Výhled na město od severozápadu z masivu kopce Děd
Beroun je svým strategickým umístěním na spojnici Prahy aPlzně již od středověku významnou křižovatkou, místem obchodu i výroby. Po zavedení rychlého spojení s Prahou podálnici D5 se čím dále tím více stává i součástí příměstské oblasti českémetropole, odkud lidé dojíždějí pracovat do Prahy.
Beroun je umístěn v kopcovité krajině na rozhraní chráněných krajinných oblastíČeského krasu aKřivoklátska. Spolu s jeho historickými památkami (jejichž četnost vedla k vyhlášení historického jádra městaměstskou památkovou zónou v roce 1992) to z něj činí i významné východisko turistických cest.
NázevBeroun je odvozen z německého názvu severoitalského městaVerona (Bern, Beronia). Odvozování od slovesabrát je nesprávné (tzv.lidová etymologie).[5]
PodleOttova slovníku naučného jde založení Berouna hluboko do minulosti. Již snad roku 1088, jistě však v roce 1179 zde stávala vesBrod s obyvateli rolníky a rybáři, a na druhé straně řeky v lukách vesPodolí. Zde býval hlavní brod a přívoz na cestě z Prahy k Plzni. Asi za krále Václava I. zbudovaliněmečtí osadníci nynější město.
Brod je prvně jmenován v listině králePřemysla Otakara II. z roku1265. Dle práce předního znalce doby přemyslovských králů profesoraJosefa Žemličky je Beroun spojen s fundacemi zakládanými tímto velkým králem. Městotvorný proces na území Čech a Moravy začal již zaPřemysla Otakara I. a nezastavil se ani zaVáclava I. Přesto ještě k polovině 13. století počet měst sotva přesáhl pětadvacítku. Až Přemysl Otakar II. vtiskl urbanizačnímu tempu potřebnou dynamiku. Síť královských měst se tak zahustila a prakticky dovršila, takže jeho nástupcům zbyly pouhé jednotlivosti. Jedná se o více než 40 měst založených nebo povýšených na město Přemyslem Otakarem II. či začlenění již vzniklých sídel do jeho budovaných fundací. Josef Žemlička vyjmenovává ve své práciPřemysl Otakar II. král na rozhraní věků ta podstatná města, vázající se k městotvorné a fundační činnosti Přemysla Otakara II., která ani před ním ani po něm, neměla obdoby a v té řadě je též uveden Beroun.
V letech 1278–1283, tedy pobitvě na Moravském poli, kde byl Přemysl Otakar II. zabit, město zpustlo a muselo být znovu vybudováno za dobyVáclava II. Město bylo tehdy silněopevněno (hradby byly vystavěny v první polovině 14. století) a vybaveno dvěmabranami. V dubnu 1421 byl Beroun dobythusitskými vojsky pod vedenímJana Žižky.[6] Význam Berouna opět poklesl potřicetileté válce. Od 18. století se Beroun stal tzv. posádkovým městem, tj. městem, kde byla vojenská hotovost.
V šedesátých letech 19. století se v okolí města začalo s těžbouvápence a postupně se rozvinula i další průmyslová odvětví (průmysl textilní, železárenský). Díkyželezniční trati z Prahy do Plzně, která prochází údolím Berounky a samozřejmě i městem samotným, se stal Beroun vhodným místem pro zakládání nových průmyslových závodů, a to jak jihozápadním, tak i severovýchodním směrem od města. Vybudovány byly i méně významné železniční trati doRudné, či doRakovníka, které rovněž sloužily k dopravě zboží a umocnily tak význam Berouna jako průmyslového města.
Veduta města Berouna z 20. let 19. století.
Zakomunistické vlády v druhé polovině 20. století došlo k masivní výstavbě nejprve klasických městských domů, později pak panelovýchsídlišť a v neposlední řadě i nových průmyslových závodů (např.Železárny a válcovny a velkácementárna vKrálově Dvoře). Po správní reformě v roce 1960 Beroun zůstal okresním městem, jedním z několika veStředočeském kraji. Zrekonstruováno bylo nádraží, které dostalo moderní odbavovací halu i nástupiště. K městu byly připojeny některé okolní obce (např.Králův Dvůr v roce 1980). Toto období se ale do tváře města zapsalo v mnohých směrech negativně. Přestože dopravně bylo Berounu odlehčeno po vybudovánídálnice D5 (byť vedené velmi blízko centru města vzhledem k charakteru terénu), během čtyřiceti let komunistického období došlo k likvidaci mnohých památek, drastickému zhoršeníživotního prostředí i nárůstu dopravy obecně. Nová panelová výstavba nebyla situována pouze na okraji města, podobně jako v mnohých jiných sídlech, ale i v těsném sousedství historického jádra Berouna.
Radnice v Berouně
V listopadu 1990 se odtrhla od Berouna místní částKrálův Dvůr, která se nacházela do té doby na jihozápadě města. Význam ekonomický, zejména význam průmyslu byl po roce 1989 potlačen. Tovární výroba byla přeorientována z těžkého průmyslu na lehký a střední (výstavba nové průmyslové zóny). Tradiční těžba vápence v okolí města ale příliš snížena nebyla. Po roce 2000 byl potlačen i význam správní – po zrušení okresních úřadů Beroun přestal býtsídlem okresu. Historické jádro města bylo zrekonstruováno; byly opraveny dochované fragmenty hradeb, obě brány (pražská i plzeňská), na hlavním náměstí vzniklapěší zóna. Město opět kulturně ožilo. Nová výstavba, která má nyní charakter hlavně rodinných domů, se soustředila do oblasti mezi Berounem a Královým Dvorem a je doplňována různými logistickými areály, které využívají blízkosti dálnice z Prahy do Plzně (vznikásouměstíBeroun – Králův Dvůr).
Husovo náměstí s kostelem sv. Jakuba a Plzeňská brána v Berouně
Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850, kdy zanikl dřívějšíBerounský kraj, do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:
1850 země česká, kraj Praha, politický okres Smíchov, soudní okres Beroun[7]
1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Beroun
1868 země česká, politický okres Hořovice, soudní okres Beroun
1936 země česká, politický i soudní okres Beroun[8]
1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický i soudní okres Beroun[9]
1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Beroun[10]
1945 země česká, správní i soudní okres Beroun[11]
Živnosti a průmysl: obchodní grémium, společenstvo spojených řemesel, společenstva krejčích, obuvníků, řezníků, hostinských, malířů, truhlářů a příbuzných odvětví, továrna na asfaltocementovou břidlici (eternit), Králodvorská cementárna, 4 cihelny, cukrovar Pečecké rafinerie cukru, elektrárna města Berouna, isolační závod, 4 mlýny, 3 pily, 2 pískovny, továrna na kuličková ložiska, továrna na nábytek, Pivovar právovarečného měšťanstva, továrna na hospodářské stroje, továrna na pekařské stroje, továrna na těstové zboží, tkalcovna bavlněného zboží, 2 vápenky, 2 velkostatky.
Služby (výběr): 7 lékařů, 2 zubní lékaři, 2 zvěrolékaři, 5 advokátů, notář, 2 autodílny, Česká průmyslová banka v Berouně, Středočeská banka v Příbrami, 2 biografy (Excelsior, Sokol), 6 časopisů, 4 drogerie, 4 fotoateliéry, 2 geometři, 5 hodinářů, 23 hostinců, 6 hotelů (Černý kůň, Český dvůr, Grünwald, Pek, Plzeňka, Tři koruny), 2 hudební školy, 2 kavárny (Sport, U černého koně), 2 knihkupectví, 2 lékárny, optik, 10 restaurací, Městská spořitelna, Okresní hospodářská záložna, Úvěrní ústav, Živnostenská záložna, 7 stavitelů, vinárna, zlatník, 2 zubní ateliéry, 3 železářství.
V obciHostim(230 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Berouna) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[14] výroba cementového zboží, fotoateliér, kamenný lom, 2 hostince, mlýn, 2 obchody se smíšeným zbožím, trafika, velkostatek.
Podle sčítání 1921 zde žilo v 969 domech 11 448 obyvatel, z nichž bylo 5 558 žen. 11 113 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 135 k německé a 11 k židovské. Žilo zde 6 969 římských katolíků, 220 evangelíků, 232 příslušníků Církve československé husitské a 133 židů.[15] Podle sčítání 1930 zde žilo v 1 483 domech 13 118 obyvatel. 12 725 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 273 k německé. Žilo zde 7 362 římských katolíků, 300 evangelíků, 210 příslušníků Církve československé husitské a 113 židů.[16]
Zachovalé zbytky hradeb v Havlíčkově uliciPohled na Beroun z rozhlednyMěstská hora
Zachovaly se zbytkyberounského hradebního opevnění: dvě brány (Pražská a Plzeňská) a zbytky hradeb. Dominantou centrálního Husova náměstí je původně gotický farníkostel svatého Jakuba. Na dolním konci náměstí stojí budovaradnice, která byla v roce 1903 přestavěna podle plánů Františka Coufala v novobarokním stylu.
Zajímavé jsou i některé další domy na náměstí a v jeho blízkém okolí a filiální – původně hřbitovní –kostel Zvěstování Páně. NovorenesančníDuslova vila z konce 19. století (architekt Antonín Wiehl) dnes slouží jako městská galerie.
Na severním okraji Berouna u studánky, podle níž se lokalita nazývá, byla roku 1724 postavena kaplePanny Marie Bolestné. Během reforem Josefa II. byla zrušena a roku 1893 znovu obnovena a přestavěna vnovogotickém stylu podle návrhuJosefa Mockera. Významné osobnosti moderních dějin spojené s Berounem jsou pohřbeny naměstském hřbitově.
Nedaleko centra se nachází zalesněný kopecMěstská hora s rozhlednou. Na tomto kopci se také nachází výběh, v němž město chová už pouze jednohomedvěda, původně medvíďata známá ztelevizních večerníčků. (Medvěd je ve znaku Berouna, proto město sponzoruje chov těchto zvířat.) Dále se nachází například vrchDěd s rozhlednou, ze které však je vzhledem k vzrostlému lesu směrem k Berounu jen omezený rozhled.
Městem protékají tři vodní toky, řekaBerounka, říčkaLitavka a Vrážský potok. Město je proto vystaveno občasným povodním (poslední velkápovodeň zde byla v létě roku 2002). Voda v Berounce je vhodná ke koupání, nad městem se nacházejí různá koupaliště, například jez v Hýskově.
Ve městě se nachází čtyři základní školy. Střední stupeň vzdělání je zastoupen těmito institucemi: Soukromá střední odborná škola cestovního ruchu Beroun, Obchodní akademie, Střední pedagogická škola a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky|Obchodní akademie a Střední pedagogická škola, Gymnázium Joachima Barrande Beroun, Střední zdravotnická škola Beroun, Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Beroun-Hlinky|SOŠ a SOU Beroun-Hlinky a Manažerská akademie Beroun|Manažerská akademie.
Od roku 2005 se ve městě na konci léta pořádáhudební festival nazvanýBerounské Letorosty. Celostátní význam mají také každoročně pořádané hrnčířské trhy. Známý je i mezinárodní hudební festivalTalichův Beroun. K tradičním akcím se již také řadí happeningČekání na tramvaj.
Beroun vždy ležel na významném dopravním tahu z Prahy přes Plzeň do Bavorska.
Městem procházídálnice D5 s exitem 14 (Beroun-východ) a s exitem 18 (Beroun-centrum). Exit 22 (Beroun-západ) je už na území Králova Dvora. Dálnice v roce1985 odvedla z centra města tranzitní dopravu, ale také zároveň velmi necitlivě zpřetrhala vazby skoro v centru města a vytvořila jenom svou existencí plno odpudivých zákoutí. Město protínajísilnice II/605Praha – Beroun –Žebrák –Plzeň,silnice II/116Lány – Beroun –Řevnice –Mníšek pod Brdy –Nový Knín aII/118Slaný –Kladno – Beroun –Zdice –Příbram.
Město Beroun je se stanicíBeroun důležitým železničním uzlem Středočeského kraje, prochází jím3. železniční koridor, tedyPraha – Plzeň – Cheb. V Berouně také začínátrať Beroun–Rakovník atrať Praha – Rudná u Prahy – Beroun. Železničnítrať Praha – Plzeň je dvoukolejná elektrizovaná celostátní trať zařazená do evropského železničního systému, součást 3. koridoru, doprava z Prahy do Plzně byla zahájena roku 1862. Železničnítrať Beroun – Rakovník je jednokolejná celostátní trať, doprava na ní byla zahájena roku 1876. Železničnítrať Praha – Rudná u Prahy – Beroun je jednokolejná celostátní trať, doprava z Rudné do Berouna byla zahájena roku 1897. Na území města leží odbočná železniční stanice Beroun s „moderní“ nádražní budovou dokončenou v roce 1972 a odbočná železniční staniceBeroun-Závodí.
Autobusové linky vedly do těchto míst: Branov, Hořovice, Hostomice, Kladno, Praha, Příbram, Radnice, Skryje, Strašice, Unhošť, Zbiroh, Zdice. Městem projížděly dálkové autobusové linky do těchto cílů: Domažlice, Klatovy, Plzeň, Praha, Tachov, Železná Ruda.Městská hromadná doprava je zajišťovánaautobusy, které provozuje společnostPROBO BUS. Některé linky zajíždějí i do sousedního městaKrálův Dvůr.
Po trati 170 z Berouna odjížděly v pracovních dnech 4 páry expresů, 21 párů rychlíků a 19 párů osobních vlaků, o víkendu 4 páry expresů, 19 párů rychlíků a 17 párů osobních vlaků. Po trati 171 vede linka S7 (Úvaly – Praha – Beroun) v rámci pražského systémuEsko. Do Berouna od Prahy po trati 171 jezdily v pracovních dnech 4 páry expresů, 21 párů rychlíků a 28 párů osobních vlaků, o víkendu 4 páry expresů, 19 párů rychlíků a 27 párů osobních vlaků. Po trati 173 vede linka S6 (Praha – Rudná u Prahy – Beroun) v rámci pražského systémuEsko. Mezi Nučicemi a Berounem po trati 173 jezdilo v pracovních dnech 7 párů osobních vlaků, o víkendu 5 párů osobních vlaků. Po trati 174 do Rakovníka projíždělo v pracovních dnech 12 párů osobních vlaků, o víkendu 10 párů osobních vlaků.
Před budovou nádraží stojí vedle parkoviště pro automobily od roku 2020 i cyklověž - parkovací dům pro cyklisty.[19] Kolo lze v této úschovně kdykoliv uložit za poplatek 5,- na 24 hodin.
Na východní hranici města se nachází jedna ze dvounemocnic v okrese (druhá je vHořovicích). Její stavba byla zahájena v srpnu 1927 a slavnostně byla otevřena 1. prosince 1929.[20] Nedaleko leží výjezdové stanovištězdravotnické záchranné služby. Přímo ve městě se nachází několik zdravotnických středisek a jednotlivé ordinacelékařů všech základních odborností.
Znak města: Na modrém štítě je stříbrná kvádrová hradební zeď scimbuřím o pěti stínkách se širokou otevřenou branou s vytaženou zlatou mříží. Po stranách brány jsou dvě nevysoké okrouhlé, z kvádrů budované věže, každá s jedním oknem a s cimbuřím o třech stínkách, rovněž stříbrné, s červenými špičatými střechami a zlatými makovicemi. Nad branou mezi věžemi vystupuje z cimbuří muž v brnění přirozené barvy s tasenýmmečem v pravici a štítem v levici. Jeho štít je červený se stříbrným českým lvem. Pod padací mříží v bráně je hnědý medvěd na šedočerné skalnaté půdě, kráčející doleva.
Nejstarší pověsti o založení Berouna zaznamenal v roce 1541 v Kronice českéVáclav Hájek z Libočan.Ten tvrdí, že první město u významného brodu postavil Slavoš, manžel kněžny Tetky z nedalekého hradištěTetína. Podle zakladatele bylo nazváno Slavošov. Později však nové město postihly povodně a mor, takže obyvatelé odtud uprchli. Útočiště našli u hraduHýskova. Ve vylidněném, rozpadajícím se městě, sídlila jen divá zvěř a lupiči, kteří přepadali při brodění řekou nic netušící pocestné a obírali je o veškerý majetek. Proto se začalo říkat, že Slavošov na řeceMži se proměnil v hrozný „beroun“.
Při novobarokní přestavbě radnice se dočkala zpodobnění také nejznámější postava berounských pověstí – Klepáček, jejíž plastiku mohou příchozí do budovy radnice spatřit ve vstupní chodbě. Skřítek, který svou přítomnost projevoval vždy klepáním na zeď, byl odpůrcem nespravedlnosti, falše a nepoctivosti. Trestal nepoctivé úředníky a řemeslníky, kteří rozkrádali obecní jmění nebo odváděli špatnou práci. Zároveň vyváděl i neuvěřitelné šprýmy.
A kde se tu vzal?Za jedné z válek zajali nepřátelští vojáci berounského purkmistra a nutili ho, aby jim prozradil, kam ukryl obecní pokladnu. On však vytrvale odolával jejich nátlaku, nezlomilo ho ani bití, ani kruté mučení. Nakonec ho rozlícení vojáci přivázali za koně a nechali ho vláčet tak dlouho, až vypustil duši. To se událo v domě u Podlešských vedle radnice a dlouho prý byly na dvoře znát krvavé skvrny, které nešly nijak smýt. Poklad zůstal neobjeven, zazděn kdesi ve sklepích radnice, ale duch poctivého purkmistra ho pořád střeží. A hlídá i všechno ostatní obecní jmění, dbá také na spravedlivé rozhodování konšelů, nenávidí hádky, křivdy, úplatky, podvody a intriky. To hned začne vztekle bušit do stěny...
↑ Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb..aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 28-09-2011].Dostupné v archivu pořízeném dne 28-09-2011.
↑ Vládní nařízení č. 3/1949 Sb..aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 22-05-2011].Dostupné v archivu pořízeném dne 22-05-2011.
↑Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 34–37. (česky a německy)
↑Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 364. (česky a německy)
↑Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1924. 598 s. S. 7.
↑Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 613 s. S. 75.
↑Český statistický úřad.Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2014-12-16]. S. 90, 91, záznam 2.Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-15.
↑Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP, území SO ORP Beroun, SLDB 2021 : Veřejná databáze ČSÚ [online]. Český statistický úřad, 2021-03-26 [cit. 2023-05-07].Dostupné online.
↑KAŠA, Radek R. Cyklověž v Berouně oslavila rok provozu.Berounský deník. 2021-12-21.Dostupné online [cit. 2025-02-27].
ŽEMLIČKA, Josef.Přemysl Otakar II., král na rozhraní věků. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, [2011]. 721 s. - kapitola 13. Obory: města, hrady, manství… a zemská církev, s. 210 - 211.