| Bazilika Nanebevzetí Panny Marie v Brně | |
|---|---|
 Bazilika Nanebevzetí Panny Marie | |
| Místo | |
| Stát | Česko Česko |
| Kraj | Jihomoravský |
| Okres | Brno-město |
| Obec | Brno |
| Lokalita | Staré Brno |
| Souřadnice | 49°11′30,87″ s. š.,16°35′39,93″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | moravská |
| Diecéze | brněnská |
| Děkanství | brněnské |
| Farnost | Brno-Staré Brno |
| Status | basilica minor farní kostel |
| Užívání | pravidelné |
| Zasvěcení | Nanebevzetí Panny Marie |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | gotika |
| Výstavba | 1324–1333 |
| Specifikace | |
| Umístění oltáře | východ |
| Další informace | |
| Adresa | Mendlovo náměstí 1, 603 00 Brno-město |
| Ulice | Mendlovo náměstí |
| Oficiální web | https://www.opatstvibrno.cz/ |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Bazilika Nanebevzetí Panny Marie jegotický kostel vBrně, součást areáluStarobrněnského kláštera. Nachází se naMendlově náměstí ve čtvrtiStaré Brno. Celý areál kláštera je i s kostelem chráněn jakokulturní památka[1] a v listopadu 2022 byl s účinností od 1. července 2023 prohlášennárodní kulturní památkou.[2]
Počátky kostela sahají do první poloviny 14. století. Tehdy zbudovala královnaEliška Rejčka, vdova po českých králíchVáclavu II. aRudolfu Habsburském, u farníhokostela Panny Marie na Starém Brně roku 1323 klášter cisterciaček s novým gotickým chrámem, jehož půdorys je ve tvaru kříže. Sama Eliška byla po své smrti roku 1335 pochována pod oltářem svatého Kříže. Cisterciácký konvent byl roku 1782 na základě tzv.josefínských reforem císařeJosefa II. zrušen a do kláštera přesídliliaugustiniáni. Samotná bazilika byla v 18. století mírně barokizována. Roku 1987 byl chrám papežemJanem Pavlem II. povýšen nabaziliku minor.
K založení kostela se vztahuje stará brněnská pověst o „praporkové věštbě“. KrálovnaEliška Rejčka své stáří trávila na hraděŠpilberk a měla v plánu nechat vystavět nový klášter s kostelem. Volbu místa svěřila náhodě. Z Hladové věže na Špilberku vyhodila tři praporky a čekala, kam dopadnou. První praporek dopadl hned pod hradem, naStarém Brně, Eliška zde tedy nechala založit klášter věnovanýcisterciáckému řádu. Druhý praporek nikdo nikdy nenašel, protože ho vítr zanesl daleko, až někam k Veveří. Skutečnost je však taková, že klášter založila v místech, kde získala pozemky pro stavbu kláštera. Ten založila 15. května 1323, toto založení potvrdila zakládací listinou z 1. června 1323; spoluzakladatelem byl i králJan Lucemburský.
Starobrněnský kostel byl vybudován v těsné blízkosti staršího a menšího farníhokostela Panny Marie. Po architektonické stránce není zcela jednolitým dílem.
Stavba celé baziliky jegotická, zbudovaná z neomítnutýchrežných cihel, přičemž obvyklého gotického stavebního prvku,kamene, se zde užívalo pouze velice střídmě. Inspirací k tomu byly nejspíše gotické stavby v Porýní (Kolín nad Rýnem),Hesensku aSlezsku.[3] V podobném stylu nechalaEliška Rejčka vystavět jižkatedrálu sv. Ducha ve svém předchozím sídelním městěHradec Králové. Konstrukce chrámu je zajímavá především svou křížovou koncepcí, která spočívá ve vzájemném kolmém protnutí dvou lodí, které tak vytváří tvar kříže. Pozdějšíbarokizace provedenáMořicem Grimmem, se projevila hlavně na interiéru.Oltáře akazatelnu dodal brněnský sochařOndřej Schweigl. Celková podoba chrámu si však zachovala téměř čistý gotický vzhled.[3] Pro interiér chrámu, který byl rozsáhle restaurován v roce2000,[4] jsou příznačné barevně zdobené zdi a četné nástěnné malby znázorňujícísvětce.
Na východě je zakončen trojlistým závěrem, jehož jednotlivé části jsou pětiboce ukončeny. Na křížení tohoto trojlistu navazuje na západě jedno klenební pole, které je stejně vysoké. Severní a jižní ramena závěru jsou menší a nižší, než vlastní k východu obrácený presbytář. Budova má celkový charakter krátkého bazilikálního trojlodí vsunutého mezi východní trikonchos a rozměrnoupříčnou loď, která z obrysu stavby výrazně vyniká. Střední pole je přibližně kvadratické a boční ramena obsahují dvě obdélná pole. Na západě se střední poletranseptu otevírá dohlavní lodi, která se skládá ze čtyřklenebních polí. Na jihu provází mnohem nižší boční loď. V západní části hlavní lodi se nachází veliká empora řeholnic. Postupný růst a dostavba kostela se nejvíce projevují v nosných pilířích, přízemních pilířích a zejména ve tvarech okenních kružeb. U severního boku byly budovy konventu situovány s rajským dvorem.
Klášter byl v první polovině 18. století zbarokizován pod vedením Mořice Grimma, avšak v roce 1782 za reforem Josefa II. zrušen. Místocisterciaček sem přišli augustiniáni od svatého Tomáše, kostela v centruBrna.
V interiéru převládákřížový typklenby, který se vyskytuje i v hlavní i v příčných lodích. Jednotlivážebra klenby jsou zakončenakonzolami. Zdobení a barvy výmalby stropu se v jednotlivýchlodích liší, nejvýraznější je však výmalba vpresbyteriu. V presbyteriu jepaprsčitáklenba s jednoduchými kruhovýmisvorníky. Velmi dekorativní výmalba znázorňuje nebe se secesně stylizovanými slunci vycházející ze svorníků, kolem nichž poletují andělé.
V 18. stoletím byl interiérbarokizován, přičemž v této době byly k bazilice dostavěny i budovyopatství.
Při opravách v letech 1898–1903 byl interiér baziliky opatřensecesní výmalbou. Bazilika byla rekonstruována i ve 20. století.
Stříbrný oltář nechal zhotovit uaugšpurského zlatníkaJohanna Georga Herkommera převoraugustiniánského kláštera v BrněOndřej Zirkl. Stalo se tak při příležitosti korunování palladia „Černé Madony“ v roce1736,oltář byl pořízen pro důstojné umístění tohoto uctívaného obrazu v Mariánské kaplikostela sv. Tomáše.Augustiniáni byli v r.1783, z kláštera u sv. Tomáše přemístěni do bývalého klášteracisterciaček naStarém Brně, oltář s obrazemMadony sem přestěhovali a umístili na původní menzu jako hlavníoltář baziliky. Oltář je považovaný za nejvýznamnější stříbrnickou práci na územíMoravy.
Zajímavostí interiéru je též mohutnýsedmiramenný svícen z 15. století, ulitý zmosazi, jediná památka tohoto druhu v ČR.
Obraz Černé Madony přinesl doBrna v roce1356Karel IV., král český, Otec vlasti, jako daraugustiniánům –eremitům při příležitosti založení jejich kláštera a kostela u svatého Tomáše, na nynějšímMoravském náměstí. Madona podle historiků přinášela městu Boží požehnání a prosperitu, s prosbou o pomoc se k ní poutníci utíkali při epidemiích moru a dalších nemocech. Běhemobléhání města BrnaŠvédy v roce1645 se zjevila nad městem Černá Madona, jak rozprostírá svůj ochranný plášť nad městem. Tento doslova signál nebeské přízně dodal Brňanům tolik síly a odvahy, že odrazili i švédský útok. Podobná pomoc se odehrála během prusko-saského obklíčení v roce 1742. Proto je Černá madona uctívaná jakopalladium – Ochránkyně města Brna.
Když císařJosef II. roku1783 odebralaugustiniánům jejichklášter, umožnilřeholníkům přestěhovat se spolu s obrazem do tehdy již zrušeného kláštera sestercisterciaček naStaré Brno.
Chrám má komplikovanýpůdorys s jednouhlavní a dvěmapříčnými loděmi a spolygonálníbaroknízvonicí nad křížením hlavní a velké příčné lodi.
Vstupníportál s lomeným obloukem byl dostavěn až vnovogotice. Je zdobenkraby sakantovým listovím a další jemné florální motivy se opakují kolem celého portálu.Vrata jsou dekorována pozlacenými destičkami s animálními a florálními motivy.
Na bazilice je několik typůkružeb, což způsobeno postupnou výstavboubaziliky. Na východní straně se nachází kružby s pětilístky v kruhu a s ústředním třílístkem ve sférickém trojúhelníku. V kapli jsou okna menší a více lomená. Na kružbě u hlavního vchodu je prvek sedmicípého květu a čtyřlístků.
Jižnífasádě vévodí trojúhelníkovýštít nad vstupem do baziliky. Jsou v něm začleněny čtyři erby, označující zakladatelku za manželku vladařů Čech, Moravy, Korutan a Polska – český lev, moravská a polská orlice a znak Korutan, nad nimiž je vždy trojlístek se sférickým trojúhelníkem. Okolo celého obvoduštítu jsou kraby.
Podél celé stavby jsou umístěnyopěrné pilíře, které jsou dělené a stupňovité. Mají zakončení v podobě drobnýchfiál s kytkami.
.JPG)
Obrázky, zvuky či videa k tématubazilika Nanebevzetí Panny Marie na Wikimedia Commons