Armádní generálBohumil Boček, někdy uváděn i jakoBohumil Boček-Chodský (4. listopadu1894,Sivice –16. října1952,Valdice) bylčeskoslovenskýgenerál,legionář vRusku (1916–1920), příslušníkprotinacistického odboje, náčelníkHlavního štábu československé branné moci (1945–1948) a jedna z obětí komunistického teroru. Je pohřben vDubicku.
V roce1914 zahájil první světovou válku v řadách rakousko-uherské armády, 15. prosince byl uGorlice zajat a v roce1916 vstoupil doČeskoslovenských legií v Rusku. Bojoval v řadách 3. střeleckého pluku, s nímž prošel sibiřskou anabází. V roce1918 obdrželdůstojnickou hodnost a stal se velitelemroty.
Od roku1935 velel hraničářskémupraporu.
Pookupaci a rozpuštění československé armády byl převeden doVládního vojska, odkud ale na vlastní žádost odešel[1] a zapojil se do domácíhoprotinacistického odboje v řadáchObrany národa, kde ve spolupráci sJaroslavem Vedralem aČeňkem Kudláčkem organizoval odchody československých letců do zahraničí, ale brzy musel přejít do ilegality a v únoru 1940 opustitprotektorát[1] a přesSlovensko,Maďarsko aJugoslávii doputoval doFrancie.
Zadruhé světové války se začlenil do zahraničního protinacistického odboje. V exilu začal užívatkrycí jménoChodský.[1] Byl přednostou odboru Ministerstva národní obrany uexilové vlády v Londýně,absolvovalvýsadkářský kurs, ale pro zranění páteře k jeho vysazení nedošlo[1] a posléze se stal zástupcem veliteleČeskoslovenské obrněné brigády ve Velké Británii a ještě později nejprve zástupcem velitele[p 1] a posléze velitelem1. československé pěší brigády vSovětském svazu.
Mezitím byla 24. října 1942 nacisty vkoncentračním táboře Mauthausen popravena střelou do týla z malorážní pistole v odstřelovacím koutě mauthauzenského „bunkru“ jeho manželkaZdeňka Bočková, spolu se svými rodiči:Antonínem Pouznarem (1881–1942) a Zdeňkou Pouznarovou (rozenou Zdenkou Procházkovou, 1885–1942).[1]
Již 20. srpna 1944 byl povýšen do hodnostibrigádního generála.[1] Od prosince 1944 byl zástupcem velitele1. čs. armádního sboru v SSSR a mezi 8. březnem a 6. dubnem 1945 byl, v době pobytuLudvíka Svobody vMoskvě, zastupujícím velitelem sboru.[1]
Významně se podílel na poválečné obnověČeskoslovenské armády,12. dubna1945 byl, na návrhKošické vlády, jmenován náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci.
Dne 1. prosince 1945 uzavřel vKroměříži sňatek s JUDr. Annou Hamalovou.[2]
K 1. červnu 1945 byl povýšen nadivizního a dnem 24. května 1946 naarmádního generála.[1]
V průběhuvládní krize v únoru 1948 spolu sKarlem Klapálkem nepřímo podpořil prokomunistický postoj ministra národní obranyLudvíka Svobody.[1]
Po nástupukomunistů kmoci se podílel na čistkách v armádě, zejména propouštěnímdůstojníků arotmistrů nepohodlných novému režimu.[1][3] Po zatčení syna z prvního manželství Zdeňka[p 2] za protistátní činnost byl 31. července 1948 odvolán z funkce náčelníka Hlavního štábu.[1][3] Po krátkém působení v méně významných funkcích byl odeslán na zdravotní dovolenou a poté přeložen do výslužby (1950), zbaven platu a hodnosti (1951), zatčen (únor1952) a v červenci1952Státním soudem vevykonstruovaném procesu odsouzen zavyzvědačství,vlastizradu a další trestné činy kdoživotnímu vězení. Zemřel jakomukl na následky špatného zacházení a odepření nutné léčby (trpěl cukrovkou a byl mu odepřeninzulin) ve věznici veValdicích.
Dne 22. května 1962 Vojenské kolegiumNejvyššího soudu zrušilo všechny body žaloby proti němu, mimo vojenské zrady. Rozsudkem Vyššího vojenského soudu vPříbrami ze dne 8. ledna 1972 byl zrušen i tento bod. O jeho plnérehabilitaci a navrácení vojenské hodnosti bylo rozhodnuto až polistopadu 1989.[1]
Obrázky, zvuky či videa k tématuBohumil Boček na Wikimedia Commons
_Bar.png)
_BAR.svg)
_Ribbon.png)
