Beltain, (čti [bjaultənə]; vmoderní irštiněBealtaine;[pozn. 1]anglickyBeltane;gaelskyBealltainn, starším pravopisem Bealltuinn) jegaelský svátek slavený zpravidla v předvečer 1. května, spojený s vyháněním dobytka na pastvu a zapalováním ohňů. Etymologie slovabeltaine je nejasná, ale zpravidla je vykládáno jako „jasný oheň“. Slabikabel- může znamenat „jasný, zářící“ a souviset s keltským slunečním bohemBelenem. Část-taine může vycházet ze slovoteine „oheň“. VNizozemsku,Německu,Švédsku,Česku a některých dalších evropských zemích je ve stejný den slavenaValpuržina noc, vestarověkém Římě se Beltainu podobala slavnost ovčákůParilia slavená 21. dubna.[1]
O Beltainu se vyháněl na pastvu dobytek, zatímco protilehlém svátkuSamhain se činil opak. V důsledku chladnějšího podnebí mohl veSkotsku tento svátek připadat až na pozdější datum, například 15. května. Nejdříve byly uhašeny všechny krby a ohně a poté rozdělánteine éigen, tedyživý oheň, rozežhnutý pomocí dvou dřívek a zapáleny dva ohně, mezi kterými byl provázen dobytek, aby byl ochráněn před dobytčím morem a jinými chorobami, lidé pak mezi ohni procházeli pro přivolání štěstí či vyléčení neplodnosti. Beltaine byl také považován za den vhodný pro začínání velkých plánů a podleKnihy o záborech Irska v tento den do Irska připluliPartholónovci aMílésiané. Tento den byl dále spojován sčarodějnicemi či jinými nadpřirozenými bytostmi kradoucími lidem jídlo, snad v důsledku docházejích zásob a placení dávek vrchnosti, a byl považován za obzvláště nešťastný den k uzavření svatby.[1]
Beltaine je také slavenwiccany,neodruidy,keltskými rekonstrukcionisty, případně dalšíminovopohany.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuBealltainn na galské Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuBeltain na Wikimedia Commons