Rozdělení na čtvrti (sestieri): Cannaregio Castello Dorsoduro a Giudecca San Marco San Polo Santa Croce
Benátky (italskyVenezia[veˈnɛttsja]IPA,benátskyVenesia neboVenexia[veˈnɛssja]IPA) jsou hlavní městoseveroitalské oblastiBenátsko. Jeho historické jádro leží na ostrovech v mělkéBenátské laguně, oddělené odJaderského moře úzkou kosou Lido, novější části města byly vybudovány na pevnině (Mestre). Ve dnech zvaných „acqua alta“ (vysoká voda), kterých bývá každoročně průměrně 54, se zde zvýší hladina moře až o 90 cm.[3][4][5] Ve městě žijepřibližně 250 tisíc[2] obyvatel.
Kdysi námořní a obchodní velmoc a středisko sklářství, mají Benátky dodnes velký historický, kulturní, společenský i administrativní význam. Ve středověku byly centremBenátské republiky, dnes jsou středem své oblasti, probíhá tu bohatý kulturní život. Nachází se zde velký přístav (na západním kraji) a letiště (na pevnině). Od roku1987 jsou Benátky a celá okolní laguna jako jedna z nejnavštěvovanějších italských destinací památkouUNESCO. Město žije převážně z turistického ruchu.[6] Každý rok je navštíví přibližně 25 milionů turistů z celého světa a Benátky tak patří mezi nejnavštěvovanější města světa. Důležitou roli přitom hrajeBiennale di Venezia, prestižní přehlídka současného výtvarného umění pořádaná v každém lichém roce.[7]Od roku1932 se zde pořádá mezinárodníBenátský filmový festival. V roce1949 tu poprvé pro hlavní cenu použili název „Lev sv. Marka“, (o tři roky později se této ceně začalo říkat – a říká dosud „Zlatý lev sv. Marka“, vedle ní se tu také pokaždé uděluje i několik „Stříbrných lvů sv. Marka“).
Počátky města spadají do obdobístěhování národů, název Venezia snad podle kmeneVenetů/Benetů, který se v této oblasti usadil, kdyžbarbary ohrožované obyvatelstvo hledalo útočiště na bahnitých ostrůvcích Laguny;[8] z osady prostých chýší na dřevěných pilotách (založené snad už v 5. století) se postupně vyvinulo sebevědomé město, sice bez pozemkového a surovinového zázemí, ale výhodně orientované na obchod s východním středomořím a Byzancí. Obchod Benátčané brzy dokázali chránit jak mocným válečným loďstvem, tak obratnou diplomacií, těžící ze svého nejasného postavení mezi sférami zájmu západního a východního císařství; velkou roli zde hrál i státní kultsv. Marka. Benátky se tak staly bohatou a sebevědomoupatricijskou republikou s vlastními volenými orgány (v čele s dóžetem – prvně zmíněným k roku 697) a s ohromným vlivem ve východnímStředomoří, posíleným četnými obchodními osadami a vojenskými základnami.
Středověk a vrchol benátské moci, výtvarné umění, hudba a divadlo
Už vestředověku se Benátčané vypořádali s většinou soupeřů (Janov,Pisa), aktivně se podíleli na organizaci křížových výprav (dóžata Enrico Dandolo, Francesco Morosini atd.) a dlouhá staletí dokázali čelit i tlakuOsmanské říše.Vrcholu moci dosáhlarepublika sv. Marka na přelomu 15. a 16. století, kdy se město stalo významnou metropolívýtvarného umění, hlavně malby (rodina Belliniů, V. Carpaccio ad.) a po přílivu umělců z Říma, roku1527 vypleněného vojskyKarla V., také architektury (V. Scamozzi,Jacopo Sansovino,A. Palladio). Malba si pak držela svoji vedoucí roli od 16. až do 18. století (Tizian,Paolo Veronese,Tintoretto,Tiepolo), kdy výrazně ovlivnila i tvorbu v našich zemích a nakonec dosáhla prahu moderníhoimpresionismu (F. Guardi). Avšak nelze přitom zapomenout na tradici benátské hudby a divadla. PředevšímBenátská hudební škola v 16. – 17. století získala světovou proslulost. První veřejná divadelní scén pak byla otevřena v r. 1637 a další divadla pak v letech následujících. Z Benátek pocházel např. dramatikCarlo Goldoni, stejně jako hudební skladatelAntonio Vivaldi a mnoho dalších.
Významnou roli v kulturním životě města sehrály tzv.scuoly. Původně se jednalo o charitativní bratrstva, později spíše o bohaté cechovní korporace s potřebou reprezentace, které díky tomu zanechaly v Benátkách skvělé budovy s nádhernou malířskou výzdobou (viz napříkladScuola Grande di San Rocco).
Od sklonku 16. století však benátská moc pozvolna upadala, zejména po objevu plavebních cest kolemAfriky a v důsledku neustálé turecké expanze. Konec tisícileté "Nejjasnější Benátské republiky" (Serenissima Repubblica di Venezia) přinesla francouzská okupace roku1797. Město tehdy ovládl Napoleon na 8 měsíců, do ledna 1798, kdy se Benátsko stalo (na 8 let) součástí Rakouska, a to na základě mírové smlouvy vCampo Formio. V prosinci 1805, pobitvě u Slavkova a na základěPrešpurské mírové smlouvy byly Benátky opět francouzské (na 8 let a cca 4 měsíce). Po porážce Napoleona v prvních měsících roku 1814 (byl izolován na Elbě) získalo Benátky znovu Rakousko a to na cca 52 let. Toto období bylo počátkem r. 1848 přerušeno (na asi 1,5 roku) lidovým povstáním pod vedením Daniele Manina a obnovením Benátské republiky. Ovšem povstání bylo rozdrceno už v následujícím roce 1849.
Definitivní tečku za touto sedmdesátiletou "odyseou" učinilo připojení Benátska k čerstvě sjednocené Itálii v r. 1866.
Zajímavostí je, že Napoleon za uvedenou krátkou dobu v Benátkách stihnul mnohé, špatné i dobré. Boural i stavěl. Vybudoval veřejné sady na špici čtvrti Castello, dláždil ulice, zakázal karneval aj. A také zrušil židovské Ghetto včetně souvisejícího omezení pohybu obyvatel.
PoNapoleonově pádu byly Benátky roku1815 přiřčeny rakouskému císařství, což bylo vnímáno jako akt další okupace, a bylo zcela logické, že nespokojení obyvatelé se bouřili a nezůstali stranou ani revolučních událostí let 1848–49. Bezohledným ostřelováním města tehdy „nastolil pořádek“ slavný český maršálJan Radecký z Radče. V roce1866 se městoplebiscitem (674 426 hlasů proti 69) připojilo k sjednocené Itálii.
V Benátkách také existuje jedna z historicky nejvýznamnějších středoevropskýchžidovských obcí. V částiCannaregio se nachází historickážidovská čtvrť –ghetto – přičemž tento termín pochází právě odsud. Pochází odsud však pouze název označující židovskou čtvrť, první fungující ghetto na světě nebylo zde, jak se často mylně uvádí, protože zdejší ghetto bylo založeno až roku 1516, kdy už např. v Čechách, Německu či Rakousku uzavřená židovská sídliště v rámci městských celků existovala víc než sto let. Říkalo se jim však "židovská města" (podobně jako např. vPraze naJosefově), termín ghetto je tedy označení pozdější a skutečně z Benátek pochází.
Hlavní ulice doplňuje asi stovka kanálů, kde je čilý dopravní ruch. Ve městě je překonává přes 400 kamenných mostů a asi 15 000 domů zde stojí na dubových kůlech zaražených do mořského dna. Dopravní tepnou jeCanal Grande, 4 km dlouhý a asi 70 m široký kanál, který prochází přímo středem města. Spojuje hlavní nádraží a přístav s historickýmnáměstím Svatého Marka a centrem města. Nejstarší a nejznámější most jePonte di Rialto, který jako jeden ze čtyř spojuje obě části města rozdělené kanálem.Mramorový oblouk 48 m dlouhý doplňují dvě řady obchodů. Ve městě zajišťují dopravu motorové lodě, které brázdí kanály, pro turisty jsou k dispozici klasickégondoly. Čtvrtý mostPonte della Costituzione byl postaven španělským architektem Santiago Calatrava v roce 2008.
Historické Benátky jsou plné kulturních a uměleckých památek. Od nejstarších staveb, jako jebazilika svatého Marka neboDóžecí palác12.–15. století, přes gotické kostelySanta Maria dei Frari aSanti Giovanni e Paolo,renesanční stavby – Bibliotheca Marciana (Sansovino) a kostelSan Giorgio Maggiore (A. Palladio) z téže doby – až po barokní kostel Santa Maria della Salute. Na Náměstí svatého Marka, na Canal Grande i v dalších čtvrtích města jsou historické a umělecké poklady, které uvnitř uchovávají další mistrovská díla.
Bazilika svatého MarkaSanta Maria dei Miracoli, vnitřek
Bazilika svatého Marka (Basilica San Marco) – hlavní benátský kostel, zasvěcený patronovi města a kraje; založený v 9. století a po vypálení znovu vystavěn v 11. století s kupolemi v byzantském stylu a ve 14. století dostavěn v gotickém slohu.
San Giorgio Maggiore – kostel sv. Jiří Většího, i s klášterem založený benediktiny roku 982, přestaven ve slohu renesančním a barokním, s kopulí (Andrea Palladio, 1610) na ostrově naproti dóžecímu paláci
Santa Maria dei Frari – klášterní kostel Panny Marie bratří (dominikánů) – největší gotický chrám v Benátkách, s hroby dóžat a dalších významných Benátčanů; bývalý klášter slouží státnímu archivu; proti kostelu na severní straně: ve čtvrti San Polo
Il Redentore kostel Vykupitele, původně s klášterem františkánů, jedna z hlavních staveb renesančního architektaAndrey Palladia
BazilikaMadonna dell' Orto – jeden z nejvýznamnějších gotických chrámů města, její věž s kupolí je dominantou severního pobřeží, obrazy vytvořil převážněTintoretto, který v sousedství bydlel a je v tomto kostele pohřben; ve čtvrti Cannareggio
Santi Giovanni e Paolo (Zanipaolo) – bazilika sv. Jana a Pavla s přilehlou opatrovnou a školou – gotická stavba, ve čtvrti Castello na severu města
Basilica Santa Maria dei Miracoli – renesanční kostelík Panny Marie zázračné z 15. století – s barevným mramorovým obložením; blízko mostu Rialto
Kostel svatých apoštolů (Chiesa dei Santi Apostoli) – založen v 6. století pro první křesťany ve městě, přestavován vícekrát až do doby baroka, významná kaple Cornaro; pro Čechy pozoruhodný postranní oltář s barokním obrazem Panny Marie se svatým Janem Nepomuckým
Santa Maria Maddalena – centrální stavba z roku 1778 v severní části města
Santa Maria di Nazareth (také Scalzi) z roku 1705 blízko nádraží
San Marcuola – barokní z roku 1736 na Canal Grande
chrám svatého Martina (San Martino) – středověký, barokně přestavěný, ve čtvrti Castello
Santi Geremia e Lucia – z roku 1753 v severní části města na Canal Grande
Svatý Zachariáš (San Zaccharia) – renesanční, ve čtvrti Castello, východně od San Marco
Benátsképaláce byly postaveny tak, aby odpovídaly potřebám města bez ulic, návštěvníci totiž obvykle připlouvali lodí. Většina benátských domů měla dvě patra, kuchyň byla situována buď v přízemí pro snadnější přístup k vodě, nebo v podkroví, aby lépe unikaly pachy vznikající při vaření.
Nejstarší dochované soukromé paláce v Benátkách pocházejí ze 13. století a jejich architektura odráží vlivbyzantského světa. Bohatě zdobené paláce vgotickém slohu jsou v Benátkách mnohem četnější než v jakémkoli jiném stylu. Nejproslulejší jeDóžecí palác s elegantními oblouky z istrijského kamene a krásnou kružbou, která propůjčuje fasádě jemný, jakoby krajkový vzhled.Renesanční domy v Benátkách často stavěli z pískovce místo tradičních cihel. Mezi typické náměty, jež nastupující ozdobný styl převzal ze starověkého Řecka a Říma, patří kanelované sloupy, korintské hlavice a polokruhové oblouky. Kořeny benátskéhobaroka sahají do klasické renesance. Věnce, girlandy, cherubíni, maskarony a rozety oživují průčelí budov, jako například Ca' Pesary ze 17. století.
Dóžecí palác (Palazzo Ducale), sídlo dóžete a benátské vlády, hlavní dílo benátské gotiky ze 14. až 15. století
NávratBucintora do přístavu na svátek Nanebevstoupení, obraz odCanaletta, 1732
Galleria dell'Accademia – největší sbírka benátského umění, evropská malba od gotiky (kolekce Belliniů) přes mistry renesance (Tizian, Tintoretto, Tiepolo) a baroka (Rubens)
Museo Forrer aMuseo archeologico nazionale – nejstarší veřejná sbírka starého umění (malířství, sochařství i umělecká řemesla), součást městských uměleckých a historických sbírek (Musei civici di Venezia) a prohlídkového okruhu, který zahrnuje také Dóžecí palác a sbírku benátského umění 18. století v Ca'Rezzonico; expozice od antického sochařství přes středověké a renesanční umělecké řemeslo a cechovní památky až po 19. století, vynikající kolekce dóžecí sbírky malby a zbrojnice, panoramatických obrazů benátských slavností, expozice knihtisku
Museo ebraico di Venezia – velká sbírka památek benátské židovské kultury, v židovské osadě, součást čtvrti Cannaregio
Gondoly tvoří neoddělitelnou součást života v Benátkách již od 11. století.[11] Štíhlým trupem a plochým dnem jsou skvěle přizpůsobeny pro plavbu úzkými a mělkými kanály. Gondola je směrem k přídi mírně zahnutá doleva, což zabraňuje tomu, aby se točila pořád dokola. Výroba jedné takové gondoly trvá přibližně 500 hodin na dno se používá borovice na boky pak třešeň.
V roce1562 bylo vydáno nařízení, že všechny gondoly musí být černé, aby se zamezilo okázalým projevům bohatství. Při zvláštních příležitostech je krášlí květiny. Patronem gondoliérů je český světecJan Nepomucký. Jeho socha stojí u kostela svatého Jeremiáše a je dnes jedinou sochou umístěnou na břehu Canalu Grande. Každoročně konaná Regatta Storica vede právě k ní a otáčí se u kůlu, stojícího u její paty.[12]
Gondoliér muže být každý za předpokladu že splní dané podmínky a ty jsou školení, praxe a závěrečná zkouška obsahující historii a architekturu Benátek mimo to ještě musí splňovat přísnýdress code a to například že proužky na jejich košilích nesmí být širší než 3 centimetry.[13][14]
Plavba gondolou není levná (90 € za půlhodinu plavby v roce 2024, 110 € při plavbě po 19. hodině) a obvykle ji využívají turisté. Mnohem levnější je tzv.traghetto (přívoz, cena 2 € v roce 2016) nebovaporetto (vodní autobus, cena 9,50 € v roce 2024 nebo jízdenka na 24 hodin za 25 €).
Dnes je pravých Benátčanů méně než před 20, 40 či 60 lety; úbytek v historických čtvrtích a na ostrovech je výrazný již od poloviny 20. století Lidé se z historické části Benátek stěhují jinam, do jiných měst nebo například do Mestre. Důvodem jsou příliš vysoké nájmy.[15] Na druhou stranu však počet obyvatel v historických čtvrtích Benátek a na ostrovech není ani dnes zanedbatelný – přibližné souhrnné počty obyvatel historických částí laguny: 1951 – 219 tisíc, 1971 – 157 tisíc, 1991 – 124 tisíc, 2001 – 98 tisíc, 2018 – 81 tisíc.
Benátky ze satelitu, dole Giudecca, vlevo nahoře železniční most a nádraží
Jedna z nejužších ulic na světě se nachází právě v Benátkách. Ramo Varisco je jenom 52 cm široká.[16]
Domy v Benátkách jsou číslované v rámci čtvrtí, kterých tam je šest, a ne podle daných ulic.[17]
V roce 1608 právo říkalo, že nošení masek je povoleno pouze během slavného Benátského karnevalu. Kdo toto pravidlo poruší, může strávit až dva roky ve vězení nebo ho čekalo bičování či veřejný posměch
Krmení holubů na Piazza San Marco je protizákonné. I když fotka s krmením holubů se stala téměř nutností pro každého turistu, pozor na to, krmení je od roku 2008 zakázáno. Mimo to ve městě platí spousta dalších zákazu jako například : máchaní a plavání ve vodních kanálech, sezení a ležení na zemi, konzumace jídla na jiných místech než k tomu určených, jízda na kole nebo chůze bez oblečení s odhalenou hrudí a v bikinách za ignorování těchto zákazu hrozí vysoké pokuty nebo vykázání z města.[18][19]
Benátky se „potápějí“ o 1–2 milimetrů za rok.[20] Na problém upozorňuje i umělec Lorenzo Quinn svérázným způsobem – sochou ve tvaru rukou, které podpírají hotel nad Grand Canal.[21] Za posledních 30 let se město propadlo o 13 cm (více než stoupla hladina) díky odčerpávání spodní vody, což bylo zakázáno.[22]
Ve městě je od roku 2019 zpoplatněn vstup pro turisty a od roku 2022 zavedená povinná rezervace vstupu. To se však týká pouze určitých dní v roce, především v turistické sezóně od dubna do července.[23][24]
↑ 10 ZAJÍMAVOSTÍ, KTERÉ JSTE O BENÁTKÁCH ROZHODNĚ NETUŠILI.Blond on the road [online]. 2022-09-19 [cit. 2023-08-09].Dostupné online.
↑ Benátky. Gondoliér má předepsané i proužky na košili, nesmí být širší než tři centimetry.Český rozhlas [online]. 2021-03-25 [cit. 2023-08-09].Dostupné online.
↑ Číslování ulic v Benátkách.dobenatek.cz [online]. [cit. 2023-08-08].Dostupné online.
↑ Benátky chystají další zákaz pro turisty. Za posedávání pokuta až 12 tisíc.idnes.cz [online]. 2018-09-20 [cit. 2023-08-08].Dostupné online.
↑RYŠÁNEK, Adam. Turisté si v Benátkách uvařili kávu na schodech. Dostali tučnou pokutu.Seznam Zprávy.cz [online]. 2019-07-20 [cit. 2023-08-08].Dostupné online.
↑POŠTOLKOVÁ, Lucie. Benátky se potápí pětkrát rychleji, než se předpokládalo.Novinky.cz [online]. Borgis, 2012-03-27 [cit. 2023-08-08].Dostupné online.
↑ Benátky zavádějí poplatek za vstup. Od roku 2022 bude navíc pro návštěvu města povinná rezervace.Fondik.cz [online]. 2021-01-01 [cit. 2023-08-08].Dostupné online.
↑ Poplatek za vstup do Benátek | 2025 | Levnocestovani.cz.levnocestovani.cz [online]. [cit. 2025-01-31].Dostupné online.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_(3740670460).jpg)
.jpg)
_002.jpg)
.jpg)
