Bazilika svatého Petra veVatikánu (italsky, italskybasilica di San Pietro in Vaticano, takéSvatopetrský dóm neboVatikánská bazilika) je hlavní ze čtyřřímských papežských (do roku 2008 patriarchálních) čivelkých bazilik a jeden z největších římskokatolických kostelů na světě.
První bazilika byla postavena zacísařeKonstantina I. Velikého na místě, kde byl podle tradice pohřben po svém umučenísv. Petr a kde stála již v polovině2. stoletímemoria (modlitební prostor kolemapoštolova hrobu), kam putovalikřesťané. Tehdy to bylo za městskými hradbami Říma. Stavba byla zahájena roku324, roku329 byla bazilika vysvěcenapapežemSilvestrem I. V dalších stoletích se chrám opravoval a zdobil. V letech390–395 byla vystavěna jižně od příčné lodi hrobka císařeTheodosia I. a obou jeho manželek.
Konstantinova basilika kolem roku 1450 (rekonstrukce). Vlevo od chrámu Caligulův obelisk, vpravo v pozadíSixtinská kaple
Papežové tehdy sídlili ve svém prvním paláci vLateránu. Teprve papežSymmachus přesídlil kolem roku500 do Vatikánu a dal tam u baziliky postavit své obytné sídlo. V dalších stoletích se kolem baziliky s přilehlými zahradami obytné stavby dále rozrůstaly.
25. prosince800 korunoval papežLev III. během vánoční mše v bazilice sv. Petrafranského králeKarla Velikého císařem. Při příchodu do chrámu poklekali budoucí císařové na velký kruhový tmavě červenýporfyr, kámen, domněle přivezený z Davidova chrámu vJeruzalémě. Tento kámen je dodnes zasazen v podlaze nedaleko vchodu. Roku847 zachvátil baziliku požár, který zlikvidoval vybavení a výzdobu interiéru, které musely být znovu pořízeny. Tehdy papež znovu přenesl své sídlo do Lateránu.
Ve13. století získala bazilikagotickou podobu. Papežský stát Vatikán tehdy začal budovat opevnění, aby tu papežové našli své útočiště v dobách ohrožení. V podstatě však stavba ve vrcholnémstředověku dost zchátrala, především v doběavignonského zajetí papežů ve14. století. Proto roku1451 papežMikuláš V. vydal dekret na výstavbu nového chrámu sv. Petra.
Bramanteho návrh půdorysu baziliky ve tvaru řeckého kříže.
Výstavba dnešní vatikánské baziliky probíhala v letech1505–1629, ale poslední úpravy byly dokončeny až v roce 1666. S pracemi bylo započato zapontifikátuJulia II. Projekt nové baziliky vypracovalDonato Bramante (projekt tehdy třicetiletéhoMichelangela Buonarrotiho, který pracoval v Římě na náhrobku Julia II., nebyl přijat). Kostel měl mít tvarřeckého kříže s obrovskou ústředníkupolí a čtyřmi postranními kupolemi nad postranními kaplemi. Váhu kupole a kleneb měly nést čtyři pilíře. Ústřední kupole byla inspirovánaBrunelleschiho chrámem veFlorencii. Tento koncept také počítal se dvěma věžemi v průčelí, ale jinak se příliš informací nedochovalo, pouze z pamětní medaile vydané k zahájení stavby v roce1505 a z fragmentárního půdorysu.
Práce na stavbě zprvu postupovaly rychle, na stavbě pracovalo až 2000 dělníků a Bramante najímal pět podřízených architektů. Stavěny byly především čtyři podpůrné oblouky pro kopuli. Velké problémy přišly po smrti papeže Julia v roce1513. Nový papežLev X. musel financovat stavbu z prodáváníodpustků, což vyvolalo revoluční hnutí veSvaté říši římské pod vedenímMartina Luthera.[1] Po Bramantově smrti (1514) vedl stavbuRaffael Santi (do své smrti roku1520). Raffael sám architekt nebyl a spoléhal se na radyAntonia da Sangalla mladšího. Nad hrobem sv. Petra vyrostla na ochranu menší budova podobná chrámu, ale vlastní stavba nepostupovala, protože se zvažovala změna dispozice na podélnýpůdorys tvaru latinského kříže.
Roku1527 nastaly problémy, když Řím vydrancovali němečtílancknechti císařeKarla V. (tzv.sacco di Roma) a město se vylidnilo. Stavba začala váznout. Mezi lety1520 a1547 vytvořil Antonio de Sangallo nový projekt a k němu dodnes dochovaný detailní model, projekt ale nebyl nikdy realizován.
Roku1547 pověřil papežPavel III. vedením stavby 72letého Michelangela, který roku1541 dokončilfresku Posledního soudu vSixtinské kapli. Michelangelo se opět vrátil k Bramanteho koncepci, kterou poněkud pozměnil – chrám měl mít pouze jedinou majestátní kopuli, ale stále se počítalo s půdorysem ve tvaru řeckého kříže. Michelangelo vystavělapsidu a střed kříže. Dále zesílil původní zdi, protože byl přesvědčen, že původní by celou stavbu neunesly. Za jeho života byla bazilika dostavěna až ktamburu a vznikl model kopule. Pod Michelangelem pracoval ještě větší počet dělníků. Stavba se potýkala s tím, že bylo potřeba dodat mnohem více materiálu k zesílení zdí a pilířů, proto byly vybudovány rampy pro osly, kteří nosili kámen.
V letech1564–1573 po Michelangelově smrti vedl stavbuJacopo Barozzi da Vignola se svým synem. Poté ji převzalGiacomo della Porta, který se opět úplně neřídil Michelangelovými plány, nicméně hlavní obrys a vnitřní uspořádání zachoval. Za jeho vedení pracovalo na stavbě 800 dělníků na směny ve dne i v noci. Porta začal se stavbou kopule, kterou dokončil teprve roku1590Domenico Fontana. Kopuli z technických důvodů tvoří dvě provázané skořepiny, vnější strmější a vnitřní plošší jako ve Florencii. V roce 1586 přesunul Fontana starověký egyptskýobelisk, kterým kdysi císařCaligula ozdobil svůjcircus, na jeho dnešní místo na náměstí. Potřeboval k tomu 150 koní, 900 mužů a 47 navijáků lan. Roku1606 se začalo s demolicí zbytků staré baziliky.
Roku1602 zvítězilCarlo Maderno v soutěži na dostavbu baziliky do tvarulatinského kříže, který lépe vyhovoval liturgickým požadavkůmtridentského koncilu, a v roce1607 byl pověřen vedením stavby. Protáhl střední loď, tím částečně zastínil kopuli. Dokončil průčelí, fasádu aatrium baziliky ve stylu ranéhobaroka. Maderna při stavbě průčelí upravil Michelangelův návrh, ale stále počítal se dvěma věžemi v průčelí, od čehož se nakonec muselo kvůli technickým problémům upustit. Po Madernově smrti roku1629 se stal hlavním stavitelemGian Lorenzo Bernini.18. listopadu1629 nový chrám sv. Petra konečně vysvětil papežUrban VIII.
Poslední etapa výstavby je plně ve slohu raného baroka, když vedení stavby převzalGian Lorenzo Bernini. V interiéru chrámu se postaral – krom bohatého zařízení chrámu, ke kterému poskytl inspiraci – především o monumentální baldachýn nad hrobem sv. Petra, který byl dokončen v roce1633. Rozšířil Madernou plánované náměstí sv. Petra, oddálil křídla od sebe a upravil přístup k bazilice, aby tak zvýraznil průčelí chrámu, což dodává chrámu onu monumentálnost, která chybí Madernově fasádě. Kolonáda byla dokončena v roce1666.
Do chrámu se přichází přes 250 m dlouhé Náměstí svatého Petra, navržené Berninim, které tvoří napříč položený ovál o šířce 240 m a lichoběžníkový přístup ke kostelu. Náměstí lemuje 17 m širokákolonáda se čtyřmi řadami toskánských sloupů v zákrytu, nad nimi je 140 soch světců z let 1667-1669. Uprostřed oválu stojí egyptský obelisk, který císař Caligula dal přivézt do Říma a postavil ve svém cirku po levé straně dnešní basiliky, na místě, kde byl podle podání zabit svatý Petr. 25 m vysoký obelisk stojí na podstavci se čtyřmi bronzovými lvy. Severně a jižně od obelisku jsou v dlažbě desky, které označují středy segmentů kolonády a dále od středu dvě 17 m vysoké fontány od Carla Fontany a Carla Maderny. Lichoběžníková část náměstí, která se směrem ke kostelu zužuje, opticky koriguje dojem mírně vypuklé fasády.
Podélný řez a půdorys současné basilikyPrůčelí z náměstíPohled z vatikánské zahrady Interiér (centrální část)Baldachýn
Jde o trojlodní baziliku s kupolí v křížení. Rozměry baziliky jsou impozantní:
délka s apsidou: 211,5 m
vnitřní průměr kopule: 42,56 m (kupolePantheonu, největší na světě, má 43,22 m)
výška v kupoli: 136,57 m (kupole ční 93 m nad střechou, kříž je vysoký 5 m
výška střední lodi: 46,20 m
vnitřní plocha: 15 160 m2
Chrám pojme přes 20 tisíc lidí, uvnitř je asi 800 sloupů, 390 soch v nadživotní velikosti a 45 oltářů.
Průčelí tvoříportikus se sloupy a výraznou atikou s velkými okny a sochami světců. Na obou koncích měly být věže, ale když se začala stavět levá, ukázalo se, že ji stavba neudrží a musela být stržena. V posledním okně vlevo je vidět zvony, na něž se zvoní i hodiny a čtvrti. Přes celé průčelí je latinský nápis "IN HONOREM PRINCIPIS APOST PAVLVS V BVRGHESIVS ROMANVS PONT MAX AN MDCXII PONT VII" ("Na počest knížete apoštolů. Pavel V. Borghese, Říman, nejvyšší pontif, v roce 1612, v sedmém roce svého pontifikátu"). Za průčelím vystupuje mohutná hlavní kupole, doplněná osmi menšími po stranách. Do chrámu se vstupuje portikem, kde jsou zbytky mozaik z původního kostela, a pěti branami do hlavní lodi. Boční lodi jsou dále rozšířeny postranními kaplemi, v první kapli vpravo je slavná Pieta od mladéhoMichelangela z roku1500. Roku1972 byla atentátem poškozena, proto je kryta sklem.
Hlavní loď ústí do příčné lodi, tzv.transeptu, křížení hlavní lodi s transeptem je ústředním prostorem zaklenutým kupolí, kterou podpírají čtyři mohutné pilíře a propojují čtyři pendentivy. Uprostřed stojí bronzovýBerniniho baldachýn na čtyřech tordovaných (točených) sloupech o výšce 29 m. Pod ním je papežský oltář a pod zemí snad hrob (confessio) svatého Petra. Na zábradlí vnitřního ochozu kupole jsou slova Petrova pověření z Matoušova evangelia. Do lucerny kupole lze vystoupit po 510 schodech, na střešní terasu vede výtah a odtud se jde po 320 schodech mezi oběma skořepinami kupole do ochozu lucerny.
V hlavní lodi u jednoho ze čtyř hlavních pilířů je bronzová socha sv. Petra sedícího na trůnu, odlitek odArnolfa di Cambio z konce 13. století. Oltář v apsidě vymodelovalGianlorenzo Bernini jako relikviář proPetrův stolec, bronzové křeslo je vsazeno do oltářního nástavce, v něm je skryt starý dřevěný trůn, patrně z korunovaceKarla Holého z roku 875. Z podnětu papežeŘehoře XIII. byla většina velkýcholtářních obrazů v 16. století nahrazena mozaikami.
Papežů, kardinálů a římských mučedníků:Hrob svatého apoštola Petra (†67), údajně pod hlavnímoltářem;archeologické výzkumy nařízené roku 1939papežemPiem XII. prokázaly základové zdivo a hrob významného muže z 1. století n. l., nebyly však schopny definitivně potvrdit či vyvrátit, že to jesv. Petr; další výzkumy z roku 1953 prokázaly jistě až ostatky papežů 16. století.Krypty, tzv.grotty pod bazilikou:více než sto hrobů, z nich především papežové (celkem 91), lokalizace nejstarších hrobů chybí: Sv. Linus (†76) a sv. Anaklet, sv. Hyginus (†140) či sv. Pius I. (†155) byli podle tradice pohřbeni do hrobky svatých mučedníků.Dále např. biskup sv.Ignác z Antiochie (†107).Čech,kardinál Josef Beran měl před převozem ostatků do ČR hrob mezi hroby papežůInocence XIII. aPia XII.[2]
Kapitulu formálně ustanovil papežLev IX. v roce1053, navazovala na přítomnost a činnost různých mnišských komunit při bazilice. Od doby pontifikátuEvžena IV. se změnila na samostatnou komunitu kanovnického typu. Kapitula kanovníků zajišťuje liturgický provoz baziliky, pečuje o její majetek i archiv a celou čtvrť Borgo poblíž Vatikánu, a v rámci stavby nové baziliky v 16. století se její osudy prolínají s osudyStavební huti baziliky sv. Petra, přičemž obě tyto instituce jsou vedenyarciknězem baziliky.[3] Pravomoci a financování kapituly nově reformoval papež František pomocí přechodných norem z28. srpna2021.[4]
.JPG)
