| Boryslav Борислав | |
|---|---|
 Muzeum | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 49°17′6″ s. š.,23°25′17″ v. d. |
| Časové pásmo | UTC+2 |
| Stát | Ukrajina Ukrajina |
| Oblast | Lvovská |
| Rajón | Drohobyčský |
  Boryslav | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 37,00 km² |
| Počet obyvatel | 35 040 (2011) |
| Hustota zalidnění | 947 obyv./km² |
| Správa | |
| Vznik | 1387 |
| Adresa obecního úřadu | вул. Шевченка 42 82300 м. Борислав |
| Telefonní předvolba | 3248 |
| PSČ | 82390 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Boryslav (ukrajinskyБорислав,polskyBorysław) je město veLvovské oblasti naUkrajině. Leží na říčceTysmenycja, přítokuDněstru, v těsném sousedstvíDrohobyče aTruskavce. V roce 2011 žilo v Boryslavu zhruba 35 tisíc obyvatel.
Dějiny zdejšího osídlení sahají až dodoby bronzové. Mezi devátým a třináctým stoletím zde byla pevnostKyjevské Rusi, pak místo patřiloHaličsko-volyňskému knížectví a v čtrnáctém století se stalo součástíKoruny polského království. Je zmiňováno v listině z 19. března 1387 vyjmenovávající majetek vládnoucí polské královnyHedviky z Anjou. V roce 1772 se v důsledkudělení Polska stalo součástíHabsburské monarchie, ve které patřilo doHaliče.
Po1. světové válce se oblast stala součástí novéZápadoukrajinské lidové republiky. Po polsko-ukrajinské válce v listopadu 1918 – červenci 1919 se oblast stala součástí nově se rodícíhoPolska.
V roce 1939 bylo město po sovětské invazi do Polska anektováno Sovětským svazem na základě paktu Molotov-Ribbentrop. V roce 1941 se město po postupu německé armády na východ dostalo pod německou kontrolu.
Na počátkudruhé světové války žilo v Boryslavi asi 13 000 židovských obyvatel. Den po příjezdu Němců zahájili místní Ukrajinci pogrom, kterého se účastnili někteří němečtí vojáci, který zavraždil přibližně 350 Židů a mnoho dalších zranili a okradli. První oficiální protižidovské akce začaly na konci listopadu 1941, kdy bylo ukrajinskými milicemi a německou bezpečnostní policií zastřeleno v lese u města asi 1500 Židů, z nichž většina byla považována za slabou a neschopnou pracovat.. Během zimy 1941–1942 zemřelo mnoho Židů hladem a nemocemi, včetně tyfu. V květnu 1942 bylo zřízeno oficiální ghetto; někteří Židé ze sousedních měst tam byli přivezeni žít. Na začátku srpna 1942 byli Židé, včetně těch ze sousedních vesnic zadrženi německou policií, ukrajinskou pomocnou policií a židovskou policií. Někteří byli zastřeleni na místě, asi 400 bylo posláno do pracovního tábora Janowska u Lvova a 5000 bylo posláno dovyhlazovacího tábora Belzec, kde byli okamžitě zavraždění v plynových komorách. Během páté akce v únoru 1943 bylo příslušníky ukrajinské pomocné policie a německé policie zastřeleno 600 Židů. Ojedinělé popravy ukrývaných Židů probíhaly po celou dobu od května do června 1943 až do úplné likvidace boryslavského ghetta na konci června 1943. Během jednoho týdne německé síly zavraždily kolem 700 Židů (nemocných, mladých a starší Židé a členové židovské policie). Další Židé byli pronásledováni ukrajinskými a německými silami a zastřeleni. Zbývající Židé byli deportováni do různých pracovních táborů (Plaszów aMauthausen) od dubna do června 1944. Celkem bylo Němci a Ukrajinci zastřeleno nebo zavražděno v táborech přes 10 000 Židů pocházejících z Boryslawi. Někteří Židé utekli a vytvořili partyzánské oddíly v lesích.
Manažer německé ropné společnosti KarpathenBerthold Beitz a jeho manželkaElse Beitzová zachránili během jednoho dne asi 250 lidí, když je v červenci 1942 nechali v Boryslavi vystoupit z vlaku, který mířil do vyhlazovacího tábora Belzec. Beitz také pomáhal dospělým a dětem uniknout přes maďarské hranice. Další Židy zachránili tím, že uvedi, že jsou pro těžbu ropy důležití. Berthold a Else Beitzovi byli uznáni zaSpravedlivé mezi národy.
Po porážce Německa ve druhé světové válce se město opět dostalo pod sovětskou nadvládu. Od roku 1991 je město součástí samostatné Ukrajiny.
Od roku 1853 zde začala éra těžbyropy a v roce 1854 těžbaozokeritu. Zejména ropa, z které se vyráběl petrolej dopetrolejek, které v této době vynalezl v nedalekémLvověIgnacy Łukasiewicz, byla určující pro rozvoj města na dlouhou dobu dopředu. Stalo se díky ní průmyslovým centrem Haliče a po konciPolsko-ukrajinské války v roce 1919 jedním z hlavních průmyslových centerdruhé Polské republiky. Zejména zpočátku v souvislosti s rozšiřováním těžby její objem výrazně rostl, ovšem ložiska byla poměrně omezená a tak bylo dobývání ropy stále těžší . Přesto se například k roku 1909 uvádí celkem 1 920 000 tun (zhruba 5 % tehdejší světové produkce) a k roku 1925 812 000 tun (zhruba 80 % celkové polské produkce). Silná vazba napetrochemický průmysl zůstává.
Odborníci se domnívají, že potenciální ropná pole v okolí Boryslavi obsahují mnohem více zásob.[1]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuBoryslav na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuBoryslav na Wikimedia Commons
Encyklopedické hesloBorysłav vOttově slovníku naučném ve Wikizdrojích Lvovská oblast | ||
|---|---|---|
| Rajóny |  | |
| Města | Belz •Bibrka •Boryslav •Brody •Busk •Červonohrad •Dobromyl •Drohobyč •Dubljany •Hlyňany •Horodok •Kamjanka-Buzka •Chodoriv •Chyriv •Komarno •Javoriv •Lvov •Moršyn •Mostyska •Mykolajiv •Novojavorivsk •Novyj Kalyniv •Novyj Rozdil •Peremyšljany •Pustomyty •Radechiv •Rava-Ruska •Rudky •Sambir •Skole •Sokal •Sosnivka •Staryj Sambir •Stebnyk •Stryj •Sudova Vyšňa •Turka •Truskavec •Uhniv •Velyki Mosty •Vynnyky •Zoločiv •Žovkva •Žydačiv | |
| Městyse | Boryňa •Brjuchovyči •Dašava •Dobrotvir •Dubljany •Hirnyk •Hnizdyčiv •Ivano-Frankove •Krakovec •Krasne •Kulykiv •Lopatyn •Maheriv •Medenyči •Nemyriv •Novi Strilyšča •Novyj Jaryčiv •Nyžankovyči •Olesko •Pidbuž •Pidkamiň •Pomorjany •Rozdil •Rudne •Schidnycja •Slavske •Stara Sil •Ščyrec •Šklo •Velykyj Ljubiň •Verchně Syňovydne •Zapytiv •Žuravno •Žvyrka | |
| Bývalé rajóny | ||
