Benjamin Disraeli [dɪzˈreɪli], 1. hrabě z Beaconsfieldu, (21. prosinec1804 –19. duben1881) bylbritský státník, členKonzervativní strany,premiér a spisovatel. Jako mladík konvertoval kanglikanismu, nicméně byl prvním a jediným britským předsedou vlády sžidovskými kořeny. Sehrál důležitou roli ve stabilizaci Konzervativní strany po rozkolu způsobeném zrušením cla na obilí (tzv.Obilné zákony).
I když byl hlavní postavouprotekcionistického křídla konzervativců, jeho vztahy s vůdcem stranyStanleyem nebyly až do 60. let příliš dobré. Od roku1852 se jeho hlavním politickým rivalem stal pozdější předsedaLiberální stranyWilliam Gladstone. Disraeliho hlavního výhodou v tomto střetu byly velmi dobré vztahy s královnouViktorií.
V době, kdy se aktivně angažoval v politice, byl činný i jako spisovatel. Jeho povídky ale nejsou považovány za základní díla britské literaturyViktoriánského období. Mezi britskými premiéry je svou činností jako spisovatel výjimkou. Dvě funkční období také zastával funkcirektoraGlasgowské univerzity.
Narodil se jako druhé dítě a nejstarší syn v rodině literárního kritika a historika Isaaca D'Israeliho a jeho ženy Marie. Jeho dědeček Benjamin D'Israeli pocházel z italského městečkaCento z rodinysefardských Židů. Pravopis svého jména si upravil vypuštěním apostrofu ve 30. letech. Nejdříve navštěvoval malou školu v Blackheathu. Od roku1817 studoval školu v Higham Hall, zatímco jeho mladší bratr navštěvoval prestižnější Winchester College. Otec Isaac byl nábožensky vlažný, měl roztržky v synagoze a judaismus opustil. Jeho přítel, historik Sharon Turner jej v roce 1817 přesvědčil, aby své děti včetně Benjamina v zájmu šance na lepší život nechal pokřtít.
Jeho otec předpokládal, že se bude věnovat právnické kariéře. Roku1824 cestoval se svým otcem poBelgii a tam se rozhodl, že práva opustí. Roku1839 se oženil s bohatou vdovou Marií Lewisovou.
I když byl konzervativec, prosazoval spojenectví mezi velkostatkáři a dělnickou třídou, proti narůstající moci obchodníků a průmyslníků. Před přijetím zákonareformujícího volební právo neměli příslušníci dělnické třídy právo volit, a tak neměli žádný politický vliv.
PremiérRobert Peel ho pominul při jmenování členů své vlády roku1841 a Disraeli se tak stal jeho hlasitým kritikem. Přelom roků1845 a1846 byl poznamenán sporem o zrušení cla na obilí. Koalice konzervativců, zastánců volného obchodu, radikálů awhigů prosadila zákon na zrušení tohoto cla, což způsobilo rozštěpení Konzervativní strany. Zastánci Peelovy politiky (většina zkušených konzervativních politiků) se přiklonili k whigům, zatímco druhá skupina kolem Disraeliho a Smith-Stanleye tvořilanové konzervativce.
Po pádu vládyJohna Russela na počátku roku1852 se stal premiérem Smith-Stanley a Disraeli zastával funkci ministra financí. Tato vláda měla jen krátkou dobu trvání a na konci téhož roku padla. Ve druhé vládě sestavené Stanleyem byl znovu pověřen funkcí ministra financí.
Po porážce návrhu reformy volebního zákona, předloženého Gladstonem roku1866, navrhli následující rok se Stanleyem vlastní znění úprav, které jim měly zaručit kontrolu nad změnami volebního práva a jak doufali i zvýšení počtu poslanců.Reforma volebního zákona zvýšila počet voličů téměř na dvojnásobek, vytvořila volební obvody v patnácti do té doby nezastoupených městech a zvýšila zastoupení velkých měst, jakými bylyLiverpool aManchester.
Stanleyův zdravotní stav se zhoršoval, v únoru1868 z funkce premiéra odstoupil a tak se stal jeho nástupcem. Konzervativní vláda byla kabinetem menšinovým a přijetí reformy volebního práva vyvolalo nutnost vyhlásit nové všeobecné volby.
Hlavním tématem jeho prvního funkčního období bylo řešení otázek souvisejících s Irskou církví. I když byloIrsko převážněkatolické, existovala zde iprotestantská církev, která byla financována z výběru daní. Inicioval rozhovory skardinálem Manningem o založení římskokatolické univerzity vDublinu, ale mezitím Gladstone vydal prohlášení, ve kterém navrhl zrušení Irské protestantské církve. Tento návrh rozdělil konzervativce, zatímco vedl ke sjednocení liberálů. Po volbách získala Liberální strana v dolní komořeparlamentu většinu a konzervativní vláda padla.
Po šesti letech v opozici zvítězila Konzervativní strana ve volbách roku1874 a Disraeli byl pověřen sestavením vlády. Jeho kabinet přijal mnoho zákonů reformujících pracovní podmínky dělnické třídy. Kritici pak uváděli, že konzervativní strana zlepšila podmínky dělníků za pět let daleko více než liberálové za předchozích patnáct.
Jako zastáncevelké hry navrhl zákon, který ustanovil královnu Viktoriicísařovnou Indie, a tak ji postavil na tu samou úroveň, na jaké bylruskýcar. Snížení vlivu Ruska měl napomoci i vpád doAfghánistánu a podpis kyperské úmluvy sTureckem, která měla zajistit Británii vliv v této strategicky položené zemi.
Jeho dalším diplomatickým úspěchem byl výsledekBerlínského kongresu roku1878.Bulharsku byla odepřena úplná samostatnost a tak byla postavena hráz rozpínajícímu se vlivu Ruska naBalkáně. Nicméně potíže vJižní Africe a v Afghánistánu vedly k oslabení jeho vlády a porážce konzervativců ve volbách roku1880.
Disraeli byl povýšen do šlechtického stavu roku1876 a byl jmenován hrabětem zBeaconsfieldu. Tím se stal členemSněmovny lordů.
Konzervativní strana prohrála volby roku1880 a Disraeli krátce nato onemocněl a v dubnu téhož roku zemřel. Byl pohřben v hrobce pod kostelem svatého Michala na pozemcích svého panstvíHughender Manor.
COMAY, Joan; COHN-SHERBOK, Lavinia.Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament. London: Routledge, 2002. 407 s.Dostupné online.ISBN978-0415260305. (anglicky)
_cropped.png)
_(St_Edwards_Crown).svg)
