| Bohdan Chudoba | |
|---|---|
| PoslanecÚstavodárného NS | |
| Ve funkci: 1946 – 1948 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | ČSL |
| Narození | 21. listopadu1909 Brno Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 2. ledna1982 (ve věku 72 let) Madrid Španělsko  Španělsko |
| Rodiče | František Chudoba |
| Příbuzní | Zdeněk Chudoba (bratr) |
| Alma mater | Universidad de Alcalá |
| Profese | archivář, pedagog,spisovatel,novinář,politik, publicista,filozof,překladatel ahistorik |
 Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. Chybí svobodnýobrázek. | |
Bohdan Chudoba (21. listopadu1909Brno[1] –2. ledna1982Madrid) bylčeský ačeskoslovenskýhistorik,archivář,novinář,politikČeskoslovenské strany lidové a poválečný poslanecÚstavodárného Národního shromáždění. Po roce1948 žil v exilu.
Jeho otcem byl anglistaFrantišek Chudoba a matkou Marie, rozená Petrová. Bohdan Chudoba v roce1928 složil maturitu naČeském státním gymnáziu v Brně. Pak studoval historii na univerzitách v Brně,Oxfordu,Římě,Vídni aMadridu. V roce1933 byl promován na doktora historických věd na španělské královskéUniversidad de Alcalá. V letech1934–1936 konal vojenskou službu, v období let1937–1942 potom pracoval jako učitel dějepisu na středních školách v Brně a vTišnově. ZaProtektorátu byl propuštěn ze školství a nastoupil jako komisař archivní služby a archivářČeského zemského archivu, kde působil v letech1942–1945. Spolupracoval s odbojem.[2]
Po osvobození nastoupil jako úředník na ministerstvo informací. Jako historik se zabýval politickými a duchovními dějinami raného novověku, zejména pronikáním španělských vlivů do střední Evropy, historickými souvislostmibitvy na Bílé hoře a zápasem katolické a protestantské kultury v českých zemích. Byl autorem množství studií a knih, psal i poezii a prózu. Překládal z řady jazyků (včetně staré čínské poezie). Byl členemSyndikátu československých spisovatelů. Angažoval se také jako novinář. Už roku1933 byl redaktorem časopisuAkord, v letech 1945–1946 pak redaktorem antikomunistickýchObzorů.[2] Vparlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za ČSL. V parlamentu setrval formálně do konce funkčního období, tedy dovoleb do Národního shromáždění roku 1948.[3] Na sjezdu v květnu 1947 byl zvolen předsedou mládežnické organizace ČSL. V rámci strany reprezentoval radikální křídlo, odmítající kompromisy skomunisty (s oblibou používal heslototalita bude bita). V parlamentu s dalšími podobně orientovanými nekomunistickými poslanci úspěšně až do roku 1948 blokoval komunistické plány na radikálnípozemkovou reformu.[4]
Poúnorovém převratu v roce 1948 odešel do emigrace. Hranice překročil již 28. února. Lidová strana (mezitím ovládnutá prokomunistickým křídlem) ho tehdy vyloučila ze svých řad.[5] Krátce pobýval v Německu, pak odešel doFrancie, kde nastoupil jako tlumočník na francouzském ministerstvu obrany. Na podzim 1948 společně s dalšími politiky budoval exilovou lidovou stranu. Později se spolu s některými dalšími lidovci (Simeonem Ghelfantem,Josefem Kalvodou) podílel na založení exilové formaceKřesťansko-demokratické hnutí coby pravicovější a konzervativnější alternativy k ČSL. Později přešel ke konzervativní skupině okoloLva Prchaly (Český národní výbor). V roce1949 se usadil vUSA a přednášel historii a politologii na řadě amerických univerzit (v letech1949–1978 byl profesorem naIona College). Od konce 50. let pobýval opakovaně ve Španělsku, kam se později trvale přestěhoval. I v exilu publikoval několik historických prací, v pozůstalosti zanechal řadu historických prací, románů a básnických sbírek.[2][6]
