Před přistáním portugalského průzkumníkaPedra Álvarese Cabrala v roce 1500 bylo území Brazílie osídleno různými domorodými kmeny.Portugalsko si toto území přivlastnilo a osídlilo ho, přičemž dovezlo africké otroky, aby pracovali na plantážích. Brazílie zůstala kolonií až do roku 1815, kdy byla po přesunu portugalského dvora do Ria de Janeira povýšena naspojené království s Portugalskem. PrincPetr I. Brazilský vyhlásil v roce 1822 nezávislost země a po válce s Portugalskem založilBrazilské císařství. První brazilská ústava z roku 1824 zavedla dvoukomorový zákonodárný sbor, dnes nazývanýNárodní kongres, a zakotvila principy jako svoboda náboženství a tisku, ale zachovalaotroctví, které bylo postupně rušeno v průběhu 19. století až do jeho konečného zrušení v roce 1888. Po vojenském převratu v roce 1889 se Brazílie stala prezidentskou republikou. Ozbrojená revoluce v roce 1930 ukončila první republiku a k moci se dostalGetúlio Vargas. Ačkoli se Vargas zpočátku zavázal k demokratickému vládnutí, po samozvaném převratu v roce 1937 převzal diktátorskou moc, což znamenalo začátek Estado Novo, v jehož rámci dohlížel na zapojení Brazílie do druhé světové války. Demokracie byla obnovena po Vargasově svržení v roce 1945.V roce 1964 vznikla s podporouSpojených států amerických autoritářskávojenská diktatura, která vládla až do roku 1985, kdy byla obnovena civilní vláda.
Slovobrasil pochází zportugalského označení stromupaubrasilia echinata (sapan ježatý),[17] což jeendemitAtlantického lesa, jenž se rozprostírá na východě Brazílie, u pobřežíAtlantského oceánu.[18] Jméno stromu pak vzniklo ze slovabrasa označujícího žhavý popel, což odkazuje k červené barvě, neboť červené barvivo se z toho stromu získávalo a šlo o vůbec první průmyslový produkt, který byl z Brazílie, od 16. století, vyvážen doEvropy. Oficiální portugalské jméno kolonie bylo tehdy Země svatého kříže (Terra da Santa Cruz), ale evropští námořníci a obchodníci užívali pojmuTerra do Brasil, právě kvůli obchodu s brazilským dřevem, a toto označení se ujalo více. První evropští námořníci brazilské území také často nazývali Země papoušků. V domorodéguaranštině se nazýváPindorama, což značí Země palem.[19]
Související informace naleznete také v článku Dějiny Brazílie.
Pohřební urna kultury MarajoaraCabralova loďPortugalský princPedro vyhlašuje roku 1822 nezávislost Brazílie na PortugalskuGetúlio Vargas (1930)
Jeden z nejstarších lidských ostatků nalezených vSeverní aJižní Americe – lebka ženy nazvanáLuzia – byl nalezen v oblastiPedro Leopoldo ve státěMinas Gerais a poskytl důkazy o lidské přítomnosti nejméně před 11 000 lety.[20][21] Nejstaršíkeramika nalezená nazápadní polokouli byla vykopána v povodíAmazonky v Brazílii aradiokarbonovou metodou bylo odhadnuto její stáří na 8000 let. Keramika byla nalezena nedaleko městaSantarém a poskytuje důkaz, že oblast tropického pralesa umožňovala vznik komplexní prehistorické kultury.[22] V době příchodu Evropanů žilo na území dnešní Brazílie asi 2000 kmenů. Domorodé obyvatelstvo tradičně tvořily převážně polokočovné kmeny, které se živily lovem, rybolovem, sběrem a migračním zemědělstvím. K nejvýznamnějším indiánským kulturám patřila kulturaMarajoara, která se rozvinula na ostrověMarajó u ústí řeky Amazonky. Zformovala se okolo roku400.[23] Její populace dosahovala možná až 100 000 lidí.
V roce 1500 přistál u brazilských břehů portugalskýkapitánPedro Álvares Cabral.[24] Až do roku 1529 věnovaloPortugalsko Brazílii velmi malou pozornost, především kvůli vysoce lukrativnímu obchodu sIndií aČínou. Tohoto nezájmu využívali cizí obchodníci,piráti akorzáři k ilegální těžbě cenného sapanu, stromu, z něhož se vyrábělo barvivo. Až roku 1532 zde Portugalci zřídilikolonii. V roce 1549 byl hlavním městem kolonie Brazílie vyhlášen São Salvador da Bahía de Todos os Santos (dnešníSalvador) a byl zřízen úřad generálního guvernéra (vicekrále). V letech 1554–1567 domorodci vytvořili Konfederaci Tamoyo (Confederação dos Tamoios), do jejíhož čela se postavil náčelníkCunhambebe. Tato konfederace se vzbouřila proti portugalské nadvládě, avšak byla poražena.[25]
Během 16. století se základem brazilské ekonomiky a společnosti staloplantážní pěstovánícukrové třtiny a exportcukru do Evropy. Kolem roku 1600 již byla Brazílie největším producentem cukru na světě. Kolonisté však nedokázali trvale zotročovat domorodce, a tak začali brzy dovážet miliony otroků zAfriky. Afričané se stali podstatnou částí brazilského obyvatelstva a dávno před zrušením otroctví (1888) se začali mísit s evropskou brazilskou populací. Ovlivnili i brazilskou kulturu, stáli u počátků současných afro-latinskýchsynkretických kultůumbanda acandomblé.[26] Otroci vedli i několik povstání, v čele nejznámějšího stálZumbi dos Palmares. Založil i vlastní stát o velikosti Portugalska zvaný Palmares. Na vrcholu své slávy měl více než 30 000 obyvatel a udržel se 67 let.[27]
Skupiny průzkumníků, nazývanébandeiras, pronikaly od 17. století také do vnitrozemí a roku 1637Pedro Teixeira jako první Evropan proplul po celé délce řekuAmazonku.[28] Nálezy zlata a diamantů ve státěMinas Gerais na přelomu 17. a 18. století přilákaly do země statisíce Portugalců a urychlily kolonizaci brazilského vnitrozemí.[29] Zanapoleonských válek roku 1807 uprchl do Brazílie portugalský dvůr v čele skrálemJanem VI., který zde vládl 13 let, usazen vRio de Janeiro. Brazílie tak byla zrovnoprávněna v rámci portugalské říše s evropským centrem; v roce 1815 byla zrušena kolonie a vyhlášenoSpojené království Portugalska, Brazílie a Algarves. Důležitým krokem bylo, že král otevřel brazilské přístavy cizím lodím (zvláště britským), což pomohlo obchodu. Došlo k zakládání podniků, vysokých škol, bank, bylo povoleno vydávání novin a knih. Rakouská princeznaLeopoldina, provdaná za Janova synaPetra, s sebou přivedla učence a umělce, kteří významně přispěli k rozvoji duchovního života země. Když se král vrátil v roce 1821 do Portugalska, zanechal v Brazílii právě svého staršího syna Petra, aby zde vládl jakoregent. Petrovi se však podřízené postavení vůči otci dlouho nelíbilo. Již za rok vyhlásil na Portugalsku nezávislost. Po krátké válce vzniklo 7. září 1822Brazilské císařství. Petr se postavil do jeho čela jakožto císařPetr I. Brazilský.[30]
Ve 30. letech 19. století povstánícabanagem proti vládnoucí bílé vrstvě v provinciiGrão-Pará otřáslo autoritou státu a způsobilo vylidnění regionu. Po vítězství vparaguayské válce roku 1870 Brazílie anektovala část regionuMato Grosso. V roce1888 Brazílie oficiálně zrušilaotroctví. Dne 15. listopadu 1889 byla svržena monarchie a vyhlášenafederativní republika. Po vzoruUSA byla roku 1891 přijataústava a vyhlášeny Spojené státy brazilské.
Nastala éra relativní demokracie zvané někdy též „kávováoligarchie“[31], neboť po cukru se hlavním zdrojem bohatství v 19. století stalakáva. Brazílie poměrně prosperovala, ale příchodVelké hospodářská krize v roce 1929 jí otřásl. Exporty kávy klesly na třetinu. Stejně tak poklesla průmyslová produkce. Na březen1930 byly vypsány federální a prezidentskévolby. Vyhrál kandidátJúlio Prestes, který měl podporu statkářů aoligarchie zeSão Paula. Opozicí byla Liberální aliance v čele sGetúliem Vargasem, který zastupoval podnikatele a střední vrstvu. Vargas sliboval parcelaci velkostatků aznárodnění některých velkých zahraničních podniků. Poté, co Vargas a jeho strana prohlásili volby za zfalšované, vypukly nepokoje. Nižší příslušníci armády a někteří nejvyšší důstojníci podpořili Vargase. Vláda padla a moci se chopilavojenská junta, kterou Vargas donutil, aby mu předala moc. V roce 1932 vypuklo proti Vargasovi povstání, ale bylo rozdrceno. Roku 1935 se o povstání pokusili komunisté, později i fašisté. Vargas všechny vzpoury potlačil a vládl jako diktátor až do roku1945, s politikou, která kombinovala levicové i pravicové prvky (pozemková reforma, zavedení osmihodinové pracovní doby, omezení vlivukatolicismu na školách, volební právo pro ženy,korporativismus, podporaSpojenců zadruhé světové války).[32]
V letech 1945–1964 fungovala znovu demokracie. Pozoruhodný hospodářský boom nastal zejména za vlády prezidenta českého původuJuscelina Kubitscheka. Ten založil roku1960 nové hlavní městoBrasília, které stojí v centru země.[33] V roce1964, posvržení prezidentaGoularta, převzala moc v zemivojenská junta, která vládla až do roku 1985 a v rámciOperace Condor se podílela na vraždách a únosech odpůrců režimu.[34]
Roku 1985 byla junta zbavena moci a prezidentem byl, prozatím nikoli občany, zvolenTancredo Neves.Collor de Mello vládl od roku 1990 jako první brazilský prezident zvolený vpřímé volbě od éry vojenské diktatury. Na hrozivé ekonomické problémy (inflace činila 25 procent za měsíc) odpovědělneoliberální politikou, předevšímprivatizací státních podniků. Stejnou linii držel jeho nástupceFernando Henrique Cardoso.
Protest tří milionů Brazilců proti prezidentceRousseffové 13. března 2016.[35]
Až v roce 2002 se levici podařilo otočit kormidlo a přesvědčit Brazilce, že míra rozdílů mezi bohatými a chudými je neúnosná. V letech 2003 až 2011 byl prezidentem populárníLula da Silva. K jeho politikám patřil například boj proti hladu (programFome Zero). V jeho linii pokračovalaDilma Rousseffová, první žena v čele brazilské republiky. V roce 2016 se vRiu de Janeiro uskutečnilyLetní olympijské hry, první olympijské hry vJižní Americe.[36] Rousseffová se však z tohoto úspěchu dlouho těšit nemohla. Již v roce 2014 vypukl obříkorupční skandál, který je považován za největší v brazilské historii, týkající se manipulování zakázek státní energetické společnostiPetrobras.[37] V srpnu 2016 soud schválil vyšetřovaní bývalého prezidenta Luly da Silvy a Dilmy Rousseffové, která byla záhy sesazena z prezidentské funkce.[38] V dubnu 2017 začalo vyšetřování 71 poslanců a devíti ministrů vlády prezidenta Temera.[39] V červnu 2017 byl z přijímání úplatků obviněn i sám prezidentMichel Temer.[40]
Krize tradičních stran vyústila v to, že v říjnu 2018 byl zvolen prezidentem Brazílie pravicový kandidátJair Bolsonaro, přezdívaný brazilskýTrump.[41] Bolsonaro, který je obdivovatelem pro-americkévojenské diktatury z let 1964 až 1985, sliboval voličům především vymýcení rozsáhlé korupce a snížení rekordně vysoké kriminality[42] (jen v roce 2017 bylo v Brazílii zavražděno 63 880 lidí[43]). V roce 2019 dal Bolsonaro zelenou odlesňováníamazonského pralesa.[44][45] V roce 2020 Bolsonaro zvolil strategii zlehčování nebezpečnostipandemie covidu-19.[46] V srpnu 2020 dosáhl počet úmrtí s nemocícovid-19 115 tisíc a Brazílie se stala s 3,6 miliony nakažených druhou nejpostiženější zemí po Spojených státech amerických. Popularita prezidenta během pandemie přesto vzrostla, patrně díky velkorysé ekonomické podpoře postiženým oblastem.[47] V lednu 2023 se ujal funkceLuiz Inácio Lula da Silva, který těsně porazil stávajícího prezidenta Bolsonara.[48]
Vlajka je tvořena zeleným listem o poměru stran 7:10. Ve středu je umístěno modré kruhové pole podložené žlutým kosočtverečním polem. V modrém poli je umístěno 27 bílých hvězd pěti různých velikostí a pole je protnuto bílou stuhou se zeleným nápisemOrdem e Progresso (řád a pokrok).[49]
Brazilská hymna byla zkomponována v roce 1822, ale svoji funkci plní až od roku 1831. Zpočátku byla hymna beze slov, ale v roce 1909 byla vypsána veřejná soutěž a na oslavu stého výročí nezávislosti byl text v roce 1922 oficiálně přijat.
Brazilské území zahrnuje také řadu oceánských souostroví, jako jsouFernando de Noronha, atolRocas,souostroví Svatý Petr a Pavel a ostrovyTrindade a Martim Vaz.[51] Díky své velikosti, reliéfu, podnebí a přírodním zdrojům je Brazílie geograficky rozmanitá.[50] Včetně svých atlantických ostrovů leží Brazílie mezi 6° severní šířky a 34° jižní šířky a 28° a 74° západní délky.[51]
Brazilská topografie je také velmi rozmanitá a zahrnuje četné hory, kopce, pláně, náhorníplošiny apahorkatiny. Velká část území se nachází v nadmořské výšce mezi 200 a 800 m n. m. Většina vysočin se nachází hlavně v jižní části země. Severozápad Brazílie je náhorní plošina tvořená rozlehlým terénem přerušovaným několika kopci. Jihovýchodní část je členitější, s komplexním systémem pohoří a horských hřebenů, které dosahují nadmořské výšky přes 1 200 m n. m. Mezi tyto útvary patří pohoříSerra da Mantiqueira, Espinazo aSerra do Mar.[54] Na severu tvoříGuyanská vysočina hlavní pás rozvodí, který odděluje řeky tekoucí na jih dopovodí Amazonky od řek, které se vlévají do systému řekyOrinoco ve Venezuele na severu. Nejvyšším bodem Brazílie jePico da Neblina na hranicích s Venezuelou, který dosahuje výšky 2 994 m n. m.[51]
Nejdelší řekou země a celého světa jeAmazonka s délkou 7062 kilometrů. Jak veletok na území Brazílie sílí, dokazují údaje o šířce jeho koryta. UIquitosu vPeru je široké 4 km, předManausem 10 km, po soutoku sRío Negrem již 20 km a před ostrovemMarajó 80 km. Největšími levými přítoky jsou řekyIçá,Japurá aRío Negro, pravýmiJuruá,Purus,Madeira,Tapajós,Xingu a na jihu ostrova Marajó ústíTocantins s přítokemAraguaia. V samostatné Amazonce se směrem k břehům snižuje rychlost proudění v hlavním korytě a nanášením materiálu vznikají agradační valy. Jih Brazílie odvodňuje veletokParaná s největším přítokemParaguay. V celé oblasti je velké množstvíkataraktů avodopádů, z nichž nejznámějšími jsou vodopádyIguaçu aItaipú. Podél prahůkataraktů pravých přítoků Amazonky vede pralesem od východu k západu silnice zvanáTransamazonica. Existují názory, že Amazonka byla v minulosti, kdy bylaAfrika aJižní Amerika jeden kontinent, součástí tokuKonga, důkazem jepodmořský kaňon Konga. Amazonka tehdy tekla obráceně a ústila v nynějšímGuayaquilském zálivu vEkvádoru. Název Amazonka je používán pouze pro část toku od soutokuMarañónu aUcayali po brazilskou hranici a na území Brazílie od Manausu (Encontro das Águas – soutok s Río Negrem) po ústí. Od pramene po soutok má jménaRío Carhuasanta,Apurímac,Ene,Tambo,Ucayali,Amazonas aSolimões.
Obrovská přehradní nádržRepresa Sobradinho je na řeceSão Francisco, která ústí na severovýchodě do Atlantského oceánu. Na jihu při Atlantském pobřeží jsoulagunová jezeraLagoa dos Patos aLagoa Mirim. Z východní strany je Brazílie omývána Atlantským oceánem a délka pobřeží je 7491 km.
Většina území je pod vlivemtropického, vlhkého a teplého podnebí, které se vyznačuje vysokými teplotami a značnými srážkami. Ty jsou z poloviny přinášeny od Atlantského oceánu a z poloviny se tvoří výparem.
MěstoManaus na severu země má vysoké teploty po celý rok. Srážky jsou vydatné, pouze od června do září prší méně než po zbytek roku. Hlavní městoBrasília iRio de Janeiro mají tropické podnebí, ale s výraznějším obdobím sucha než Manaus. Dále na jihu je potom podnebí mírné.
Nejsušší oblastí je severovýchodní vnitrozemí, kde ročně průměrně naprší jen 250 mm. V této oblasti Brazílie jsou častá krutá sucha. Teploty na severovýchodě jsou v průměru 28 °C. V jižních náhorních rovinách 16 °C.
V Brazílii trvá zima od června do srpna, na jihu s teplotami mezi 13–18 °C. Léto je zde od prosince do února, kdy se teplota vRio de Janeiru dostává často i ke 40 °C a nepadá pod 30 °C. OdBahie poMaranhão jsou teploty po celý rok kolem 28 °C a je zde také nižší vlhkost než v Rio de Janeiru. Průměrná teplota vAmazonii je 27 °C s vysokou vlhkostí. VBelému se průměrná teplota pohybuje po celý rok v rozmezí 26 °C až 35 °C a se srážkami 2111 mm. VSão Paulu je nejteplejším měsícem únor, kdy teplota je okolo 28 °C přes den a 19 °C v noci. Nejchladnějším měsícem je červen a červenec, kdy teplota přes den je 21 °C a 13 °C v noci.
Brazílie jedemokratickáfederativnírepublika sprezidentským systémem.Prezident je hlavou státu i stojí v čele vlády. Je volen na čtyřleté funkční období s možností jednoho opětovného zvolení na další, bezprostředně navazující, funkční období.[58] Prezident si sám libovolně jmenuje ministry své vlády. V čele jednotlivých států federace stojí demokraticky volený guvernér, v čele okresů prefekt. Hlavním zdrojem práva je dvoukomorovýNárodní kongres, který se skládá z Poslanecké sněmovny a Federálního senátu. Sněmovna má 513 poslanců, jsou voleni na čtyři roky. Sněmovna je sestavena na základěpoměrného zastoupení. Senát má 81 členů volených na osm let. Podobně jako vČesku se vždy volí třetina senátu, takže se horní komora obměňuje postupně, na rozdíl od komory dolní, sněmovny. Senátoři jsou v Brazílii volenisystémem relativní většiny. Zvláštností brazilské volební legislativy je, že hlasování je povinné programotné lidi ve věku od 18 do 70 let a nepovinné pro negramotné osoby od 16 do 18 let nebo po 70. roce věku. Tato ustanovení vznikala během složitého vývoje, v počátcích brazilské demokracie totiž mohli volit pouze lidégramotní (což na konci 19. století a začátku století dvacátého představovalo zhruba 6 procent obyvatel). Prvním prezidentem bylDeodoro da Fonseca, který v roce 1891 svrhl císařePedra II. a následně vyhlásil republiku. On ještě nebyl zvolen lidovým hlasováním, prvním přímo zvoleným prezidentem byl ažPrudente de Morais roku 1894. Demokracie (jakkoli jen omezená) skončila převratem v roce 1930 a poté vládl až do roku 1945 diktátorGetúlio Vargas. Po roce 1945 bylo demokratické hlasování obnoveno, ovšem v roce 1964 byla nastolena vojenská diktatura. Ta padla roku 1985, od té doby je prezident znovu volen demokraticky. Od roku 1985 se prezidenty stali zástupci středového hnutíMovimento Democrático Brasileiro (José Sarney,Itamar Franco,Michel Temer), středovéPartido da Social Democracia Brasileira (Fernando Henrique Cardoso), liberálně-konzervativníPartido da Reconstrução Nacional, dnesPartido Trabalhista Cristão (Fernando Collor de Mello), levicovéPartido dos Trabalhadores (Luiz Inácio Lula da Silva,Dilma Rousseffová) a konzervativníPartido Social Liberal (Jair Bolsonaro). Bývalý prezident Bolsonaro svou stranu roku 2019 opustil a do konce svého mandátu vládl jako nestraník. Od roku 2023 je opět prezidentem levicový politik Luiz Inácio Lula da Silva, který těsně vyhrál v prezidentských volbách v Brazílii v roce 2022.
Brazílie je regionální velmocí, silně ovlivňující země jižní a latinské Ameriky. Je rovněž lídrem rozvojového světa a potenciálnísupervelmocí.[59] K rozšiřování svého vlivu Brazílie využívá zejménaOrganizaci amerických států,Unii jihoamerických národů, zónu volného obchoduMercosur, sdruženíBRICS (Rusko,Čína,Indie,JAR) aSpolečenství portugalsky mluvících zemí (Comunidade dos Países de Língua Portuguesa), někdy zvané Lusofonie. Jde o sdružení devíti států, ve kterých je úředním nebo jedním z úředních jazyků portugalština. Krom Brazílie aPortugalska jsou členyAngola,Guinea-Bissau,Kapverdy,Mosambik,Svatý Tomáš a Princův ostrov,Východní Timor aRovníková Guinea. Levicové vládyLuly aRousseffové položily mimořádný důraz na spolupráci v rámci BRICS, zejména s Ruskem, Indií a Čínou. PrezidentBolsonaro posunul akcent a mnohem více se sblížil seSpojenými státy aKolumbií, s níž sdílí silně kritický postoj k chávezovskému režimu veVenezuele, zlepšil také vztahy sJaponskem,Jižní Koreu,Izraelem aTchaj-wanem. Zaujal silně protičínský postoj a dostal se do sporu s Ruskem kvůli Venezuele, čímž spolupráci v BRICS značně ochladil. Brazílie se vojensky a diplomaticky silně angažuje zvláště ve dvou krizových oblastech – ve Východním Timoru a naHaiti. Je velmi patrné, že brazilské ministerstvo zahraničních věcí uplatňuje značný vliv na zahraniční obchod, který často nesměřuje tam, kam by velela logika čistě obchodní, ale do oblastí brazilského geopolitického zájmu (rozvojové země v Africe apod.). Brazílie dlouhodobě usiluje o trvalé členství vRadě bezpečnosti OSN. Podle brazilské ústavy má prezident plnou pravomoc v oblasti zahraniční politiky, Kongres má úkoly kontrolní.
Brazílie je největším a nejvýznamnějším státem celého kontinentu. Je osmou největší ekonomikou světa podle kritériaHDP vparitě kupní síly a devátou podle nominálního HDP.[60] Je to průmyslově-zemědělský stát s obrovskýmnerostným bohatstvím – to bývá označováno za šesté největší na světě.
Brazilská ekonomika patří k nejuzavřenějším ekonomikám v demokratickém světě, tradiceprotekcionismu je zde velmi živá.[61] Domácí ekonomiku chrání bariéra v podobě vysoké dovozní daně a cel. Prezident Jair Bolsonaro se pokusil ekonomiku více otevřít, alepandemie covidu-19 v roce 2020 tento proces utlumila. V Brazílii je ovšem osm zón volného obchodu. Nejvýznamnější je Zona Franca de Manaus, která se rozkládá na ploše o rozloze 10 tisíc kilometrů čtverečních. V této zóně působí 500 podniků, které přímo zaměstnávají 90 000 lidí.
Takéexport je poměrně malý – asi 15 % HDP. Vyváží se hlavněkomodity a primární suroviny. Brazilci nejvíce vyváží do Číny, USA, Argentiny a Nizozemska. Podobná je i skladba hlavních dovozců, jen Nizozemsko je nahrazeno Německem. Čínský vliv v brazilské ekonomice je zcela dominantní, vývoz do Číny tvoří téměř třetinu celého exportu – což se dá připodobnit vztahu české ekonomiky k německé. Číňané potřebují z Brazílie zejména suroviny (ropa,železná ruda,celulóza). Evropané mají zájem zejména o zemědělské produkty. Číňané ovšem do brazilské ekonomiky málo přímo investují – nejvyšší podíl přímých investic připadá na Nizozemsko (19,9 %) a USA (16 %).[62]
Státní rozpočet musí být v Brazílii ze zákona schválen vždy jako vyrovnaný. V praxi ale bývá konečné vyúčtování jiné. Před koronavirovou krizí v roce 2020 bylveřejný dluh Brazílie 76,8 % HDP. Protože koronavirová krize postihla Brazílii velmi silně, očekává se nárůst tohoto zadlužení někam ke 100 procentům HDP. Brazilská centrální banka není nezávislá – musí plnit zadání Výboru pro monetární politiku, jemuž předsedá ministr financí. Zvláštností brazilské ekonomiky je, že stát vlastní řadu komerčních bank, stejně jako jednotlivé federální státy. Celková daňová kvóta v Brazílii byla v roce 2018 vyčíslena na 32 % HDP, což je méně než v Česku (36,3 procenta) a Evropské unii (průměr 39,6 procenta).[63] Dalším specifikem brazilské ekonomiky je relativní nestálost měny, mezi roky 1942 až 1994 se v Brazílii vystřídalo 7 různých měn, od roku 1994 je měnoubrazilský real. Zajímavostí je, že na bankovkách nejsou vyobrazeny národní osobnosti, jak bývá obvyklé, ale na všech je stejná tvář zvanáefígie da República, symbol republiky a brazilské státnosti. Rubové strany bankovek nesou vyobrazení původních jihoamerických zvířat.
Brazilská ekonomika je v problémech od roku 2015, kdy po letech růstu klesla o 3,8 procenta a další rok o dalších 3,6 %, což značilo nejhlubšírecesi od roku 1948. Od té doby se vrátila k růstu, ale jen velmi mírnému. Tuto stagnaci se zatím nepodařilo zvrátit.
K roku 2002 měla Brazílie 1,98 milionu kilometrů silnic.[66] V roce 1967 to přitom bylo jen 35 496 km. Asi 14 000 kilometrů z těchto silnic jsoudálnice, z toho 5 000 km jich je ve státě São Paulo, který má silniční systém zdaleka nejrozvinutější. Dálniční systém dobře propojuje úplný jih země (Rio Grande) s centry jako je Brasílie nebo Rio de Janeiro ve středu země, spojení na sever je horší. Velký důraz na stavbu dálnic kladl proslulý modernizátor, prezident Juscelino Kubitschek, který také pozval do země velké výrobce automobilů (Volkswagen,Ford,General Motors). Časem přibyly továrny dalších firem jakoFiat,Iveco,Renault,Peugeot,Citroën,Honda,Mitsubishi,Mercedes-Benz,BMW,Hyundai,Toyota a další, takže Brazílie je sedmou nejdůležitější zemí světového automobilového průmyslu.[67]
Brazilskýželezniční systém upadá od roku 1945, kdy se důraz přesunul na stavbu dálnic. Celková délka železniční tratě v roce 2002 byla 30 875 km. V roce 1970 to bylo o něco málo více, 31 848 km, z čehož je vidět, že vlády na rozvoj železnice nesázejí. To se mění až v posledních letech s plány na vybudovánívysokorychlostní železnice. První vysokorychlostní trať by měla vzniknout mezi Rio de Janeirem a São Paulem. Většina železničního systému patřila v minulosti státní společnosti RFFSA, která byla v roce 2007 privatizována. První brazilský systém podzemní městské dráhy, takzvaného metra, vznikl v São Paulu. Časem se přidala další města: Rio de Janeiro, Porto Alegre,Recife,Belo Horizonte, Brasília,Teresina aFortaleza.
Pro nákladní dopravu jsou důležité vodní cesty, např. do průmyslové zóny Manaus se lze dostat pouze pomocí vodní cesty Solimões – Amazonas (3 250 kilometrů s minimální hloubkou 6 metrů). Z 36 přístavů je nejdůležitější kontejnerový přístav Santos, který je nejvytíženějším přístavem v Latinské Americe. Bolívie a Paraguay ho mohou podle vládních dohod užívat zdarma. Dalšími významnými přístavy jsou Itajaí, Rio Grande, Paranaguá, Rio de Janeiro, Sepetiba, Vitória, Suape, Manaus a São Francisco do Sul.
Podle nejnovějších oficiálních odhadů činil počet obyvatel Brazílie k 1. červenci 2025 celkem 213 421 037,[72] což představuje nárůst oproti 203 milionům obyvatel zaznamenaným při posledním sčítání lidu v roce 2022.[73] Brazílie je tudížsedmou nejlidnatější zemí světa a druhou nejlidnatější zemíAmeriky azápadní polokoule. Dle sčítání lidu v roce 2022 žilo 87 % obyvatel v městských oblastech,země má hustotou 24 obyvatel na kilometr čtvereční a poměrem mužů a žen 94:100.[74] Populace je silně koncentrována v regionech jihovýchod (85 mil. obyvatel), severovýchod (55 mil.) a jih (30 mil.), zatímco dva nejrozlehlejší regiony, sever a středozápad, které tvoří téměř dvě třetiny území státu, mají pouhých 17, respektive 16 mil. obyvatel.[73]
Brazilská populace mezi lety 1940 a 1970 výrazně vzrostla díky poklesuúmrtnosti, ačkoliporodnost v tomto období také mírně poklesla. V 40. letech 20. století činila roční míra růstu populace 2,4 %, v 50. letech vzrostla na 3 % a v 60. letech zůstala na 2,9 %, přičemžprůměrná délka života se od 40. let do 60. let zvýšila ze 44 na 54 let[74] a v roce 2024 dosáhla 76 let.[60] Míra růstu populace od roku 1960 klesá, z 3,04 % ročně v letech 1950–1960 na 1,05 % v roce 2008, a v roce 2050 by měla klesnout na zápornou hodnotu -0,29 %,[74] čímž bude dokončendemografický přechod.[74]Střední doba života je 35 let (2024).[60] V roce 2022 činilamíra negramotnosti přibližně 7 %,[75] což představuje výrazný pokles oproti 11,5 % v roce 2008.[76] Pro srovnání byla v roce 1940 více než polovina populace (54 %) negramotná.[76]
Podle brazilského sčítání lidu z roku 2022 se 45,3 % obyvatelstva (92,1 milionu) označilo zapardy (což znamená hnědý nebo smíšený), 43,5 % (88,2 milionu) zabělochy, 10,2 % (20,7 milionu) začernochy, 0,6 % (1,2 milionu) jakodomorodce a 0,4 % (850 000) jako východní Asiaty (oficiálně nazývanéžlutí neboamarela).[77]
V roce 2007 Národní indiánská nadace (FUNAI) informovala o existenci 67 izolovaných domorodých kmenů v odlehlých oblastech Brazílie, z nichž většina se nachází v amazonském deštném pralese. V Brazílii žije údajně nejvíce izolovaných národů na světě.[78]
Většina Brazilců jsou potomci původních obyvatel země, portugalských osadníků, evropských přistěhovalců a afrických otroků. Od příchodu Portugalců v roce 1500 došlo ke značnému promísení mezi těmito skupinami. Etnická skupina míšenců označovaná jakopardos je široká kategorie, kterou lze dále rozdělovat nacaboclos (potomky bělochů a původních obyvatel),mulatos (potomky bělochů a černochů) acafuzos (potomky černochů a původních obyvatel).
Míšenci tvoří většinu obyvatelstva severního, severovýchodního a středozápadního regionu. Populace míšenců je obecně soustředěna na východním pobřeží severovýchodního regionu – státyBahia,Sergipe,Alagoas,Pernambuco aParaíba – a také na severu státuMaranhão, na jihu státuMinas Gerais a východě státuRio de Janeiro.
V 19. století otevřela Brazílie své hranice přistěhovalectví. V letech 1808–1972 se do Brazílie přistěhovalo přibližně pět milionů lidí z více než 60 zemí, většina z nich zPortugalska,Itálie,Španělska,Německa,Japonska aBlízkého východu. Němci, Japonci a Italové se usazovali zejména v jižních státech jakoRio Grande do Sul neboSão Paulo.
Brazilci na karnevalu ve městěOlindaHustota osídlení v Brazílii
Oficiálním jazykem v Brazílii jeportugalština, kterou mluví skoro celá populace a je prakticky jediným jazykem používaným v médiích a v obchodním prostředí.
Kromě portugalštiny se rovněž v některých částech země mluví menšinovými jazyky. Přes 180 indiánských jazyků je používáno v odlehlých oblastech (zbytky Indiánů tvoří malou minoritu) a několik dalších jazyků je možné slyšet od původních obyvatel a přistěhovalců, kteří ještě mluví vlastními jazyky.
Brazilská portugalština je velmi podobná evropské portugalštině z 16. a 17. století s vlivy indiánských a afrických jazyků. V důsledku toho je současný jazyk poněkud odlišný od portugalštiny v Portugalsku a dalších portugalsky mluvících zemí. Tyto rozdíly jsou srovnatelné s rozdílem mezi americkou a britskouangličtinou. V Brazílii jsou mírné regionální rozdíly v přízvuku, slovní zásobě a časování sloves. Přesto díky jednotným médiím a sdělovacím prostředkům mají změny tendenci se snižovat. Co se týče podobnosti sešpanělštinou, tak v mnoha aspektech jsou si jazyky velmi podobné, ve výslovnosti se však značně liší. Zajímavostí je, že Brazilci spíše porozumí španělsky mluvícím lidem, než je tomu naopak.[79]
Brazílie je jediným portugalsky mluvícím národem jihoamerického kontinentu a právě jazyk patří mezi nejsilnější prvky národní identity odlišující zemi od španělsky mluvících sousedů.[79]
Křesťanství je převládajícím náboženstvím v zemi, přičemžkatolicismus je jeho největšídenominací. Brazílie má největší katolickou populaci na světě.[80][81][82] Podle sčítání lidu z roku 2022 se 56,8 % obyvatel hlásilo ke katolicismu, 26,9 % kprotestantismu, 1,8 % kekardecovskémuspiritismu, 5,1 % k jiným náboženstvím, neuvedeným nebo neurčeným, zatímco 9,3 % obyvatel bylo bez vyznání.[83]
Dominantní postavení v brazilské společnosti historicky měla a mářímskokatolická církev. V posledních desetiletích se však oslabuje v souvislosti s růstemprotestantských, zejménapentekostálních církví. Nepatrně přibývá i počet lidí bez vyznání. Zatímco v roce 1970 se tak za římské katolíky považovalo 90 % populace, v roce 2022 to bylo již méně než 57 %. K protestantským církvím se v roce 2000 hlásilo přes 15 % populace, ale roku 2022 to bylo skoro 27 % (nejvíceevangelikální aletniční/pentekostální směry, dálebaptisté,adventisté aluteráni.
V říjnu 2009 schválil brazilský senát a v únoru 2010 brazilský prezident smlouvu sVatikánem, která ukotvila právní statut brazilské katolické církve. Dohoda potvrdila pravidla, která se neformálně dodržovala už léta, tedy možnost náboženské výchovy na veřejných základních školách, roli církve při zakládání manželství apod. Přesto se smlouva stala předmětem kritiky řady poslanců, kteří ji označili za konecsekulárního státu.[85]
Klíčovou postavou brazilského malířství bylPedro Américo, jenž roku 1888 namaloval jeden z nejznámějších brazilských obrazů:Nezávislost nebo Smrt!, zobrazující okamžik, kdy knížePetr prohlásil, že země je nezávislá naPortugalsku. Tento obraz znají všichni brazilští školáci z titulu učebnice dějepisu pro základní školu.Candido Portinari byl představitelem malířského neorealismu. K jeho nejznámějším dílům patří obrazGuerra e Paz, který byl věnován v roce 1956 sídluOrganizace spojených národů. K významným představitelům humanistické fotografie patříSebastião Salgado. Sochařskou prací na mnohabarokních kostelech v 18. století proslulAleijadinho. Nejslavnější brazilskou sochou jeSocha Krista Spasitele v Rio de Janeiru, na hořeCorcovado. Je dílem francouzského sochaře polského původu Maximiliena Paula Landowského a rumunského sochaře Gheorgheho Leonidy. Slavnostně odhalená byla 12. října 1931 jako památník brazilské nezávislosti. Socha měří 30 metrů a stojí na podstavci, který je vysoký 8 metrů.[88] Nejvýznamnějšími galeriemi a institucemi věnujícími se sběru umění jsouMuzeum umění v São Paulu, které disponuje vzácnými obrazy z dílnyRaffaela Santiho,Pabla Picassa,Pierra-Augusta Renoira,Vincenta van Gogha,Édouarda Maneta čiDiego Velazqueze. Na novější umění se specializujeMuzeum moderního umění São Paulo, které má ve sbírkách práceJoana Miró neboMarca Chagalla.
K nejslavnějším architektům 20. století patříOscar Niemeyer. Jeho spolupracovníkLúcio Costa spolu s ním vytvořil koncept brazilského hlavního městaBrasília.[89] ArchitektPaulo Mendes da Rocha je nositelem prestižníPritzkerovy ceny.[90] Niemeyer a Mendes da Rocha byly představiteli dvou architektonických škol, které spolu polemizovaly a soupeřily. Mendesova škola měla zázemí v Sao Paulu, proto byla zvána Escola Paulista. Niemeyerova škola byla z Ria, proto se hovoří o Escola Carioca. Escola Paulista, zjednodušeně řečeno, měla blízko kbrutalismu, zatímco Niemeyer byl klasickýmmodernistou.
Z herců lze jmenovatFernandu Montenegrovou. Zejména díky vánočníromantické komediiLáska nebeská znají evropští diváciRodrigo Santora. V americké televizi se prosadila herečkaMorena Baccarinová. Brazilská televizní společnostRede Globo je třetím největším komerčním vysílatelem na světě a proslula produkcítelenovel. První, která uspěla mezinárodně, bylaEscrava Isaura z roku 1976, vysílaná v 80 zemích světa. Šlo mj. o první telenovelu vysílanou vSovětském svazu (roku 1988), byť ve zkrácené podobě. Průlom však přišel zejména na počátku 21. století, kdy začaly telenovely budit zájem mimo jižní Ameriku pravidelně, v mnoha zemích světa uspěly seriály jakoTerra Nostra (1999),Laços de Família (2000),O Clone (2002),Caminho das Índias (2010) neboAvenida Brasil (2012).
Velkou roli ve vývoji brazilské hudby sehrálasamba, zapsaná na seznam světového nehmotného kulturního dědictví UNESCO.Samba je i taneční forma a v brazilské kultuře sehrává velkou roli, zejména běhemkarnevalu v Riu, který se koná každoročně v únoru. Za brazilskou verzi folku lze považovat styl capoeira nebo styl forró, který je populární na severovýchodě Brazílie. V 19. století vznikl styl choro, který je považován za první brazilský městský hudební styl.
Zobecněníbrazilské kuchyně je velmi těžké, jelikož neexistuje jednotná národní kuchyně, ale mnoho regionálních. Každý region si vyvinul vlastní pokrmy v závislosti na oblasti, kultuře a zvykům jak původních obyvatel, tak přistěhovalců. Pokud ovšem existuje jeden pokrm, který je typickým příkladem brazilského vaření, tak je tofeijoada. V Rio de Janeiru je obzvláště tento pokrm velmi oblíbený, ačkoliv jednotlivé ingredience jsou velmi atypické a mohou nepřipraveného hosta zaskočit.[79] Slavným brazilským dezertem jebrigadeiro. Vytvořil ho cukrář z Ria de Janeira Heloisa Nabuco de Oliveira. Je vyráběn z kondenzovaného mléka, kakaového prášku, másla a čokolády. Je oblíbený v celé Brazílii a často je konzumován během svátků. Při narozeninových oslavách se stalo tradicí podávat verzi tohoto dezertu zvanoubeijinho, která je bílá díky užití kokosu. Na svatbách se často podává tmavá kakaová i světlá kokosová verze jako symbol spojení muže a ženy.[96]
Za národní nápoj je považované pivo typuležák (pilsen), káva a světoznámý brazilský alkoholCachaça. Stejně jako Rusko má za národní pitívodku, tak v Brazílii je to jednoznačně Cachaça. Jedná se o průzračný alkohol vyrobený z fermentované cukrové třtiny. Cachaça v kombinaci s drcenou limetkou, cukrem, a ledem se stává velmi populárním národním nápojem s názvemcaipirinha. Mezi oblíbené nealkoholické nápoje patříGuarana, lahodný šumivý nápoj vyrobený z amazonských bobulí.[79]
Velmi silní jsou Brazilci, obzvláště od 90. let 20. století, vevolejbale.Brazilské volejbalistky dvakrát vyhráli olympijský turnaj (2008,2012),muži jsou ještě úspěšnější a brali nejen tři olympijské zlaté (1992,2004,2016), ale i tři tituly mistrů světa (2002, 2006, 2010). Hlavními hvězdami této slavné éry brazilského volejbalu jsouNalbert Bitencourt aGiba, z ženFofão. Neméně populární je v Brazílii plážový volejbal, o čemž svědčí tři zlaté z olympiád, dvě ze soutěže mužské, jedna z ženské.
Jedny letní olympijské hry Brazílie sama pořádala, v srpnu roku2016 v Rio de Janerio. Šlo o vůbec první olympijské hry uspořádané v Jižní Americe.[108] Konala se zde také dvě mistrovství světa ve fotbale, v roce1950 a roku2014.
TenistaGustavo Kuerten byl světovou jedničkou a dvakrát vítězemRoland Garros (1998, 2002). TakéMaria Buenová byla světovou hráčkou č. 1 a trojnásobnou vítězkouWimbledonu (1959, 1960, 1964) a čtyřnásobnouUS Open (1959, 1963, 1964, 1966).
Univerzita São Paulo je největší v Brazílii a druhou nejlépe hodnocenou univerzitou v Latinské Americe.[116] Brazilský kosmický výzkum je nejrozvinutější v celé Latinské Americe, řízen jeBrazilskou kosmickou agenturou.[117] V roce 1993 se jí podařilo vyslat do kosmu první brazilský satelit pomocí brazilského nosiče. Jednalo se oSCD-1. V roce1998 byl vyslán druhý satelit (SCD-2). Poté následovaly ještě satelity CBERS-1 a SACI-1. V současnosti se Brazílie spolupodílí s dalšími 16 zeměmi na budování Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). V roce2006 se podařilo vyslat prvního brazilského kosmonauta –Marcose Pontese – na ISS.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuBrazil na anglické Wikipedii.
↑ab População do Brasil alcança marca de 213,4 milhões de habitantes, divulga IBGE.Secretaria de Comunicação Social.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-09-11. (portugalsky)
↑abWorld Economic Outlook Database, April 2025 Edition. (Brazil) [online].International Monetary Fund, 22 April 2025 [cit. 2025-05-30].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Brazilian Federal Constitution [online]. Presidency of the Republic, 1988 [cit. 2008-06-03].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 December 2007. (portugalsky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.Brazilian Federal Constitution [online]. v-brazil.com, 2007 [cit. 2008-06-03].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 September 2018.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑M. SCHAEFER; J. POFFENBARGER.The Formation of the BRICS and its Implication for the United States: Emerging Together. [s.l.]: Springer, 2014.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 November 2023.ISBN978-1-137-38794-3. S. 32.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SEAN W. BURGES.Latin America and the Shifting Sands of Globalization. [s.l.]: Routledge, 2016.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 November 2023.ISBN978-1-317-69658-2. S. 114–15.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑GARDINI, Gian Luca. Brazil: What Rise of What Power?.Bulletin of Latin American Research. 2016, s. 5–19.ISSN0261-3050.doi:10.1111/blar.12417.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑GRATIUS, Susanne.The international arena and emerging powers: stabilising or destabilising forces? [online]. April 2008.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 June 2016.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑PETER COLLECOTT.Brazil's Quest for Superpower Status [online]. The Diplomatic Courier, 29 October 2011 [cit. 2014-08-10].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 April 2019.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CLENDENNING, Alan. Booming Brazil could be world power soon.USA Today. 17 April 2008, s. 2.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 August 2011.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑JORGE DOMINGUEZ; BYUNG KOOK KIM.Between Compliance and Conflict: East Asia Latin America and the New Pax Americana. [s.l.]: Center for International Affairs, Harvard University, 2013.Dostupné online.ISBN978-1-136-76983-2. S. 98–99.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abCountry and Lending Groups [online]. World Bank [cit. 2011-03-05].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 March 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑FTSE Country Classification [online]. FTSE Group, September 2018 [cit. 2018-11-20].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 November 2018.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CIA – The World Factbook – Country Comparisons – GDP (purchasing power parity) [online].Central Intelligence Agency [cit. 2011-01-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 June 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑JEFF NEILSON; BILL PRITCHARD.Value Chain Struggles. [s.l.]: John Wiley & Sons, 2011.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 October 2023.ISBN978-1-4443-5544-4. S. 102.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑UNESCO World Heritage Centre — World Heritage List [online]. UNESCO [cit. 2012-05-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 March 2021.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Robert M. Levine; JOHN J. CROCITTI.The Brazil Reader: History, Culture, Politics. [s.l.]: Duke University Press, 1999.Dostupné online.ISBN978-0-8223-2290-0. S. 11–.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Marajoara Culture | Get to know this lost civilization of pre colonial Brazil [online]. Citaliarestauro.com, 2019-08-06 [cit. 2019-11-21].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02. (anglicky)
↑ Výročí 22. 4. 1500 – Pedro Álvares Cabral objevuje Brazílii.Zoom magazin [online]. [cit. 2019-11-22].Dostupné online.
↑ A Confederação dos Tamoios.www.historianet.com.br [online]. [cit. 2019-11-22].Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-11-08.
↑ Candomblé e umbanda: Religiões africanas e sincretismo religioso.educacao.uol.com.br [online]. [cit. 2019-11-22].Dostupné online. (portugalsky)
↑ Palmares Republic in Brazil genealogy project.geni_family_tree [online]. [cit. 2019-11-22].Dostupné online.
↑FONT, Mauricio A. Coffee Planters, Politics, and Development in Brazil.Latin American Research Review. 1987, roč. 22, čís. 3, s. 69–90.Dostupné online [cit. 2020-09-05].ISSN0023-8791.
↑ Brazil Under Vargas.library.brown.edu [online]. [cit. 2019-11-22].Dostupné online.
↑Hora Legal Brasileira [online]. Observatório Nacional [cit. 2014-12-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 July 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Brazil - MSN Encarta.encarta.msn.com [online]. [cit. 2025-12-07].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-10-28.
↑ Brazilian Atlantic Islands: Fernando de Noronha and Atol das Rocas Reserves.UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2019-11-25].Dostupné online. (anglicky)
↑Biomas [online]. brazilské Ministerstvo životního prostředí [cit. 2015-06-23].Dostupné online. (anglicky)
↑ Co ukrývá Amazonský prales? Děsivé piraně, růžové delfíny i ženy, které kojí opice.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2019-11-22].Dostupné online.
↑ Brazílie - Parlament | Ministerstvo zahraničních věcí ČR.www.mzv.cz [online]. [cit. 2019-11-21].Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-09.
↑MOSTÝN, Alexandra. Brazilské sny o supervelmoci.Hospodářské noviny (IHNED.cz) [online]. 2009-11-19 [cit. 2019-11-21].Dostupné online.
↑abcBrazil. [s.l.]: Central Intelligence AgencyDostupné online. (anglicky)
↑Brazílie: Základní charakteristika teritoria, ekonomický přehled [online]. BusinessInfo.cz - Ministerstvo zahraničních věcí ČR [cit. 2020-08-29].Dostupné online.
↑Brazílie: Zahraniční obchod a investice [online]. BusinessInfo.cz - Ministerstvo zahraničních věcí ČR [cit. 2020-08-29].Dostupné online.
↑ Komu mohou Češi závidět nízké daně.Peníze.cz [online]. [cit. 2020-08-29].Dostupné online.
↑ Přehrada Itaipú: Technický zázrak napustili za 14 dní a ukrývá obří hydroelektrárnu.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2020-08-30].Dostupné online.
↑ Brasil alcança 170 mil megawatts de capacidade instalada em 2019 - Sala de Imprensa - ANEEL.www.aneel.gov.br [online]. [cit. 2020-08-30].Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-13.
↑LATINI, Sydney A.A implantação da indústria automobilística no Brasil: da substituição de importações ativa à globalização passiva. [s.l.]: Editora Alaúde 404 s.Dostupné online.ISBN978-85-98497-55-6. (portugalsky) Google-Books-ID: Jee1AAAAIAAJ.
↑ Ociosidade atinge 70% dos principais aeroportos.Globo.com [online]. [cit. 2020-09-05].Dostupné online.
↑PALHARES, Guilherme Lohmann.Tourism in Brazil: Environment, Management and Segments. [s.l.]: Routledge 242 s.Dostupné online.ISBN978-0-415-67432-4. (anglicky) Google-Books-ID: O91SVF9nH8gC.
↑Históricos dos censos demográficos [online]. Instituto Brasileiro de Geografía e Estatística [cit. 2017-10-24].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Projeção da população do Brasil e das Unidades da Federação [online]. Instituto Brasileiro de Geografía e Estatística [cit. 2017-10-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 October 2017.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Estimativas da população residente para os municípios e para as unidades da federação | IBGE [online]. [cit. 2025-09-05].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ab Panorama do Censo 2022.Panorama do Censo 2022 [online]. [cit. 2025-12-07].Dostupné online. (portugalsky)
↑2022 Census: Illiteracy rate falls from 9.6% to 7.0% in 12 years, though inequalities persist | News Agency [online]. 17 May 2024 [cit. 2025-05-14].Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Censo 2022: Pela 1ª vez, Brasil se declara mais pardo que branco; populações preta e indígena também crescem.G1 [online]. 2023-12-22 [cit. 2025-12-07].Dostupné online. (portugalsky)
↑The Global Catholic Population [online].Pew Research Center, 13 February 2013 [cit. 2020-06-10].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ (8 November 2005) "Brazil"., U.S. Department of State.Je zde použita šablona{{Cite conference}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Censo 2022: católicos seguem em queda; evangélicos e sem religião crescem no país [online]. IBGE, 6 June 2025 [cit. 2025-06-06].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Spiritism in Brazil [online]. Brazil Selection Travel [cit. 2020-09-05].Dostupné online. (anglicky)
↑ Senado aprova acordo com o Vaticano.O Globo [online]. 2009-10-08 [cit. 2020-09-05].Dostupné online. (portugalsky)
↑ Do Česka přijel proslulý spisovatel Coelho. V Praze oslaví svátek svatého Josefa | Kultura | Lidovky.cz.Lidovky.cz [online]. [cit. 2018-11-27].Dostupné online.
↑ Jak se hraje divadlo utlačovaných?.www.rozhlas.cz.Dostupné online [cit. 2018-11-27].
↑ Sochy, které změnily tvář světa (2): Socha Krista Spasitele.100+1 zahraniční zajímavost. 2016-05-23.Dostupné online [cit. 2018-11-27]. (anglicky)
↑ Brasilia - mladé město s fantastickou architekturou.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2018-11-27].Dostupné online.
↑ Nobelovka za architekturu do Brazílie.Aktuálně.cz. 2006-04-10.Dostupné online [cit. 2018-11-27].
↑ Brazílie - dědictví UNESCO.mujpruvodce.cz [online]. [cit. 2018-11-27].Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-08.
↑ Cinema Novo revolutionised Brazilian cinema in the 1960s.Brazil.gov.br [online]. [cit. 2020-09-05].Dostupné online. (anglicky)
↑JOHNSON, Randal.Cinema Novo x 5: Masters of Contemporary Brazilian Film. [s.l.]: University of Texas Press 368 s.Dostupné online.ISBN978-1-4773-0431-0. (anglicky) Google-Books-ID: 2KV0BQAAQBAJ.
↑ Elitní četa veze Zlatého medvěda do Brazílie.iDNES.cz [online]. 2008-02-16 [cit. 2022-04-03].Dostupné online.
↑Brigadeiros – ani bonbón ani pralinka [online]. Taste Journey, 2014-06-14 [cit. 2020-09-05].Dostupné online.
↑MAHAL, Igor. Leonidasova cesta k bohatství.EuroFotbal.cz [online]. 2005-08-03 [cit. 2019-11-25].Dostupné online.
↑ Pětasedmdesátník Pelé zůstává králem fotbalu.ČT sport [online]. [cit. 2019-11-25].Dostupné online.
↑PROCHÁZKA, Pavel. Marta: Pelé v sukni aneb Fotbalová královna v Praze.Fotbal.Hattrick.cz [online]. 2016-12-12 [cit. 2019-11-25].Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-19.
↑ João Havelange | Brazilian businessman and sports official.Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2019-11-25].Dostupné online. (anglicky)
↑ FIBA Hall of Famers - Players.FIBA.basketball [online]. [cit. 2019-11-25].Dostupné online. (anglicky)
↑ Házenkářky Brazílie mají první zlato z MS.Aktuálně.cz. 2013-12-22.Dostupné online [cit. 2018-11-27].
↑ Overview: previous world handball player of the year - both male and female.handball-world [online]. 2018-07-04 [cit. 2019-11-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-28.
↑ Olympic History of Brazil.Olympics at Sports-Reference.com [online]. [cit. 2019-11-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
↑ Maggiová získala zlato o jeden centimetr.iSport.cz.Dostupné online [cit. 2018-11-27].
↑BULL, Andy. Brazil's Thiago Braz da Silva elevated to national hero status after pole vault gold.the Guardian [online]. 2016-08-16 [cit. 2018-11-27].Dostupné online. (anglicky)
↑ Dálková plavkyně Cunhaová si olympijským triumfem vynahradila zklamání z Ria.iDNES.cz [online]. 2021-08-04 [cit. 2021-08-08].Dostupné online.
↑ Brazilské Rio uspořádá olympiádu v roce 2016. První v Jižní Americe.iDNES.cz [online]. 2009-10-02 [cit. 2018-11-27].Dostupné online.
↑ List of Formula One world champions.Reuters. 2018-10-28.Dostupné online [cit. 2019-11-25]. (anglicky)
↑ Futsal: Sport pro líné fotbalisty?.Ábíčko.cz.Dostupné online [cit. 2018-11-27].
↑ Tanec i zbraň otroků. Jak capoeira změnila Brazílii.National Geographic Česko [online]. [cit. 2018-11-27].Dostupné online.
↑ Alberto Santos-Dumont | Brazilian aviator.Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2019-11-25].Dostupné online. (anglicky)
↑Chagasova nemoc – americká trypanosomiáza [online]. Ústav vědeckých informací 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole, 2015-05-20 [cit. 2019-11-25].Dostupné online.
↑ Fields Medals 2014: the maths of Avila, Bhargava, Hairer and Mirzakhani explained.the Guardian [online]. 2014-08-13 [cit. 2018-11-27].Dostupné online. (anglicky)
↑ Pedagogika utlačených.www.kritickemysleni.cz [online]. [cit. 2019-11-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑ QS Latin American University Rankings 2019.Top Universities. 2018-10-23.Dostupné online [cit. 2018-11-27]. (anglicky)
↑CROCITTI, John J.; VALLANCE, Monique.Brazil Today: An Encyclopedia of Life in the Republic [2 volumes]: An Encyclopedia of Life in the Republic. [s.l.]: ABC-CLIO 817 s.Dostupné online.ISBN9780313346736. (anglicky) Google-Books-ID: vP9jHaoL_s4C.
CzechTrade • Ministerstvo zahraničních věcí (MZV) • Zastupitelský úřad České republiky.Souhrnná teritoriální informace (Brazílie) [online].Dostupné online.
Brazil [online]. Encyclopaedia Britannica.Dostupné online. (anglicky)
.svg)
.jpg)
-2.jpg)
.jpeg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.svg)
