Bordeaux ([bordó]okcitánskyBordèu – [burdeu],latinskyBurdigala) je přístavní město na jihozápaděFrancie, při ústí řekyGaronny doAtlantského oceánu. Živé obchodní a univerzitní město s bohatou historií je hlavním městemdepartementuGironde a regionuNová Akvitánie. Oblast Bordeaux je jednou z nejznámějších vinařských oblastí na světě s objemem asi 14,5 miliardy EUR. V oblasti je ale i významný průmysl, zejména letecký, technologický a informatický. Žije zdepřibližně 265 tisíc[1] obyvatel.
Historická část města se starým přístavem byla v červnu 2007 zařazena na seznamsvětového dědictví UNESCO.
Bordeaux je vzdáleno asi 500 km jihozápadně odPaříže, sousední obce jsouMérignac,Cenon,Talence aBègles.Město leží na obou březích řeky Garonny, která zde tvoří oblouk. Na levém (západním) břehu, kde je koryto hlubší, je historicky významnější část s přístavem, kam mohou vplouvat i oceánské lodi. Pravý (východní) břeh je plochý a místy bažinatý.
Město má oceánské klima, ovšem v létě teplejší a v zimě mírnější. Vydatnými dešti v létě se odlišuje od středozemního klimatu.
Zlatá mince Biturgů, 5.–1. stol. př. n. l.Kostel Sainte-CroixKatedrála Saint-AndréPorte Cailhau
Ve 3. století př. n. l. zde bylo město Burdigala, sídlo keltského kmene Biturges Vivisci, kteří zde razili zlaté mince. Roku 107 př. n. l. bylo v bitvě u Burdigaly poraženo římské vojsko, které bránilo své spojence Allobrogy, a jeho velitel, konsul Lucius Cassius Longinus v bitvě padl. Kolem roku 60 př. n. l. město ovládli Římané, kteří z přístavu dováželi olovo a cín. Stalo se hlavním městem Římské Akvitánie a vzkvétalo zejména ve 3. stol. Během 5. století bylo několikrát vypleněno a koncem 6. století se stalo sídlem hrabství a arcibiskupství v rámci merovejského království. V 8. století je vyplenili Arabové a po jejich porážce připadlo karolinské říši, muselo se však bránit nájezdůmVikingů a vzpourámBasků.
Město získalo na významu za vévodkyněEleonory Akvitánské, která se stala francouzskou královnou a roku 1152 se po druhé provdala zaJindřicha Plantageneta, pozdějšího anglického krále. Za králeEduarda, „Černého prince“ bylo hlavním městem nezávislého vévodství a 1453 bylo opět připojeno k Francii. Roku 1462 dostalo samosprávu a v 16. století k obchodu s vínem přibyl i zámořský obchod s cukrem a s otroky.
Roku 1653 je dobyl králLudvík XIV. a v 18. století neobyčejně rozkvetlo. Velkolepá náměstí a asi 5 000 budov dnešního Bordeaux pochází z této doby.Baron Haussmann, dříve prefekt v Bordeaux, se inspiroval zdejším urbanismem při velkorysé přestavbě Paříže v 60. letech 19. století. ZaVelké francouzské revoluce hráli liberální poslanci za Gironde –girondisté – významnou úlohu, než je radikálové začal pronásledovat. ZaNapoleonských válek se začal stavět první kamenný most přes Garonnu, dokončený 1822. Roku 1858 bylo Bordeaux připojeno na dvojí železnici, severní a jižní, které se o dva roky později propojily mostem.
Za války v roce 1870 se sem uchýlila francouzská vláda, stejně jako za obou světových válek, za druhé války se však brzy přestěhovala doVichy. V Bordeaux vznikla důležitá základna italského a německého ponorkového loďstva, které odtud operovalo v Atlantiku.[2] Po roce 1940 se vyznamenal portugalský konsul v Bordeaux, Aristides de Sousa Mendes, který vydal tisíce portugalských víz uprchlíkům před nacisty. Za války byla oblast Gironde jedním ze středisek odporu, koncem války se však jeho představitelé dohodli s místním velenímWehrmacht, že přístav a most nebudou vyhozeny do povětří, jak zněl Hitlerův rozkaz. Němečtí vojáci tak mohli bez překážek odejít, město však nebylo válkou téměř vůbec poškozeno.
Po válce prošlo město velkými změnami. Přístav byl přeložen blíže k moři, kam mohou vplouvat i kontejnerové lodi a tankery a poblíž vznikla nová rafinerie. Na pravém břehu vznikl nový průmysl (Ford, IBM, Siemens, Aérospatiale aj.), univerzita dostala nový kampus za městem, byly postaveny čtyři nové mosty a kolem města vznikla okružní dálnice. Od 80. let začala rekonstrukce starého města s omezením automobilového provozu a s podporou pěších, cyklistů i zeleně. Roku 1994 vznikl nový plán rozvoje města a od roku 2004 byla obnovena tramvajová doprava.
Město je především mimořádně dobře zachovaný celek s dlouhými ulicemi měšťanských domů i veřejných budov, z velké části z 18. století. Významné je zejména nábřeží Garonny, ulice jakoAllée de Tourny a náměstí jakoPlace des Quinconces,Place de la Bourse,Place du Parlement aPlace de la Victoire. Obraz města dotvářejí četné kostely, věže a brány.
Palais Gallien, zřícenina římského amfiteátru pro 15 tisíc diváků ze 3. století
Románský kostelSainte-Croix z 12. století, v 19. století obnovený
Románský kostelSaint-Bruno
KatedrálaSaint-André, jednolodní románská stavba se dvěma věžemi, v gotice rozšířená. Délkou lodi 127 m patří mezi největší románské stavby.
KostelSaint-Seurin ze 13. století a galo-románskou kryptou
Porte Caillhau, městská brána z konce 15. století
Gotická basilikaSaint-Michel z 15.–16. století s volně stojící věží o výšce 114 m
La grosse cloche, věž s obrovským zvonem o váze téměř 8 tun
Barokní dominikánský kostelNotre-Dame z konce 17. století
Velké divadlo v klasicistickém slohu z roku 1780
Palais Rohan z roku 1783, od roku 1835 radnice
Velká synagoga z konce 19. století
Justiční palác, historická budova s moderní přístavbou z roku 1998, architektRichard Rogers
Univerzita v Bordeaux byla založena roku 1441, v současné době je rozdělena na čtyři více méně samostatné univerzity s různými obory (Bordeaux 1 až 4), na nichž studuje asi 70 tisíc studentů.
Bordeaux je od starověku významný přístav a dopravní křižovatka, včetně pozemní dopravy ze Španělska a Portugalska, která dnes probíhá převážně po silnici
Od roku 1858 mělo Bordeaux dvě nádraží na obou stranách řeky, od roku 1860 propojená jednokolejným mostem, na jehož stavbě se podílel mladýGustave Eiffel. Pravobřežní nádraží pak ztrácelo na významu a roku 1898 bylo otevřeno současné nádraží Saint-Jean s jedinou prosklenou ocelovou halou.
V současnosti má přímé spojeníTGV s Paříží (jízdní doba 2 hodiny 4 minuty), se španělskýmIrunem, a přes Toulouse do Středomoří. Další trať je spojuje sChartres.
Ačkoli význam lodní dopravy výrazně poklesl, je Bordeaux v několika ohledech druhým nejvýznamnějším přístavem Francie. Nákladní doprava končí za hranicemi města, do městských přístavů vplouvají hlavně turistické lodi, a to i zaoceánské výletní. Směrem proti proudu Garonny je živý turistický provoz doToulouse, který pak pokračuje poCanal du Midi až do Středozemního moře.
Místní dopravu zajišťují četné autobusové linky a od roku 2004 obnovená tramvaj. Její tři linky (A, B, C) celkové délky 44 km užívají v centru systém APS bez troleje, aby dráty nehyzdily obraz města. Třetí kolej je rozdělena na úseky, střídavě po 8 metrech (vodivý) a 3 metrech (izolační) a vůz si sám přívod proudu do právě projížděného úseku zapíná. Trať je sice asi třikrát dražší než běžná tramvajová trať, je však čtyřikrát levnější, než by byla odpovídající trať metra. Po počátečních provozních problémech, hlavně po silném dešti, funguje dnes už spolehlivě.
.svg)
