| Bitva u Chlumce | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Boj o český trůn mezi Soběslavem I. a Otou II. Olomouckým | |||
 Lothar III. bojující v bitvě u Chlumce proti českým oddílům.Historia septem sapientum, ok. 1450. | |||
| Trvání | 18. únor1126 | ||
| Místo | Chlumec (okres Ústí nad Labem) | ||
| Souřadnice | 50°40′ s. š.,13°56′ v. d. | ||
| Výsledek | rozhodné vítězstvíSoběslava I. | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |||
Bitva u Chlumce mezi českým knížetemSoběslavem I. a německým králemLotharem III. proběhla18. února1126 blízkoChlumce u Ústí nad Labem.
Bitva byla vyvrcholením bojů o české knížectví mezi Soběslavem aOtou II. Olomouckým, v té době nejstaršímPřemyslovcem. Předchozí knížeVladislav I. nakonec uznal za svého nástupce Soběslava, to ale bylo v rozporu s principemseniorátu. Ota se tedy obrátil o pomoc k německému panovníkovi. Oba si zřejmě slibovali snadné vítězství.
Zima na přelomu let1125 a1126 byla tvrdší než obvykle, Lothar III. ovšem tento fakt podcenil. Neshromáždil ani brannou moc z celé říše, v jeho armádě byli jen bojovníci z východní poloviny saského vévodství. Soběslav I. si toho musel být dobře vědom. Na zprávy o záměrech zbavit ho vlády údajně reagoval slovy:
„Doufám v milosrdenství Boží a zásluhy svatých mučedníků Kristových, Václava a Vojtěcha, že nebude vydána naše země do rukou cizinců.“ Ke zvednutí sebevědomí svého vojska si opatřil i relikvie, údajný praporecsvatého Vojtěcha a kopísvatého Václava.
16. února 1126 přišla velká obleva, což zřejmě popohnalo Lothara III. k činu.
Vojsko německé dne 18. února 1126 vkročilo do Čech skrze úžiny horní za Chlumcem. Soběslav již napřed tam dal nadělati záseky a rozděliv své lidi ve tré, rozestavil je na příhodných místech jak po dolině, tak i po návrších.
Sníh začal tát a pukaly ledy. Většina jezdců sesedla z koní a sundala si brnění, protože bylo obtížné prodírat se bořícím se sněhem.
Ota II. Olomoucký jel v čele německého vojska, protože znal nejlépe cestu, a za ním pochodovalo několik skupin. Lothar s Otou se nejspíš domnívali, že mohou Soběslava překvapit náhlým přesunem v zasněženém podhůří. České vojsko ale čekalo už u hradiště Chlumec. Lothar nevyslal zvědy a netušil, že Soběslavovo vojsko je nablízku. A tak se nepřipravené německé vojsko dostalo skoro až k tomu českému. Soběslav dal povel k útoku a jenom někteří z nepřátelského vojska se pokusili bránit. Ostatní se dali na útěk.
Ota Olomoucký se ocitl v obklíčení a Lothar III. se uchýlil na nedalekou výšinu se štítonoši.
Nakonec tedy proběhla krátká krvavá bitva, ve které Ota II. zemřel a Lothar III. iAlbrecht I. Medvěd, budoucí braniborský markrabě, padli do zajetí. Soběslav je ovšem brzy propustil a nadále byli s Lotharem spojenci. Soběslav I. byl realista a věděl, že úplně porazit Lothara by znamenalo dlouhý konflikt s celou říší. Na svém spojenectví s Lotharem tedy vybudoval svou zahraniční politiku, vedenou smyslem pro dosažitelné cíle.
Vlastenecký, protiněmecký postoj zastával již Soběslavův současník a stoupenec,Kanovník vyšehradský, který vylíčil bitvu ve svémpokračování Kosmovy kroniky.[1] Historiky bývá zmiňován národní charakter, který Soběslav dokázal vtisknout shromáždění českých velmožů sjednocených proti německému nepříteli.[2][3]Vratislav Vaníček dává událost do širších souvislostí formování evropskýchnárodů a shromáždění českého vojska pod korouhví svatého Vojtěcha připevněné ke svatováclavskému kopí přirovnává ke shromáždění francouzsky mluvící šlechty pod korouhvíoriflammeLudvíkem VI. proti císařiJindřichu V. o dva roky dříve.[4]
Příběh bitvy u Chlumce uzavřel drobný epilog, který se stal zároveň jejím zvěčněním - na památku svého triumfu a jako projev díků nechal kníže Soběslav ještě v roce 1126 upravit na vrcholu hory Říp stávající rotundu, zasvěcenou původně sv. Vojtěchovi. Dodnes tak zůstává tento svatostánek, známý podle doplňujícího zasvěcení jako rotunda sv. Jiří, trvalou památkou na české vítězství u Chlumce.
Obrázky, zvuky či videa k tématubitva u Chlumce na Wikimedia Commons
