l. (podle tradičního, ale nesprávného data v roce390 př. n. l.) prý Brennus přitáhl v čele nespočetného zástupu Galů ketruskému městuClusium (dnešníChiusi), jež se nacházelo asi 150 kilometrů severně od Říma. Je třeba poznamenat, že většinastarověkých pramenů a materiálů od dějepisců, jako byliLivius,Polybios neboDiodóros, byla značně ovlivněna různými mýty a obzvláště v případě Livia se vyznačovala silnou zaujatostí ve prospěch Římanů. Zda bylo Clusium cílem Galů, či pouhou zastávkou při tažení na Řím, není jasné. Každopádně Galové se přiblížili k městu a zahájili obléhání. Etruskové mezitím zanechali svých sporů a obrátili se nařímský senát se žádostí o pomoc. Ten následně vyslal tři své emisary, kteří měli vyjednávat s Brennem. Diodóros však tvrdí, že tito tři muži byli ve skutečnosti zvědové, jejichž úkolem bylo určení síly Galů. Nehledě na důvod jejich příchodu do tábora Galů, došlo mezi nimi abarbary zřejmě k rozepři. Po vzájemné výměně urážek se Římané zapletli do menší potyčky, při níž byl jeden z keltských náčelníků zabit. Vyslanci se nato vrátili do Říma, aniž by čehokoli dosáhli. Brennus prý poslal do Říma své zástupce, jejichž prostřednictvím požadoval vydání oněch tří mužů, nicméně byl odmítnut. Nedlouho poté zanechali rozlícení Galové dobývání Clusia a vydali se k Římu, kde se hodlali pomstít.
Barbaři brzy napadli římské území a začali ohrožovat samotný Řím. Asi 10 kilometrů severně od města se shromáždilo početně slabší římské vojsko pod velením Aula Quinta Sulpicia, které vbitvě na březích řeky Allie utrpělo drtivou porážku z rukou Galů. Datum konání bitvy,18. červenec, vstoupilo do římských dějin jakodies ater („černý den“). Několik římských obránců se uchýlilo na pahorekKapitol, zatímco obyvatelstvo Říma prchalo městskými branami kVejím a do okolní krajiny. Brennovi Galové mezitím pronikli do Říma, přitom zmasakrovali zbývající obyvatele a plenili a zapalovali vše, co jim přišlo do cesty. Brzy poté se Brennus pokusil ztéci silně opevněný Kapitol, avšak byl odražen.
Galové drancovali Řím a jeho okolí dalších sedm měsíců. Ovšem série útoků na Kapitol skončila neúspěchem. Během jedné noci byl galský přepad prozrazen kejháním posvátných hus z chrámu bohyněJunony. Římané poté Brennovi nabídli vyjednávání o podmínkách odchodu Galů. Brennus souhlasil a vymínil si na Římanech výkupné ve výši 1000liber zlata (327 kilogramů zlata). Důvodem Brennovy ochoty mohla být epidemieúplavice šířící se mezi barbary, případně ohrožení galských sídel na severu invazí kmeneVenetů. Když podle Livia projevili Římané pochybnosti o správnosti vážení, měl Brennus se slovy„Vae victis!“ („Běda poraženým!“) přihodit na váhy svůj meč, takže Římané museli nakonec zaplatit ještě větší množství zlata. Tento legendární výrok citovali později mnozí starověcí autoři. Při ústupu měli být Galové údajně poraženi římským vojskem vedenýmdiktátoremMarcem Furiem Camillem. Tato událost je ale patrně pouhou Liviovou smyšlenkou, která měla zastřít míru římského ponížení. Ač byl Řím zcela vypálen, materiální škody Římanů nebyly natolik závažné jako způsobená psychická újma, neboť sebevědomí Římanů bylo vážně otřeseno. Strach z Galů zůstal ještě po desetiletí důležitým činitelem římské zahraniční politiky.
Podle některých teorií koordinoval Brennus svoji akci sesyrakuskýmtyranemDionýsiem I., jenž usiloval o vládu nadSicílií. Řím tehdy vázaly těsné vztahy sMessanou, malým městem na severovýchodě ostrova, jež chtěl pod svoji kontrolu získat právě Dionýsios. Jakmile byli Římané zaměstnáni bojem s Brennem, mohl Dionýsios vést tažení proti Messaně zcela nerušeně.
Vzhledem k tomu, že Brennus byl titul, který galští náčelníci přijímali v dobách války (v keltském jazyce znamená „Havran“), setkáváme se v historii s vícero Brenny, např. s keltským náčelníkem Brennem, který žil ve 3. století př. n. l. a vedl velkou keltskou výpravu naBalkánský poloostrov a spáchal sebevraždu po nezdařeném pokusu o vypleněníApollónovy posvátné zahrady vDelfách.
Obrázky, zvuky či videa k tématuBrennus na Wikimedia Commons