Bojová sestava (francouzskyordre de bataille čianglickyorder of battle, zkráceně např.ORBAT,OoB,O/B) jevojenský čivojenskohistorický termín používaný v moderní době pro detailní přehled o hierarchické organizaci, struktuře velení, síle, zbraních a vybavení a o rozmístění ozbrojených sil, zapojených např. vbitvě čiválečném tažení. Historicky byla bojová sestava, též někdybitevní řád, pořadím, v němž byly rozmístěny jednotky vzhledem k postavení velitele armády, nebo pořadím, v němž byly rozmístěny lodě v námořních situacích.
Obvykle vychází ze sady organizačních tabulek, např. pro pěší jednotky, které stanovují, kolik vojáků má být v jednomdružstvu,četě,rotě atd., jaké mají mítzbraně, jaká použijí vozidla a jiné vybavení. Tyto tabulky se liší v závislosti na typu jednotky a místě jejího nasazení (např. pro nasazení v poušti potřebuje jiné vybavení než ve vysokohorském prostředí), ale základní struktura je stejná, takže je možné podle nich provádět plánování a zásobování jednotek. Jednotky pak nadřízeným útvarům hlásí pravidelné odpočty, např. ztráty osob i vybavení, takže se bojová sestava průběžně stále aktualizuje. Stává se tak základním článkem plánování rozsáhlé administrativy, potřebné k udržení armády na bojišti.
Bojové sestavy se v dějinách vojenství rozvíjely od uspořádání nejmenších jednotek po rozsáhlé armádní struktury. Zantického Řecka je známafalanga coby sevřená formace pěchoty mající až 24 řad.Římské legie měly pěšáky rozdělené do 30manipulů po 120 vojácích a jezdectvo do 10 turen (turmae) po 30 mužích.Husitská vojska byla známa svýmibojovými vozy uspořádanými do vozové hradby. V obdobínapoleonských válek se začaly prosazovat rozptýlené bojové sestavy (rojnice). V průběhu1. světové války se pak více využívaly skupinové bojové sestavy, postupně zahrnující itanky a děla, a za2. světové války se v důsledku zavádění moderní bojové techniky členily bojové sestavy čím dál více do šířky a hloubky.[2]
Obrázky, zvuky či videa k tématubojová sestava na Wikimedia Commons
Encyklopedické hesloOrdre vOttově slovníku naučném ve Wikizdrojích