Movatterモバイル変換


[0]ホーム

URL:


Přeskočit na obsah
WikipedieWikipedie: Otevřená encyklopedie
Hledání

Benzodiazepiny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Obecná struktura benzodiazepinů

Benzodiazepiny (vliteratuře se často uvádí zkratkaBDZ neboBZD) jsoupsychoaktivní látky (drogy), jejichžchemická struktura je založena na spojeníbenzenového adiazepinového kruhu. První benzodiazepin,chlordiazepoxid (Librium), byl náhodně objevenLeem Sternbachem v roce1955, na trh ho uvedla v roce1960 firmaRoche vyrábějící od roku1963 takédiazepam (Valium).[1]

Benzodiazepiny zesilují působeníneurotransmiteruGABA a vyvolávají taksedativní,hypnotický,anxiolytický,antikonvulzivní,myorelaxační aamnestický účinek.[2] Pro tyto vlastnosti jsou benzodiazepiny užitečné při léčběúzkosti,nespavosti,agitace,křečí,abstinenčních příznaků a jakopremedikace před lékařskými zákroky.[3] Benzodiazepiny se dělí do tří kategorií, na krátkodobě, střednědobě a dlouhodobě působící. Krátkodobě a střednědobě působící benzodiazepiny se upřednostňují při léčbě nespavosti, dlouhodobě působící při léčbě úzkosti.[4]

Obecně jsou benzodiazepiny bezpečné a účinné při krátkodobém používání, byť se mohou občas vyskytnoutkognitivní poruchy aparadoxní účinky, napříkladagrese nebobehaviorální disinhibice.[5] Dlouhodobé užívání je kontroverzní vzhledem k obavám ohledně psychologických i tělesných účinků, otáznější účinnosti, a také proto, že jsou benzodiazepiny náchylné na vyvolánítolerance,fyzické závislosti a při vysazení se dostavíabstinenční syndrom.[6][7] Kvůli nežádoucím účinkům spojeným s dlouhodobým užíváním benzodiazepinů vede obecně jejich vysazení ke zlepšení tělesného a duševního zdraví.[8][9] Starší osoby jsou krátkodobými i dlouhodobými nežádoucími účinky více ohroženy.[8][10]

Existuje také kontroverze ohledně bezpečnosti benzodiazepinů vtěhotenství. Přestože nejsou významnýmiteratogeny, přetrvává nejistota, zda nemohou u malého počtu dětí způsobovatrozštěp patra a neurobehaviorální účinky.[11] Je známo, že u novorozenců způsobují abstinenční příznaky. Benzodiazepiny se lze předávkovat, potom mohou způsobit nebezpečnékóma. Jsou však mnohemméně toxické než jejich předchůdci,barbituráty, a po užití samotných benzodiazepinů dochází k smrti jen zřídka. Zkombinují-li se ovšem s jinými látkami tlumícímicentrální nervový systém, například salkoholem neboopiáty, potenciální toxicita roste.[12] Benzodiazepiny se běžně zneužívají jakodrogy a často se berou v kombinaci s jinými drogami.[13][14][15]

Historie

[editovat |editovat zdroj]
Diagram chemické struktury benzenového kruhu propojeného s diazepinovým kruhem. Atom chloru je navázán na benzenový kruh, dusík, vodík, methylová skupina a kyslík jsou navázány na diazepin.
Molekulární struktura chlordiazepoxidu, prvního benzodiazepinu. Byl uveden na trh v roce 1960 firmouHoffmann–La Roche pod značkouLibrium.

První benzodiazepin,chlordiazepoxid (Librium), byl syntetizován v roce1955, kdyžLeo Sternbach pracoval u firmy Hoffmann–La Roche na vývojitrankvilizérů.Farmakologické vlastnosti sloučenin připravených v počáteční fázi byly neuspokojivé a Sternbach tento projekt zastavil. O dva roky později, vdubnu1957, si jeho spolupracovník Earl Reeder přijarním úklidulaboratoře všiml „krásněkrystalické“ sloučeniny zbylé po ukončeném projektu. Tato sloučenina, později nazvaná chlordiazepoxid, nebyla v roce1955 testována, protože se Sternbach zaměřil na jiné věci. V očekávání, že farmakologické výsledky budou negativní, a v naději na publikaci chemicky zaměřených nálezů, výzkumníci látku podrobili standardní baterii testů na zvířatech. Sloučenina neočekávaně vykazovala velmi silné sedativní, antikonvulzivní a myorelaxační účinky. Tato strhující klinická zjištění vedla k rychlému uvedení látky do světa v roce 1960 pod obchodní značkouLibrium.[16][17] Po chlordiazepoxidu byl firmou Hoffmann–La Roche v roce 1963 uveden na trh diazepam pod značkouValium. Po nějakou dobu byly tyto dvě látky komerčně nejúspěšnějšími léčivy. Příchod benzodiazepinů vedl k poklesu předepisováníbarbiturátů, v 70. letech 20. století benzodiazepiny ve značné míře nahradily starší léčiva pro sedativní a hypnotické užití.[1]

Nová skupina léčiv byla nejprve přivítána optimismem vlékařském stavu, postupně ale vyvstávaly obavy; v 80. letech se stalo prokazatelné zvláště rizikozávislosti. Benzodiazepiny mají unikátní historii v tom, že byly odpovědny za vůbec největšískupinovou žalobu proti výrobcům léčiv veVelké Británii, kdy 14 000 pacientů a 1 800 právních kanceláří žalovalo výrobce, že věděli o potenciálu pro závislost, avšak tuto informaci před lékaři úmyslně zatajili. Současně bylo pacienty žalováno 117 praktických lékařů a 50 zdravotních úřadů o náhradu škody způsobené závislostí na benzodiazepinech a abstinenčními příznaky. To vedlo k tomu, že někteří lékaři začali vyžadovat podpis souhlasu pacientů a k doporučení, aby byli všichni pacienti před začátkem léčby dostatečně varováni ohledně rizik závislosti a abstinenčních příznaků.[18] Soudní případ proti výrobcům léčiv nikdy nedospěl krozsudku; právní pomoc byla zrušena a objevila se tvrzení, žesoudní znalci z řadpsychiatrů jsou ve střetu zájmů. Spor vedl ke změnám v britském právu, kdy byly skupinové žaloby ztíženy.[19]

Přestože byla uvedenaantidepresiva sanxiolytickými účinky a současně vzrůstá povědomí o nežádoucích účincích benzodiazepinů, předepisování benzodiazepinů pro krátkodobou úlevu od úzkosti významně nepokleslo.[6] Pro léčbu nespavosti jsou nyní benzodiazepiny méně populární nežnebenzodiazepinová hypnotika, např.zolpidem,zaleplon aeszopiklon.[20] Tato hypnotika jsou sicemolekulárně odlišná, nicméně působí na benzodiazepinovýchreceptorech.[21]

Léčebné použití

[editovat |editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam benzodiazepinů.
Dvě desetimililitrové lahvičky léku Midazolam. Levá lahvička je označena červeně a obsahuje 1 mg/ml; pravá lahvička má zelené označení a obsahuje 5 mg/ml.
Midazolam kinjekčnímu podání (1 mg/ml a 5 mg/ml)

Benzodiazepiny majísedativní,hypnotické,anxiolytické,antikonvulzivní,myorelaxační aamnestické účinky,[2][3] které jsou užitečné v mnoha indikacích, například přizávislosti na alkoholu,křečích,úzkosti,panické poruše,agitaci nebonespavosti. Většinou se podávají ústy, mohou se však podávat initrožilně,nitrosvalově nebokonečníkem.[22] Obecně jsou benzodiazepiny dobře přijímány organismem a jsou bezpečnými a účinnými léčivy pro krátkodobé podávání při mnoha různých stavech.[23][24] Na jejich účinky se může vyvinout tolerance a existuje také riziko vznikuzávislosti; při vysazení léčby se může objevitabstinenční syndrom. Tyto faktory, společně s dalšími možnými druhotnými účinky při dlouhodobém podávání (napříkladpsychomotorické,kognitivní nebopaměťové poruchy), omezují dlouhodobou použitelnost benzodiazepinů.[25][26] Mezi dlouhodobé účinky užívání nebo zneužívání benzodiazepinů patří tendence ke vzniku nebo zhoršení kognitivních deficitů,deprese a úzkosti.[8][10]

Panická porucha

[editovat |editovat zdroj]

Díky účinnosti, dobrému přijímání a rychlému nástupuanxiolytického účinku se benzodiazepiny často používají pro léčbuúzkosti spjaté spanickou poruchou.[27] Ohledně dlouhodobého podávání při panické poruše však panuje mezi expertními společnostmi neshoda. Pohledy na věc se liší, od toho, že benzodiazepiny nejsou dlouhodobě účinné a že by měly být vyhrazeny pro případy vzdorující jiné léčbě, až po názor, že jsou dlouhodobě stejně účinné jakoselektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI).[28]

PravidlaAmerické psychiatrické asociace (APA)[28] říkají, že jsou benzodiazepiny obecně dobře tolerovány a jejich použití pro počáteční léčbu panické poruchy je silně podporováno mnoha kontrolovanými zkouškami. APA tvrdí, že nejsou dostatečné důkazy pro to, aby se dal doporučit jeden ze zavedených způsobů léčby panické poruchy oproti jinému. Volba léčby mezi benzodiazepiny,SSRI,SNRI,tricyklickými antidepresivy apsychoterapií by měla být založena na historii pacienta, preferencích a individuálních charakteristikách. SSRI jsou pro mnoho pacientů s panickou poruchou pravděpodobně nejlepší volboufarmakoterapie, ovšem často se používají i benzodiazepiny a některé studie napovídají, že se stále používají častěji než SSRI. Jednou z výhod benzodiazepinů je, že zmírňují symptomy úzkosti mnohem rychleji než antidepresiva a proto mohou být preferovány u pacientů, kde je rychlé zvládnutí symptomů kritické. Tato výhoda je ovšem vyváženo možností rozvoje závislosti. APA nedoporučuje benzodiazepiny pro osoby s depresivními symptomy nebo pro ty, u kterých se v minulosti objevilo zneužívání návykových látek. Pravidla APA říkají, že farmakoterapie panické poruchy by měla obecně trvat nejméně jeden rok a že klinické zkušenosti podporují pokračující léčbu benzodiazepiny, aby nedošlo k návratu symptomů. Přestože vyvstaly velké obavy ohledně tolerance benzodiazepinů a abstinenčního syndromu, neexistují důkazy pro významné zvyšování dávek u pacientů dlouhodobě užívajících benzodiazepiny. U mnoha takových pacientů si stabilní dávky benzodiazepinů udržují svou účinnost po řadu let.[28]

Pravidla vydanábritskýmNárodním ústavem pro zdraví a klinickou kvalitu (NICE) provedla systematickou revizi pomocí odlišné metodologie a došla k odlišným závěrům. Zpochybnila přesnost studií, které nebyly kontrolovanéplacebem a na základě zjištění placebem kontrolovaných studií nedoporučují používání benzodiazepinů déle než dva až čtyři týdny, protože tolerance a fyzická závislost se vyvíjejí rychle, přičemž mezi abstinenční příznaky patří opětovný nárůst úzkosti, dostavující se po šesti a více týdnech užívání.[29][30] Nicméně jsou benzodiazepiny i nadále předepisovány pro dlouhodobou léčbu úzkostné poruchy, byť jako první volba se doporučují specifickáantidepresiva společně spsychoterapií a jako druhá volbaantikonvulzivumpregabalin.[31] NICE tvrdí, že dlouhodobé užívání benzodiazepinů pro panickou poruchu sagorafobií nebo bez ní, jenon lege artis, nemá dlouhodobou účinnost a proto není doporučeno klinickými pravidly. Psychoterapie, napříkladkognitivně behaviorální terapie, je u panické poruchy doporučena jako léčba první volby; u benzodiazepinů se zjistilo, že interferují s přínosy této léčby.[29]

Benzodiazepiny se obvykle podávajíústy. Ve velmi vzácných případech však může býtlorazepam nebodiazepam podánnitrožilně pro léčbupanických záchvatů.[22]

Generalizovaná úzkostná porucha

[editovat |editovat zdroj]

Benzodiazepiny jsou velmi účinné při krátkodobém řešenígeneralizované úzkostné poruchy, nevykazují však účinnost z hlediska celkového dlouhodobého zlepšení stavu.[32] Podle NICE (National Institute for Health and Clinical Excellence) lze benzodiazepiny použít pro okamžitou léčbu, je-li potřeba. Neměly by se ovšem obvykle podávat déle než 2-4 týdny. Jedinou dlouhodobou medikací, kterou NICE doporučuje pro generalizovanou úzkostnou poruchu, jsouantidepresiva.[33]

PodobněKanadská psychiatrická asociace (CPA) doporučujealprazolam,bromazepam,lorazepam adiazepam pouze jako léčiva druhé linie, pokud selhala léčba dvěma různými antidepresivy. Byť jde o léčiva druhé linie, lze benzodiazepiny používat pro krátkodobou úlevu od úzkosti a agitace. Pravidla CPA říkají, že po 4-6 týdnech může účinek benzodiazepinů klesnout na úroveňplaceba a že benzodiazepiny jsou při tišeníruminativních útrap (klíčového symptomu generalizované úzkostné poruchy) méně účinné než antidepresiva. V některých případech však dlouhodobé podávání benzodiazepinů jako doplňku k antidepresivům může být oprávněné.[34]

Nespavost

[editovat |editovat zdroj]
Strukturní vzorecflunitrazepamu - hypnotika známého zejména pod názvem Rohypnol

Benzodiazepiny mohou být užitečné pro krátkodobou léčbunespavosti. Užívání po dobu delší než dva až čtyři týdny se nedoporučuje kvůli hrozícímu riziku závislosti. Přednostně se benzodiazepiny berou přerušovaně a v nejnižší účinné dávce. Korigují problémy spjaté se spánkem tím, že zkracují dobu strávenou vposteli před usnutím, prodlužují dobuspánku a obecně omezujíbdění.[35][36] Zhoršují však kvalitu spánku, protože se zvětšuje podíl mělkého spánku a zmenšuje podíl hlubokého. Mezi další nevýhodyhypnotik, včetně benzodiazepinů, je možný vznik tolerance jejich účinků, opětovná nespavost při vysazení léčiva, snížení spánku charakterizovaného pomalými elektrickými vlnami, vysazovací období typicky s opětovnou nespavostí a dlouhodobé období úzkosti a agitace.[37][38] Z benzodiazepinů schválených vUSA pro léčbu nespavosti se doporučují ty, které mají rychlý nástup účinku a krátkýeliminační poločas, napříkladestazolam,triazolam atemazepam.[36] Déle působící benzodiazepiny, napříkladnitrazepam adiazepam, mají reziduální účinky, které mohou přetrvávat během následujícího dne, a obecně nejsou doporučeny.[35]

Není jasné, zda jsou novánebenzodiazepinová hypnotika lepší než krátkodobě působící benzodiazepiny. Účinnost těchto dvou skupin léčiv je podobná.[35][38] Podle USAHRQ nepřímé porovnání ukazuje, ževedlejší účinky jsou u benzodiazepinů přibližně dvakrát častější než u nebenzodiazepinových léčiv.[38] To může sloužit jako důvod, proč jako první volbu pro dlouhodobou léčbu nespavosti preferovat nebenzodiazepinové přípravky.[36] OvšembritskýNICE nenašel přesvědčivé důkazy pro preferenci nebenzodiazepinů. Upozornil též na to, že jsou nebenzodiazepiny vklinických testech nevhodně porovnávány s dlouhodobě působícími benzodiazepiny. Neprováděly se žádné testy, které by porovnávaly krátkodobé nebenzodiazepiny se správně dávkovanými krátkodobými benzodiazepiny. Na základě toho NICE doporučuje volit hypnotika podle jejich ceny a pacientových preferencí.[35]

Tvrdí se, že dlouhodobé užívání hypnotik a nadměrné předepisování těchto léčiv je neospravedlnitelným rizikem, zvláště u starších osob, a že je obecně proveřejné zdraví škodlivé.[39]

Křeče

[editovat |editovat zdroj]

Delšíepileptické záchvatykřečí jsouurgentním stavem, jenž lze obvykle účinně řešit podáním rychle účinkujících benzodiazepinů, které jsou potentnímiantikonvulzivy. Přihospitalizaci je první volbounitrožilně podanýlorazepam nebodiazepam; diazepam má rychlejší nástup, lorazepam zase působí déle. V komunitě není nitrožilní podání praktické a proto se rektálně podává diazepam nebo (nověji) bukálně (umístění léku mezi dásně a tvář)midazolam; právě midazolam je preferován, protože je jeho podání snazší a společensky přijatelnější.[40][41]

Když byly benzodiazepiny poprvé uvedeny, byly nadšeně přijaty pro léčbu všech foremepilepsie. Problémem se však při dlouhodobějším podávání stala ospalost takto léčených osob a rozvojtolerance, proto se benzodiazepiny již nepoužívají jako léčiva první volby pro dlouhodobou léčbu epilepsie.[42] Celosvětově se na specializovaných klinikách používáklobazam (který však není k dispozici vUSA), veFrancii je populárníklonazepam.[42] Ve Velké Británii se obě tato léčiva používají v druhé linii při léčbě mnoha forem epilepsie.[43] Klobazam je také velmi užitečný při krátkodobé profylaxi proti křečím a přimenstruační epilepsii.[42] Při vysazování benzodiazepinů po dlouhodobé léčbě epilepsie je třeba zvláštní opatrnosti, protože hrozí riziko návratu křečových záchvatů. Proto se dávka snižuje pomalu, po dobu až šesti měsíců nebo i déle.[41]

Odvykání alkoholu

[editovat |editovat zdroj]
Lorazepam

Nejčastěji používaným benzodiazepinem proalkoholovou detoxikaci jechlordiazepoxid,[44] jako alternativu lze však použít také diazepam. Obě látky se používají u osob, které jsou odhodlány přestat s pitím alkoholu; předepisují se na krátké období, aby se minimalizovalo riziko rozvoje tolerance a závislosti na benzodiazepiny.[22] Benzodiazepiny s delšímbiologickým poločasem činí detoxikaci snesitelnější a nebezpečné účinky vysazení alkoholu se vyskytují méně často. Na druhou stranu, krátkodobě působící benzodiazepiny mohou způsobovat prudké křeče a nejsou proto doporučeny pro ambulantní léčbu. U pacientů s rizikem akumulace léčiv se používajíoxazepam alorazepam, zvláště se to týká starších osob a pacientů scirhózou. Tyto benzodiazepiny se totiž metabolizují jinak než ostatní látky z této skupiny -konjugací sglukuronidem.[45][46]

Benzodiazepiny jsou přednostně voleny přisyndromu odvykání alkoholu, zvláště pro prevenci a léčbu nebezpečných komplikací v podobě křečí nebo u pacientů s těžkýmdeliriem.[47] Jediným benzodiazepinem s předvídatelným vstřebáváním zesvalů jelorazepam. Navíc je nejúčinnější při prevenci a léčbě akutních křečových záchvatů.[48]

Úzkost

[editovat |editovat zdroj]

Občas se benzodiazepiny používají pro léčbu akutníúzkosti, protože u většiny osob přinášejí rychlou a výraznou úlevu od jejích symptomů.[29] Nedoporučuje se však jejich podávání déle než 2 až 4 týdny vzhledem k riziku vzniku tolerance azávislosti a k dlouhodobé neúčinnosti. V porovnání s jinými farmaky dochází u benzodiazepinů dvakrát častěji krelapsu po vysazení léčby. K dlouhodobé léčběgeneralizované úzkostné poruchy se doporučuje léčba jinými psychofarmaky apsychoterapie.Antidepresiva mají vyšší míru remise a obecně jsou bezpečnější a účinnější z krátkodobého i dlouhodobého pohledu.[29]

Další indikace

[editovat |editovat zdroj]

Benzodiazepiny se často předepisují při široké škále stavů:

  • Mohou být velmi užitečné přiintenzivní péči ksedaci pacientů naumělé ventilaci nebo v těžkém stavu. V takových situacích je třeba opatrnosti, protože taková medikace může vést k útlumu dýchání; doporučuje se, aby byla připraveno řešení případného předávkování benzodiazepiny.[49]
  • Benzodiazepiny jsou účinné jakopremedikace před chirurgickými zákroky. Kromě odstranění úzkosti mohou vyvolat iamnézii, což je užitečné, protože si pacienti nepamatují nepříjemnosti ze zákroku.[50] Používají se i u pacientů sdentální fobií nebo přiočních zákrocích, např.refraktivní chirurgii; takové použití je však kontroverzní a doporučuje se jen u velmi bázlivých pacientů.[51] Nejčastěji se používámidazolam, protože má silné sedativní účinky, které rychle odeznívají. Je také dobřerozpustný ve vodě, což omezuje bolest poinjekci. Někdy se používá takédiazepam nebolorazepam. Lorazepam má zvlášť silné amnestické účinky, takže je vhodný tam, kde je žádoucí takových účinků dosáhnout.[22]
  • U benzodiazepinů jsou dobře známy jejichmyorelaxační účinky. Lze je proto používat při léčbě svalovýchkřečí,[22] často se však vyvíjí tolerance.[8] Jako alternativa k benzodiazepinům se používábaklofen[52] nebotizanidin. U tizanidinu byla zjištěna výborná tolerovatelnost v porovnání s diazepamem a baklofenem.[53]
  • Benzodiazepiny lze použít k léčbě akutního panického stavu způsobenéhointoxikacíhalucinogeny.[54] Tiší také akutníagitace a mohou se v případě potřeby podávatnitrosvalovou injekcí.[55] Někdy mohou být účinné při krátkodobé léčbě urgentních psychiatrických stavů, napříkladpsychózy přischizofrenii nebomanie. Přinášejí rychlé uklidnění a působí do doby, než začne účinkovatlithium neboneuroleptika (antipsychotika). Nejčastěji se používá lorazepam, případněklonazepam.[56][57] I tady však platí, že se dlouhodobé podávání nedoporučuje vzhledem k riziku závislosti.[22]
  • Klonazepam se používá při léčbě mnoha foremparasomnie.[58]Porucha REM dobře reaguje na nízké dávky klonazepamu.[59][60] Stejnou látku lze užít i jako lék třetí linie přisyndromu neklidných nohou; aplikace pro tento stav je ještě stále zkoumána.[61][62]
  • Někdy se benzodiazepiny používají přiobsedantně kompulzivní poruše, obecně jsou však považovány v této indikaci za neúčinné. Jedna malá studie ovšem zjistila jejich účinnost.[63] Považují se za lék volby v případech, které vzdorují jiné léčbě.[64]
  • Přideliriu se obecně za léčiva první linie považují antipsychotika. Pokud je však delirium způsobeno vysazenímalkoholu nebo sedativníchhypnotik, jsou první volbou benzodiazepiny.[65]

Nežádoucí účinky

[editovat |editovat zdroj]

Nejčastějšívedlejší účinky benzodiazepinů jsou spjaty s jejichsedativním amyorelaxačním účinkem. Patří mezi něospalost,závratě a snížená pozornost a soustředění. Poruchy pohybové koordinace mohou vést k pádům aúrazům, zvlášť u starších osob.[66][67][68] Narušeny jsou i řidičské schopnosti a při řízení pod vlivem benzodiazepinů je tedy vyšší rizikodopravních nehod.[69][70] K dalším vedlejším účinkům patří sníženílibida aproblémy s erekcí. Může se vyvinoutdeprese aztráta sebekontroly. Přinitrožilním podání může dojít kpoklesu krevního tlaku a k útlumudýchání.[66][67] Méně často se vyskytujenauzea a změnychuti, rozostřené vidění, schvácenost,euforie,depersonalizace anoční můry. Byly popsány i případytoxicity projátra, nicméně jsou velmi řídké.[22]

Paradoxní reakce

[editovat |editovat zdroj]

Někdy se při podávání benzodiazepinů mohou objevitparadoxní reakce, napříkladkřeče uepileptiků,[71] agrese, impulzivita, podrážděnost nebosebevražedné chování. Tyto reakce se vysvětlovaly jako důsledkydisinhibice, tedy ztráty kontroly nad společensky nepřijatelným chováním. Paradoxní reakce jsou v obecné populaci vzácné, s výskytem pod 1 % a v míře srovnatelné splacebem.[5][72] Častější jsou ovšem při rekreačním užívání benzodiazepinů, u osob shraniční poruchou osobnosti, u dětí a u pacientů s režimem vysokých dávek benzodiazepinů.[73][74] U těchto skupin jsou zřejmě nejvýznamnějším rizikovým faktorem impulzivní poruchy; významná rizika jsou také při poruchách učení a při neurologických poruchách. Většina zpráv o disinhibici uvádí vysoké dávky vysoce potentních benzodiazepinů.[72] Paradoxní reakce se mohou objevovat častěji také při dlouhodobém užívání benzodiazepinů.[75]

Kognitivní účinky

[editovat |editovat zdroj]

Krátkodobé užívání benzodiazepinů může nežádoucím způsobem ovlivňovat řadu oblastívnímání, zejména tak, že interferuje s tvorbou a konsolidací novýchvzpomínek; může vyvolat i úplnouanterográdní amnezii.[66] Ohledně účinků dlouhodobého podávání však mají vědci rozdílné názory. Jeden z pohledů na tuto věc říká, že krátkodobé účinky pokračují i dlouhodobě a mohou se i zhoršovat. Jiný pohled však tvrdí, že kognitivní deficity se při dlouhodobém užívání benzodiazepinů objevují jen krátce po podání dávky, nebo že jsou příčinou takových deficitůúzkostné poruchy.

Přestože chybí definitivní studie, první z pohledů má podporu vmetaanalýze 13 malých studií z roku2004.[76][77] Tato metaanalýza zjistila, že dlouhodobé podávání benzodiazepinů bylo spojeno se středními až silnými nežádoucími účinky ve všech oblastech vnímání, přičemž nejčastěji zjištěna byla poruchačasoprostorové paměti. Zjišťováno bylo sníženíIQ, poruchy viziomotorické koordinace, zpracování informací, verbální učení a soustředění. Autoři metaanalýzy[76] a pozdější recenzent[77] poznamenali, že aplikovatelnost této metaanalýzy je omezená, protože zkoumané osoby pocházely především z pacientů s odvykacími příznaky, nebylo definováno koexistující užívánídrog aalkoholu aniduševní poruchy, navíc několik z daných studií provádělo zkoumání během doby odvykání.

Dlouhodobé účinky

[editovat |editovat zdroj]

Mezi dlouhodobé nežádoucí účinky benzodiazepinů patří obecnádeteriorace tělesného i duševního zdraví, která má tendenci v čase sílit. Ne každý pacient se však s takovými účinky setká. Dalšími dlouhodobými účinky mohou býtkognitivní poruchy neboafektivní abehaviorální poruchy. Mohou se objevovat pocity zmatenosti, obtížnost konstruktivního myšlení, ztrátasexuální apetence,agorafobie asociální fobie,úzkost adeprese, ztráta zájmu o zábavu a koníčky nebo neschopnost zaznamenat či vyjádřit své pocity.[9][78] Objevuje se také změněné vnímání sebe sama, okolního prostředí a vztahů.[77]

Abstinenční syndrom

[editovat |editovat zdroj]

Tolerance, závislost a vysazení

[editovat |editovat zdroj]

Hlavním problémem chronického užívání benzodiazepinů je vývojtolerance azávislosti. Tolerance se projevuje jako snížená farmakologická účinnost a nasedativní,hypnotický,antikonvulzivní amyorelaxační účinky se vyvíjí poměrně rychle. Tolerance naanxiolytické účinky pomaleji, ale je jen málo důkazů o přetrvávající účinnosti po čtyřech až šesti měsících nepřetržitého užívání.[8] Přesto takové důkazy jsou,[79] a jsou protidůkazem postoje z literatury, že se tolerance často vyskytuje[23][29] a že seúzkost může při dlouhodobém podávání benzodiazepinů dokonce zhoršovat.[8]

Podle některých důkazů tolerance naamnestické účinky obecně nevzniká.[80] Ani tato oblast však není dostatečně objasněna.[81] Některé důkazy ukazují na vývoj částečné tolerance a na to, že „poruchy paměti jsou omezeny na úzké okno 90 minut po každé dávce“.[82]

Přerušení užívání benzodiazepinů nebo náhlé snížení dávky, i po relativně krátké době léčby (3-4 týdny), může vyústit ve dvě skupiny symptomů: „rebound fenomenu“ aabstinenčnímu syndromu. Rebound znamená návrat příznaků poruchy, pro kterou byl pacient léčen, ovšem v horší podobě než původně. Abstinenční příznaky jsou nové symptomy pramenící přímo z vysazení benzodiazepinů; jsou hlavním znakemfyzické závislosti.[82]

Abstinenční příznaky a jejich léčba

[editovat |editovat zdroj]
Bílá lahvička na modré podložce na stole. Uzávěr lahvičky je položen vzhůru nohama na podložce před lahvičkou. V uzávěru je několik černožlutých kapslí.
Chlordiazepoxid – kapsle 5 mg; někdy se používá jako alternativadiazepamu při odvykání benzodiazepinům. Podobně jako diazepam má dlouhýeliminační poločas a dlouhodobě působícíaktivní metabolity.

Mezi nejčastější abstinenční symptomy benzodiazepinů patřínespavost,žaludeční problémy,tremory,agitace, ustrašenost a svalovéspasmy.[82] Méně často se vyskytuje podrážděnost,pocení,depersonalizace,derealizace, přecitlivělost na podněty,deprese,sebevražedné chování,psychóza,křeče adelirium tremens.[83] Vážné příznaky se většinou objevují při prudkém nebo příliš rychlém vysazení benzodiazepinů. Takové vysazení může být nebezpečné, dávky je doporučeno snižovat pomalu.[7]

Abstinenční příznaky se mohou vyskytovat i při postupném snižování dávky, jsou ale obvykle méně závažné a mohou přetrvávat jako součást protrahovaného abstinenčního syndromu i měsíce po vysazení benzodiazepinů.[84] Asi 10 % pacientů zaznamenává prodloužený abstinenční syndrom trvající řadu měsíců, někdy i rok nebo ještě déle. Příznaky jsou podobné jako ty, které se vyskytovaly hned po vysazení, ale obvykle majísubakutní podobu. Postupem času se zmenšují, až nakonec zcela zmizí.[85]

Pacienti a lékaři často nahlížejí na benzodiazepiny jako na látky způsobující těžké a traumatizující abstinenční příznaky. To je však ze značné části proto, že bývá proces jejich vysazování špatně řízen. Příliš rychlé vysazení zvyšuje závažnost abstinenčního syndromu i pravděpodobnost neúspěchu jeho zvládnutí. Nejlepším způsobem efektivního boje proti abstinenčnímu syndromu je pomalé a postupné snižování dávek, přizpůsobené konkrétnímu pacientovi, a ve vhodných případech taképsychologická podpora. Názor na čas potřebný k úplnému vysazení benzodiazepinů se pohybuje od čtyř týdnů až do několika let. Byla navržena cílová doba pod šest měsíců,[7] ovšem některé faktory (typ a dávka léčiva, důvod nasazení, životní styl, osobnost, míra stresů, míra dostupné podpory atd.) ji mohou prodloužit na rok či více.[8][22] Vysazování benzodiazepinů se nejlépe zvládá převodem fyzicky závislého pacienta na ekvivalentní dávkudiazepamu, který má ze všech benzodiazepinů nejdelšíbiologický poločas, jemetabolizován na dlouhodobě působící aktivnímetabolity a je k dispozici vtabletách s nízkými dávkami, které lze ještě dále čtvrtit.[86] Pro ještě jemnější dávkování lze využít i kapalnou formu tohoto léčiva, která je rovněž dostupná.[7] Alternativou je použitíchlordiazepoxidu, který má také dlouhý poločas a dlouhodobé aktivní metabolity.[86][87] Snižování dávky lze realizovat periodickým zmenšováním velikosti tablet.

Nebenzodiazepinová hypnotika jsou při odvykání benzodiazepinům kontraindikována; projevuje se u nich totižkřížová tolerance s benzodiazepiny a mohou vyvolat závislost.[8] Křížová tolerance je také ualkoholu, který je navíctoxičtější a proto je třeba se vyvarovat toho, aby jedna závislost (na benzodiazepinech) byla nahrazena novou (na alkoholu). Pokud to jde, je nejlepší se obejít také bezfluorchinolonových antibiotik - vytlačují benzodiazepiny z jejich vazebných míst a snižují aktivituGABA, proto mohou zhoršit abstinenční příznaky.[86] Nejsou doporučena aniantipsychotika (obecně při stavech odvykání jakýchkoli látech tlumícíchCNS), zejménaklozapin,olazapin nebo nízkopotentnífenothiaziny, napříkladchlorpromazin. Snižují práh pro vznikkřečí a opět tak mohou zhoršit abstinenční příznaky. Při nutnosti je používat je na místě extrémní opatrnost.[88]

Vysazení dlouhodobě podávaných benzodiazepinů je pro většinu osob přínosné.[75] Obecně zlepšuje tělesné i duševní zdraví, zvláště u starších lidí. Některé osoby sice uvádějí, že je trvalé podávání pro ně lepší, to ale může být tím, že jsou potlačeny abstinenční příznaky, které by se při vysazování dostavily.[8][9]

Předávkování

[editovat |editovat zdroj]
Chemická struktura flumazenilu, obsahujícího imidazolový kruh propojený na pozicích 1 a 2, methylovou skupinu na pozici 4, kyslíkový atom na pozici 5 a atomu fluoru na pozici 7.
Použitíflumazenilu při předávkování benzodiazepiny je kontroverzní.

Přestože jsou benzodiazepiny z hlediskapředávkování mnohem bezpečnější než jejich předchůdci,barbituráty, mohou i ony způsobovat problémy.[12] Jsou-li užity samostatně, při předávkování jen vzácně působí vážné komplikace;[89] statistiky zAnglie ukazují, že benzodiazepiny byly zodpovědné za 3,8 % všech úmrtí způsobenýchotravou jedním samostatným léčivem.[13] Pokud se ale zkombinují salkoholem,opiáty nebotricyklickými antidepresivy, jejichtoxicita výrazně stoupá.[14][90][91] Starší osoby jsou na vedlejší účinky benzodiazepinů citlivější, otrava může nastat i při jejich dlouhodobém podávání.[92] Různé benzodiazepiny se v toxicitě liší; jako nejtoxičtější při předávkování a při kombinaci s jinými látkami se ukazujetemazepam.[93][94] Mezi příznaky předávkování benzodiazepiny patříospalost,nesrozumitelná řeč,nystagmus,hypotenze,ataxie,kóma,respirační útlumkardiopulmonární zástava.[91]

Proti otravě benzodiazepiny existuje antidotum:flumazenil. Jeho rutinní použití ale není doporučeno vzhledem k velkému rizikuresedace (opětovný útlum) akřečí.[95] Ve dvojitě slepém,placebo-kontrolovaném testu na 326 pacientech se u čtyř osob objevily závažné vedlejší účinky, u 61 % pacientů byla zaznamenána resedace.[96] Existuje také řadakontraindikací - například u pacientů po dlouhodobém užívání benzodiazepinů, při užívání látek zvyšující pohotovost ke křečím nebo sklony karytmii a u osob s abnormálním stavem vitálních funkcí.[97] Podle jedné studie je vhodnými kandidáty pro léčbu flumazenilem pouze 10 % pacientů předávkovaných benzodiazepiny.[98]

Kontraindikace

[editovat |editovat zdroj]

Vzhledem kmyorelaxačnímu účinku mohou benzodiazepiny způsobovat u vnímavých osob útlumdýchání. Proto jsou kontraindikovány u pacientů smyasthenií gravis,spánkovou apnoí,bronchitidou aCOPD.[66][99] Opatrnosti je třeba při užívání benzodiazepinů připoruchách osobnosti amentální retardaci; často se totiž objevujíparadoxní reakce.[66][99] Přidepresi mohou benzodiazepiny podporovatsebevražedné tendence[100] a mohou být pak použity k předávkování za sebevražednými účely.[99] Osoby s anamnézouzávislosti na alkoholu,opioidech nebobarbiturátech by se měly benzodiazepinům vyhnout, protože jejich kombinace s uvedenými látkami může vést k životu nebezpečné interakci.[101]

Těhotenství

[editovat |editovat zdroj]

VUSA řadí úřadFDA benzodiazepiny do kategorie D nebo X, protože se ukázalo, že mohou ohrozit lidský plod vděloze.[102]

Expozice benzodiazepinům vtěhotenství je spojována se slabě zvýšeným (0,06 až 0,07 %) rizikemrozštěpu patra u novorozenců; takový závěr je však kontroverzní, protože některé studie žádnou takovou spojitost neprokázaly. Užívání benzodiazepinů krátce předporodem může vést k hypotonickému syndromu (tzv. „floppy baby“ -hypotonie,hypotermie,letargie, obtíže s dýcháním a výživou).[11][103] Případy novorozeneckéhoabstinenčního syndromu byly popsány u dětí, které byly v děloze chronicky vystaveny benzodiazepinům. Tento syndrom lze obtížně rozpoznat, protože začíná až několik dní po porodu; například uchlordiazepoxidu je to až 21 dnů. Objevuje se při němtremor,hypertonie,hyperreflexie,hyperaktivita azvracení, syndrom může přetrvat i 3 až 6 měsíců.[11][104] Snižování dávky během těhotenství může snížit závažnost syndromu. Pokud už je třeba podávat v těhotenství benzodiazepiny, doporučují se spíše takové, které mají lepší a delší bezpečnostní historii, napříkladdiazepam nebo chlordiazepoxid, než potenciálně škodlivější látky, např.alprazolam čitriazolam. Používání co nejnižší účinné dávky po co nejkratší dobu minimalizuje rizika pro dítě.[105]

Vyšší věk

[editovat |editovat zdroj]

Přínosy benzodiazepinů jsou nejnižší a rizika naopak nejvyšší ustarších osob.[106][107] Ve vyšším věku roste rizikozávislosti a zvyšuje se náchylnost k vedlejším účinkům, například problémům spaměti, útlumem přes den, narušená koordinace pohybu a zvýšené nebezpečí pádů adopravních nehod.[108] Dlouhodobé účinky benzodiazepinů a závislost na nich může připomínatdemenci,depresi neboúzkostné syndromy; postupně se navíc mohou zhoršovat. Kognitivní nežádoucí účinky si lze splést s projevy stáří. Výhodou vysazení benzodiazepinů je zlepšené vnímání, pozornost a mobilita, snížené rizikoinkontinence, pádů a tedy izlomenin. Postupné snižování dávek benzodiazepinů je u starších osob stejně úspěšné jako u mladších. Starším osobám by se měly benzodiazepiny předepisovat s opatrností a jen krátkodobě, s nízkými dávkami.[109][110] Preferovány jsou krátko- až střednědobě působící léčiva, napříkladoxazepam nebotemazepam. Vysoce potentní benzodiazepiny (např. alprazolam nebo triazolam), stejně jako benzodiazepiny dlouhodobě působící doporučeny nejsou, protože vyvolávají silnější nežádoucí účinky. Jako alternativy se používajínebenzodiazepinová hypnotika, napříkladzaleplon nebozolpidem, případně nízké dávkysedativníchantidepresiv.[110][111]

Dlouhodobé podávání benzodiazepinů se spojováno se zvýšeným rizikem kognitivních poruch, nicméně jeho vztah s demencí zůstává nevyřešen.[112] Stejně tak není zatím jasná ani souvislost mezi dřívějším užíváním benzodiazepinů a zhoršením kognitivních funkcí.[113]

Benzodiazepiny se někdy předepisují na potlačování behaviorálních symptomů demence. Ovšem podobně jako uantidepresiv, jsou jen malé důkazy o jejich účinnosti, přestožeantipsychotika určité přínosy vykazují.[114][115] Negativní účinky na kognitivní funkce, které se u starších osob často vyskytují, mohou demenci naopak zhoršit.[80]

Odkazy

[editovat |editovat zdroj]

Reference

[editovat |editovat zdroj]

V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuBenzodiazepine na anglické Wikipedii.

  1. abShorter E.A Historical Dictionary of Psychiatry. [s.l.]: Oxford University Press, 2005.Dostupné online.ISBN 0-19-517668-5. Kapitola Benzodiazepines, s. 41–2. 
  2. abPage C, Michael C, Sutter M, Walker M, Hoffman BB.Integrated Pharmacology. 2nd. vyd. [s.l.]: C.V. Mosby, 2002.ISBN 978-0723432210. 
  3. abOlkkola KT, Ahonen J. Midazolam and other benzodiazepines.Handb Exp Pharmacol. 2008, roč. 182, čís. 182, s. 335–60.doi:10.1007/978-3-540-74806-9_16.PMID18175099. 
  4. Dikeos DG, Theleritis CG, Soldatos CR.Sleep Disorders: Diagnosis and Therapeutics. Redakce Pandi-Perumal SR, Verster JC, Monti JM, Lader M, Langer SZ (eds.). [s.l.]: Informa Healthcare, 2008.ISBN 0-415-43818-7. Kapitola Benzodiazepines: effects on sleep, s. 220–2. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  5. abSaïas T, Gallarda T. [Paradoxical aggressive reactions to benzodiazepine use: a review].Encephale. 2008, s. 330–6.doi:10.1016/j.encep.2007.05.005.PMID18922233. (French) Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  6. abLader M. Effectiveness of benzodiazepines: do they work or not?.Expert Rev Neurother. 2008, roč. 8, čís. 8, s. 1189–91.Dostupné online.doi:10.1586/14737175.8.8.1189.PMID18671662. 
  7. abcdLader M, Tylee A, Donoghue J. Withdrawing benzodiazepines in primary care.CNS Drugs. 2009, s. 19–34.doi:10.2165/0023210-200923010-00002.PMID19062773. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  8. abcdefghiAshton H. The diagnosis and management of benzodiazepine dependence.Curr Opin Psychiatry. 2005, roč. 18, čís. 3, s. 249–55.Dostupné online [PDF].doi:10.1097/01.yco.0000165594.60434.84.PMID16639148. 
  9. abcAshton H.Adverse Syndromes and Psychiatric Drugs: A Clinical Guide. Redakce Haddad P, Dursun S, Deakin B (eds.). [s.l.]: Oxford University Press, 2004.ISBN 978-0198527480. Kapitola Benzodiazepine dependence, s. 239–60. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  10. abMcIntosh A, Semple D, Smyth R, Burns J, Darjee R.Oxford Handbook of Psychiatry. 1st. vyd. [s.l.]: Oxford University Press, 2005.ISBN 0-19-852783-7. Kapitola Depressants, s. 540. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  11. abcAmerican College of Obstetricians and Gynecologists Committee on Practice Bulletins—Obstetrics. ACOG Practice Bulletin no. 92: Use of psychiatric medications during pregnancy and lactation.Obstet Gynecol. 2008, s. 1001–20.doi:10.1097/AOG.0b013e31816fd910.PMID18378767. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  12. abFraser AD. Use and abuse of the benzodiazepines.Ther Drug Monit. 1998, s. 481–9.doi:10.1097/00007691-199810000-00007.PMID9780123. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  13. abCharlson F, Degenhardt L, McLaren J, Hall W, Lynskey M. A systematic review of research examining benzodiazepine-related mortality.Pharmacoepidemiol Drug Saf. 2009, s. 93–103.doi:10.1002/pds.1694.PMID19125401. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  14. abWhite JM, Irvine RJ. Mechanisms of fatal opioid overdose.Addiction. 1999, s. 961–72.doi:10.1046/j.1360-0443.1999.9479612.x.PMID10707430. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  15. Lader MH. Limitations on the use of benzodiazepines in anxiety and insomnia: are they justified?.Eur Neuropsychopharmacol. 1999, s. S399–405.doi:10.1016/S0924-977X(99)00051-6.PMID10622686. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  16. Sternbach LH. The benzodiazepine story.J Med Chem. 1979, roč. 22, čís. 1, s. 1–7.doi:10.1021/jm00187a001.PMID34039. 
  17. Miller NS, Gold MS. Benzodiazepines: reconsidered.Adv Alcohol Subst Abuse. 1990, roč. 8, čís. 3–4, s. 67–84.PMID1971487. 
  18. King MB. Is there still a role for benzodiazepines in general practice?.Br J Gen Pract. 1992, roč. 42, čís. 358, s. 202–5.Dostupné online [PDF].PMID1389432. [nedostupný zdroj]
  19. Peart R.Memorandum by Dr Reg Peart [online]. Select Committee on Health, House of Commons, UK Parliament, 1999-06-01 [cit. 2009-05-27]. (Minutes of Evidence).Dostupné online. 
  20. JUFE, GS. [New hypnotics: perspectives from sleep physiology].Vertex. Jul-Aug 2007, roč. 18, čís. 74, s. 294–9.PMID18265473. 
  21. Lemmer B. The sleep–wake cycle and sleeping pills.Physiol Behav. 2007, roč. 90, čís. 2–3, s. 285–93.doi:10.1016/j.physbeh.2006.09.006.PMID17049955. 
  22. abcdefghRoyal Pharmaceutical Society of Great Britain.British National Formulary (BNF 57). [s.l.]: BMJ Group and RPS Publishing, 2009.ISBN 9780853698456. 
  23. abPerugi G, Frare F, Toni C. Diagnosis and treatment of agoraphobia with panic disorder.CNS Drugs. 2007, roč. 21, čís. 9, s. 741–64.doi:10.2165/00023210-200721090-00004.PMID17696574. 
  24. Tesar GE. High-potency benzodiazepines for short-term management of panic disorder: the U.S. experience.J Clin Psychiatry. 1990, roč. 51, čís. Suppl, s. 4–10; discussion 50–3.PMID1970816. 
  25. Faught E. Treatment of refractory primary generalized epilepsy.Rev Neurol Dis. 2004, roč. 1, čís. Suppl 1, s. S34–43.PMID16400293. 
  26. Allgulander C, Bandelow B, Hollander E. WCA recommendations for the long-term treatment of generalized anxiety disorder.CNS Spectr. 2003, roč. 8, čís. Suppl 1, s. 53–61.PMID14767398. 
  27. Stevens JC, Pollack MH. Benzodiazepines in clinical practice: consideration of their long-term use and alternative agents.Journal of Clinical Psychiatry. 2005, roč. 66, čís. Suppl 2, s. 21–27.PMID15762816. 
  28. abcWork Group on Panic Disorder.APA Practice Guideline for the Treatment of Patients With Panic Disorder, Second Edition [PDF]. January 2009 [cit. 2009-07-12].Dostupné online. 
  29. abcdeMcIntosh A, Cohen A, Turnbull Net al..Clinical guidelines and evidence review for panic disorder and generalised anxiety disorder [PDF]. National Collaborating Centre for Primary Care, 2004 [cit. 2009-06-16].Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-19. 
  30. Barbui C, Cipriani A.Proposal for the inclusion in the WHO Model List of Essential Medicines of a selective serotonin-reuptake inhibitor for Generalised Anxiety Disorder [PDF]. WHO Collaborating Centre for Research and Training in Mental Health, 2009 [cit. 2009-06-23].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-05. 
  31. Cloos JM, Ferreira V. Current use of benzodiazepines in anxiety disorders.Current Opinion in Psychiatry. 2009, roč. 22, čís. 1, s. 90–95.doi:10.1097/YCO.0b013e32831a473d.PMID19122540. 
  32. Martin JL, Sainz-Pardo M, Furukawa TA, Martín-Sánchez E, Seoane T, Galán C. Benzodiazepines in generalized anxiety disorder: heterogeneity of outcomes based on a systematic review and meta-analysis of clinical trials.J. Psychopharmacol. (Oxford). September 2007, roč. 21, čís. 7, s. 774–82.doi:10.1177/0269881107077355.PMID17881433. 
  33. Clinical Guideline 22 (amended). Anxiety: management of anxiety (panic disorder, with or without agoraphobia, and generalised anxiety disorder) in adults in primary, secondary and community care [PDF]. National Institute for Health and Clinical Excellence, 2007 [cit. 2009-08-08]. S. 23–25.Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-06. 
  34. Canadian Psychiatric Association. Clinical practice guidelines. Management of anxiety disorders.Can J Psychiatry. July 2006, roč. 51, čís. 8 Suppl 2, s. 51S–55S.Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-21.PMID16933543. Archivováno 21. 9. 2009 naWayback Machine.
  35. abcdTechnology Appraisal Guidance 77. Guidance on the use of zaleplon, zolpidem and zopiclone for the short-term management of insomnia [PDF]. National Institute for Clinical Excellence, April 2004 [cit. 2009-07-26].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-03. 
  36. abcRamakrishnan K, Scheid DC. Treatment options for insomnia.Am Fam Physician. August 2007, roč. 76, čís. 4, s. 517–26.Dostupné online.PMID17853625. Archivováno 20. 11. 2008 naWayback Machine.
  37. D. MAIURO PHD, Roland.Handbook of Integrative Clinical Psychology, Psychiatry, and Behavioral Medicine: Perspectives, Practices, and Research. [s.l.]: Springer Publishing Company, 13 December 2009.Dostupné online.ISBN 0-8261-1094-0. S. 128–130. 
  38. abcBuscemi N, Vandermeer B, Friesen C, Bialy L, Tubman M, Ospina M, Klassen TP, Witmans M.Manifestations and Management of Chronic Insomnia in Adults. Agency for Healthcare Research and Quality. Evidence Report/Technology Assessment Number 125 [PDF]. June 2005 [cit. 2010-12-22].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-23. 
  39. What's wrong with prescribing hypnotics?.Drug Ther Bull. 2004, roč. 42, čís. 12, s. 89–93.doi:10.1136/dtb.2004.421289.PMID15587763. NeLM summary[nedostupný zdroj].
  40. Scottish Intercollegiate Guidelines Network.Diagnosis and management of epilepsy in adults [online]. [cit. 2009-06-05]. S. 17–9.Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-26. 
  41. abStokes T, Shaw EJ, Juarez-Garcia A, Camosso-Stefinovic J, Baker R.Clinical Guidelines and Evidence Review for the Epilepsies: diagnosis and management in adults and children in primary and secondary care. London: Royal College of General Practitioners, 2004.Dostupné online. S. 61, 64–65. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  42. abcShorvon SD. Drug treatment of epilepsy in the century of the ILAE: the second 50 years, 1959-2009.Epilepsia. 2009, s. 93–130.Dostupné online.doi:10.1111/j.1528-1167.2009.02042.x.PMID19298435. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  43. Stokes T, Shaw EJ, Juarez-Garcia A, Camosso-Stefinovic J, Baker R.Clinical Guidelines and Evidence Review for the Epilepsies: diagnosis and management in adults and children in primary and secondary care (Appendix B) [online]. Royal College of General Practitioners [cit. 2009-06-02]. S. 432.Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-27. 
  44. Ashworth M, Gerada C. ABC of mental health. Addiction and dependence--II: Alcohol.BMJ. 1997, s. 358–60.PMID9270461. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  45. Kraemer KL, Conigliaro J, Saitz R. Managing alcohol withdrawal in the elderly.Drugs Aging. 1999, s. 409–25.doi:10.2165/00002512-199914060-00002.PMID10408740. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  46. Prater CD, Miller KE, Zylstra RG. Outpatient detoxification of the addicted or alcoholic patient.American Family Physician. 1999, s. 1175–83.Dostupné online.PMID10507746. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  47. Ebell MH. Benzodiazepines for alcohol withdrawal.American Family Physician. 2006, s. 1191.Dostupné online.PMID16623205. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  48. Peppers MP. Benzodiazepines for alcohol withdrawal in the elderly and in patients with liver disease.Pharmacotherapy. 1996, s. 49–57.PMID8700792. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  49. DEVLIN, JW.; ROBERTS, RJ. Pharmacology of commonly used analgesics and sedatives in the ICU: benzodiazepines, propofol, and opioids.Crit Care Clin. 2009, s. 431–49, vii.doi:10.1016/j.ccc.2009.03.003.PMID19576523. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  50. BROSCHEIT, J.; KRANKE, P. [The preoperative medication: background and specific indications for the selection of the drugs].Anasthesiol Intensivmed Notfallmed Schmerzther. 2008, s. 134–43.doi:10.1055/s-2008-1060547.PMID18293248. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  51. BERTHOLD, C. Enteral sedation: safety, efficacy, and controversy.Compend Contin Educ Dent. 2007, s. 264–71; quiz 272, 282.PMID17607891. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  52. Mañon-Espaillat R, Mandel S. Diagnostic algorithms for neuromuscular diseases.Clin Podiatr Med Surg. 1999, s. 67–79.PMID9929772. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  53. KAMEN, L.; HENNEY, HR.; RUNYAN, JD. A practical overview of tizanidine use for spasticity secondary to multiple sclerosis, stroke, and spinal cord injury.Curr Med Res Opin. 2008, s. 425–39.doi:10.1185/030079908X261113.PMID18167175. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  54. Wyatt JP, Illingworth RN, Robertson CE, Clancy MJ, Munro PT.Oxford Handbook of Accident and Emergency Medicine. 2nd. vyd. [s.l.]: Oxford University Press, 2005.ISBN 978-0198526230. Kapitola Poisoning, s. 173–208. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  55. Zimbroff DL. Pharmacological control of acute agitation: focus on intramuscular preparations.CNS Drugs. 2008, s. 199–212.doi:10.2165/00023210-200822030-00002.PMID18278976. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  56. Curtin F, Schulz P. Clonazepam and lorazepam in acute mania: a Bayesian meta-analysis.J Affect Disord. 2004, s. 201–8.doi:10.1016/S0165-0327(02)00317-8.PMID15013244. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  57. Gillies D, Beck A, McCloud A, Rathbone J, Gillies D. Benzodiazepines alone or in combination with antipsychotic drugs for acute psychosis. Redakce Gillies Donna.Cochrane Database Syst Rev. 2005, s. CD003079.doi:10.1002/14651858.CD003079.pub2.PMID16235313. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  58. SCHENCK, CH.; ARNULF, I.; MAHOWALD, MW. Sleep and sex: what can go wrong? A review of the literature on sleep related disorders and abnormal sexual behaviors and experiences.Sleep. 2007, s. 683–702.PMID17580590. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  59. FERINI-STRAMBI, L.; ZUCCONI, M. REM sleep behavior disorder.Clin Neurophysiol. 2000, s. S136–40.PMID10996567. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  60. SILBER, MH. Sleep disorders.Neurol Clin. 2001, s. 173–86.doi:10.1016/S0733-8619(05)70011-6.PMID11471763. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  61. Grupo Brasileiro de Estudos em Síndrome das Pernas Inquietas (GBE-SPI). Síndrome das pernas inquietas: diagnóstico e tratamento. Opinião de especialistas brasileiros.Arq. Neuro-Psiquiatr.. 2007, s. 721–7.ISSN0004-282X.doi:10.1590/S0004-282X2007000400035.PMID17876423. (Portugese) Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  62. TRENKWALDER, C.; HENING, WA.; MONTAGNA, P.; OERTEL, WH.; ALLEN, RP.; WALTERS, AS.; COSTA, J. Treatment of restless legs syndrome: an evidence-based review and implications for clinical practice.Mov Disord. 2008, s. 2267–302.Dostupné v archivu pořízeném dne 29-12-2009.doi:10.1002/mds.22254.PMID18925578. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Archivovaná kopie.www.movementdisorders.org [online]. [cit. 2011-06-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  63. The American Psychiatric Publishing Textbook of Psychopharmacology. Redakce Schatzberg Alan F.. Fourth. vyd. [s.l.]: American Psychiatric Publishing, May 6, 2009.Dostupné online.ISBN 978-1-58562-309-9. S. 470. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  64. BANDELOW, B. The medical treatment of obsessive-compulsive disorder and anxiety.CNS Spectr. 2008, s. 37–46.PMID18849910. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  65. ATTARD, A.; RANJITH, G.; TAYLOR, D. Delirium and its treatment.CNS Drugs. 2008, s. 631–44.doi:10.2165/00023210-200822080-00002.PMID18601302. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  66. abcdeBallenger JC.Kaplan & Sadock's Comprehensive Textbook of Psychiatry. Redakce Sadock VA, Sadock BJ, Kaplan HI (eds.). 7th. vyd. [s.l.]: Lippincott Williams & Wilkins, 2000.ISBN 0-683-30128-4. Kapitola Benzodiazepine receptors agonists and antagonists, s. 2317–23. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  67. abTasman A, Lieberman JA.Handbook of Psychiatric Drugs. [s.l.]: Wiley, 2006.ISBN 0-470-02821-1. S. 151. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  68. Stone KL, Ensrud KE, Ancoli-Israel S. Sleep, insomnia and falls in elderly patients.Sleep Med.. 2008, s. S18–22.doi:10.1016/S1389-9457(08)70012-1.PMID18929314. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  69. Rapoport MJ, Lanctôt KL, Streiner DL. Benzodiazepine use and driving: a meta-analysis.J Clin Psychiatry. 2009, s. 663–73.doi:10.4088/JCP.08m04325.PMID19389334. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  70. Orriols L, Salmi LR, Philip P. The impact of medicinal drugs on traffic safety: a systematic review of epidemiological studies.Pharmacoepidemiol Drug Saf. 2009, s. 647–58.doi:10.1002/pds.1763.PMID19418468. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  71. RISS, J.; CLOYD, J.; GATES, J.; COLLINS, S. Benzodiazepines in epilepsy: pharmacology and pharmacokinetics.Acta Neurol Scand. 2008, s. 69–86.doi:10.1111/j.1600-0404.2008.01004.x.PMID18384456. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  72. abPaton C. Benzodiazepines and disinhibition: a review.Psychiatr Bull R Coll Psychiatr. 2002, s. 460–2.Dostupné online.doi:10.1192/pb.26.12.460. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  73. Bond AJ. Drug-induced behavioural disinhibition: incidence, mechanisms and therapeutic implications.CNS Drugs. 1998, s. 41–57.doi:10.2165/00023210-199809010-00005. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  74. Drummer OH. Benzodiazepines—effects on human performance and behavior.Forensic Sci Rev. 2002, s. 1–14. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  75. abAshton H.Cambridge Handbook of Psychology, Health and Medicine. Redakce Ayers S, Baum A, McManus C, Newman S (eds.). 2nd. vyd. [s.l.]: Cambridge University Press, 2007.ISBN 978-0521879972. Kapitola Drug dependency: benzodiazepines, s. 675–8. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  76. abBarker MJ, Greenwood KM, Jackson M, Crowe SF. Cognitive effects of long-term benzodiazepine use: a meta-analysis.CNS Drugs. 2004, s. 37–48.doi:10.2165/00023210-200418010-00004.PMID14731058. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  77. abcStewart SA. The effects of benzodiazepines on cognition.J Clin Psychiatry. 2005, s. 9–13.Dostupné v archivu pořízeném dne 07-10-2011.PMID15762814. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Archivovaná kopie.psychiatrist.com [online]. [cit. 2011-11-20].Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  78. Hammersley D, Beeley L.Counselling: The BACP Counselling Reader. Redakce Palmer S, Dainow S, Milner P (eds.). [s.l.]: Sage, 1996.Dostupné online.ISBN 978-0803974777. Kapitola The effects of medication on counselling, s. 211–4. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  79. Nardi AE, Perna G. Clonazepam in the treatment of psychiatric disorders: an update.Int Clin Psychopharmacol. 2006, s. 131–42.doi:10.1097/01.yic.0000194379.65460.a6.PMID16528135. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  80. abLongo LP, Johnson B. Addiction: Part I. Benzodiazepines--side effects, abuse risk and alternatives.American Family Physician. 2000, s. 2121–8.Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-12.PMID10779253. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  81. Otto MW, Bruce SE, Deckersbach T. Benzodiazepine use, cognitive impairment, and cognitive-behavioral therapy for anxiety disorders: issues in the treatment of a patient in need.J Clin Psychiatry. 2005, s. 34–8.Dostupné v archivu pořízeném dne 07-10-2011.PMID15762818. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Archivovaná kopie.psychiatrist.com [online]. [cit. 2011-11-21].Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  82. abcChouinard G. Issues in the clinical use of benzodiazepines: potency, withdrawal, and rebound.J Clin Psychiatry. 2004, s. 7–12.Dostupné v archivu pořízeném dne 07-10-2011.PMID15078112. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Archivovaná kopie.psychiatrist.com [online]. [cit. 2011-11-21].Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  83. Harrison PC, Gelder MG, Cowen P.Shorter Oxford Textbook of Psychiatry. 5th. vyd. [s.l.]: Oxford University Press, 2006.ISBN 0-19-856667-0. Kapitola The misuse of alcohol and drugs, s. 461–2. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  84. Longmore M, Scally P, Collier J.Oxford Handbook of Clinical Specialties. 6th. vyd. [s.l.]: Oxford University Press, 2003.ISBN 0-19-852518-4. Kapitola Chapter 4, s. 366. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  85. Ashton CH. Protracted withdrawal syndromes from benzodiazepines.J Subst Abuse Treat. 1991, s. 19–28.Dostupné online.doi:10.1016/0740-5472(91)90023-4.PMID1675688. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  86. abcAshton CH.Benzodiazepines: how they work & how to withdraw (aka The Ashton Manual). [s.l.]: [s.n.], 2002.Dostupné online. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  87. Lal R, Gupta S, Rao R, Kattimani S.Substance Use Disorder. [s.l.]:World Health Organization (WHO), 2007.Dostupné online. KapitolaEmergency management of substance overdose and withdrawal, s. 82. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Archivovaná kopie.www.whoindia.org [online]. [cit. 2011-11-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  88. EBADI, Manuchair.Desk Reference for Clinical Pharmacology. 2nd. vyd. USA: CRC Press, 23 October 2007.Dostupné online.ISBN 978-1420047431. Kapitola Alphabetical presentation of drugs, s. 512. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  89. Gaudreault P, Guay J, Thivierge RL, Verdy I. Benzodiazepine poisoning. Clinical and pharmacological considerations and treatment.Drug Saf. 1991, s. 247–65.doi:10.2165/00002018-199106040-00003.PMID1888441. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  90. Robin Mantooth.Toxicity, benzodiazepine [online]. eMedicine, 28 January 2010 [cit. 2010-10-02].Dostupné online. 
  91. abRamrakha P, Moore K.Oxford Handbook of Acute Medicine. 2nd. vyd. [s.l.]: Oxford University Press, 2004.ISBN 0198520727. Kapitola Chapter 14: Drug overdoses, s. 791–838 (798). Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  92. Klein-Schwartz W, Oderda GM. Poisoning in the elderly. Epidemiological, clinical and management considerations.Drugs Aging. 1991, s. 67–89.doi:10.2165/00002512-199101010-00008.PMID1794007. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  93. Buckley NA, Dawson AH, Whyte IM, O'Connell DL. Relative toxicity of benzodiazepines in overdose.BMJ. 1995, s. 219–221.doi:10.1136/bmj.310.6974.219.PMID7866122. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  94. Serfaty M, Masterton G. Fatal poisonings attributed to benzodiazepines in Britain during the 1980s.British Journal of Psychiatry. 1994, s. 128–9.doi:10.1192/bjp.163.3.386.PMID8104653. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  95. Seger DL. Flumazenil—treatment or toxin.J Toxicol Clin Toxicol. 2004, s. 209–16.doi:10.1081/CLT-120030946.PMID15214628. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  96. Treatment of benzodiazepine overdose with flumazenil. The flumazenil in benzodiazepine intoxication multicenter study group.Clin Ther. 1992, s. 978–95.PMID1286503. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  97. Spivey WH. Flumazenil and seizures: analysis of 43 cases.Clin Ther. 1992, s. 292–305.PMID1611650. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  98. Goldfrank LR.Goldfrank's Toxicologic Emergencies. [s.l.]: McGraw-Hill, 2002.ISBN 0-07-136001-8. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  99. abcMeyler's Side Effects of Drugs: the International Encyclopedia of Adverse Drug Reactions and Interactions. Redakce Meyler L, Aronson JK. 15th. vyd. [s.l.]: Elsevier, 2006.ISBN 0-444-50998-4. S. 429–43. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  100. Committee on Safety of Medicines.Benzodiazepines, dependence and withdrawal symptoms [PDF]. Medicines and Healthcare products Regulatory Agency [cit. 2009-05-28].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-06. 
  101. Moody D.Handbook of Drug Interactions: a Clinical and Forensic Guide. Redakce Raymon LP, Mozayani A (eds.). [s.l.]: Humana, 2004.Dostupné online.ISBN 1-58829-211-8. Kapitola Drug interactions with benzodiazepines, s. 3–88. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  102. Roach SS, Ford SM.Introductory Clinical Pharmacology. 8th. vyd. [s.l.]: Lippincott Williams & Wilkins, 2006.Dostupné online.ISBN 978-0-7817-7595-3. Kapitola Sedatives and hypnotics, s. 236. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  103. Dolovich LR, Addis A, Vaillancourt JM, Power JD, Koren G, Einarson TR. Benzodiazepine use in pregnancy and major malformations or oral cleft: meta-analysis of cohort and case-control studies.BMJ. 1998, s. 839–43.Dostupné online.PMID9748174. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  104. American Academy of Pediatrics Committee on Drugs. Neonatal drug withdrawal.Pediatrics. 1998, s. 1079–88.Dostupné online.PMID9614425. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  105. Iqbal MM, Sobhan T, Ryals T. Effects of commonly used benzodiazepines on the fetus, the neonate and the nursing infant.Psychiatr Serv. 2002, s. 39–49.Dostupné online [cit. 02-12-2011].doi:10.1176/appi.ps.53.1.39.PMID11773648. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Archivovaná kopie.ps.psychiatryonline.org [online]. [cit. 2011-12-02].Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  106. Tariq SH, Pulisetty S. Pharmacotherapy for insomnia.Clin Geriatr Med. 2008, s. 93–105, vii.doi:10.1016/j.cger.2007.08.009.PMID18035234. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  107. Bain KT. Management of chronic insomnia in elderly persons.Am J Geriatr Pharmacother. 2006, s. 168–92.doi:10.1016/j.amjopharm.2006.06.006.PMID16860264. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  108. Allain H, Bentué-Ferrer D, Polard E, Akwa Y, Patat A. Postural instability and consequent falls and hip fractures associated with use of hypnotics in the elderly: a comparative review.Drugs Aging. 2005, s. 749–65.doi:10.2165/00002512-200522090-00004.PMID16156679. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  109. Bogunovic OJ, Greenfield SF. Practical geriatrics: Use of benzodiazepines among elderly patients.Psychiatr Serv. 2004, s. 233–5.Dostupné online.doi:10.1176/appi.ps.55.3.233.PMID15001721. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  110. abJACKSON, Stephen G.; JANSEN, Paul; MANGONI, Arduino.Prescribing for Elderly Patients. [s.l.]: Wiley, 22 May 2009.Dostupné online.ISBN 0-470-02428-3. S. 47–48. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  111. ROSENTHAL, Thomas C.; WILLIAMS, Mark; NAUGHTON, Bruce J.Office care geriatrics. Philadelphia: Lippincott Williams Wilkins, 2006.Dostupné online.ISBN 0-7817-6196-4. S. 260–262. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  112. Hulse GK, Lautenschlager NT, Tait RJ, Almeida OP. Dementia associated with alcohol and other drug use.Int Psychogeriatr. 2005, s. S109–27.doi:10.1017/S1041610205001985.PMID16240487. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  113. Verdoux H, Lagnaoui R, Begaud B. Is benzodiazepine use a risk factor for cognitive decline and dementia? A literature review of epidemiological studies.Psychol Med. 2005, s. 307–15.doi:10.1017/S0033291704003897.PMID15841867. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  114. Snowden M, Sato K, Roy-Byrne P. Assessment and treatment of nursing home residents with depression or behavioral symptoms associated with dementia: a review of the literature.J Am Geriatr Soc. 2003, s. 1305–17.doi:10.1046/j.1532-5415.2003.51417.x.PMID12919245. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  115. Wang PS, Brookhart MA, Setoguchi S, Patrick AR, Schneeweiss S. Psychotropic medication use for behavioral symptoms of dementia.Curr Neurol Neurosci Rep. 2006, s. 490–5.doi:10.1007/s11910-006-0051-6.PMID17074284. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Externí odkazy

[editovat |editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématubenzodiazepin na Wikimedia Commons
Autoritní dataEditovat na Wikidatech
Portály:Chemie |Medicína
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Benzodiazepiny&oldid=24402312
Kategorie:
Skryté kategorie:

[8]ページ先頭

©2009-2025 Movatter.jp