Bazilika (z starořeckého βασιλική στοάbasiliké stoá královskésloupořadí) je původně stavba v antickém Řecku, v níž úřadovaliarchonti. Vestarověkém Římě to byla tržnice či soudní síň na hlavním náměstí (forum). Vestředověku se bazilika stala jednak oblíbeným architektonickým typemrománskéhokostela, jednak čestným titulem některých kostelů, zpravidla sídel vyššíchcírkevních hodnostářů.
Starověká bazilika byla obdélníkovéhopůdorysu, které mohla být jedno- i vícelodní, krytá nebo nekrytá, se vchodem na kratším i delším boku, s apsidou nebo bez ní, přízemní či patrová.
Rozlišují se dva typy římské baziliky:
orientální, která měla vchod (nebo vchody) na delší straně a její interiér byl rozdělen na střední loď a průchod, který vedl okolo ní,
řecká, která měla vchod na jedné z kratších stran s apsidou naproti.
V době raného císařství se bazilika stala audienčním sálem, součástípaláce. Ve3. století se již vládnoucí vrstva na fóru příliš neobjevovala, namísto toho vládla ze svých paláců. Namísto toho se aristokracie setkávala s klienty ve své audienční síni.
Křesťané v antice nechtěli využívatpohanskésvatyně a stavět si podobné, proto si pro své svatyně přizpůsobili řeckou baziliku. Ve4. století dostala řadu charakteristických prvků, mj. prodloužený půdorys se zřetelně osovým řešením a dřevěnou vazbou (otevřenou nebo oddělenou dřevěným stropem).
V architektuře se bazilika používá (nezávisle na kanonických funkcích, které kostel plní) pro kostely, které mají více lodí, kde hlavní loď je vyšší než boční a která má vlastní, tzvbazilikální okna (nad střechami bočních lodí). Podobný kostel, kde však hlavní loď nemá okna, se nazývápseudobazilika. I pražskákatedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha je tak architektonicky chápána jako bazilika.
Bazilika je také pojem v rámci křesťanství, který se v kanonickém právu aliturgice vztahuje na základě formálního svolení či nepamětného zvyku na některé významnékostely z důvodů, které nejsou definovány. Odstředověku bylo označení bazilika přiznáváno jako čestný titul udělovaný některýmkostelům, zpravidla těm, které byly sídlem vyššíhocírkevního hodnostáře, např.biskupa nebopapežského legáta. Titulvětší bazilika (basilica maior) je rezervován pro vlastní kostelypapeže s papežským trůnem,menší bazilika (basilica minor) pak pro ostatní.
Podrobnější informace naleznete v článku Basilica maior.
Mezi větší baziliky, latinskybasilica maior, se řadí především čtyři velképapežské baziliky vŘímě a dále také dvě baziliky v Assisi spojené sesv. Františkem.
Podrobnější informace naleznete v článku Basilica minor.
Menších bazilik je daleko větší počet; jednak několik desítek v samotnémŘímě, ale také v mnoha zemích. Povýšení kostela na baziliku schvaluje papež. Privilegia těchto kostelů jsou stanovena v dokumentu Domus ecclesiae z roku1989.[1]
