Naopak menševici byli zastánci klasickéhomarxismu, a tedy tvrdili, že komunismu lze dosáhnout pouze v ekonomicky vyspělém státě, s masovou podporou, a příslušné postupné „revoluci“ musí nejprve předcházet „buržoazní revoluce“ (která se v Rusku na rozdíl odzápadní Evropy – např.Francouzské revoluce – nikdy neuskutečnila, neboť v marxistickém chápání byloRusko stále „feudálním státem“).
Trockij,Sverdlov,Zinovjev a další bolševici střeží Ustavodárné shromáždění, které bylo 19. ledna 1918 rozehnáno
Navzdory názvu byli původně menševici ve straně ve většině a bolševici v menšině (kromě zmíněného 2. sjezdu). Bolševici se v roce 1912 jako strana osamostatnili.[1] V roce1917 však bolševici ve volbách a podobně začínali získávat vliv aříjnovou revolucí protiKerenského vládě v listopadu1917 se násilnou revolucí (tedy přesně podle svého učení) dostali vRusku k moci a získali absolutní moc.
Vevolbách do Všeruskéhoústavodárného shromáždění, které se konaly 25. listopadu 1917, získali bolševici pouze 23,9 % hlasů. Lenin nechal 19. ledna 1918 Ústavodárné shromáždění rozehnat a tím zahájil vládu jedné strany.[2] V roce1918 se jejich frakce / strana přejmenovala na „Velká Komunistická strana Ruska (bolševiků)“ od roku1925 „Všesvazová komunistická strana (bolševiků)“, od roku1952Komunistická strana Sovětského svazu. V roce1921 bolševici zakázali vRusku (pozdějšímSovětském svazu) všechny ostatní politické strany včetně menševiků.[1]