Benzin se vyrábí v ropných rafineriích. Materiál, který se získá oddělením ze surové ropydestilací, nazývaný „panenský“ nebo přímý benzin (přímý ropný destilát), nesplňuje požadavky pro moderní motory (zvláštěoktanové číslo), používá se jako součást směsi.
Mnoho uhlovodíků se považuje za nebezpečné látky a podléhá proto regulaci.Bezpečnostní list bezolovnatého benzinu ukazuje nejméně patnáct nebezpečných chemikálií v různých množstvích – včetněbenzenu (až 5 % objemově),toluenu (až 35 %),naftalenu (až 1 %),trimethylbenzenu (až 7 %),MTBE (v některých státech až 18 %) a asi deseti dalších.[2]
Každá ze složek, které se při výrobě benzinu mísí dohromady, má jiné charakteristiky. Mezi důležité složky patří:
katalyticky krakovaný benzin nebo katalyticky krakovaná nafta – vyrábí se vkatalytickém krakeru, má menší oktanové číslo, vysoký obsah alkenů a mírný obsah arenů
hydrokrakát (těžký, střední a lehký) – vyrábí se vhydrokrakeru, má střední až nízké oktanové číslo a mírný obsah aromatických uhlovodíků
panenský čili přímý naftový destilát – destiluje se přímo ze surové ropy, má nízké oktanové číslo, nízký obsah arenů (v závislosti na složení surové ropy), obsahuje určité množství naftenů (cykloalkanů) a žádné olefiny (alkeny)
alkylát – vyrábí se valkylační jednotce, má vysoké oktanové číslo a jedná se o čisté alkany, především s rozvětvenými řetězci
izomerát (různých názvů) – získává se izomerizacípentanu ahexanu v lehkém přímém destilátu, s cílem získat vysokooktanovéizomery.
(Uvedené termíny se používají v naftařské hantýrce. Přesná terminologie se liší podle rafinerie a státu.)
Celkově je typický benzin především směsí parafinů (alkanů), naftenů (cykloalkanů) a olefinů (alkenů). Přesné poměry závisí na:
rafinerii, která benzin vyrábí; různé rafinerie mají různé výrobní jednotky
surové ropě použité pro výrobu
cílové třídě benzinu, zvláště oktanovém čísle.
V současné době mnoho zemí určuje limity celkového obsahu arenů (zvláště benzenu) a alkenů. Takové regulace vedly k preferenci vysokooktanových alkanových složek, například alkylátů, a nutí rafinerie přidávat procesní jednotky ke snižování obsahu benzenu.
Benzin může obsahovat i dalšíorganické sloučeniny, napříkladethery (přidávané úmyslně), a malá množství různých kontaminantů, zejména sloučeninsíry, napříkladdisulfidů athiofenů. Některé kontaminanty, hlavněthioly asulfan, se musí odstraňovat, protože způsobujíkorozi motorů. Sloučeniny síry se obvykle odstraňují převodem na sulfan, které lze poté transformovat naelementární síru pomocíClausova procesu.
Hustota benzinu se pohybuje od 0,64[3] do 0,77 g/cm3, přičemž vyšší hustota značí větší podíl arenů.[4] Kvalita benzinu je nepřímo úměrná hustotě.[3] Benzin plave navodě; vodu proto nelze použít k hašení benzinovéhoohně, není-li rozprašována ve formě jemnémlhy.
Benzin jetěkavější nežnafta neboletecká paliva, a to nejen kvůli hlavním složkám, ale i kvůli přidávaným aditivům. Závěrečné ovládání těkavosti se často provádí přidávánímbutanu. Pro zjištění těkavosti se používá měřeníReidova tlaku par (RVP). Požadovaná těkavost závisí na okolní teplotě: v horkém podnebí se používají složky s vyššímolární hmotností a tedy s nižší těkavostí. V chladném prostředí vede příliš nízká těkavost k problémům se startováním motorů. Naopak v horku působí nadměrná těkavost problémy tím, že se palivo vypařuje již v potrubí a může zabránitpodávacímu čerpadlu v jeho účinném čerpání. (Toto nastává hlavně u čerpadel, která jsou poháněna přímo od motoru a nemají návratové potrubí. U motorů sevstřikováním paliva je třeba, aby mělo palivo dostatečný tlak. Protože při startování jsou otáčky velmi malé, používají se u těchto vozidel elektrická čerpadla umístěná na palivové nádrži a palivo může současně chladit čerpadlo. Regulace tlaku se dosahuje návratem nevyužitého paliva zpět do nádrže. U takových vozidel proto problém s předčasným vypařováním paliva prakticky nikdy nenastává.)
VUSA je těkavost v centrech velkých měst regulována, aby se omezily emise nespálených uhlovodíků. Ve velkých městech je povinný tzv. reformulovaný benzin, který je kromě jiného méně náchylný na vypařování. VAustrálii jsou limity na těkavost benzinu v létě omezovány vládami jednotlivých států (mohou se vzájemně lišit). Mnoho zemí má prostě letní, zimní a případně přechodné limity.
Standardy pro těkavost mohou být uvolněny (takže se může do atmosféry vypařit větší množství složek benzinu) během nouzových situací, kdy je benzinu nedostatek. Například31. srpna2005 bylo kvůlihurikánu Katrina ve Spojených státech povoleno prodávat v některých městských oblastech nereformovaný benzin, což efektivně umožnilo brzy přejít z letního na zimní benzin. PodleStephena L. Johnsona z americkéAgentury pro ochranu životního prostředí platil tento krok s účinností od15. září 2005.[5]
Kromě snižování těkavosti paliva pro omezování emisí nespálených uhlovodíků existují a používají se i jiné způsoby. Všechna vozidla prodávaná v USA (přinejmenším od 80. let 20. století, ale pravděpodobně již od 70. let nebo dříve) musí mít palivový systém uzpůsoben tak, že v době, kdy motor neběží, zachycuje rozpínající se páry paliva z nádrže v zásobníku sdřevěným uhlím. Poté za běhu motoru (obvykle až po dosažení normální pracovní teploty) uvolňuje zachycené páry (přes "čisticí ventil") dosacího potrubí, aby byly spáleny v motoru. Systém musí mít také utěsněný uzávěr nádrže bránící vypařování plnicím hrdlem. Moderní vozidla s diagnostickým systémemOBD-II indikují jako poruchový stav, pokud uzávěr chybí nebo nedostatečně těsní (obecným účelem tohoto indikátoru je vyjádření, že kterákoli část systému pro omezení emisí nepracuje správně).
Podrobnější informace naleznete v článku Oktanové číslo.
Důležitou charakteristikou benzinu je jehooktanové číslo, které označuje, jak je benzin odolný proti předčasnémudetonačnímu zážehu (tzv.klepání motoru). Normálním typem spalování v motoru jedeflagrace. Oktanové číslo se měří podle směsi 2,2,4-trimethylpentanu (isooktan,izomeroktanu) a n-heptanu. Existuje řada různých konvencí pro vyjadřování oktanového čísla; proto stejné palivo může být označováno různými čísly, podle použitého systému. Například v Česku se používávýzkumná metoda amotorová metoda; oktanové číslo zjištěné motorovou metodou bývá nižší.[6]
Oktanové číslo nabylo důležitosti při hledání způsobu zvýšení výkonu uleteckých motorů koncem 30. a ve 40. letech 20. století. Vyšší oktanové číslo umožňuje použít vyššíkompresní poměr a dosáhnout tak vyššího výkonu.
Benzin obsahuje cca 32 MJ/l, resp. 46,4 MJ/kg energie, tedy jinak vyjádřeno 8,89 kWh/l, resp. 12,9 kWh/kg (pro snazší porovnání sbateriemi). Jedná se o průměrnou hodnotu; různé směsi se mohou lišit, konkrétní energetický obsah se podle americkéAgentury pro ochranu životního prostředí liší sezónu od sezóny, mezi různými výrobními sériemi atd., o až 4 % oproti průměru. Z jednohobarelu surové ropy (cca 160 l) se získá asi 74 litrů benzinu, tedy zhruba 46 % objemových procent. Zbývající část ropy jsou další produkty, například asfalt nebo nafta.[7]
Směs známá jako benzin, použije-li se ve spalovacím motoru s vysokou kompresí, má tendenci ksamozápalům (detonacím, tzv. klepání), které poškozují motor. Časné výzkumy tohoto jevu vedli A. H. Gibson aHarry Ricardo vAnglii aThomas Midgley a Thomas Boyd v USA. Objev, žeolovnatá aditiva toto chování mění, vedl k širokému přijetí jejich používání ve 20. letech 20. století a tím i k motorům s vyšším kompresním poměrem a vyšším výkonem. Nejpopulárnějším aditivem bylotetraethylolovo. Ovšem objev škodlivých účinků olova na životní prostředí a zdraví, a také nekompatibilita olova skatalytickými konvertory, které jsou instalovány skoro na všechny americké automobily od roku 1975, znamenaly v 80. letech ústup od jeho používání (tím spíš, že mnohé státy zavedly různézdanění na paliva s olovem a bez něho). Většina států olovnatá paliva zakázala; olovo bylo nahrazeno jinými aditivy. Mezi nejpopulárnější patří aromatické uhlovodíky,ethery aalkoholy (obvykleethanol nebomethanol).
V USA, kde se olovo přidávalo do benzinu (především pro zvýšení oktanového čísla) od počátku 20. let, byly standardy na odstranění olovnatého benzinu poprvé implementovány v roce 1973, z podstatné části kvůli studiím vedenýmPhilipem J. Landriganem. V roce 1995 tvořila olovnatá paliva již jen 0,6 % celkového prodeje benzinu, resp. méně než 1814 tun olova ročně. Od 1. ledna 1996 byl prodej olova pro použití v silničních vozidlech zakázán. Za vlastnictví a používání olovnatého benzinu v běžném silničním vozidle se nyní v USA ukládá pokuta až 10 000 USD. Paliva s obsahem olova se však smějí dál prodávat pro použití mimo silnice, například proletadla,závodní automobily,zemědělské stroje alodní motory.[8] Zákaz olovnatých paliv zabránil uvolnění tisíců tun olova z automobilů doovzduší. Podobné zákazy v různých zemích vedly ke snížení hladiny olova vkrvi lidí.[9][10]
Vedlejším účinkem olovnatých aditiv byla ochrana sedelventilů předkorozí. Mnoho motorů klasických automobilů muselo být modifikováno, aby byly schopny pracovat na bezolovnatá paliva. Vyrábějí se ovšem i náhrady olova, které jsou k dispozici v obchodech s autodíly, u čerpacích stanic nebo přímo jako součást prodávaného benzinu (v Česku bylo takové aditivum součástí benzinu Special 91). Tato náhradní aditiva byla vědecky testována a v roce 1999 schválenaFederací britských klubů historických vozidel při britskéVýzkumné asociaci motorového průmyslu (MIRA).[11]
V některých částechJižní Ameriky,Asie,východní Evropy aStředního východu se olovnatý benzin stále používá. Vsubsaharské Africe byl zakázán od 1. ledna 2006. Stále více zemí navrhlo v blízké budoucnosti olovnatý benzin zakázat. Ovšem vBritánii nyní existuje rostoucí trh pro olovnatý benzin Four Star používaný v historických automobilech a motocyklech. Jediný prodejce, Bayford Group, má oprávněníEvropské unie k distribuci olovnatých paliv – tato se prodávají ve vybraných prodejnách po Velké Británii. Nejsou však ve všechhrabstvích a cena tohoto paliva je zhruba dvakrát vyšší než u bezolovnatého benzinu.
Methylcyklopentadienylmangantrikarbonyl (MMT) se používá mnoho let vKanadě a v poslední době také v Austrálii ke zvýšení oktanového čísla. Působí i jako ochrana ventilových sedel u starších vozů navržených pro olovnatý benzin.
Americké federální zdroje tvrdí, že je MMT podezřelý z toho, že je silnětoxický pronervový adýchací systém,[12] a velká kanadská studie navíc zjistila, že MMT narušuje účinnost systémů pro snižování emisí automobilů a vede proto ke vyšším emisím z těchto vozidel.[13]
V roce 1977 bylo v USA použití MMT zakázáno, dokudEthyl Corporation neprokáže, že by používání tohoto aditiva nemohlo vést k selhání systémů snižování emisí u nových vozidel. Jako výsledek tohoto ustanovení zahájila Ethyl Corporation právní bitvu sEPA a předkládala důkazy, že MMT systémům pro snižování emisí neškodí. V roce 1995 rozhodl americkýodvolací soud, že EPA překročila své pravomoci a MMT se stal v USA legálním aditivem. MMT nyní vyrábí divize Afton Chemical Corporation společnosti Newmarket Corporation.[14]
V USA se někdy ethanol přidává do benzinu, který se však prodává bez informace o tom, že je ethanol jeho součástí.
V několika státech se ethanol přidává povinně minimálně v množství, které je aktuálně 5,9 %. Většina čerpacích stanic má nápis, že palivo může obsahovat až 10 % ethanolu; je to tak záměrně, aby se při případné pozdější změně nemuselo označení měnit.
VEU lze podle specifikace běžného benzinu přidávat 5 % ethanolu. Diskutuje se o možnosti přidávat až 10 % ethanolu. Většina benzinu prodávaného veŠvédsku obsahuje 5–15 % ethanolu, prodává se však i směs (E85) obsahující 85 % ethanolu a 15 % benzinu.
V Česku se nyní (od 1. června 2010) povinně přidává do benzinu nejméně 4,1 % ethanolu.[15]
VBrazílii vyžaduje Brazilská národní agentura pro benzin, zemní plyn a biopaliva (ANP), aby se do benzinu pro automobilové použití přidávalo 25 % ethanolu.
Legislativa omezuje použití ethanolu v benzinu na obsah 10 %. Běžně se u hlavních producentů používá označení E10, tato směs je levnější než obyčejný bezolovnatý benzin. Tankovací stojan s touto směsí musí být náležitě označen.
Podrobnější informace naleznete v článku Barvení paliv.
V USA se nejpoužívanější letecký benzin, známý jako 100LL (oktanové číslo 100, nízký obsah olova), barví modře. Červenébarvivo se používá pro označovánínezdaněného benzinu pro použití v zemědělství.
VeSpojeném království se používá červené barvivo pro odlišení běžnémotorové nafty (často označované jako DERV, česky znamenajícísilniční vozidlo se vznětovým motorem), která není obarvena, od nafty pro zemědělské a stavební stroje, napříkladbagry abuldozery. Červená nafta se stále občas používá v těžkotonážní (kamionové) dopravě, konkrétně pro samostatné motory pohánějící nakládací jeřáb. Toto však postupně mizí, protože mnoho takových jeřábů je poháněno již přímo od hlavního motoru.
VIndii, kde jsou běžná olovnatá paliva, se benzin barví červeně.
V České republice je barvení „minerálních olejů“ (mezi které se řadí široká škála kapalných a plynných uhlovodíků a jejich směsí) nařízeno zákonem č. 353/2003 Sb., ospotřebních daních,[16] konkrétní podmínky potom definuje vyhláška č. 61/2007 Sb.[17] Paliva se barví červeně, a to konkrétně barvivemSolvent Red 19 (téžrozpustná červeň 19 neboSúdánská červeň 7B). Současně se provádí značkování barvivemSolvent Yellow 124 (rozpustná žluť 124). Barví a značkují se střední a těžké plynové oleje KN 2710 19 25, 2710 19 29, 2710 19 41, 2710 19 45 a 2710 19 49, které jsou daňové zvýhodněny (osvobození od spotřební daně nebo vrácení daně).
Do benzinu lze přidávat okysličovadla, látky s obsahemkyslíku, napříkladMTBE,ETBE neboethanol, a tak snižovat množstvíoxidu uhelnatého a nespáleného paliva ve výfukových plynech. V mnoha oblastech USA je povinné používání takových látek, s cílem snížit množství znečišťujících látek ve vzduchu. Například v jižníKalifornii musí palivo obsahovat 2 % hmotnostní kyslíku, což odpovídá 5,6 % ethanolu v benzinu. Výsledné palivo se často označuje jakoreformulovaný benzin (RFG) nebookysličený benzin. Federální požadavek, že RFG musí obsahovat kyslík, byl6. května2006 zrušen, protože byl vyvinut reformulovaný benzin, který má snížený obsah těkavých látek a nevyžaduje dodatečné přidávání kyslíku.[18]
Používání MTBE (methyl-terc-butyletheru) je v některých státech zakazováno kvůli problémům s kontaminaci podzemní vody. Někde, například v Kalifornii, je již MTBE zakázán. Ethanol, a v menší míře ETBE odvozený od ethanolu, jsou běžné substituty MTBE. Protože používaný ethanol bývá vyráběn zbiomasy, například zkukuřice,cukrové třtiny neboobilí, označuje se jakobioethanol. Směs obsahující 10 % ethanolu se označuje jako E10, směs s 85 % ethanolu jako E85. Nejšířeji se ethanol používá v Brazílii, kde se vyrábí z cukrové třtiny. V roce 2004 se v USA vyrobilo, převážně z kukuřice, 13 mil. m3 ethanolu pro použití do paliv. E85 se pomalu stává dostupný po celých Spojených státech, ovšem mnoho z dosud relativně malého počtu stanic nejsou otevřené pro veřejnost.[19] Použití bioethanolu, ať již přímo nebo nepřímo konverzí na bio-ETBE, je doporučovánoSměrnicí 2003/30/EC Evropského parlamentu a Rady pro podporu využití biopaliv nebo dalších obnovitelných pohonných látek v dopravě. Protože však výroba bioethanolu zezkvašenýchcukrů aškrobů zahrnujedestilaci, běžní obyvatelé většiny Evropy si nemohou legálně vyrábět vlastní bioethanol.
Benzin prodávaný u čerpacích stanic obsahuje i další aditiva. Jejich cílem je omezit usazování karbonu (zbytků spálených olejů) v motoru, zlepšitspalování a usnadnit startování v chladném počasí.
Neřízené spalování benzinu produkuje velké množstvísazí.
Mnoho z nealifatických uhlovodíků přirozeně obsažených v benzinu (zejménaaromatických, například benzen), stejně jako antidetonačních aditiv, jekarcinogenních.IARC klasifikuje benzin jakomožný karcinogen (skupina 2B).[20]
Rozsáhlé nebo dlouhodobé úniky benzinu představují hrozbu pro zdraví lidí a proživotní prostředí, zejména pokud se benzin dostane do veřejného zdrojepitné vody. Hlavní nebezpečí nespočívá v úniku z vozidel, nýbrž v nehodách přepravníchcisteren a v úniku ze zásobních nádrží. Proto je většina (podzemních) nádrží nyní podrobena přísným předpisům, které mají za cíl detekovat případné úniky a předcházet jim. Jedním z takových opatření je například použitíobětované anody. Vzhledem ktěkavosti benzinu je důležité, aby byly zásobní nádrže i nádrže ve vozidlech dobře utěsněny. Vysoká těkavost také znamená, že se benzin může, na rozdíl například od nafty, v horkém počasí snadno vznítit. Pro zajištění toho, aby byl tlak přibližně stejný uvnitř i venku, je třeba vhodné řešení ventilace. Benzin může také nebezpečněreagovat s řadou běžných chemikálií.
Benzin je jedním ze zdrojů znečišťujících plynů. I benzin, který neobsahuje olovo ani síru, produkuje do výfukových plynůoxid uhličitý,oxidy dusíku aoxid uhelnatý. Navíc nespálený benzin ve výfukových plynech a benzin odpařený z nádrží vede na slunečním světle k tvorběfotochemického smogu. Přídavek ethanolu zvyšuje těkavost benzinu.
Zneužívání benzinu jako inhalačnídrogy může poškodit zdraví. Většina lidí cítí již koncentraci 0,25 ppm (0,000 025 %). Čichání benzinu je pro mnoho lidí běžným způsob k navození stavu omámení, v některých chudších komunitách a domorodých skupinách vUSA,Austrálii,Kanadě, naNovém Zélandu a některýchtichomořskýchostrovech se stalo přímo epidemií.[21] Proto byl v australské rafinerii firmyBP ve městěKwinana vyvinut benzinOpal obsahující jen 5 % aromatických uhlovodíků (namísto obvyklých 25 %), který omezuje účinky inhalace.[22]
Jako jinéalkany, benzin hoří v omezeném rozsahu své plynné fáze, což společně s jeho těkavostí znamená, že je velmi nebezpečný v přítomnosti zdrojů zapálení. Dolnímez výbušnosti je 1,4 % objemových, horní limit 7,6 %. Koncentrace pod 1,4 % par benzinu ve vzduchu je příliš chudá a nezapálí se. Naopak koncentrace nad 7,6 % je příliš bohatá a též se nezapálí. Ovšem páry benzinu se rychle mísí se vzduchem a rychle se rozptylují do prostoru. K mnoha nehodám s benzinem došlo při pokusu zapálit oheň; namísto toho, aby benzin pomohl zapálit příslušné palivo, část se ho velmi rychle vypaří a smísí se se vzduchem. Při následné snaze zapálit oheň se páry prudce vznítí do podoby ohnivé koule, která neopatrného člověka pohltí. Páry jsou navíc těžší než vzduch a mají tendenci se hromadit například v montážních jámách v garážích.
Kvalitní benzin by měl být stabilní prakticky po libovolně dlouhou dobu, pokud se správně skladuje. Takové skladování má být ve vzduchotěsné nádobě, aby se zamezilooxidaci a pronikání vodní páry. Skladovat se má při stabilní nízké teplotě, aby nemohlo dojít k úniku vlivem tepelné roztažnosti. Pokud se benzin neskladuje správně, postupem času může gumovatět a tvořitsraženiny. Může k tomu při dlouhém odstavení vozidla docházet v nádrži, potrubí nebo vkarburátoru či součástech vstřikovacího systému; pak je problém nastartovat motor. Ovšem při návratu k běžnému provozu vozidla by se měly vzniklé nánosy nakonec vyčistit proudem čerstvého benzinu. K prodlužování životnosti paliva, které není nebo nemůže být správně skladováno, lze používatstabilizátory. Běžně se pro lepší startování používají u malých motorů, například vtravních sekačkách a traktorech. Doporučuje se ponechávat nádrže a kanystry naplněné více než z poloviny, dobře uzavřené proti kontaktu sevzduchem, chráněné před vysokými teplotami.[23], před odstavením nechat běžet motor deset minut (aby se stabilizátor dostal do všech součástí palivového systému) a v pravidelných intervalech motor nastartovat (aby se odstranilo odstáté palivo z karburátoru).[24]
Ceny benzínu jsou určovány výstupními cenami rafinérií, k nimž si připočítávají své marže distributoři a prodejci pohonných hmot. Podle vzájemné dohody prodávají všechny rafinérie vEvropské unii své produkty za stejnou cenu, stanovovanou nakomoditní burze vRotterdamu.
Ve většině zemí světa tvoří větší část z konečné ceny benzínu daně (zejménaspotřební daň adaň z přidané hodnoty). V ČR se podíl daní pohybuje okolo 40-50%[29]. Marže rafinerií je při rovnováze trhu zhruba do 4%, v době konfliktů a kolísajících cen může vzrůst mnohonásobně, až ke 30%[30]. Celkový podíl distribuce a prodeje se pohybuje mezi 7-12%. Marže pro samotné provozovatele čerpací stanice tvoří asi 5% ceny (2 Kč při ceně 40Kč/l).[31][32]
Na burze se benzín jako komodita nabízí pod označením benzín RBOB (Reformulated Gasoline Blendstock for Oxygen Blending). Jedná se o standardní velkoobchodně dodávaný benzín – neokysličený o 92% čistotě. Cena benzínu jakožto globální komodity je ovlivněna hned několika faktory:
Trendy v USA – jako největší konzument má spotřeba v USA přímý dopad na cenu benzínu.
Alternativní paliva – s postupem a vývojem alternativních paliv můžeme očekávat změny v ceně benzínu, především kvůli snížení poptávky.
Cena ropy – cena benzinu jako komodity je těsně navázána na ropu.
Nestabilita politické moci – ropa i benzín putují do Evropy z rozvíjejících se trhů s poměrně nestabilní politickou mocí. Napětí v těchto zemích může způsobit výkyvy v cenách ropy i benzinu.[33]
s náhradou olova (draslík), dříve s oktanovým číslem 90
Natural 91
-
91
nyní se vyskytuje jen výjimečně
Natural 95
E5
95
dříve Super 96
Natural 98
E5
98
dříve Super Plus 98
-
E10
91–94
obsahuje desetiprocentní biosložku, pro motory normyEuro 4 a vyšší
Benzín s přísadou olova (olovnatý benzín) se v ČR přestal prodávat 1. ledna 2001. Od tohoto data se prodává pouze tzv. bezolovnatý benzín. V některých státech (včetně Česka, kde je to uloženo zákonem č. 86/2002 Sb. v aktuálním znění) se do pohonného benzinu povinně přidává ethanol vyráběný z biomasy, tzv.bioethanol.
Od 12. října 2018 je povinné označovat v Evropské unii palivo jednotně. Natural 95 a Natural 98 tak má nyní označení E5 a nafta B7. České čerpací stanice si však vedle nového označení ponechají i stávající názvy.[35]
Jelikož evropská legislativa nutí petrolejáře k úspoře emisí CO2, v Česku zmizí Natural 95 (E5) a nahradí ho benzín E10 (s desetiprocentní biosložkou). Původně se tak plánovalo k roku 2019,[36] v roce 2018 se však počítalo až s rokem 2020.[37] Benzín E10 může poškodit motor a palivovou soustavu starších automobilů; vozy vyrobené od roku 2005 s motory splňujícími normuEuro 4 a vyšší jsou již tomuto palivu přizpůsobeny.[36]
Benzín je hořlavina citlivá na statickou elektřinu. Pro přenos se musí používat pouze bezpečné nádoby (kanystry) určené pro přenos těchto látek. Není dovoleno používat například PET láhve a jiné nádoby neurčené pro přenos benzínu.
↑Oil Industry Statistics from Gibson Consulting [online]. [cit. 2008-07-31].Dostupné online.
↑{{{publisher}}}: {{{title}}}, tisková zpráva, [cit. {{{accessdate}}}],Dostupné on-line.Je zde použita šablona{{Cite press release}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lourdes Schnaas, Stephen J. Rothenberg, María-Fernanda Flores, Sandra Martínez, Carmen Hernández, Erica Osorio,1 and Estela Perroni. Blood Lead Secular Trend in a Cohort of Children in Mexico City (1987–2002).Environ. Health. Perspect.. 2004, roč. 112, čís. 10, s. 1110–1115.Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-31.doi:10.1289/ehp.6636.PMID15238286.
↑ Federation of British Historic Vehicle Clubs.www.fbhvc.co.uk [online]. [cit. 27-06-2010].Dostupné v archivu pořízeném dne 03-04-2009.
↑Comments of the Gasoline Additive MMT [online]. [cit. 2008-08-10].Dostupné online.
↑Final Report: Effects of MMT in Gasoline on Emissions from On-Road Motor Vehicles in Canada [PDF]. Canadian Vehicle Manufacturers’ Association, and Association of International Automobile Manufacturers of Canada, 11 November 2002 [cit. 2009-04-27].Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-29.
↑History of mmt [online]. Afton Chemical [cit. 2008-02-22].Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-29.
↑Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 61/2007 Sb., kterou se stanoví podrobnosti značkování a barvení vybraných minerálních olejů a značkování některých dalších minerálních olejů. In:Sbírka zákonů. 2007. Dostupné online. § 2. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
↑Removal of Reformulated Gasoline Oxygen Content Requirement (national) and Revision of Commingling Prohibition to Address Non-0xygenated Reformulated Gasoline (national) [online].U.S. Environmental Protection Agency, 22 February 2006.Dostupné online.
