| Bedřich Homola | |
|---|---|
 | |
| Narození | 2. června1887 Běleč Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 5. ledna1943 (ve věku 55 let) Berlín -Plötzensee Německá říše  Německá říše |
| Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
| Děti | Oleg Homola |
| Příbuzní | Zdeněk Homola (vnuk) Oleg Homola (vnuk) |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | Armádní generál in memoriam |
| Doba služby | 1908–1939 |
| Sloužil |  Československo |
| Složka | |
| Velel |
|
| Vyznamenání | |
 multimediální obsah na Commons | |
Armádní generálBedřich Homola (2. června1887Běleč[1] –5. ledna1943Berlín,věznice Plötzensee) bylčeskoslovenský voják, generál,legionář a vrchní velitelObrany národa v obdobínacistickéokupace Čech a Moravy. Užíval krycí jménoAtaman.
Narodil se 2. června 1887 vBělči nedalekoZadní Třebaně v rolnické rodině Václavu a Marii Homolovým. Po ukončení obecné školy vLitni v roce 1899 nastoupil do měšťanské školy vHostomicích, odkud v roce 1901 přestoupil na německou měšťanskou školu v Bílině. V letech 1903 až 1907 vystudoval vyšší průmyslovou školu stavební vPraze.
V letech 1907–1908 byl zaměstnán u architektaJiřího Justicha v Praze. V letech 1908–1909 sloužil jako jednoroční dobrovolník v Praze. Od roku 1909 do roku 1910 pracoval u stavitele Krause ve stavební firmě vZemunu uBělehradu[p. 1] a poté zde byl i technickým úředníkem. Od roku 1910 do roku 1914 působil Homola na Magistrátu hlavního města Prahy jako technický úředník.
Dorakouské armády byl povolán v rámcimobilizace 27. července 1914. S 88. pěším plukem odjel na ruskou frontu. Z té se vrátil zraněn v září zpět. Rok nato, v hodnosti poručíka opět odjel na frontu naDebrecín aHalič. Byl však 14. září 1915 znovu raněn a navíc zajat Rusy a převezen doMoskvy.
Do československých legií vstoupil 15. února 1916. Sloužil jako velitel roty, dále velitel poddůstojnické školy, stal sevelitelem úseku trati Čenokovka – Doč uBachmače a posléze velitelem Severní fronty. Od 25. května velel štábnímu vlaku a účastnil se bojů u Marjanovky. Od 27. října 1918 byl, již v hodnostimajora, ustanoven zástupcem velitele důstojnické školy. Dne 20. července 1919 se stal inspektorem divizních kurzů pro poddůstojníky veSljuďance na břehuBajkalského jezera.
Dne 29. září 1919 se oženil s Galinou Faddějevovou, se kterou měl synaOlega Homolu (1921–2001), pozdějšího politika KSČ a literárního vědce. Dne 22. dubna 1920 se veVladivostoku nalodil spolu s manželkou na zaoceánský parník Madawaska a přesSingapur,Suez aTerst se vrátil zpět do vlasti.
Po návratu do Československa nastoupil do školského oddělení Hlavního štábu. V letech 1921 až 1922 absolvoval válečnou školu v Praze a v hodnostipodplukovníka byl 20. září 1922 jmenován zástupcem veliteleVojenské akademie v Hranicích. Poté, co figuroval v mediálně propírané aféře týkající sesebevražd dvou frekventantů akademie (týkajících se jím zavedeného přísného režimu na akademii, přičemž jeden ze sebevrahů byl syn velitele dělostřelectva 1. divize československých legií v Rusku), byl přeložen 1. října 1923 do štábu 7. pěší divize vOlomouci jako jeho velitel. Dne 10. ledna 1925 byl povýšen naplukovníka generálního štábu a od 1. října 1925 velel 27. pluku v Olomouci.
Od 1. ledna 1927 byl ustanoven zatímním velitelem, od 31. března velitelem 14. pěší brigády vKroměříži. 21. února 1929 byl povýšen nabrigádního generála. Od 5. března se stal velitelem 1. pěší divize aposádkovým velitelem Velké Prahy. Dne 1. července 1935 byl jako velitel VII. armádního sboru v hodnostidivizního generála převelen doTurčianského Sv. Martina a v roce 1938 převelen ve funkci velitele VII. armádního sboru doBanské Bystrice. Zde se zúčastnil obou mobilizací v roce 1938 (květnové izářijové).
Ve dnech 9. až 11. března 1939 na rozkaz vládyRudolfa Berana vyhlásilvýjimečný stav na střednímSlovensku, provedl odzbrojeníHlinkových gard a nechal jejich předákyinternovat. Tato akce byla později na Slovensku známa jako tzv.Homolův puč.
Dne 14. března 1939 byl bez udání důvodu povolán zpět do Prahy. Nepodařilo se mu však přejet autem nově vzniklou státní hranici, a proto pokračoval sám pěšky přesBeskydy (manželka byla internována Hlinkovými gardisty vTurzovce). Podařilo se mu dostat se naMoravu, kde se setkal s postupujícímwehrmachtem. Slovenskénoviny o něm 19. března 1939 napsaly, že byl na hranicích postřelen a zahynul.[2][p. 2]
Koncem března 1939 se objevil v Praze a s manželkou (diplomatickou cestou propuštěnou ze zajetí) se usídlil vPraze-Dejvicích. V té době začal intenzivně spolupracovat s dalšímidůstojníky zaniklé československé armády na vybudování vojenskéodbojové organizace.
Koncem března 1939 se stal velitelem zemského velitelství Velká Praha nově vznikléObrany národa. Od srpna se skrýval ve Skřeži u Radnice u místního lesmistra. Zde měl i instalovanouvysílačku. V lednu 1940 se podílel na vznikuÚVODu. V únoru 1940 po zatčení generálaJosefa Bílého a zatčení generálaHugo Vojty se stal vrchním velitelem Obrany národa. Ze své funkce se snažil sjednotit vojenský i politický odboj proti okupantům pod jedinou organizaci, a sice ÚVOD. V této organizaci zasedal jako zástupce vojenského odboje.
V říjnu 1940 jen náhodou unikl zatčenígestapem, a proto byl nucen měnit úkryty. Od podzimu 1940 byla Obrana národa budována s ohledem na připravované protiněmecképovstání. VLondýně požadoval výstroj a výzbroj asi pro 100 praporů prvního a druhého sledu, se kterými by došlo k obsazení předválečných hranic a udržení vnitrozemí. Pro povstání počítal s leteckou podporou spojenců a rozkladem okupační moci. Exilová vláda v Londýně totiž očekávala brzké vítězství spojenců v horizontu několika měsíců. Tento program měl své odpůrce jak vPolitickém ústředí, tak vPVVZ, kteří se obávali vojenské diktatury, která by po vítězství mohla být zavedena.
Jediné vážné nebezpečí je z komunistů, kteří jsou sice okamžitě oslabeni a rozrušeni perzekucí a proti nimž je veřejné mínění pro chování Moskvy. Situace se může za čas kardinálně změnit, zvláště kdyby Moskva se dostala do konfliktu s Berlínem a měla přitom úspěch. S touto eventualitou musíme neustále počítat, tím více, že bylo mnoho hlasů – i zámožných občanů – kteří prohlašovali, že budou raději pod moskevskými komunisty a ztratí veškerý majetek než trvale pod Berlínem. Za důvod uváděli, že Moskva nevezme nám řeč ani půdu, kdežto Berlín obojí. Vládní forma, že se změní, za 30–50 let komunismus nebude, bude zde však národ, kdežto za vlády Němců by za 20 let byl národ zničen. Jistě důvody velice správné a věcné a lidé odhodlaní na toto řešení zasluhují jen pochvalu. Věřím však, že k tomu nedojde, podle situace, jak se nyní vyvíjí, a národ bude ušetřen druhého utrpení. To byl důvod, proč jsme se snažili navázat s Moskvou, byla to eventualita pro případ, že by Anglie nebyla vítězem, a na podzim mnoho lidí tomu věřilo.Bedřich Homola v depeši do Londýna 20. února 1941,O rozdílech existence národa „pod Berlínem nebo Moskvou“,[3]
Během roku 1941 docházelo k dalšímstávkám asabotážím a okupanti se domnívali, že je připravováno povstání. Po nástupuReinharda Heydricha k moci 27. září 1941 byl vyhlášenvýjimečný stav a probíhalo rozsáhlé zatýkání apopravy. Dne 25. října 1941 ve své zprávě do Londýna Homola přiznal, že veškerá práce na budování odboje je zničena.
Zatčen byl na základě udání 31. prosince 1941 v Praze na rohunáměstí Krále Jiřího aVinohradské třídy. Byl umístěn dopankrácké věznice, odkud byl převážen k výslechům doPetschkova paláce.
V září 1942 byl převezen doDrážďan a odtud doberlínskévěznice Moabit na dobu procesu, následně do nabytí právní moci rozsudku na stodenní „kandidátku“ do nedalekévěznice Plötzensee. V Berlíně byl lidovým soudem odsouzen zavelezradu k trestu smrti a 5. ledna 1943 popraven.
.svg) | Řád sv. Anny II. třídy s meči (1919) |
 | Československý válečný kříž 1914–1918 |
 | Řád M. R. Štefánika "Sokol" (17. září 1919) za chrabrost |
 | Československá medaile Vítězství |
 | Válečný kříž s palmou (Francie, listopad 1928) za boje na Sibiři |
 | Důstojník řádu "Čestné legie" (Francie, 7. října 1931) |
Československý válečný kříž 1939
Řád Bílého lva, II. stupně (Česká republika, 28. 10. 1998)
Obrázky, zvuky či videa k tématuBedřich Homola na Wikimedia Commons.svg)
