| Berijev MDR-5 | |
|---|---|
 MDR-5 | |
| Určení | průzkumnýlétající člun |
| Původ | Sovětský svaz |
| Výrobce | CKB MS |
| Šéfkonstruktér | Georgij Berijev |
| První let | květen1938 |
| Uživatel | Sovětské námořní letectvo |
| Vyrobeno kusů | 2 |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Berijev MDR-5 bylsovětský celokovový dvoumotorový dálkovýhornoplošnýobojživelnýlétající člun užívaný vedruhé světové válce.
S výhledem na potřeby letecké složkysovětského válečného námořnictva vyhlásilo jeho politické a technické velení požadavek na vývoj dvoumotorového dálkovéhoprůzkumného létajícího člunu s výkony a charakteristikami převyšujícími zastarávající typyČetverikov ARK-3, neboBerijev MBR-2. Do užšího výběru se postupně zapojili letečtí konstruktéři Georgij Michajlovič Berijev, P. D. Samsonov, Igor Vjačeslavovič Četverikov a S. A. Moskalev se svými konstrukčními kancelářemi. Berijevova OKB zTaganrogu se do programu zapojila projektem MDR-5 (Morskoj Dalnyj Razvědčik). Práce na projektu MDR-5 byly zahájeny koncem roku 1937 pod interním označením MS-6.
Prvníprototyp v podobě čistě létajícího člunu byl dokončen v květnu 1938 a téhož měsíce zalétán naAzovském moři továrnímzkušebním pilotem P. A. Nomaněm. Po opravách dlouhých sérií závad, které se projevily během testů, létal se strojem i vojenský námořnípilot major E. E. Košeljev. Pohon letounu zajišťovala dvojicevzduchem chlazenýchdvouhvězdicovýchčtrnáctiválců Tumanskij M-87A o vzletovém výkonu 698 kW s třílistými kovovými na zemi nastavitelnýmivrtulemi. Hlavňová výzbroj pětimístného stroje sestávala ze tří pohyblivýchkulometůŠKASráže 7,62 mm po jednom v příďovém a hřbetním střelišti a jednom v kloubovém uložení ve vybrání na spodkutrupu za ukončenímkýlu.[1] Ofenzívní výzbroj se měla skládat až z tunypum čihlubinných náloží nesených na závěsnících podkřídlem vně gondolmotorů a pod nimi. Dne 10. září 1938 byl první prototyp neopravitelně poškozen běhemhavárie.
Dne 19. ledna 1939 byly zahájeny zkoušky druhého exempláře, který byl již od počátku konstruován jakoamfibie se zatahovacímpodvozkem. Testy zahájil pilot N. P. Kotjakov opět s nevalnými výsledky. Druhý MDR-5 byl v rámci odlehčení a zjednodušení konstrukce přepracován na běžný létající člun demontáží podvozku a jeho zatahovacího mechanizmu, podvozkové šachty byly zaplechovány a zhydrodynamických důvodů byla prodloužena příď. Po obnovených zkouškách však vzhledem k nepřetržitým problémům nalétal do ledna 1940 jen 40 hodin a 22 minut. Následující měsíc byl celý program MDR-5 zastaven.
Údaje podle[2]
Obrázky, zvuky či videa k tématuBerijev MDR-5 na Wikimedia Commons| LetounyBerijev | ||
|---|---|---|
| Letouny s kolovým podvozkem |   | |
| Létající čluny | ||
| Plovákové letouny | ||
| Obojživelné létající čluny | ||
| Ekranoplány | ||
| Nerealizované projekty | ||
| Sjednocená letecká korporace | ||