Centrální poloha Belgie odstředověku znamenala, že tato oblast byla relativně prosperující a obchodně i politicky propojená se svými většími sousedy. Dnešní podoba země vznikla po belgické revoluci v roce 1830, kdy se oddělila odSpojeného království nizozemského, k němuž bylo poVídeňském kongresu v roce 1815 připojeno jižní Nizozemsko (zahrnující většinu dnešní Belgie). Název zvolený pro nový stát je odvozen od latinského slovaBelgium, které bylo použito v "galských válkách"Julia Caesara k popisu nedalekého regionu v období kolem roku 55 př. n. l.[10] Belgie byla také dějištěm bojů evropských mocností a vysloužila si přezdívku "bojiště Evropy",[11] přičemž tuto pověst posílily ve 20. století oběsvětové války.
Belgie se podílela naprůmyslové revoluci[12][13] a v průběhu 20. století vlastnilařadu kolonií vAfrice.[14] V letech 1885-1908 seSvobodný stát Kongo, který byl v soukromém vlastnictvíbelgického králeLeopolda II., potýkal s rozsáhlými krutostmi a nemocemi; po protestech veřejnosti v Evropě Belgie toto území anektovala jako kolonii.[15] Belgická koloniální říše získala nezávislost v letech 1960-1962.[16] Druhá polovina 20. století byla poznamenána rostoucím napětím mezi nizozemsky a francouzsky mluvícími občany, které bylo živeno jazykovými a kulturními rozdíly a nerovnoměrným hospodářským rozvojem Vlámska a Valonska. Tento přetrvávající antagonismus vedl k několika dalekosáhlým státním reformám, jejichž výsledkem byl přechod odunitárního kfederálnímu uspořádání v letech 1970-1993. Navzdory reformám napětí přetrvává; země se potýká se silnými separatistickými náladami mezi Vlámy, s kontroverzními jazykovými zákony[17] a s roztříštěnou politickou scénou, která pofederálních volbách v roce 2010 vyústila v rekordních 589 dní bez sestavení vlády.[18]
NázevBelgie vychází z římské provincieGallia Belgica. Tuto severovýchodní částGalie obývaly kmenykeltského (tj.Belgové) agermánského (tj.Germani cisrhēnani) původu. V 18. století bylo francouzské přídavné jménobelgique považováno za ekvivalentnizozemský (místopřívlastku neshodného:de Pays-Bas); například krátce existující nezávislý nizozemský stát z roku 1790 se ve francouzštině nazývalÉtatsbelgiques unis a v nizozemštině se obvykle nazývalVerenigdeNederlandse Staten.[21] V té době však nizozemští patriotové svůj původ odvozovali od germánského kmeneBatavů a v Nizozemí byla s pomocí Francie vyhlášenaBatávská republika (1795–1805). Jižní jazykově nejednotné Nizozemí se proti svému připojení (1815) k severnímu Nizozemívzbouřilo (1830) a názvem svého samostatného státu se přihlásilo k dědictví keltského kmene. NizozemskyBelgië, ve francouzštiněla Belgique, zpodstatnělé přídavné jméno, funkci přídavného jména převzalo slovobelge.
Na území Belgie, nedaleko městečkaEngis, byly v letech 1829–30 objeveny vůbec první pozůstatky lidského druhu, který pak získal jméno podle pozdějších objevů v údolíNeandertal v Německu –člověk neandrtálský. Neandrtálci žili na území Belgie již 100 000 let př. n. l.
Zeď z římských časů ve městěTongeren (Římany zvaném Atuatuca)
Na koncidoby bronzové, okolo roku 1750 př. n. l., území začaly osidlovatkeltské kmeny. V dobáchřímské říše byly tyto kmeny, nacházející se v oblasti mezi Severním mořem,Rýnem,Seinou aMarnou (tj. na jihu dnešního Nizozemska, v Belgii, severní Francii a na západě Německa), označoványlatinským slovemBelgae, tedyBelgové.[23] Odtud pochází název státu Belgie. Z genetického výzkumu však vyplývá, že dnešníBelgičané mají s dávnými Belgy pramálo společného. V letech 59 – 52 př. n. l. si Belgy podrobil římský vůdceJulius Caesar a připojil jejich území kŘímské říši. Ve svých zápiscích přitom Belgy označil za „nejstatečnější zGalů”. V roce 27 př. n. l. byla z území Belgů vytvořena provincieGallia Belgica s hlavním městem vRemeši.[24] Část dnešního belgického území spadala i do římské provincieGermania Inferior.
V letech 406–407 pak území dnešní Belgie osídlilgermánský kmenFranků. Severní část dnešního území se velmi germanizovala, zatímco na jihu zůstalilatinsky hovořícíGalořímané - to byl prapočátek současného jazykového rozštěpení země. V roce 450 Frankové expandovali doGalie, kde založiliFranskou říši, jejíž součástí byla i Belgie. Během 7. století byla Belgiechristianizována, přičemž klíčovou úlohu sehrálServác z Tongeren.[25]
Berlínská konference z roku 1885 darovalaafrické území nazvanéSvobodný stát Kongo belgickému králiLeopoldovi II. jakožto jeho osobní državu. Tím začala jedna z nejkontroverznějších kapitol belgických dějin. V Kongu byla zavedenanucená práce domorodců a Leopold II. žádal po Konžanech plnění tvrdých kvót na výrobuslonoviny akaučuku. Jejich plnění bylo vymáháno brutálními metodami, které ve svém souhrnu připomínalygenocidu. Odhaduje se, že během Leopoldovy tyranie zemřelo téměř 10 milionů Afričanů, mnozí z nich podlehli nemocem jakoneštovice nebospavá nemoc, které se vKonžské pánví začaly šířit v důsledku kolonizace.[27] Statisíce lidí byly vystaveny trestu useknutí ruky.[28] Mezinárodní kritika přiměla krále Leopolda II. roku 1908 svou osobní državu předat belgickému státu se statusem „klasické“kolonie. Od té doby byla nazývánaBelgické Kongo. Belgická vyšetřovací komise z roku 1919 odhadla, že počet obyvatel Konga se za belgické vlády snížil na polovinu počátečního stavu.[29][30] Běhemprvní světové války Belgičané z území Konga obsadili také územíRuanda-Urundi (dnešníRwandu a Burundi), které tehdy bylo koloniíNěmeckého císařství. V roce 1924 jimSpolečnost národů toto území svěřila do koloniální správy.
Běhemprvní světové války byla Belgie přes svoji deklarovanou neutralitu napadena Německem, v rámciSchlieffenova plánu útoku na Francii obchvatem. Velká část bojů nazápadní frontě se odehrála v západních částech Belgie. Počáteční měsíce války jsou někdy nazývány „znásilnění Belgie“ kvůli řadě německých excesů. Belgie během okupace též čelila potravinové krizi. Mezinárodní pomoc zorganizoval budoucí americký prezidentHerbert Hoover. Jeho organizace nakonec sytila až 10 milionů lidí denně. Často je to označováno za jeden z nejpozoruhodnějších humanitárních výkonů v dějinách.[31] V závěru války se na území Belgie odehrála i neblaze proslulábitva u Yper, kde byl prvně užit bojový plynyperit.[32]
Po válce, v níž Němci nakonec prohráli, získala Belgie krom některých německých kolonií v Africe i dvapruské okresyEupen a Malmédy, a tedy iněmecky mluvící menšinu, již má na svém území dosud. V roce1921 byla založenaBelgicko-lucemburská ekonomická unie (v účinnost vešla v roce 1922). Spolupráce mezi těmito státy se projevovala např. vytvořenímměnové unie, kdy bylo možno používat až do zavedení eurabelgický frank na lucemburském území a naopak.
Německé sílyvtrhly do země znovu v květnu 1940.[33] Přes 40 000 Belgičanů (více než polovina byliŽidé) bylo během následné okupace zabito. Neblaze proslulabývalá pevnost v Breendonku, nedalekoMechelenu, kterou nacisté použili k věznění Židů, politických vězňů a odbojářů.[34] Belgický odboj mj. zorganizoval evakuaci asi 14 000 spojeneckých letců naGibraltar. Navíc, belgické Kongo sehrálo také značnou roli jako zásobárna surovin, včetněuranu - uran použitý vprojektu Manhattan a vatomových bombách vypuštěných Američany naHirošimu a Nagasaki pocházel právě odtud.[35] Po válce přinutila generální stávka králeLeopolda III., aby abdikoval, neboť mnoho Belgičanů se domnívalo, že během války spolupracoval s Němci.[36] Nahradil ho jeho synBaudouin I.
Belgický premiér a jeden z otců evropské integracePaul-Henri Spaak
Již roku 1944 byla vytvořenaBeneluxská celní unie, v roce 1960 byla nahrazena Beneluxskou ekonomickou unií. V roce 1949 byla Belgie zakládajícím členemNATO. Stala se rovněž zakládajícím členemEvropského společenství uhlí a oceli (ESUO) v roce 1951,Evropského společenství pro atomovou energii (Euratomu) aEvropského hospodářského společenství (EHS) v roce 1957, které daly základ budoucíEvropské unii. Klíčovou osobností počátku integračního procesu, jak beneluxského, tak západoevropského, byl mnohonásobný belgický ministr zahraničí a premiérPaul-Henri Spaak. Belgičtí politici se posléze díky belgické angažovanosti v evropském integračním procesu, a ovšem také díky vytrénovanosti v umění komplikovaného kompromisu (vzhledem k vícenásobnému rozštěpu belgické politické scény od 60. let) stali velmi úspěšní v získávání vysokých postů v evropských institucích:Jean Rey byl předsedouEvropské komise (1967-1970),Herman Van Rompuy prvním stálým prezidentem Evropské unie (2009–2014)[37],Jean Duvieusart aVictor Leemans předsedyEvropského parlamentu.
Od konce druhé světové války postupoval rychle procesdekolonizace.Belgické Kongo získalo nezávislost v roce 1960 aRuanda-Urundi o dva roky později. Kongo v roce 1960 opustilo téměř 100 000 Evropanů včetně většiny státních úředníků.[38] Belgičtí důstojníci podporovali separatisty zKatangy a podíleli se na zavraždění prvního konžského premiéraPatrice Lumumby.[39]
Poválečné belgické ekonomice silně pomohl americkýMarshallův plán. Třicet poválečných let pak bylo ve znamení mimořádného ekonomického růstu, jednoho z nejvyšších v západní Evropě. Začalo se hovořit o belgickém hospodářském zázraku. Růst však nebyl rovnoměrný, týkal se zejména Flander, které rychle předčily kdysi blahobytnější Valonsko.[40]
Zásah policie proti vlámským studentům roku 1968, krize skončila rozdělenímuniverzity v Lovani
To zesílilo národnostní spor mezi Vlámy a Valony, který se od 60. let stal klíčovým tématem belgické politiky. Prvním signálem vážného problému byl rozpad univerzity v Lovani na vlámskou a francouzskou univerzitu v roce1968. Řešením měla být důsledná federalizace. Ta proběhla v pěti etapách v období od roku 1970 do roku 2001. Roku1970 byl do ústavy zanesen princip tří „kulturních společenství“ (vlámské, frankofonní a germanofonní) a tři územní „regiony“. V roce1980 z názvů společenství odpadlo slovo „kulturní“, všechna tři společenství a rovněžvlámský ivalonský region zřídila své „rady“ (parlamenty) a „exekutivu“ (vlády). Rada i vláda vlámského společenství se však sloučila s radou a vládou vlámského regionu. V letech1988–1989 zřídil vlastní parlament a vládu iRegion Brusel – hlavní město, současně byla regionům předána pravomoc nad veřejnými pracemi a dopravou a společenstvím působnost v oblasti vzdělávání. V roce1993 se do ústavy dostala formulace, že „Belgie je federální stát, který se skládá ze společenství a regionů“, čímž se stala Belgie federacíde iure, a společenství a regiony získaly další kompetence. Pátou etapou federalizace byly v roce2001 Lambermontská a Lombardská dohoda, kterou do kompetence regionů přešlo i zemědělství, mořský rybolov, zahraniční obchod, otázky volebních výdajů, financování politických stran a regionální rozvoj. Lombardská dohoda rozdělila parlament Bruselského regionu na frankofonní a vlámskou část se zákazem majorizace.[41]
V 90. letech 20. století otřásla Belgií série souběžných afér, které ukázaly malou funkčnost státního aparátu, vysokoukorupci, ba prorostlost justice se zločinem. Největší otřes způsobila aférapedofilního vrahaMarca Dutrouxe.[42] Podezřelá neschopnost justice vraha dopadnout přivedla v roce 1996 do ulic 300 000 Belgičanů (tzv. Bílý pochod).[43] Podobné rozhořčení vyvolala tzv. dioxinová aféra roku 1999, kdy se ukázalo, že vláda začala měřit množstvípolychlorovaných bifenylů v potravinách až několik měsíců poté, co byla informována o jejich nadměrném množství v belgických vejcích a drůbeži, a že bez otevření věci médii by se patrně snažila vše ututlat.[44][45] Skandál Agusta ve stejné době ukázal, že dvě nadnárodní společnosti získaly belgické vojenské zakázky díky korupci.[46] Roku 1995 rozbouřila emoce další aféra, vražda vládního inspektora Karla Van Noppena. Ten vyšetřoval zneužívánírůstových hormonů farmáři a obchodníky s masem.[47] Posléze byla odhalena celá „hormonová mafie“.[48]
Povinné dvojjazyčné nápisy jsou často terčem útoků zastánců rozdělení Belgie
Starosta města Lutychu Willy Demeyer oddává homosexuální pár
Belgie má od 90. let 20. století velmi liberální politiku, v roce 2002 povolila jako druhá země na světě (po Nizozemsku)eutanazii[51], v roce 2003 pak jako druhá na světě (opět po Nizozemsku) umožnila sňatky osob stejného pohlaví a roku 2005 adopci dětí homosexuály.[52][53]
Problémem 21. století se stalo přistěhovalectví, zejména zmuslimských zemí. To bylo dlouho podporováno, mj. i kvůli tomu, že přistěhovalci „ředili“ národnostní problém a politici dlouho věřili, že právě oni budou tmelem rozdělené společnosti. Velká část muslimských přistěhovalců však belgickou identitu nepřijala. S nástupem vlnysunnitskéhofundamentalismu se řada belgických muslimů radikalizovala - poteroristických útocích v Paříži roku 2015, při nichž bylo zavražděno 130 lidí, se ukázalo, že teroristická síť má zázemí právě v Belgii, a že státní aparát není schopen tomuto problému čelit.[54]
Belgická vlajka je tvořena listem o poměru stran 13:15 se třemi svislými pruhy: černým, žlutým a červeným. Poměr stran námořních vlajek je 2:3, užívá se ale běžně i na souši.
Belgický státní znak má tři verze, znak malý, střední a velký.Malý státní znak je tvořen černýmštítem se zlatým lvem s červenou zbrojí, převýšený korunou, z níž splývají stuhy. Pod štítem je zavěšen řetězřádu Leopolda II., za ním jsou zkřížena dvě žezla – s „Rukou Spravedlnosti“ a se lvem. Pod znakem je heslo buď ve francouzské verzi „L´Union fait la Force” nebo ve vlámské verzi „Eendracht maakt macht (českyV jednotě je síla).Střední znak, který se v současnosti téměř nepoužívá, je doplněn oštítonoše – dva vpřed hledící lvy.Velký znak (královský) je navíc převýšenýhermelínovým pláštěm s korunou. Na štítu je otevřená burgundská přílba s královskou korunou a černo-zlatýmipřikryvadly. Nad štítem je korouhev ve státních barvách s brabantským štítem, za stanem jsou zkříženy zlaté korouhve se znaky tradičních provincií.
Podrobnější informace naleznete v článku Belgická hymna.
Belgická hymna je píseňBrabançonne (českyPíseňBrabantska). Autorem textu je divadelní herec a revolucionář Louis-Alexandre Dechet, později slova upravil belgický premiérCharles Rogier, hudbu napsal François Van Campenhout.
Belgie sdílí hranice s Francií (620 km), Německem (167 km), Lucemburskem (148 km) a Nizozemskem (450 km). Její celková rozloha, včetně vodní plochy, je 30 689 km2. Zajímavostí je, že před rokem 2018 byla celková plocha uváděna 30 528 km2. V roce 2018 však byly použity nové metody měření a výpočtu. Na rozdíl od předchozích výpočtů tento zahrnoval oblast od pobřeží k liniiodlivu, což ukázalo, že země je o 160 km2 větší, než se dříve předpokládalo.[55]
Geomorfologicky se Belgie dá rozdělit na 3 oblasti: pobřežní nížiny, rovinu (plató) v centrální části Belgie, a na hornatéArdeny na jihovýchodě země. Nížiny při pobřeží sestávají převážně z písečných dun a tzv.polderů. Centrální rovina zabírá většinu Belgie. Je to jemně zvlněná oblast s úrodnou půdou, protkaná sítí mnoha vodních toků – mezi nejvýznamnější patříMáza (niz.Maas, fr.Meuse) aŠelda (niz.Schelde, fr.Escaut). Třetí oblast, Ardeny, je hornatá a zalesněná, s nepříliš úrodnou půdou a nevhodná pro zemědělství. Částečně zasahuje i do severní Francie. Nachází se zde nejvyšší bod Belgie,Signal de Botrange, o výšce 694 metrů.
Belgické klima je přímořské, spadá domírného podnebného pásu. Srážky jsou časté ve všech ročních obdobích. Průměrná teplota v lednu je 3 °C, v červenci 18 °C. Průměrné srážky činí 65 milimetrů v lednu, v červenci 73 milimetrů.
Vzhledem k vysoké hustotě zalidnění (jedné z nejvyšších na světě) a ke svému umístění, musí Belgie čelit vážným ekologickým problémům. Například zpráva z roku2003[56] tvrdí, že kvalita říční vody v Belgii je nejhorší v Evropě a jednou z nejhorších ve 122 zkoumaných zemích světa. Belgie nicméně vychází velmi dobře z hodnocení kvality ochrany životního prostředí, podleEnvironmental Performance Index, který vypracováváYaleova univerzita, má 15. nejlepší ochranu přírody na světě (k roku 2018).[57] Belgie má vysokou míru recyklace odpadů, třetí nejvyšší v Evropě, přičemž samotný Vlámský region vůbec nejvyšší – 65% (evropský průměr je 35 %).[58]
Federální parlament je dvoukomorový, skládá se z Komory zástupců a Senátu. Senát je v současnosti složen z 50 senátorů jmenovaných parlamenty komunit a regionů a z 10 kooptovaných senátorů. Před rokem 2014 byla většina členů Senátu volena přímo. 150 poslanců dolní komory je volenopoměrným volebním systémem, v 11 volebních obvodech. Belgie má ze zákonapovinnou volební účast, takže má dlouhodobě jednu z nejvyšších volebních účastí na světě. Neúčast u hlasování je sankcionována - pokutou 25-50 euro za jednorázovou neúčast a při opakovaném ignorování voleb může být občanu i odebráno aktivní a pasivní volební právo (právo volit i právo být zvolen).[59]
Dějiny parlamentarismu začínají v Belgii již roku 1831, kdy volební právo získali muži starší 25 let, pokud byli plátci pozemkové daně. Všeobecné volební právo (pro muže) bylo zavedeno v roce 1893, po generální stávce, jež ho požadovala. Nebylo ovšem zcela rovné - vzdělaní a vlastníci půdy měli více hlasů. Rovné všeobecné volební právo bylo zavedeno roku 1919, a tehdy také byla zavedena povinnost hlasovat. Smysl tohoto opatření byl, aby bohatí zaměstnavatelé nemohli vyvíjet tlak na své zaměstnance, aby nešli volit. Ženám bylo volební právo uděleno až roku 1948.
Podle principu územního je Belgie rozdělena na tři regiony:Vlámsko (Flandry),Valonsko aregion Brusel. Každý region a každé společenství má vlastní vládu i parlament, jen Vlámsko a Vlámské společenství má orgán jediný. Pro všechny pak v zemi působí orgány federální.
Vzhledem ke komplikovaným národnostním vztahům a množství stran (neexistují strany federální), je skládání federální vlády často mimořádně komplikované. Unikátní situace nastala po volbách v roce 2010, kdy se vládu podařilo sestavit až 541 dní od voleb, což je světový rekord (přičemž dosavadní rekord byl víc než zdvojnásoben).[60]
V roce 2002 Belgie jako druhá země na světě uzákonilaeutanazii.[pozn. 3] Usmrcení je povoleno za přesně vymezených podmínek[61] a jako v jediné zemi světa není věkově omezeno. Od roku 2014 mohou o zákrok zažádat i děti mladší dvanácti let; první dětská eutanazie byla provedena v roce 2016.[63][pozn. 4] Počet vykonaných eutanazií každoročně stoupá, v roce 2019 dosáhl 2655 případů.[65]
V roce 2003 byla uzákoněna možnost uzavřít manželství osobám stejného pohlaví (jako v druhé zemi na světě, opět po Nizozemsku). Zákonem bylo později homosexuálním manželským párům dovoleno i osvojování dětí.[66]
V 19. a 20. století některé belgické zoologické zahrady vystavovaly jako „exponáty“ černochy především zBelgického Konga. Naposledy došlo k výstavě lidí roku 1958.[67]
Belgické ozbrojené síly měly v roce 2023 23 200 aktivních pracovníků, včetně 8 500 v pozemní složce, 1 400 vnámořnictvu, 4 900 vletectvu, 1 450 ve zdravotnické složce a 6 950 ve společné službě. Toto číslo nezahrnuje 5 900 záložních pracovníků. V roce 2019 činil rozpočet na obranu Belgie 4,303 miliardy eur, což představuje 0,93 % jejího HDP.[68] Operační velení těchto čtyř složek jsou podřízena Štábnímu odboru pro operace a výcvikMinisterstva obrany, který vede asistent náčelníka štábu pro operace a výcvik, anáčelníku obrany. Belgická armáda se skládá z dobrovolníků (branná povinnost byla zrušena v roce 1995) a mohou se připojit i občané dalších států EU, Islandu, Norska, Švýcarska nebo Lichtenštejnska. Belgie má své jednotky rozmístěné v několika afrických zemích jako součást misí OSN nebo EU, v Iráku kvůliválce proti Islámskému státu a ve východní Evropě kvůli přítomnosti NATO.[69]
Ke známým belgickým firmám patří pivovarnický koncernAnheuser-Busch InBev, největší belgická firma a největší pivní firma světa (její tradiční belgickou značkou je třebaStella Artois, ale vlastní i americkýBudweiser). ČasopisForbes v roce 2025 zařadil do žebříčku 2000 největších firem světa sedm belgických společností. Krom uvedeného pivovarnického gigantu, který se jediný vešel do první stovky, to byly bankaKBC (v Česku vlastníČSOB), pojišťovnaAgeas, farmaceutická firmaUCB (mj. výrobce Zyrtecu), investiční skupinaSofina (vlastníkSES,Richemont International,Danone ad.), energetická společnostElia a ocelářsko-těžařský koncernUmicore.[70] K dalším známým belgickým značkám patří například výrobce elektronikyAgfa.
Belgie se dlouhodobě potýká s vysokýmzadlužením, které v roce 2019 činilo 105,1 % HDP.[71] Nejhorší situace veřejných financí byla však na konci 80. let 20. století, kdy se zadlužení vyšplhalo na 120% HDP.
V letech 1832 až 2002 byl belgickou měnoubelgický frank. V roce 2002 však Belgie převzala jednotnou evropskou měnueuro.Belgické euromince zobrazují portrét panovníka.
V Belgii je velmi rozvinutá síťželeznic,dálnic,silnic a vodních cest. V Antverpách, Gentu aZeebrügge se nachází jedny z největších evropských přístavů. Dříve v Belgii bývala velmi rozvinutá síť tzv.vicinálních drah – kombinace železnice a tramvajových tratí. Její pozůstatky jsou stále patrné v některých městských a příměstských tramvajových tratích. V Bruselu se taktéž nacházímetro a významné mezinárodníletiště.
Asi 98 % dospělé populace jegramotných.[74] Školní docházka je povinná od šesti do osmnácti let, ale mnoho Belgičanů studuje až do 23 let. V rámci zemíOECD má Belgie 3. nejvyšší procento lidí ve věku 18–21 let zapsaných na vyšší školu nebo univerzitu. Podíl lidí s funkční negramotností je však znepokojivý – v letech 1994–1998 činil 18,4 %.
Belgické páry vykazují největší rozvodovost na světě[zdroj?] – neobstojí zhruba 64 ze 100 manželství.
Zvláštním rysem belgické společnosti je vysokásebevražednost (v to se nepočítáeutanazie). Ta je nejvyšší v západní Evropě a jedna z nejvyšších ve vyspělém světě (vyšší je jen v Pobaltí a Jižní Koreji).[75] Podle odhadů z roku 2012 je průměrná délka života 79,65 let. Plodnost v roce 2017 činila 1,64 dítěte na jednu ženu.[76] Průměrný věk v roce 2021 byl 41,6 roku.[73]
Značnou část belgické populace tvoříVlámové aValoni.[77] Zbývajících 25 % představují přistěhovalci zeseverní Afriky (zejména z Maroka aAlžírska), zesubsaharské Afriky (zejména zKonga) a z Turecka, ale také příslušníci dalšíchevropských národů (zvláštěItalové,Francouzi aPortugalci).[78] Největší skupinu přistěhovalců v Belgii tvoří Maročané se 400 000 lidmi. Druzí jsou tradiční evropští přistěhovalci – Italové. TřetíTurci.[79] Statbel zveřejnil v roce 2021 údaje, z nichž vyplývá, že 67,3 % belgického obyvatelstva je belgického etnického původu a 32,7 % cizího původu. Studie také zjistila, že 74,5 % obyvatel regionu Brusel bylo nebelgického původu.[80]
Po jazykové stránce je Belgie nejednotná. Nizozemsky mluví přibližně 60 % obyvatel, francouzsky 40 % a německy necelé 1 %.[77] Francouzsky se hovoří převážně na jihu země, vlámsky zase na severu. Němčina se užívá na malé části území na východě Belgie.
Brusel, ve kterém žije 8 % obyvatel, je oficiálněbilingvní (francouzsko-nizozemský). Původně se v Bruselu mluvilo převážně nizozemsky, avšak poté, co Belgie získala roku 1830 nezávislost, převládla v hlavním městě francouzština, která byla jediným oficiálním jazykem.
Jakvlámština (belgická varianta nizozemštiny), takbelgická francouzština vykazují drobné rozdíly ve slovní zásobě a sémantice oproti variantám užívaným v Nizozemsku a ve Francii.
Nejrozšířenějším náboženstvím jekatolicismus, ve Vlámsku se k němu hlásí 76 % obyvatel, ve Valonsku 66 %. Role katolické víry je historicky významná: vznik Belgie lze chápat jako oddělení katolické části původního Nizozemska od jeho částiprotestantské. Protestantů je dodnes v Belgii minimum, asi 1 procento.[81] Roste ale početmuslimů. Už v roce 2008, ještě před velkoumigrační krizí roku 2015, byl jejich počet určen na 6 % (v hlavním městě Bruselu 23,6 %), tedy 628 751 osob. Již tehdy šlo o největší poměr muslimů v populaci v Evropě.[82]Židovská komunita čítá okolo 40 000 osob a její největší část tradičně sídlí v Antverpách (asi 18 000 osob). Je to poslední evropská židovská komunita, kde se ještě udržel jazykjidiš. V zemi existuje 45 aktivníchsynagog (30 z nich je v Antverpách). Podle výzkumuEurobarometru z roku 2015 tvoří lidé bez vyznání 32 % populace, ve Valonsku je to 45 % obyvatel.
Kulturní život Belgie se rozvíjí hlavně uvnitř všech tří národnostních společenství. Kromě Královské vojenské akademie totiž nemá Belgie žádné dvojjazyčné univerzity ani jednotná média, společné kulturní či vědecké instituce.
Jedním z neslavnějším detektivkářů světa bylGeorges Simenon, jenž stvořil postavukomisaře Maigreta.[86] Ten proslul mj. mimořádnou autorskou plodností, stal se autorem 500 knih.[87] Maigret je hrdinou 75 jeho románů. Učinil ze Simenona sedmnáctého nejpřekládanějšího spisovatele všech dob a zdaleka nejpřekládanějšího spisovatele belgického.
Velkou tradici má belgickýkomiks. Tvůrcem slavnéhoTintina bylHergé, dalšími významnými komiksovými autory byliAndré Franquin (tvůrceGastona),Morris (tvůrceLucky Luka) čiPeyo (tvůrceŠmoulů). V Belgii ročně vyjde zhruba 800 komiksových titulů. Komiksy tvoří zhruba 60 % produkce místních nakladatelství. Komiksová scéna uživí okolo 650 kreslířů.[88]
Poté se těžiště vývoje evropské hudby přesunulo mimo území Belgie, ale v Lutychu se kupříkladu narodilCésar Franck, významný hudební skladatel19. století, jenž většinu života prožil v Paříži. Pracoval jako varhaník a vyučoval skladbu. Jako skladatel se však prosadil až v pozdějším věku, zejména svouSymfonií d moll aSonátou pro housle a klavír A dur. Z interpretů vážné hudby vynikli houslistéEugène Ysaÿe aHenri Vieuxtemps.
ServerCulture Trip vyhlásil v roce 2016 deset nejlepších belgických filmů, zvítězilo dramaPřerušený kruh z roku 2012. Následovaly snímkyBýčí šíje (2011),Daens (1992),Kluk na kole (2011),C'est arrivé près de chez vous (1992),Terč: Zabiják (2003),Slib (1996),Rosetta (1999),Toto hrdina (1991) aDva dny, jedna noc (2014). Výběr naznačuje stoupající úroveň belgické kinematografie od 90. let 20. století.[96] O vzestupu mluví i prostá statistika produkce, zatímco například v roce 1985 belgická kinematografie vyprodukovala pouhých sedm filmů, o dvacet let později to bylo již 28 snímků za rok.[97]
Belgie je známá vyspělým výtvarným uměním a architekturou. Na jejím území se vyvíjely všechny významné evropské umělecké slohy, od románských, gotických, barokních a renesančních architektur, přes vlámské renesanční a barokní stavby a obrazy, až k renesanční vokální hudbě v jižní části nížin.
Nejvýznamnější sbírky výtvarného umění v Belgii schraňuje státníMusées royaux des Beaux-Arts de Belgique v Bruselu. Instituce je tvořena šesti samostatnými muzei umění, jedno vystavuje umění starých mistrů, druhé díla moderní a tři jsou věnována konkrétním malířům. Nejvýznamnějším z nich jeMusée Magritte, věnované dílu proslulého surrealisty. Mimo hlavní město patří k nejdůležitějším sbírkovým institucímMuzeum výtvarných umění v Gentu neboMuzeum Groeninge v Bruggách.
Victor Horta byl jedním z nejdůležitějších představitelůsecese v architektuře, čtyři jeho bruselské městské domy z konce 19. století byly zapsány na seznam světového dědictví UNESCO.[99] Na seznam Světového dědictví UNESCO byla zapsána i románsko-gotickáKatedrála Notre Dame v Tournai, celé náměstíGrande-Place v Bruselu s proslulými cechovními domy a monumentálníBruselskou radnicí. Secesní je i další památka UNESCOPalác Stoclet v obci Woluwe-Saint-Pierre, z dílny českého rodákaJosefa Hoffmanna, s vnitřní výzdobouGustava Klimta. V Belgii se nachází i jedna ze sedmnáctiLe Corbusierových staveb zapsaných na seznam Světového dědictví, a to Vila Guiette v Antverpách. Na seznam bylo zapsáno i celé historické centrumBrugg.
Belgie má nejvíce středověkých hradů na metr čtvereční v Evropě (např.Gravensteen v Gentu). Oficiálním sídlem krále jeKrálovský palác v Bruselu, ačkoli reálně král s rodinou žijí nazámku Laeken. Královský palác je vystavěn v historistním stylu, stejně jako monumentálníJustiční palác v Bruselu. Brusel je také sídlem řady institucí Evropské unie, která zde nechala vystavět pro tyto instituce i řadu budov jako na např. palácBerlaymont, hlavní sídlo Evropské komise, abudova Justus Lipsius, kde zasedá Evropská rada.
V Antverpách byl roku 1928 postaven také první mrakodrap v Evropě –Torengebouw.[100]
Obrovskou tradici má výrobačokolády. První byla v Belgii vyrobena již roku 1635. Dnes se jí vyrobí okolo 170 000 tun ročně. Belgie každý rok vyváží čokoládu v hodnotě 2,8 miliard eur. V letech 2000–2018 se čokoládový export zdvojnásobil, z 300 000 tun na 600 000 tun.[101] K nejznámějším značkám belgické čokolády patří Leonidas, Godiva, Côte d’Or či Neuhaus, ale typickými jsou i malovýrobci čokolády, jichž je v Belgii přes 400.[102] Neoblíbenější formou čokoládového výrobku v Belgii však není čokoláda tabulková jako třeba v ČR, alepralinka – belgické pralinky jsou celosvětově známým pojmem.
Podobnou tradici majívafle, belgický vynález a národní jídlo. V Belgii se prodávají v mnoha formách, často jakorychlé občerstvení na ulicích. Existují dva hlavní druhy belgických vaflí, bruselské a lutyšské. Bruselské jsou pravidelného obdélníkového tvaru, lehké, nadýchané, křupavé, s velkými kapsami. Lutyšské (gaufres liégeoise) jsou zaoblené, menší, obsahují vepřové sádlo a jsou o dost sladší než bruselské. Na jejich kvalitu dohlíží Bratrstvo lutyšských vaflí.[103]
Za národní jídlo jsou rovněž považoványhranolky. Pravé belgické hranolky jsou dvakrát osmažené, a to nikoli v oleji, ale zásadně v sádle. Jsou silně osolené a jsou často podávány jako samostatné jídlo (s mnoha verzemi omáček), nikoli jako příloha, nejčastěji v pouličních stáncích, jichž je v Belgii přes 5000. Belgičan sní průměrně 75 kilogramů hranolků ročně (to je o třetinu víc než v USA, kde jsou hranolky jinak také velmi populární). Hranolky se jedly v Belgii zřejmě již v 16. století, ale první pouliční stánek byl otevřen roku 1838.[104] Belgičané jsou citliví na teorii o tom, že hranolky mají francouzský původ a uvádějí řadu důkazů o jejich původu belgickém.[105] Spor o dvojí smažení hranolek v roce 2017 vedl ke střetu s Evropskou komisí.[106]
Stánek s belgickými hranolky
K hranolkům se obvykle nabízí tradiční belgickámajonéza. Její složení je dokonce od roku 1955 upraveno zákonem: minimální podíl tuku musí být 80 procent a vaječného žloutku 7,5 procenta. Proti tomuto diktátu se však dnes bouří někteří výrobci, kteří argumentují, že trh si žádá již méně tučné výrobky.[107]
Ke specialitám belgické kuchyně patří též gratinovanéčekankové puky, vařenéslávky čitomatte-crevette – chuťovka z garnátů s majonézou vložených do vydlabaného rajčete.
Velkou tradici má rovněž výrobapiva, která se dostala i na seznam kulturního světového dědictví UNESCO.[108] V Belgii existuje rekordních 1500 různých piv, proslulá jsou trapistická, tedy silně fermentovaná klášterní piva. Pivovarnický koncernAnheuser-Busch InBev je největším na světě.[109]
Pivo je pro Belgičany něco jako víno pro Francouze a to co sladová whisky pro Skoty. Většina spotřebovaného vína se dováží z Francie, Německa a Lucemburska, ale obvykle naleznete v nabídce i jeden nebo dva druhy z Itálie, Spojených států, Chile a jiných zemí. Káva je dost silná a obvykle podávána s malou sušenkou nebo čokoládou. Čaj se většinou podává ve skle s plátkem citrónu a bez mléka. Výběr bylinkových čajů je bohatý.[110]
Základním stavebním kamenem nizozemské vědy jsou univerzity. VŠanghajském žebříčku, který tradičně hierarchizuje nejlepší vysoké školy na světě, má Belgie (k roku 2021) dvě univerzity v první stovce. Nejvyšší prestiž máGentská univerzita, která je žebříčkem vyhodnocena jako 71. nejlepší na světě. Kdysi šlo o první vysokou školu v Belgii, která začala vyučovat vlámsky. Druhou nejkvalitnější školou v Nizozemsku má býtKatholieke Universiteit Leuven (87. na světě), známá svým dramatickým rozdělením roku 1968.[116]
↑Belgie tak učinila dne 23. září 2002, už dříve ve stejném roce tuto možnost uzákoniloNizozemsko.[61] V minulosti provádělo nedobrovolnou eutanazii napříkladnacistické Německo.[62]
↑Dětská eutanazie byla v Belgii povolena na přání části lékařů a zdravotníků, kvůli nesnesitelným bolestem některých dětí.[63] Podle zákona musí nezletilý žadatel trpět smrtelnou nemocí, být vystaven „nesnesitelnému fyzickému utrpení“ a o usmrcení žádat opakovaně. Podle zprávy z roku 2018 byl v období let 2016–2017 zákrok proveden u třech nezletilých ve věku 9, 11 a 17 let, jejichž stav zahrnovalnádory mozku,svalovou dystrofii a cystickou fibrózu a byl příslušnou komisí vyhodnocen jako beznadějný. Eutanazii dětí starších dvanácti let umožňuje kromě Belgie ještěNizozemsko, ostatní země světa eutanazii nezletilých osob neumožňují vůbec.[64]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuBelgium na anglické Wikipedii.
↑abPopulation Belgium [online]. ibz, 1 January 2025 [cit. 2025-02-17].Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑World Economic Outlook Database, October 2024 Edition. (Belgium) [online].International Monetary Fund [cit. 2025-02-17].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The Belgian Constitution. Brussels, Belgium: Belgian House of Representatives, May 2014.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 August 2015. S. 5.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑be.STAT [online]. Bestat.statbel.fgov.be, 26 November 2019.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Belgium country profile [online]. 17 October 2023 [cit. 2023-10-17].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Diversity according to origin in Belgium: Origin | Statbel.statbel.fgov.be [online]. [cit. 2025-03-18].Dostupné online.
↑JANSSENS, Rudi. Language use in Brussels and the position of Dutch.Brussels Studies. Brussels Studies [Online], 2008.Dostupné online [cit. 17 July 2018].ISSN2031-0293.doi:10.4000/brussels.520. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Leclerc, Jacques.Belgique • België • Belgien—Région de Bruxelles-Capitale • Brussels Hoofdstedelijk Gewest [online]. Host: Trésor de la langue française au Québec (TLFQ),Université Laval, Quebec, 18 January 2007 [cit. 2007-06-18].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 June 2007. (francouzsky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
About Belgium [online]. Belgian Federal Public Service (ministry) / Embassy of Belgium in the Republic of Korea [cit. 2007-06-21].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 October 2008.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Microsoft Encarta Online Encyclopedia. Flanders (administrative region). [s.l.]: Microsoft, 2007.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-06-15.Je zde použita šablona{{Cite encyclopedia}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
McMillan, Eric.The FIT Invasions of Mons [online]. National Capital Area Chapter of the American Translators Association (NCATA), October 1999 [cit. 2007-06-21].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 June 2007.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Van de Walle, Steven.Language Facilities in the Brussels Periphery [online].KULeuven—Leuvens Universitair Dienstencentrum voor Informatica en Telematica [cit. 2007-06-21].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 31 October 2009.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑C. Julius Caesar,De Bello Gallico, book 8,chapter 46.
↑Haß, Torsten.Rezension zu (Review of) Cook, Bernard: Belgium. A History. [s.l.]: FH-Zeitung (journal of theFachhochschule), 17 February 2003.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 June 2007.ISBN978-0-8204-5824-3. (německy)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.—The book reviewer, Haß, attributes the expression in English toJames Howell in 1640. Howell's original phrase "the cockpit ofChristendom" became modified afterwards, as shown by:
Carmont, John.The Hydra No.1 New Series (November 1917)—Arras And Captain Satan [online]. Napier University's Business School [cit. 2007-05-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 May 2008.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.—and as such coined for Belgium:
Wood, James.Nuttall Encyclopaedia of General Knowledge—Cockpit of Europe [online]. 1907 [cit. 2007-05-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 August 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. (See alsoThe Nuttall Encyclopaedia)
↑Fitzmaurice, John.New Order? International models of peace and reconciliation—Diversity and civil society [online]. Democratic Dialogue Northern Ireland's first think tank, Belfast, Northern Ireland, UK, 1996 [cit. 2007-08-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 May 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Belgium country profile [online]. EUbusiness, Richmond, UK, 27 August 2006 [cit. 2007-08-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 October 2009.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Karl, Farah; STONEKING, JAMES.Chapter 27. The Age of Imperialism (Section 2. The Partition of Africa) [online]. Appomattox Regional Governor's School (History Department), Petersburg, Virginia, US, 1999 [cit. 2007-08-16].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 September 2007.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑GERDZIUNAS, Benas. Belgium's genocidal colonial legacy haunts the country's future.The Independent. 17 October 2017.Dostupné online [cit. 22 June 2021].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BRAECKMAN, Colette.Belgium's role in Rwandan genocide [online]. 1 June 2021 [cit. 2022-01-20].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Buoyant Brussels.Bilingual island in Flanders [online]. [cit. 2016-06-05].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 May 2016.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Belgian government sworn in, ending 18-month crisis.Expatica. 6 December 2011.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 February 2014.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ROBINSON, Duncan. Belgium: A nation divided by more than two languages.Financial Times. 3 November 2015.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 August 2017.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑"Werkgelegenheid en werkloosheid" [online]. [cit. 2023-08-09].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MABILLE, Xavier.Histoire politique de la Belgique: facteurs et acteurs de changement. 4. éd., complétée d’une postface. vyd. Bruxelles: CRISP 505 s.ISBN978-2-87075-072-8.
↑ Neolithic Flint Mines at Spiennes (Mons).UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2019-07-22].Dostupné online. (anglicky)
↑ Belgae | ancient people.Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-05-23].Dostupné online. (anglicky)
↑ Belgica | ancient province, Europe.Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-05-23].Dostupné online. (anglicky)
↑ROOSENS, Héli. Traces de christianisation dans les centres urbains de l'ancienne Belgique..Revue du Nord. 1987, roč. 69, čís. 272, s. 5–15.Dostupné online [cit. 2021-05-23].doi:10.3406/rnord.1987.4271.
↑ Belgická revoluce 1830.leporelo.info [online]. [cit. 2021-05-23].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-23.
↑KRÁLÍK, Jan. Belgický král Leopold II. se dá srovnávat s Hitlerem či Stalinem. Na zvěrstva v Kongu si už ale málokdo vzpomene.Muži v Česku [online]. 23.10.2018 [cit. 2021-02-23].Dostupné online.
↑ Belgický král je v Kongu, o zvěrstvech svého předka Leopolda II. mlčí.iDNES.cz [online]. 2010-06-30 [cit. 2018-11-11].Dostupné online.
↑BRASWELL, Sean. How Herbert Hoover Saved Belgium.OZY [online]. 2016-03-19 [cit. 2021-05-23].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-27.
↑ Utrpení vojáků bylo enormní. Před 100 lety Němci v Belgii poprvé použili yperit.iROZHLAS [online].Český rozhlas [cit. 2019-07-19].Dostupné online.
↑ Kde začala druhá světová válka v Belgii.www.mzv.cz [online]. [cit. 2019-07-19].Dostupné online.
↑ Peklem si za války prošli také Židé v Belgii. Nejhorší byl tábor v pevnosti Breendonk.Radiožurnál [online]. 2018-05-08 [cit. 2019-07-19].Dostupné online.
↑LINDNER, TOMÁŠ. Špionážní mise století, aneb příběh amerických agentů, kteří v srdci Konga zajistili uran pro první jadernou bombu.Hospodářské noviny [online]. 2018-05-06 [cit. 2019-07-19].Dostupné online.
↑VANDERSTAPPEN, Tom. The Brussels Times - Leopold III: The Belgian king who was forced to abdicate after the Second World War.www.brusselstimes.com.Dostupné online [cit. 2018-11-11]. (anglicky)
↑PALATA, Luboš. Evropským prezidentem je neznámý Belgičan Herman Van Rompuy | Svět.Lidovky.cz [online]. 2009-11-19 [cit. 2022-03-02].Dostupné online.
↑BERNARD, Alfred; BROECKAERT, Fabrice; DE POORTER, Geert. The Belgian PCB/Dioxin Incident: Analysis of the Food Chain Contamination and Health Risk Evaluation.Environmental Research. 2002-01-01, roč. 88, čís. 1, s. 1–18.Dostupné online [cit. 2022-03-01].ISSN0013-9351.doi:10.1006/enrs.2001.4274. (anglicky)
↑ Dioxiny byly i v belgických paštikách na našem trhu.iDNES.cz [online]. 1999-07-21 [cit. 2022-03-01].Dostupné online.
↑ Verdikt aféry Agusta - Dassault se blíží.Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 1998-09-01 [cit. 2022-03-01].Dostupné online.
↑ Kvůli růstovým hormonům se dříve střílelo.spotrebitele.dtest.cz [online]. [cit. 2022-03-01].Dostupné online.
↑BUTLER, Katherine. Belgians march in memory of 'hormone mafia' victim.The Independent [online]. 1996-02-20 [cit. 2022-03-01].Dostupné online. (anglicky)
↑ Teroristy v Paříži řídili dva muži z Belgie, policii stále unikají.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2019-07-20].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-20.
↑ België is 160 km² groter dan gedacht.Het Laatste Nieuws [online]. 2019-01-10 [cit. 2022-02-03].Dostupné online.
↑MURPHY, Andrea; SCHIFRIN, Matt. Forbes' 2025 Global 2000 List - The World’s Largest Companies Ranked.Forbes [online]. [cit. 2025-09-12].Dostupné online. (anglicky)
↑ Dluh EU i eurozóny dál roste, nejzadluženější zůstává Řecko.Novinky.cz [online]. Borgis, 20. července 2019 [cit. 2019-07-20].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-20.
↑ The Nobel Prize in Literature 1911.NobelPrize.org [online]. [cit. 2020-08-22].Dostupné online. (anglicky)
↑ Ecce Homo - Charles de Coster.Český rozhlas Brno [online]. 2004-05-07 [cit. 2020-08-22].Dostupné online.
↑ Zemřel belgický spisovatel Hugo Claus.Hospodářské noviny [online]. 2008-03-19 [cit. 2020-08-22].Dostupné online.
↑ Georges Simenon, otec komisaře Maigreta.www.i60.cz [online]. [cit. 2020-08-22].Dostupné online.
↑ Georges Simenon, 86; Creator of Inspector Maigret Wrote 500 Books.Los Angeles Times [online]. 1989-09-07 [cit. 2022-01-11].Dostupné online. (anglicky)
↑GISELBRECHT, Elisabeth. Diversity in the performance of Franco-Flemish polyphony.Early Music. 2014, roč. 42, čís. 3, s. 481–483.Dostupné online [cit. 2022-01-12].ISSN0306-1078.
↑ Nejúspěšnější festival? Tomorrowland vydělal přes dvě miliardy | Zajímavosti.Lidovky.cz [online]. 2014-08-16 [cit. 2020-08-22].Dostupné online.
↑ Audrey Hepburnová: nevinná tvář, dobré srdce, vosí pas a plochá hruď.iDNES.cz [online]. 2012-07-18 [cit. 2020-08-22].Dostupné online.
↑ Rosetta - Francouzský institut v Praze.web.archive.org [online]. 2017-08-31 [cit. 2022-01-11].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-08-31.
↑ V Cannes se rozdávaly ceny.Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 1998-05-25 [cit. 2022-01-11].Dostupné online.
↑ Prix et nominations : César 2006.Allociné.fr [online]. [cit. 2022-01-11].Dostupné online.
↑WHITE, Sophia. 10 Belgian Films Every Cinephile Should See.Culture Trip [online]. 2015-03-09 [cit. 2022-01-11].Dostupné online.
↑ World Film Production/Distribution: Global production total soars as local films gain market share.Screen Digest 6/2006 [online]. [cit. 2022-01-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-06.
↑ The Greatest Belgian Painters Every Geek Will Recognize.www.thefamouspeople.com [online]. [cit. 2019-03-25].Dostupné online. (anglicky)
↑ Městské domy Victora Horty: Vlny a ornamenty mistra secese.100+1 zahraniční zajímavost. 2015-07-06.Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-12. (anglicky)
↑ Krajina čokolády, piva, waflí i hradov. Prečítajte si niekoľko zaujímavosti o Belgicku.Zaujímavý Svet. 2018-11-04.Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-12. (slovensky)
↑ Jak belgická je belgická čokoláda? Tradiční značky skupují cizinci, i katarská královská rodina | Firmy a trhy | Lidovky.cz.Lidovky.cz [online]. [cit. 2018-11-12].Dostupné online.
↑ Belgické vafle, to je národní poklad - Metro.cz.www.metro.cz [online]. 2017-03-05 [cit. 2018-11-12].Dostupné online.
↑ Belgie je rájem hranolků. Píší se o nich básně a studují odborné školy | Dobrá chuť | Lidovky.cz.Lidovky.cz [online]. [cit. 2018-11-12].Dostupné online.
↑RADAČIČOVÁ, Simone. Tradiční belgické hranolky budou kratší.Hospodářské noviny. 2018-09-21.Dostupné online [cit. 2018-11-12].
↑ Komise nám chce sebrat hranolky, zlobí se Belgičané. Smaží je nezdravě.iDNES.cz [online]. 2017-06-21 [cit. 2018-11-12].Dostupné online.
↑ Tradice vs. kondice. Belgie možná povolí zdravější formu své majonézy.ČT24.Dostupné online [cit. 2018-11-12].
↑ Belgické pivo se dostalo na seznam světového dědictví UNESCO.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2018-11-12].Dostupné online.
↑ Největší výrobce piva na světě Anheuser-Busch koupí SABMiller, majitele Prazdroje.iROZHLAS [online].Český rozhlas [cit. 2018-11-12].Dostupné online.
↑JAKUB LABOUNEK; BERLITZ PUBLISHING/APA.Belgie. 1. české vydání (2004). vyd. [s.l.]: RO-TO-M, 2004.ISBN80-86704-25-4. S. 144.
↑REJMAN, Daniel. Otec velkého třesku.vesmir.cz [online]. [cit. 2020-08-22].Dostupné online.
↑BROECKE, M. P. R. van den; BROECKE, Marcel Peter René van den; KROGT, P. C. J. van der.Abraham Ortelius and the First Atlas: Essays Commemorating the Quadricentennial of His Death, 1598-1998. [s.l.]: HES 446 s.Dostupné online.ISBN978-90-6194-388-4. (anglicky) Google-Books-ID: HKMYAQAAMAAJ.
↑ Chemik Leo Baekeland objevil bakelit.ČT 24 [online]. Česká televize, 6. 2. 2009 [cit. 2020-08-22].Dostupné online.
↑ Belgičané slaví historický úspěch. V boji o bronz zdolali s přehledem Anglii | Fotbal.Lidovky.cz [online]. 2018-07-14 [cit. 2020-08-22].Dostupné online.
↑ Bony, či Kweuke? Nej cizince měla Sparta z Belgie za 1500 měsíčně.iDNES.cz [online]. 2013-11-13 [cit. 2020-08-22].Dostupné online.
↑KOLÁŘ, František. Ostuda, Čechoslováci vyloučeni z turnaje. Jak ‚Káďa‘ Pešek zavelel fotbalistům k odchodu do šatny.Lidovky.cz [online]. 2021-07-23 [cit. 2023-04-24].Dostupné online.
↑MORKES, František. Velký fotbalový skandál.Plus [online]. Český rozhlas, 2010-09-24 [cit. 2023-04-24].Dostupné online.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.svg)
