Bitva o Mariupol (takéobléhání Mariupolu) bylo vojenské střetnutí meziRuskou federací aUkrajinou, které začalo 25. února 2022 běhemruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 a skončilo ruským dobytím města 20. května, kdy kapitulovali poslední ukrajinští obránci v rozsáhlém areálu železárenAzovstal.
Ruské síly město zcela oblehly 2. března, poté zejména díky rozsáhlédělostřelecké podpoře postupně získávaly v těžkých pouličních bojích nad městem kontrolu.[3] 22. dubna se obránci stáhli do opevněného areálu Azovstalu.[4] 16. května ukrajinskýprezidentVolodymyr Zelenskyj prohlásil, že země potřebuje svéhrdiny živé, čímž prakticky oznámil konec bojů ve městě.[5]
Přestože bitva skončila ruským vítězstvím, naprostým zničením města a zajetím minimálně stovek zkušenýchukrajinských vojáků z praporu Azov a 36. brigádynámořní pěchoty, z ukrajinského pohledu bylo zásadní, že obránci města dokázali navzdoryobklíčení týdny vázat velké množství jednotekruské armády i sil samozvanéDoněcké lidové republiky, které nemohly být využity na jiných úsecíchfronty, a navíc jim způsobit těžké ztráty.[6] Dle některých odborníků tudíž šlo o Pyrrhovo vítězství.[7][8]
Pouliční boje a bombardování města dělostřelectvem a následně i strategickými bombardéryTu-22[9] si vyžádaly značné množství civilních obětí. Červený kříž situaci označil za „apokalyptickou“ a ukrajinské úřady obvinily Rusko z vyvolání velké humanitární krize ve městě,[10][11] přičemž představitelé města uvádějí, že zahynulo asi 21 000 civilistů.[12]
Během prvních dní invaze ukrajinský fotograf a kameramanMstyslav Černov s kolegy natáčel záběry, ze kterých vznikl dokument20 dní v Mariupolu. V lednu 2024 byl nominován naOscara.[13]
MěstoMariupol bylo s více než 420 tisíci obyvateli před invazí největším městem v Ukrajinou kontrolované částiDoněcké oblasti.[14] Jedná se o významné průmyslové centrum, sídlo železáren Azovstal a dopravní tepnu u Azovského moře s významným námořnímpřístavem.[15]
Pro Rusko mělo dobytí umožnit pozemní cestu naKrym a také průjezd ruskénámořní dopravy.[16] Obsazením města by byla získána kontrola nad celým Azovským mořem.[17]
V květnu 2014 běhemválky v Donbasu zaútočily na město síly separatistické a Ruskem podporované Doněcké lidové republiky (DLR) a běhembitvy o Mariupol donutily ukrajinské síly k ústupu,[18] následující měsíc však ukrajinské síly město ofenzivou dobyly zpět. O několik měsíců později, v září, se jej DLR pokusila dobýt podruhé, což se opět nepodařilo. V říjnu premiérAlexandr Zacharčenko přislíbil, že město získá zpět.[19] Konflikt byl zmrazen, když byla v roce 2015 podepsána dohoda o příměříMinsk II.[20] Jednou ze skupin, která se nejvíce zasloužila o znovudobytí Mariupolu, bylprapor Azov, ukrajinskáultranacionalistická dobrovolnická milice. Do září 2014 byl Azov začleněn doNárodní gardy Ukrajiny a za své velitelství si stanovil Mariupol.[21] Vzhledem k tomu, že jedním z deklarovaných cílůVladimira Putina v této válce byla „denacifikace“ Ukrajiny, představoval Mariupol pro ruské síly důležitý ideologický cíl.[22][23]
Před obléháním opustilo Mariupol podle zástupce starosty města asi 100 000 obyvatel.[24]
Město bránilyukrajinské pozemní síly, ukrajinská námořní pěchota,Národní garda Ukrajiny (především prapor Azov[25]),síly územní obrany Ukrajiny a nepravidelné jednotky.[26]
Bitvě předcházelodělostřelecké bombardování města ruskými silami 24. února, při kterém bylo údajně zraněno 26 osob.[27] Dne 25. února ráno ruské síly postupovaly k Mariupolu z území DLR na východě a střetly se s Ukrajinci v bitvě u obcePavlopil.Ukrajinci ruské síly porazili a podle starosty MariupoluVadyma Bojčenka údajně zničili 22 ruskýchtanků.[28]
Večer 25. února zahájiloruské námořnictvo obojživelný útok na pobřežíAzovského moře západně od Mariupolu. Americký představitel obrany uvedl, žeRusové potenciálně nasadí z tohoto předmostí tisíce příslušníků námořní pěchoty.[29][30]
Dne 26. února ruské síly pokračovaly v dělostřeleckém bombardování Mariupolu.[31] Následně řecká vláda oznámila, že při ruských úderech v Mariupolu bylo zabito 10 řeckýchcivilistů, z toho 6 ve vesniciSartana a 4 ve vesniciBuhas.[32][33]
Ráno 27. únoraBojčenko prohlásil, že ruská tanková kolona rychle postupovala na Mariupol zDLR, ale tento útok byl odražen ukrajinskými silami, přičemž 6 ruských vojáků bylo zajato.[34] Později téhož dne byla v Mariupolu ruským ostřelováním zabita šestiletá dívka.[35]
Dne 28. února zůstalo město pod ukrajinskou kontrolou, přestože bylo obklíčeno ruskými jednotkami a vystaveno neustálému ostřelování.[36] Bojčenko oznámil, že v jeho blízkosti bylo sestřeleno ruské vojenské letadlo.[37] Ve večerních hodinách byla přerušena dodávka elektřiny, plynu a internetu ve většině města.[38]
.jpg)
Dne 1. března oznámilDenis Pušilin, šéfDLR, že síly DLR téměř zcela obklíčily městoVolnovacha a že brzy učiní totéž v Mariupolu.[39] Téhož dne se objevily zprávy, že ruské síly převzaly kontrolu nad nedalekouSartanou.[40]
Dne 1. března došlo k velkému výbuchu v civilním obytném komplexu ve městě, pravděpodobně v důsledku výbuchukazetové bomby.[41] 1. března ruské dělostřelectvo ostřelovalo město a způsobilo více než 21 zraněných.[42]
Dne 2. března se Mariupol po více než 15 hodinách nepřetržitého bombardování ruskými silami, které užívají dělostřelectvo, vícenásobné raketové odpalovací systémy, letadla a taktické rakety, ocitl na pokraji humanitární katastrofy. Údery směřují na klíčovou infrastrukturu a přerušily dodávky vody a elektřiny do některých částí města. Jedna hustě obydlená obytná čtvrť na levém břehu města byla téměř úplně zničena. Cílené údery zasáhly čerpací stanice a elektrické transformátory a v některých částech města je nedostatek potravin. Mariupol je pro Rusko klíčovým strategickým cílem, protože jeho obsazení by umožnilo Ruskem podporovaným separatistickým silám na východě Ukrajiny spojit síly s jednotkami na Krymu.[43]
.jpg)
Ráno 3. března bylo město znovu ostřelováno ruskými jednotkami.[44] Mluvčímilice DLREduard Basurin oficiálně vyzval obklíčené ukrajinské síly v Mariupolu, aby se vzdaly, jinak budou čelit „cíleným úderům“.[45] Mluvčí ruského ministerstva obranyIgor Konašenkov oznámil, že sílyDoněcké republiky zpřísnily obléhání a že byly obsazeny tři blízké osady.[46]
Dne 4. března Bojčenko veřejně v televizi prohlásil, že Rusko chce „vymazat obyvatele Mariupolu z povrchu zemského“ a že zásoby docházejí. Starosta vyzval ke zřízení humanitárního evakuačního koridoru a k vyslání dalších vojenských posil.[47][48] Uvedl, žeRusové ostřelují městské nemocnice raketamiGrad[49] a že obyvatelé města již nemají teplo, tekoucí vodu ani elektřinu. Později téhož dne bylo navrženo dočasnépříměří pro oblast Mariupolu, aby se občané mohlievakuovat.[50]
Dne 5. března ukrajinská vláda oznámila, že chce z Mariupolu evakuovat 200 000 civilistů. Mezinárodní humanitární organizaceČervený kříž oznámila, že bude vystupovat jako garant nového příměří, které by tuto evakuaci umožnilo.[51] Červený kříž označil situaci v Mariupolu za mimořádně zoufalou.[52]
Po třech dnech intenzivního ostřelování[53] bylo vyhlášeno příměří, které mělo platit od 11 do 16 hodin.Civilisté se poté začali evakuovat z Mariupolu humanitárním koridorem do městaZáporoží. Když však civilisté vstoupili do evakuačního koridoru, ruská armáda pokračovala v ostřelování a evakuace byla rychle uvedena v chaos a evakuovaní byli nuceni se vrátit.[53]
Ukrajinské úřady oznámily, že ruské síly nedodržují příměří, a nařídily odložit operaci, protože ruské jednotky pokračovaly v ostřelování města.[53] Ruské ministerstvo obrany obvinilo ukrajinské „nacionalisty“, že nedovolili civilistům evakuovat se směrem doRuska.[54] Proruštípovstalci oznámili, že Mariupol opustilo pouze 17 lidí.[55]
Mezinárodní výbor Červeného kříže (MVČK) 6. března oznámil, že druhý pokus zahájit evakuaci 200 000 lidí z Mariupolu selhal. Důvodem byly zprávy o dalším ruském ostřelování.[56] Německá zpravodajská televizeZDF uvedla, že potvrdila, že evakuace byla zastavena, protože ruské síly zahájily palbu na evakuující civilisty.[56] MVČK informoval, že v Mariupolu se odehrávají zničující scény lidského utrpení.[56]
Téhož dne ránoBBC News informovala, že 200 000 lidí v Mariupolu je uvězněno pod těžkým bombardováním. Informovala také o požárech, nedostatku vody a mrtvolách na ulicích.[57] V 10:30 dopoledne ukrajinská poslankyněInna Sovsunová naTwitteru napsala, že ruské síly poškodily palivové potrubí, které zásobuje Mariupol, a více než 700 000 lidí tak zůstalo bez tepla. Uvedla také, že lidé mohou umrznout, protože teplota často klesá pod 0 °C.[58]
Ředitel operací MVČKDominik Stillhart 7. března uvedl, že dohody o humanitárním koridoru byly zatím uzavřeny pouze v zásadě, nikoliv „dostatečně přesně, aby mohly být následně realizovány“. Tým MVČK například zjistil, že jedna z navrhovaných cest koridoru je zaminovaná. MVČK zprostředkovával jednání mezi vojáky.[59][60] Primární plynovod v Mariupolu byl ostřelován, což přerušilo mnohé dodávky.
Dne 8. března došlo k dalšímu pokusu o evakuaci civilistů, ale ukrajinská vláda obvinilaRusko z opětovného porušení příměří, přičemž ukrajinská vláda obvinila ruské síly z bombardování evakuačního koridoru.[61]
AgenturaAssociated Press 9. března oznámila, že desítky civilistů a vojáků byly narychlo a bez obřadu pohřbeny do masového hrobu. Hluboký příkop dlouhý asi 25 metrů (27 yardů) vykopaný na starém hřbitově v centru města se plnil těly, která pracovníci městské sociální služby sbírali z márnic a soukromých domů. Předchozího dne dopadly na samotný hřbitov střely, které přerušily pohřbívání a poškodily zeď.[62]
Pokus o příměří, který se snažil vytvořit humanitární koridor, 9. března ztroskotal poté, coSerhij Orlov oznámil, že ruští vojáci zahájili palbu na stavební dělníky a evakuační místa. Orlov popsal nedostatek zásob jako tak vážný, že obyvatelé rozpouštěli sníh, aby získali vodu. Místní ukrajinští představitelé oznámili, že museli vykopat hromadný hrob pro civilní a vojenské oběti, protože normální pohřbívání se stalo nemožným.[63] Později téhož dne městská rada vydala prohlášení, že ruský nálet zasáhl a zničil porodnici a dětskou nemocnici.[64][65][66] Ukrajinští představitelé uvedli, že byli zabiti tři civilisté a nejméně 17 jich bylo zraněno.[67]
Městská rada 11. března uvedla, že během obléhání bylo zabito nejméně 1 582 civilistů.[68]
Dne 12. března byla podle ukrajinského ministerstva zahraničí ruským ostřelováním zasažena mešita sultánaSulejmana, která ukrývala 80 civilistů včetně tureckých občanů,[69] útok však popřelİsmail Hacıoğlu, šéf Asociace mešity Sulejmana Nádherného, s tím, že bombardování bylo vzdáleno asi 700 metrů.[70]
Ukrajinská armáda tvrdí, že ruské síly obsadily východní předměstí obléhaného města Mariupol.[71]
V aktualizaci naFacebooku armáda uvádí, že dobytí Mariupolu aSeverodoněcku na východě bylo pro ruské síly prioritou. Mariupol je již více než týden v obležení, bez elektřiny, plynu a vody. Opakované snahy o evakuaci lidí z města se 430 000 obyvateli ztroskotaly na ostřelování humanitárních konvojů.[71]
Dne 16. března 2022 ruské ozbrojené sílyvybombardovalyDoněcké oblastní činoherní divadlo v Mariupolu, které sloužilo jako úkryt během obléhání Mariupolu a ve dnech před 16. březnem se v něm zdržovalo asi 500 až 1 200 civilistů.[72][73][74][75] Ti údajně bombardování přežili; vyprošťování stále ostřelovaných zavalených vstupů prokázalo v pátek 25. března 2022 cca 300 obětí včetně dětí.[76]
Dne 18. března měli separatisté dobýt mariupolské letiště.[77]
Dne 19. března propukly boje o železárnyAzovstal.[78]
Dne 23. března bylo vedení města včetně starosty evakuováno.[79] Následujícího dne vstoupily ruské jednotky do centra města.[80]
K 27. březnu byla část města stále v držení Ukrajinců. Obráncům však docházely potraviny a pitná voda. Následujícího dne okupanti dobyli kancelářské budovy ve čtvrti Kalmuisky a sídlo Batalionu Azov. O den později ruské síly oznámily, že rozdělily Ukrajince na dvě a možná i na tři kapsy.[79]
Podle zprávy ze 12. dubna bylo potvrzeno videozáznamem z dronu, že ruské síly rozdělily zbývající ukrajinské obránce, izolované v jihozápadním přístavu a východní ocelárněAzovstal.[81]
Ruské síly pokračovaly v pomalém postupu přes Mariupol 16. dubna. Složky silDoněcké lidové republiky dorazily na centrální pláž Mariupolu ze severu. Boje pokračovaly v samotném centru Mariupolu. Ruské síly vstoupily na základnu 12. operační brigádyukrajinské Národní gardy a síly DNR obsadily policejní stanici v centru Mariupolu relativně blízko pláže. Ukrajinské síly pokračovaly v obraně v kapsách, ale zejména v továrněAzovstal, na kterou ruské a zástupné síly nadále silně útočily.[82]
Ruské síly se snažily donutit zbývající ukrajinské obránce ke kapitulaci.Ukrajinský premiér prohlásil 17. dubna, že ukrajinské síly v Mariupolu budou bojovat až do konce.[83]
Dne 18. dubna bylo podle odhadů zničeno 95 % města.[84] Ukrajinští vojáci ignorovali ruské ultimátum kekapitulaci a rozhodli se bojovat až do konce. Rusko pohrozilo, že „zničí“ ty, kteří budou pokračovat v boji dál.[85] Vojenský expert odhadl, že ve městě se stále může držet 500 až 800 ukrajinských vojáků,[86] zatímco ruští představitelé odhadovali, že v závoděAzovstal se drží 2 500 ukrajinských vojáků a 400 zahraničních dobrovolníků.[85]
Dne 20. dubna ruské síly a síly DLR podnikly útoky na okraji ocelárnyAzovstal.
Dne 21. dubna ruský prezidentVladimir Putin nařídil ruským jednotkám, aby na ocelárnuAzovstal neútočily, ale blokovaly ji. Zároveň oznámil, že „dokončení bojových prací na osvobození Mariupolu je úspěchem“, zatímco ukrajinský představitel vyvracel, že komentáře a blokáda místo toho znamenají, žeRusko přiznává svou neschopnost fyzicky dobýt Mariupol.[87][88]
Dne 22. dubna byl západníPrimorský okruh považován za vyklizený ruskými silami a již nebyly hlášeny žádné boje, přičemž všechny zbývající ukrajinské síly byly obklíčeny v ocelárněAzovstal.[89]
V noci z 27. na 28. dubna byly údajně provedeny dosud nejtěžší nálety na Azovstal – podle Ukrajiny bylo na Azovstal vedeno více než 50 úderů letounyTu-22M3,Su-25 aSu-24. Šéf mariupolské hlídkové policie prohlásil, že zasažena byla i oblast nemocnice.[90]
OSN aMezinárodní výbor Červeného kříže zahájily 30. dubna evakuaci humanitárním koridorem.[91][92] Tento koridor byl vytvořen po cestě generálního tajemníka OSNAntónia Guterrese doMoskvy v předchozím týdnu, kde osobně zprostředkoval dohodu o humanitárním koridoru.[92] Dne 30. dubna opustilo ocelárnuAzovstal 20 civilistů. Ruská média tvrdí, že jich bylo 25. Probíhají jednání, která se mají pokusit o propuštění zbývajících asi 1 000 civilistů.[93][94] Nejméně dvě manželky příslušníků plukuAzov vyzvaly k souběžné evakuaci asi 2 000 příslušníkůozbrojených sil, kteří by zůstali ve městě po evakuaci civilistů, a zdůraznily obavy ze zacházení ze strany Rusů jako sválečnými zajatci a z nedostatečného zásobování zdravotnickými prostředky a potravinami.[95]
Dne 2. května bylo evakuováno asi 100 civilistů.[96]Ruská letadla podleamerického ministerstva obrany používala v Mariupolu neřízené bomby.[97]Ruské pozemní síly se také údajně stahovaly z města, pravděpodobně aby posílily své pozice vDonbasu, kdeRusko provádělo rozsáhlou ofenzívu.
Dne 3. května ruské síly v Mariupolu obnovily útoky naAzovstal.[98] Začaly útočit na ocelárnu v takzvaných „těžkých krvavých bojích“.[99] Následujícího dne bylo oznámeno, že Rusové prorazili továrnu.[100] Ukrajinský politikDavyd Arahamia řekl: „Všichni Rusové se snažili prorazit: „Pokusy o útok na elektrárnu pokračují již druhý den. Ruská vojska jsou již na území Azovstalu“.[101]
Dne 5. května mohlo asi 300 civilistů odejít díky tomu, že Rusko otevřelo humanitární koridor. Tyto koridory fungovaly od 8:00 do 18:00.[102] Téhož dne přinesl deníkThe Telegraph zprávu, že Rusko zintenzivnilo bombardování bunkrů ocelárny pomocítermobarických bomb, aby zvýšilo ničivost nasazené palebné síly proti zbývajícím ukrajinským vojákům, kteří ztratili veškerý kontakt s kyjevskou vládou; ve své poslední komunikaciZelenskyj pověřil velitele obležené ocelárny, aby se pod tlakem zvýšených ruských útoků v případě potřeby vzdal.[103]
PodleOSN bylo 6. května evakuováno celkem asi 500 civilistů.Azovský pluk hlásí jednoho zabitého bojovníka a šest zraněných při pomoci s evakuací civilistů.[104]
Dne 7. května ukrajinská vláda oznámila, že všechny zbývající ženy, děti a starší lidé, kteří se nacházeli uvnitř ocelárny Azovstal, byli evakuováni.[105][106][107]
Dne 8. května požádal velitel 36. námořní pěší brigádySerhij Volinskij, „aby vyšší moc našla způsob, jak vymyslet naši záchranu!“. Později řekl: „připadám si, jako bych se ocitl v pekelné reality show, ve které my vojáci bojujeme o život a celý svět sleduje tuto zajímavou epizodu. Bolest, utrpení, hlad, bída, slzy, strach, smrt. To všechno je skutečné“. Prezident Zelenskyj odpověděl: „pracujeme na evakuaci naší armády“.[108]
Doněcká lidová republika uspořádala 9. května v Mariupolu přehlídku keDni vítězství. Akce se zúčastnil i vůdce republikyDenis Pušilin.[109]
Dne 10. května ukrajinské úřady oznámily, že v ocelárnáchAzovstal zůstalo uvězněno 1 000 ukrajinských vojáků.[110]
Ústav pro studium války konstatoval, že 12. května nedošlo k ruské pozemní ofenzívě,[111] ale poznamenal, že ruské síly pravděpodobně následující den zajistily dálnici M14.[111]
Dne 16. květnaukrajinský generální štáb oznámil, že posádka v Mariupolu „splnila svůj bojový úkol“ a že byla zahájena evakuace z ocelárny Azovstal. Armáda uvedla, že 264 příslušníků služby, z nichž 53 bylo „vážně zraněno“, bylo autobusy odvezeno do oblastí kontrolovaných ruskými silami.[112]
Ruský tiskový tajemníkDmitrij Peskov uvedl, že ruský prezidentVladimir Putin se zaručil, že s bojovníky, kteří se vzdali, bude zacházeno „v souladu s mezinárodními standardy“, zatímco ukrajinský prezidentVolodymyr Zelenskyj v projevu řekl, že „práce na návratu bojovníků domů pokračuje a tato práce vyžaduje jemnost a čas“. Někteří významní ruští zákonodárci vyzvali vládu, aby odmítla výměnu zajatců za příslušníkypluku Azov.[113]
Dne 18. května ruské dělostřelectvo a letadla bombardovaly zbývající obránce Azovstalu. VedeníDLR tvrdilo, že místní vysoce postavení ukrajinští velitelé se dosud nevzdali.[114]
Podle ruských zdrojů se 20. května vzdali poslední obránci, mezi nimi velitelpluku Azov, podplukovníkDenys Prokopenko, jeho zástupce, kapitán Svjatoslav Palamar a major Volynskij.[115][116] Ruské ministerstvo obrany tvrdilo, že mezi 16. a 20. květnem bylo v Azovstalu zajato celkem 2439 zajatců, a že ocelárna je nyní pod kontrolou ruských sil a silDLR.[117][118][119] Ruštíblogeři naTelegramu později sdíleli video, na němž je údajně vidět, jak 22. května ruští vojáci útočí na některé zbývající ukrajinské zajatce v Azovstalu.[120]
Dne 25. května vůdce DLRDenis Pušilin prohlásil, že v oblasti závodu Azovstal byly objeveny a zajaty některé ukrajinské úkryty.[121]
Dne 26. května Rusko po odminování znovu otevřelopřístav Mariupol pro obchodní lodě.[122]
Ruské ministerstvo obrany 31. května oznámilo, že v nefunkčním chladírenském voze v Azovstalu našlo těla 152 ukrajinských vojáků. Pod těly byly nalezeny výbušniny schopné je zabít. Těla byla předána Ukrajině.[123][124]
V červnu 2022 ukrajinská armáda potvrdila, že Rusko vrátilo těla asi 210 mrtvých ukrajinských vojáků, z nichž většina bojovala v ocelárnách Azovstal. Jsou mezi nimi i vojáci z jednotky Azov. PodleABC je v ruské vazbě stále asi 2 000 ukrajinských vojáků. Ukrajina doufá ve výměnu zajatců, někteří ruští politici však chtějí tyto vojáky postavit před soud.
Dne 18. květnaDenis Pušilin oznámil, žeDoněcká lidová republikaAzovstal zbourá a Mariupol přemění na letovisko.[125]
Ruštíblogeři naTelegramu sdíleli video, na kterém údajně 22. května ruští vojáci útočí na některé zbývající ukrajinské úkryty v Azovstalu.[126] Hlava DLR Denis Pušilin prohlásil, že v oblasti závodu Azovstal byly objeveny a zajaty některé ukrajinské úkryty.[zdroj?]
Dne 26. května Rusko po odminování znovu otevřelo přístav Mariupol pro obchodní plavidla.[127]
Při výbuchu ve věznici Olenivka 29. července 2022 bylo zabito 53 ukrajinských válečných zajatců z Mariupolu a 75 jich bylo zraněno.[128] Ukrajinské i ruské úřady se z útoku na věznici vzájemně obviňovaly.[129][130] K 30. červenci nebylo nezávisle potvrzeno, k čemu ve věznici došlo.[131]
Ukrajinský parlament 30. dubna 2022 konstatoval, že životní podmínky ve městě se snížily na „středověkou“ úroveň a že většina hygienické a zdravotnické infrastruktury města byla zničena, což mohlo ohrozit obyvatele města nemocemi.[132]
Koncem dubnaměstská rada Mariupolu vyzvala k evakuaci 100 000 obyvatel a varovala před „smrtící epidemií“ ve městě.[133]
Dne 28. dubna 2022 vydalRospotrebnadzor usnesení o 40 odstavcích, v němž vyzval k přijetí dalších opatření týkajících se pitné a odpadní vody, zejména v místech, která se stala místy pobytu ukrajinských uprchlíků (konkrétně vBelgorodské,Brjanské,Kurské,Rostovské aVoroněžské oblasti), a také k poskytnutí informací občanům ocholeře. Vláda Rostovské oblasti oznámila, že ukrajinští uprchlíci v Rusku budou testováni na choleru.[133]
Světová zdravotnická organizace 17. května 2022 varovala před možností vypuknutí cholery na Ukrajině, přičemž regionální ředitel WHO pro EvropuHans Kluge uvedl: „Jsme znepokojeni možným vypuknutím cholery v okupovaných oblastech, kde je poškozena nebo zničena vodovodní a hygienická infrastruktura“. K těmto obavám se připojila i vedoucí incidentu WHO na UkrajiněDorit Nitzanová, která informovala o „bažinách“ odpadní vody v ulicích Mariupolu a tvrdila, že ve městě dochází k míchánísplaškové a pitné vody.[134]
Dne 6. června 2022 varoval náměstek ukrajinského ministra zdravotnictvíIhor Kuzin před možným vypuknutím epidemie cholery ve městě; uvedl, že všechny předpoklady pro vypuknutí epidemie již existují. Kromě Mariupolu ukrajinské pracovní skupiny testovaly půdu a pitnou vodu vKyjevské,Žytomyrské,Černihivské aSumské oblasti. Krátce po jeho prohlášení ruské okupační úřady uvalily na městokaranténu.
Starosta Bojčenko 11. června prohlásil, že ve městě vypukla epidemie cholery, protože byly porušeny hygienické systémy a na ulicích hnily mrtvoly.[135]
Poradce starosty MariupoluPetro Andrjuščenko 6. března oznámil, že lidé „pijí z kaluží na ulicích“ kvůli ztrátě tekoucí vody ve městě, kterou způsobilo několikadenní nepřetržité ruské ostřelování a bombardování. Uvedl také, že v Mariupolu není teplo, elektřina ani telefonní spojení,[136] zatímco civilisté se nemohli z města evakuovat kvůli opakovanému porušování příměří, útokům na dohodnuté evakuační koridory a přímým útokům na civilisty pokoušející se o evakuaci.[137]
Dne 7. března označil velvyslanecUSA přiOrganizaci pro bezpečnost a spolupráci v EvropěMichael Carpenter dva incidenty, ke kterým došlo v Mariupolu 5. a 6. března, za válečné zločiny. Uvedl, že v obou dnech ruské síly bombardovaly dohodnuté evakuační koridory, zatímco se je civilisté snažili využít.[137]
OrganizaceHuman Rights Watch vydala 8. března prohlášení týkající se obléhání a jeho humanitárních důsledků.[138]
Dne 9. března, poté co nálet poškodil porodnici a dětskou nemocnici, ukrajinský prezidentVolodymyr Zelenskyj naTwitteru označil útok za „zvěrstvo“ spolu s videem trosek budovy.[139] Na ostřelování reagoval premiérSpojeného královstvíBoris Johnson, který slíbil, že poženePutina k odpovědnosti „za jeho strašné zločiny“.[63] Vojenské akce v Mariupolu řídí generálporučíkMichail Mizincev, který údajně stojí i za rozkazy k bombardování dětské nemocnice a divadla.[140]
Rusko nejprve bombardování nemocnice popřelo,[141] později však ruský ministr zahraničíSergej Lavrov uvedl, že Rusko bombardovalo porodnici, protože byla obsazena praporemAzov.[142] Odpoledne 10. března ruské velvyslanectví ve Spojeném království ve svém tweetu uvedlo, že dvě těhotné ženy, které byly po útoku viděny zraněné, ve skutečnosti hrála tatáž žena, ukrajinská beauty bloggerka s „realistickým make-upem“, a že porodnice byla obsazena praporem Azov a žádné ženy ani děti se v ní nenacházely, protože zařízení bylo „nefunkční“.[143] Tweet byl později Twitterem odstraněn pro porušení jeho pravidel.[143]
Dmitrij Peskov, tiskový tajemník ruského prezidenta, krátce po výbuchu prohlásil, že ruská vláda incident vyšetří. Později téhož dne mluvčí ruského ministerstva zahraničíMarija Zacharovová odmítla bombardování nemocnice jako „informační terorismus“, zatímco mluvčí ruského ministerstva obranyIgor Konašenkov prohlásil, že bombardování bylo zinscenované.[144]
Bitva byla ukrajinskými a americkými představiteli přirovnávána kobléhání Leningradu zadruhé světové války.[145][146][147]
Světoví vůdci vyzvali k vytvoření humanitárních koridorů a podpořili Ukrajinu.[148][149][150][151]
Dne 22. září 2022 bylo oznámeno, že Rusko, výměnou za ruské zajatce, propustilo ze zajetí 215 obránců Mariupolu, mezi nimi i velitele a zástupce velitele pluku Azov. Výměnu zprostředkovaloTurecko.[152]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuBattle of Mariupol (2022) na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématubitva o Mariupol na Wikimedia Commons| Rusko-ukrajinská válka | ||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Pozadí | ||||||||||||||||
| Krym | ||||||||||||||||
| Donbas | Válka na východní Ukrajině •Let Malaysia Airlines 17 •Obléhání Slovjansku •Bitva o Kramatorsk (2014) •Bitva o Mariupol (2014) •Bitvy o Severodoněck •Bitva o Karlivku •První bitva o Doněcké letiště •Bitva o Krasnyj Lyman •Bitva o rajón Šachtarsk •Bitva o Horlivku •Povstalecká ofenziva (Bitva o Ilovajsk •Bitva o Novoazovsk) •Mariupolská ofenzíva (2014) •Druhá bitva o Doněcké letiště •Boje o Debalceve •Bitva o Šyrokyne •Bitva o Marjinku •Bitva o Svitlodarsk •Bitva o Avdijivku (2017) •První minská dohoda •Druhá minská dohoda •Doněcká lidová republika •Luhanská lidová republika •Novorusko •Malorusko •Vodohospodářská krize v Doněcku | |||||||||||||||
| Ruská invaze na Ukrajinu |
| |||||||||||||||
| Přehledy, reakce, dopady | Druhá studená válka •Krize 2021–2022 •Časová osa invaze (2023,2024,2025) •Mezinárodní sankce v průběhu ukrajinské krize •Ruská finanční krize (2014) •Ruská finanční krize (2022) •Ekonomické důsledky •Uprchlická krize •Vzpoura Wagnerovy skupiny •Rezoluce VS OSN č. 11/1 •Protesty •Mírový summit (červen 2024) •Reakce Česka •Královecký kraj •Bavovna •NAFO •Ukrajinsko-americká dohoda o nerostných surovinách •Zatykače Mezinárodního trestního soudu na ruské představitele •Zvláštní tribunál pro zločin agrese proti Ukrajině | |||||||||||||||
| Skupiny a ideologie |
| |||||||||||||||
| Osobnosti |
| |||||||||||||||
.svg)
.svg)
.svg)