| A-50 Šmel | |
|---|---|
.jpg) | |
| Určení | letoun včasné výstrahy a řízení |
| Původ | Sovětský svaz |
| Výrobce | Berijev |
| První let | 19. prosince1978[1] |
| Zařazeno | 1985[1] |
| Charakter | Ve službě |
| Uživatel | Ruské letectvo Indické letectvo |
| Výroba | 1978–1992 |
| Vyrobeno kusů | cca 40 (8+ aktivních) |
| Vyvinuto z typu | Iljušin Il-76 |
| Další vývoj | Berijev A-100 |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Berijev A-50 „Šmel“ (čmelák; vkódu NATO „Mainstay“) jesovětský, resp. ruskýletoun včasné výstrahy (AWACS) založený nadrakunákladního letounuIljušin Il-76. Vyvinut byl jako náhrada za strojeTupolev Tu-126 „Moss“ a první vzlétl v roce 1978. Do služby vstoupil roku 1984 a do roku 1992 bylo vyrobeno asi 40 kusů.
A-50 mohou být použity k detekci a sledování vzdušných cílů, ale i hladinových plavidel. Získané informace jsou následně poskytovány automatizovaným systémem řídících a velitelských stanovišť ruských ozbrojených sil.
Na počátku70. let se ukázalo, že letouny Tu-126 plnící úkoly protivzdušné obrany již nesplňují požadavky sovětské armády. Vybavené radarovým systémemLiana nejen že nemohly konkurovat nejnovějším americkým letadlůmBoeing E-3A, ale ani nebyly schopny sledovat vzdušné cíle letící v malých výškách. Usnesením ústředního výboru strany byla konstrukční kancelář pod vedením A. K. Konstantinova (v závoděBerijev) v roce1973 pověřena zkonstruovat letadlo A-50.
Ačkoliv letadlo vycházelo konstrukčně ze strojeIl-76, bylo nutné provést velké množství úprav, což zabralo 5 let práce. Prvníprototyp A-50 tak vzlétl až 19. prosince 1978, přičemž let provedl ještě bez namontovaného radiolokátoru. Státní zkoušky A-50 vybaveného radiolokátorem byly zahájeny 16. srpna 1979.Sériová produkce letadel začala v prosinci 1984 a trvala až do roku 1992. Zkušební provoz A-50 byl zahájen v roce 1985 a pokračoval následující čtyři roky. K oficiálnímu zařazení letadel do služby došlo v roce 1989, kdy začaly postupně nahrazovat zastaraléTu-126.
Dne 10. září 2007 započalo testování letounu zmodernizovaného na verzi A-50M. Ve stroji došlo k výměně zastaralých analogových přístrojů za digitální elektronická zařízení, čímž se výrazně zlepšilo zpracování informací a zároveň zkrátila doba potřebná k jejich zpracování.[2]
Poslední modernizovaná verze známá také jako A-50U byla ohlášena již v roce1995, ale její testovací fáze začala až v roce2008. První stroje zmodernizované na tento standard vstoupily do služby v roce 2011 s tím, že budou využívány cca do roku 2020.[3] Tato verze je v roce 2024 pravděpodobně jediná bojeschopná.[4]
V únoru 2024 oznámil šéf korporaceRostec Sergej Čemezov obnovení výroby typu A-50, což odůvodnil zájmem ze strany ruských ozbrojených sil i zahraničních zákazníků.[5]
Letadla A-50U jsou vybavena radarovým varování a naváděcím systémem Šmel-M od společnosti Vega. Základem tohoto systému je:
Radarový systém má schopnost sledovat 50 až 60 (ve vylepšeném provedení údajně až 150) cílů současně a navádět na 10 až 12 stíhacích letounů najednou. Celková hmotnost radioelektronického komplexu je 20 t. Radiolokační stanice pracuje v centimetrovém pásmu a je schopná detekovat:
O pohon se starají 4 dvouproudové motory D-30KP, každý o tahu 117,7 kN. Ty umožňují A-50 letět maximální rychlostí 800 km/h a dosáhnout výšky až 12 000 m. Hlídkování se obvykle provádí v nadmořské výšce 5 000–10 000 m.
Po svém zařazení do služby operovalaletka 16 až 25 letadel A-50 ze základen na pobřežíBaltského moře. Běhemválky v Perském zálivu létaly dvě sovětské A-50 v oblastiČerného moře a monitorovaly aktivity ve vzdušném prostoru. Porozpadu Sovětského svazu byly letouny přesunuty severněji na základnu Pečora. V současnosti jsou všechny stroje trvale dislokovány na základně Ivanovo-Severnij a podle potřeby přemísťovány na patřičně předsunutáletiště. Letadla A-50 se často účastní i cvičení ruského letectva na Dálném východě.
Začátkem dubna 2000 siIndie pronajala od Ruska dvě letadla A-50 a během července 2000 byly nasazeny podél hranic sPákistánem, aby zjistily, na jakou vzdálenost jsou schopny identifikovat cíle.[7]
Od 21. prosince 1994 byly letouny A-50 nasazeny dobojové zóny vČečensku; ruská armáda tak získala úplné radarové pokrytí nad územím Čečenska a přilehlými oblastmi. Letouny poskytovaly podporu stíhačkámMiG-31 aSu-27, které střežily vzdušný prostor nad Čečenskem a snažily se zabránit vytvoření koridoru pro dodávky zbraní nebo posil.[8]
Koncem prosince 2015 začaly letouny A-50 poskytovat podporu ruským stíhačkámpůsobícím v Sýrii. Berijev A-50 byl poprvé zpozorován nad severozápadní Sýrií 27. prosince. Letadlo letělo nad uvedeným územím ve výši 6 km po dobu čtyř hodin. Není známo, že by nějaké ruské letouny včasné výstrahy a řízení byly dislokovány na některé ze základen v Sýrii. Pravděpodobnější je, že vzlétají ze základny na ruském území, jakou je například letiště Mozdok. Jak uvedl zdroj zministerstva obrany Spojeného království, ruské stroje A-50 se nesnažily ozařovat radarem letadlaRAF ani dalších zemí západní koalice, létající v syrském vzdušném prostoru.[9]
Jeden ruský stroj byl 26. února 2023 zasažen explozí na letecké základněMačuliščy vBělorusku během nasazení přiruské invazi na Ukrajinu.[10][11]
Dne 14. ledna 2024 měl být jeden ruský A-50 sestřelen Ukrajinci poblížKyrylivky vZáporožské oblasti.[12] Podle jiných zdrojů byl sestřelen během svého letu v oblastiAzovského moře. Ruské a ukrajinské zdroje se rozcházejí i v informaci, zda šlo o výsledek ukrajinského útoku, nebo o chybu vlastní ruské protivzdušné obrany.[13][14][15]
Velitel ukrajinského letectvaMykola Oleščuk ohlásil, že modernizovanou verzi A-50U Ukrajina sestřelila dne 23. února 2024. Stroj s volacím znakem Bajan byl sestřelen nedaleko městaJejsk vKrasnodarském kraji nad pobřežím Azovského moře. Podle ukrajinských představitelů Ozbrojené síly Ukrajiny k sestřelu použily střelu protiletadlového systémuS-200.[16] Orgány Krasnodarského kraje oznámily havárii nespecifikovaného ruského letadla u farmy Trudovaja bez uvedení příčiny. O ztrátě stroje informují i ruští prováleční bloggeři, ale podle nich je sestřelení letounu „s velkou mírou pravděpodobnosti“ chybou ruské protivzdušné obrany.[17][18][19] Plukovnice Rosanna Clementeová, zástupkyně náčelníka štábu 10. armádního velitelství protivzdušné a protiraketové obrany USA, během proslovu na zasedání vojenských expertůFires Symposium v květnu 2024 uvedla, že Ukrajina při útoku na A-50 použila systémPatriot a taktikuSAMbush (překvapivý úder).[4]Vyšetřovací výbor Ruské federace nepřímo potvrdil zničení stroje, když schválil příkaz k zatčení na ukrajinského velitele Nikolaje Dzjamany, který za sestřel ze dne 23. února 2024 má být údajně zodpovědný.[20]
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Obrázky, zvuky či videa k tématuBerijev A-50 na Wikimedia Commons| LetounyBerijev | ||
|---|---|---|
| Letouny s kolovým podvozkem |   | |
| Létající čluny | ||
| Plovákové letouny | ||
| Obojživelné létající čluny | ||
| Ekranoplány | ||
| Nerealizované projekty | ||
| Sjednocená letecká korporace | ||